Pátou svobodou po Evropě (a evropských letištích)

[pavelpmi]

Už dlouhou dobu mě lákalo vyzkoušet si pro Evropana trochu exotické společnosti, které nabízejí v rámci páté svobody přepravu širokotrupými letadly na některých evropských úsecích. Loni na podzim jsem si řekl, že je čas akci podniknout, a pustil se do plánování.

Když jsem se v září díval, byly k dispozici následující možnosti evropských přískoků:
• lety mezi Manchesterem a Mnichovem se Singapore Airlines (77W)
• spoj Mnichov – Athény a zpět s Air China (330)
• spojení Madridu a Frankfurtu LAN Airlines (788)
• lety mezi Ženevou a Frankfurtem či Římem a Paříží s Kuwait Airways (AB6/310/340)
• let Korean Air z Vídně do Curychu v rámci jejich trojúhelníku ICN-VIE-ZRH-ICN (772)
• spojení Kypru a Malty od Emirates (772)
• a let Moskva - Berlín a opačně Mongolian Airlines (737).

Dumal jsem, jak to nakombinovat, a byla to fuška, vůbec mi to nevycházelo, protože některé spoje létají třeba jen dvakrát týdně, taky jsem chtěl, aby poměr výkon/cena byl rozumný, i abych měl nějaký cíl na navštívených letištích, a tak jsem nakonec vybral první tři možnosti:

MAN-MUC se Singapore Airlines a pak MUC-ATH s Air China, protože už dlouho jsem se chtěl proletět se Singapore Airlines, navštívit Runway Visitor Park v Manchesteru (inspiroval mě vitezslav a jeho report), koneckonců i prohlídnout si trochu podrobněji mnichovské letiště a navštívit kamaráda v Athénách. No, a když jsem pak narazil zpáteční let MAD-FRA-MAD s LANem a jejich plasťákem (787 jsem ještě neletěl a láká mě to) za nějakých legračních 80 euro, bylo jasné, že můj výlet bude mít dvě části. Z Palmy jsem nekoupil let do Manchesteru, ale s easyJetem do Liverpoolu – nebudu přece nudně létat na stejné letiště, a z Athén jsem narazil na výhodný let Aegean do Barcelony. Odtud mě do Palmy přepravila Air Europa se svým E195 a do Madridu poletím s Iberia Express.


Maps generated by the Great Circle Mapper - copyright ® Karl L. Swartz.

Po nákupu letenek mě napadlo, že jsem přece měl nějaké body ve věrnostním programu řetězce Accor Hotels, podíval jsem se v pravý čas, protože body expirovaly za dva dny. Využil jsem je k nákupu noclehu v Novotelu na mnichovském letišti a hotelu v Madridu.

Říkal jsem si, proč zrovna pátá svoboda, a ne třeba třetí či osmá, a tak jsem se podíval, jak a proč to tak vlastně je:

Letecké svobody (Freedoms of The Air) jsou soubor práv upravujících podmínky, za jakých letecká společnost jednoho státu smí vstoupit do vzdušného prostoru jiného státu a přistát na jeho území. Základní svobody byly formulovány v Chicagské konvenci v roce 1944:

1. svoboda – právo přeletu cizího území bez mezipřistání
2. svoboda – právo přeletu cizího území s mezipřistáním pro neobchodní účely (čerpání paliva, opravy apod.)
3. svoboda - právo přepravy cestujících a nákladu z domovské země na území cizího státu
4. svoboda - právo přepravy cestujících a nákladu obráceným směrem, z cizího území
5. svoboda - právo přepravy mezi dvěma cizími státy jako součásti leteckého spojení s domovskou zemí (např. evropské úseky, o kterých bude řeč v tomto reportu, linek Singapore Airlines SIN-MUC-MAN, Air China PEK-MUC-ATH a LAN SCL-MAD-FRA)
6. svoboda - právo přepravy mezi dvěma cizími státy s mezipřistáním na vlastním území (např. asijské společnosti na „Klokaní stezce“)
7. svoboda – právo přepravy mezi dvěma cizími státy bez mezipřistání na vlastním území (mimo Evropu vzácné)
8. svoboda – právo přepravy mezi místy v cizím státě při letu, který začíná či končí v domovské zemi (např. „Island Hopper“ společnosti United)
9. svoboda – kabotáž - právo přepravy výhradně na území cizího státu (možné v EU)

Pro větší názornost tady obrázek z wikipedie nebo prezentace Boeingu.


Liverpool

Po cestě jsem se chtěl taky podívat po navštívených letištích, a tak report začnu v Liverpoolu. Když jsme tam přistávali, říkal jsem si, jestli dráha není nějaká krátká. Teprve jsme dobrzďovali a už jsme minuli antény sestupového majáku. Fakt, dráha má 2 285 m.

Na letišti mají sedm stop vysokou sochu Johna Lennona i s cedulkou, že terminál v roce 2002 otevíralo Její Veličenstvo královna Alžběta II.

Terminál byl takový normální a liduprázdný. Letištěm ale projde ročně přes čtyři miliony cestujících.

Zapomněl jsem, že letiště nese jméno Johna Lennona.

A venku mají Žlutou ponorku.

Cestou do města jsme projeli kolem mnohem zajímavějšího starého terminálu, ze kterého je nyní Crowne Plaza Liverpool John Lennon Airport Hotel a před kterým jsou zaparkována letadla, i když hotel a apron už nemají spojení se současným letištěm. Prohlédl jsem si město a vydal se navečer vlakem rovnou na manchesterské letiště. Jen mě poněkud překvapilo, že jsme jeli motorákem.


Letiště Manchester a Runway Visitor Park

Na letišti jsem namířil rovnou na střechu budovy jednoho z parkovišť, dokonce ve výtahu měli označení „vyhlídková terasa“. Je odtud hezky vidět na Terminál 2.

Když jsem se podíval směrem k parkovací budově u Terminálu 3, viděl jsem, že tam zrovna přistávají letadla. Teda ne přesně tam, ale na přilehlou dráhu 23R.

Tak jsem tam zašel, když ještě nebyla úplně tma. Zaujalo mě, jaké mají hasiči v Manchesteru vybavení na trénink svých zásahů.

Druhý den, na prvního máje, jsem vyrazil směrem Runway Visitor Park. Původně jsem doufal, že ve svátek budou pořádat prohlídky Concordu, ale bohužel nakonec nebyla v plánu žádná, zato následující den, kdy už jsem musel cestovat dál, jich měli v nabídce celou řadu. Možná to taky bylo tím, že ve Velké Británii nemají na 1. května svátek. Na rozdíl od vitezslava jsem s dopravou neměl žádný problém – autobus přijel včas a ještě byl pan řidič velmi příjemný.

Runway Visitor Park je místo pro spottery a vůbec pro všechny, kdo se chtějí blízka podívat na letadla. Mají tam dvě vyvýšené terásky,

obchod s modely letadýlek a dalšími věcmi pro letecké nadšence (měli i model Airbusu A330-300 ČSA) a hangár s restaurací,

kde vykukuje nos Concordu registrace G-BOAC. Bohužel se jim okna hodně lesknou, a tak je letadlo obtížné zvenku vyfotit.

Ale když nepořádají prohlídky, můžete si aspoň vedle něho dát hamburger či stravu podobného typu, kterou restaurace nabízí.

Kromě stolků a laviček mají v Runway Visitor Parku i prolézačky pro děti

a taky pár odstavených letadel, která na střídačku zpřístupňují. Tak třeba Avro RJX,

anebo Nimrod XV31 a Hawker Siddeley Trident 3B-101,

či část trupu letadla McDonnell Douglas DC-10, kde má Monarch učebnu a konferenční místnost.

Bohužel bylo škaredě, a tak fotky rozhodně nejsou na posílání na Airliners.net.

Byla zima, pršelo, ale aspoň letadla při startu parádně fénovala dráhu.

Naštěstí asi po hodině přestalo pršet, ale stejně se udělalo úplně šedo. Viděl jsem i nějaké přistání na dráhu 05L,

bylo super, že používali hlavně tuto dráhu, protože je v centru dění návštěvnického parku, ta druhá je dál. Obě dráhy pak využívali později během dne. Nejpůsobivější přistání mělo asi jumbo Virgin Atlantic.

Že bylo takto mokro, měli žně tito barevní ptáci, kteří potravu brali i po víc než jednom kusu.

Nejvíc zájem ten den určitě přitáhlo přistání Airbus A380 Emirates.

Na letišti bylo semtam i malé letadlo,

ale spíš jako výjimka. Zato bylo vidět, že třeba Airbusy se sharklety už nejsou žádná extra novinka.

V Runway Visitor Parku se mi moc líbilo, moc jsem si to užil i přes škaredé počasí. Člověk má všechno z první ruky,

a napadne ho u toho, proč to někde nejde a někde to může jít takto fantasticky.

A že jsou dráhy tak blízko, mávaly dětičky pilotům ručičkama,

i dědeček hůlčičkou,

a samozřejmě piloti jim na oplátku.

Trochu vymrzlý, ale náramně spokojený jsem si počkal na autobus, se kterým přijela taková teta v šátku, ale opět byla moc příjemná.

[pavelpmi]

MAN-MUC, Singapore Airlines (SQ327)
1 131 km, 1:33 h
Boeing 777-300ER, 9V-SWM

Ale abychom se vůbec dostali k té páté svobodě! Na let Singapore Airlines jsem se odbavil po telefonu, ale nějak jsem se nemohl dostat k palubní vstupence; když jsem zadal telefonní číslo nebo e-mail, poděkovali mi a poslali mi potvrzení, že jsem se skutečně odbavil. Nevím, jestli s internetem nemají trochu problémy. Už dvakrát jsem jim psal, že mají na španělské verzi svých stránek strašné blbosti, ale kromě automatu mi nikdo neodpověděl, natož aby s tím někdo něco udělal. A tak jsem si šel pro boarding pass ráno na letiště. U přepážek skoro nikdo nebyl, což slibovalo nepříliš zaplněný let.

Šel jsem se ještě podívat na parkoviště,

ale mezitím, co jsem u výtahu ve 13. podlaží vysvětloval pánovi s kufrem, kde se má odbavit, naše letadlo zrovna v té půlminutě zaparkovalo u terminálu.

Druhý terminál letiště v Manchesteru se mi zvenku líbil, ale vevnitř už to taková sláva nebyla; nějak se Britům s těmi letišti podle mého názoru úplně nedaří. U brány jsem si aspoň vyfotil náš Boeing 777-300ER a počkal na nástup.

Pozemní personál se představil, podal informace k nástupu i letu, proběhlo hlášení i v němčině (i potom na palubě) a mohli jsme konečně dovnitř. Šli jsme přes business třídu, kde by to nemuselo být ale vůbec špatné,

dozadu, já jsem měl místo skoro až na konci kabiny, která byla laděna do béžové a světle hnědé barvy, působilo to na mě velmi příjemně.

Let byl opravdu poloprázdný, seděl jsem na trojce sám a užíval si servisu Singapore Airlines. No, trochu mi to kazila pětice dosti neatraktivních hlasitě se bavících anglických skoročtyřicátníků, kteří vypadali, jako kdyby ze Singapuru pokračovali směrem Pattaya. Kdybych měl pokračovat do Singapuru i já, asi bych je ve finále těžko snášel. I když, kdo ví, vypadali, že se brzy opijí a že třeba od nich pak bude pokoj. Takto mi to zase až tak nevadilo.

Po startu jsme dostali snídani, buď sladké pečivo, anebo croissant s vajíčkem a salátem a ovocný jogurt.

Měli na vozíku i víno a nabízeli ho, ale přišlo mi to moc brzy takhle po ránu.

Ty, kteří v Mnichově nevystupovali, čekal pak následující servis:

No, ale nakonec jsem si dal, ačkoli na koktejly moc nejsem, ale když už jsem zase letěl se Singapore Airlines, Singapore Sling.

Ačkoli to není patrné, bezpečnostní instrukce byly v celé mé řadě pro Airbus A330-300, ačkoli jsme samozřejmě letěli s 77W.

Posádka je asi jedním ze zásadních faktorů, který je zodpovědný za vynikající hodnocení společnosti. Byli příjemní, zdvořilí, ale my jsme v naší části paluby měli singapurskou dívku, tak krásnou, milou a bezprostřední, že kdybychom oba pokračovali do Singapuru, zcela jistě bych se do ní platonicky zamiloval.

Naštěstí jsme oba zhruba po hodině a půl letu vystoupili v Mnichově.

Moje první zkušenost se Singapore Airlines, jak se dalo očekávat, byla tedy samozřejmě veskrze pozitivní. Jak ale uvidíte v pokračování, asi jsem si to měl celé naplánovat nějak jinak…

[Lkprak]

Fajnový trip report, rozhodně se těším na pokračování. Do Manchesteru se v září chystám, tak po přečtení tohoto reportu se zase těším o něco víc.

[alesesl]

Vyborny TR, vyborne foto, uz se tesim na pokracovani. Neco takoveho planuji taky na pristi rok. Jinak tedka jde koupit VIE-BCN-VIE s Air China A333.

[alesesl]

Jinak podle planes.cz pujde nove letet taky AMS-LGW-AMS s Garuda Indonesia. Jsem zvedavy jaky nasadi ceny.

Další zámořskou společností, kterou je možné využít pro zajímavý přelet velkokapacitním letadlem mezi dvěma evropskými městy, bude od 7. září indonéská Garuda. Ta v současné době létá do Evropy pouze do Amsterdamu, 4x týdně Airbusem A330-200 s mezipřistáním v Abú Dhabí. Od 30. května bude let GA 88/9 létat nonstop z Jakarty do Amsterdamu, což umožní nasazení typu Boeing 777-300ER na tuto linku. Původně bylo plánováno od stejného data prodloužit linku do Londýna, k tomuto kroku však dojde až od 7. září. Garuda Indonesia si zajistila přepravní práva i na úsek mezi letišti Amsterdam a Londýn Gatwick. Doba letu B777-300ER mezi oběma městy je v letovém řádu plánována na 1 hodinu 5 min, resp. 1 hodinu 10 minut na zpátečním úseku.

[pavelpmi]

Spoj VIE-BCN a z5 oznamily cinske aerolinky, az uz jsem mel letenky koupene.

Na patou svobodu po Evrope tu mame i vlakno: forum.airways.cz/viewtopic.php?f=26&t=6630

Snad se zas tak moc nestane, kdyz predbehnu pokracovani reportu, ktere by mohlo byt o vikendu, a reknu, ze po zkusenosti bych urcite na tu trasu volil Nikiho.

[dast]

Jinak tedka jde koupit VIE-BCN-VIE s Air China A333.

Snad se zas tak moc nestane, kdyz predbehnu pokracovani reportu, ktere by mohlo byt o vikendu, a reknu, ze po zkusenosti bych urcite na tu trasu volil Nikiho.

Tak to mě zajímá. Já jsem právě předminulý týden letenky na VIE-BCN-VIE s Air China koupil .

Na mnou požadovaný termín byli nejlevnější (což jsou na kterékoliv datum, kdy letí) a report z letu MUC-ATH na airliners.net byl velmi pozitivní...

No ale horší než stávkující francouzi při loňské cestě na dovolenou to snad nebude .

[Brut]

Výborný report těším se na pokračování!

Tohle plánuju už delší dobu jen jsem se k tomu ještě neodhodlal, ale po přečtení první části se to asi urychlí

[Airbus380]

I já se moc těším na pokračování! Doufám, že bude brzy.

Nehorázným způsobem mi pije krev Malpensa.

MXP-BCN: SQ, 773
MXP-CDG: PK, 772
MXP-FCO: KE (744), AI (787), ET (763)
MXP-MAD: SV (772) - od března 2015

Ani u jedné trasy není přítomna 5. svoboda

[OR]

Dost z tech linek s potencialni 5.svobodou je jednosmernych. Pochybuju, ze treba KE by se vyplatilo prodavat 3x tydne jednosmernou letenku MXP-FCO.
Podle mne o to casto ani aerolinky nezadaji, byl by v tom dost zmatek z hlediska cizinecke policie, nastupu a vystupu, neco by se muselo odbavovat ze schengenske casti neco z mezinarodni, v destinaci se zase lidi musi tridit.
Lety UK- Schengen maji tohle jednodussi.

[pavelpmi]

Řekl bych, že ty lety jsou obecně vedeny jako nonschengenské, ne? Aspoň to tak bylo v případě MUC-ATH a má to tak i LAN na trase MAD-FRA.

[Peršan]

Moc pěkný report
Předloni jsem letěl FRA-MAD-FRA s LANem ještě 340....
Chtěl jsem letos 330 MUC-ATH a zpět, ale když se mě podařil výlet PRG-OSR s ČSA tak snad příští rok 777 jako ty MUC-MAN.....

[pavelpmi]

Mnichov

Do Mnichova jsem přiletěl v poledne a další let do Atén jsem měl před sedmou hodinou ranní. Říkal jsem si, že čas u letiště využiju k prohlídce, které tam organizují, a ke sledování provozu. Když jsem si rezervoval místo na exkurzi, která začínala hodinu a půl po mém příletu z Manchesteru, napsala mi paní Birgit milý mail, ve kterém mi nabídla taky prohlídku s návštěvou hasičské stanice, která začínala ve tři odpoledne a kvůli které bych se nemusel honit. S povděkem jsem nabídku přijal a po přistání se tak zašel ubytovat do hotelu.

Cestou k návštěvnickému parku mají zřejmě nějaké umění, ve kterém jsem dešifroval Ameriku, Evropu, Asii a Afriku.

V Besucherparku mají kopeček,

ze kterého je dobře vidět na letiště, na severní

i na jižní dráhu,

i na 78 m vysokou věž.

V návštěvnickém parku mají ale i restauraci, obchůdek pro letecké nadšence (opět měli modýlek A330 ČSA) s výstavou, audiovizuálními programy a přednáškovým sálem, a venku taky tři historická letadla (Junkers Ju 52/3 m, Douglas DC-3 a Lockheed L-1049 G Super Constellation).

Sraz k letištní exkurzi byl pět minut před třetí, já jsem přišel čtyři půl minuty před třetí a skupina mi s německou přesností už utekla. Naštěstí jsem nebyl poslední opozdilec a kolegy jsme doběhli. Čekalo se dlouho na bezpečnostní kontrolu, protože ta byla opravdu důkladná. Já jsem kupříkladu musel u obou objektivů oddělat přední i zadní krytku a pracovnice ochranky se oběma dívala, jestli je přes ně vidět. Nakonec se dívala i do hledáčku foťáku, zdali v něm něco uvidí. Všichni ostatní účastníci exkurze museli být jistě nadšení, když na mě jako na posledního museli tak dlouho čekat.

Nastoupili jsme do autobusu a jeli na letiště. Jako první jsme zastavili pod zadkem Airbusu A380 Emirates a pan průvodce dlouze vyprávěl. Mezitím pozemní personál asi dokončil nakládání kufrů.

Pak jsme objeli první i druhý terminál a zavezli nás k hasičům. Ukázali nám auta

a pan hasič vyprávěl o organizaci hasičské služby na letišti v Mnichově, co všechno mají na starosti, jaké zásahy provádějí, co dělají ve službě, za jak dlouho musí být na místě zásahu a tak, prostě mluvil dlouho a když se začal věnovat technickým detailům a že mluvil nějakým bavorským dialektem, začalo mě to trochu zmáhat. Pořád ale lepší než prohlídka letiště v Curychu ve schwyzerdütsch. Nakonec nám ukázali, jaké proudy vody hasičské auto svede.

Nejvíc mě tam asi zaujalo, jak jsou hasiči připravení na zásah, tohle totiž měli u dveří aut.

Bylo odtud vidět na druhý terminál mnichovského letiště, který využívá Lufthansa a její partneři, zrovna od terminálu odjížděla odpolední vlna jejích velkých Airbusů,

a ukázali nám i stavbu nového satelitního terminálu, který by měl zažít fungovat co nevidět.

Pak nás vezli kolem obrovských hangárů údržby letadel,

viděli jsme třeba thajský vládní Boeing 737, který prý pilotuje samotný thajský princ,

policejní vrtulníky, anebo nákladní část letiště, kde byl přes den odstaven i A340-600 South African Airways.

Po cestě zpátky jsme projeli kolem Dreamlineru Qatar Airways pojíždějícího na start

a exkurzi zakončili zase v návštěvnickém parku.

Ještě jednou jsem si vyběhl nahoru, ale z brdku k dráze je to 800 metrů, navíc bylo škaredě a nakonec jsem i zmokl, a tak to na nějaké velké focení moc nebylo.

[pavelpmi]

MUC-ATH, China Airlines (CA961)
1 519 km, 2:09 h
Airbus A330-200, B-6090

Online check-in na lety z Mnichova jde udělat od 15 hodin předcházejícího dne, ale vypadá to tak, že pouze na lety do Pekingu, do Atén nikoli. A tak jsem se zase po strašně dlouhé době musel odbavit na přepážce. Přišel jsem hodinu před odletem a pracovnice odbavení byly proti mně v přesile - přepážky byly otevřené tři nebo čtyři a já jsem tam byl sám.

Na bezpečnostní kontrole je opět zajímal můj foťák, asi je to nějaká mnichovská specialita, tentokrát jsem ale měl jenom ukázat nějakou fotku; podávám tedy pánovi foťák, ať se podívá do hledáčku, a on mi říká, ať raději vyklopím displej. Chytrolín.

Let, byť v rámci Evropské unie, je veden jako non-schengenský, tak přemýšlím, jestli by třeba stačila občanka, ale asi ano; lety LANu mezi Madridem a Frankfurtem na tom budou asi podobně. Na pasové kontrole se na mě podezřívavě díval německý policajt a nakonec se zeptal, jestli jsem někdy ztratil řidičák. Říkám, že ano, a on že, jestli mám nový. Chtěl ho vidět, měl jsem ho naštěstí s sebou. Celkem mě to zajímalo, tak jsem ho ptal, v čem je problém, ale byl protivný a akorát mi řekl, že někdy se ztracený průkaz zas může objevit, a dál se se mnou nebavil.

U brány byla za svítání jenom naše odpočatá posádka na let do Atén

a naše letadlo,

až jsem si myslel, že poletím skoro sám, ale pak se objevilo pár dalších cestujících a taky začali vylézat Číňani v teplákách a s nákupními taškami z letištních obchodů.

Při nástupu vznikl pěkný zmatek – jeden Číňan se šel na něco zeptat a v tu chvíli jich byl u přepážky celý houf. Cestující v business třídě posílali ke druhé bráně, ale že to byli Číňani, tak se za nimi pustili i Čínani cestující v economy, které zase vraceli zpátky. No chaos úžasný, a to nás zase ještě neletělo tolik.

Sice jsem na check-inu na dotaz, jestli chci „Fenster“ odpověděl kladně, ale z okýnka jsem viděl akorát tak křídlo našeho Airbusu A330 se známkami jistého opotřebení (u trupu na něm byl i nějaký dost podezřelý flek).

Navíc přede mnou seděl obtloustlý mladý Číňan, který sebou chudák neustále nekontrolovaně škubal, až se hýbala sedačka přede mnou, a za mnou pro změnu Řek, co asi propařil noc a co se ještě před startem snažil vysvětlit letuškám, že mu není úplně dobře od žaludku. Po startu jsem se tedy letušky zeptal, zdali bych si mohl přesednout, až to bude možné, a ona mi odpověděla, že samozřejmě. Jenomže mezitím si už ostatní cestující bez optání a v době, kdy měli připásaní sedět, stačili rozebrat všechna místa u okýnek, a tak jsem zůstal na svém místě.

V letadle byla ale spousta volných míst.

Když jsem se podíval pod sebe, nevěřil jsem vlastním očím – takto vypadala bednička mého zábavního systému.

Říkal jsem si, že to bude jen nějaký úlet, spravovat letadlo náplastí, ale přes uličku bylo nämlich to samé!

Letadlo vypadalo značně jetě, a to nemělo ani sedm let! Člověka jen napadne, jestli opravy důležitějších systémů v letadle vypadají podobně...

Obrazovečky zábavního systému fungovaly tak-tak, na jedné celou dobu letu svítilo „Vítejte“ a na druhé fungovala aspoň air-show.

Pokud zrovna jíte, nebo se k tomu chystáte, anebo prostě jenom po nechutných detailech netoužíte, přeskočte prosím zbytek tohoto odstavce. Z ničeho nic se totiž ozvalo hlasité chrchlání přes celou kabinu, ale ne, jak kdyby někdo tahal chrchel jen z paty, ale to bylo snad až z nákladního prostoru letadla. Reflexně jsem se otočil tím směrem a uviděl mladou pohlednou Číňanku, která ovšem právě dokončila teprve první fázi této své aktivity a jala se hlen, kterého ale bylo minimálně tak aspoň dvacet mililitrů, pomalu, veřejně a z výšky asi patnácti centimetrů vypouštět do „blicího“ pytlíku. V tu chvíli jsem měl pochopitelně co dělat, abych nemusel použít ten svůj. A do toho, představte si, začaly letušky roznášet snídani! Mimochodem jedna z nich v sousední řadě si během nalévání nápojů kýchla do dlaní a okamžitě zase bez hnutí brvou pokračovala dál v podávání kelímků cestujícím. Když jsem slíbil omezit se s největšími nechutnostmi pouze na tento odstavec, jen tady ještě dodám, že po snídani jsem se bohužel znova otočil směrem k té mladé Číňance, a ona si právě vyšťourávala obsah svých nosních dírek, dávala jej na ubrousek a zálibně si ho prohlížela. A neříkejte, že jsem vás nevaroval!

Ke snídani nabízeli omeletu anebo nějakou rýži s vajíčkem.

Chutnalo to bohužel tak, jak to vypadalo, a těžko mi pak bylo i po tom kousku, co jsem ochutnal. Ještě, že se na jogurtu Malý zemědělec nedá nic zkazit.

Škubající se Číňan se po snídani prudce sklopil, takže jsem naráz zůstal bez životního prostoru a raději si přesedl na místo do uličky; zůstal sklopený i při přiblížení a musela ho nakonec okřiknout ona chrchlající Číňanka, která si během letu od něj stačila odsednout a zase přisednout. Vůbec dělali Číňani na palubě během letu neuvěřitelná škatulata.

Nějak jsem se už těšil, až celé tohle moje čínské dobrodružství skončí, a to jsem přitom na palubu nastupoval naprosto nepředpojatě; sice jsem cocikovi všechna jeho vyprávění věřil, ale říkal jsem si, jestli to taky trochu nepřibarvuje. Tak asi ne. Nakonec jsem se dočkal, když jsme konečně pojížděli po athénském letišti; Číňani ale už mezitím samozřejmě zase začali vstávat a dobývat se do binů. V tu chvíli jsem si přál, přiznám se zcela upřímně, aby po dráze přeběhla aspoň koza, neřkuli býk, aby pilot musel pořádně dupnout na brzdu. Až je letuška musela okřiknout. No, a že se při pasové kontrole postavili do fronty pro cestující s pasy Evropské unie, odkud je pochopitelně vyhodili, už mě vůbec ani trochu nepřekvapilo. Když to shrnu, byl to opravdu hodně blbý nápad ani ne 17 hodin po letu se Singapore Airlines sednout do letadla Air China.


Letiště v Aténách nese jméno Eleftheriose Venizelose, několikanásobného řeckého premiéra z počátku minulého století, který se zasloužil o rozvoj letectví; prošlo jím loni přes 12 milionů cestujících, když už před krizí zažilo lepší časy (přes 16 milionů), ale vypadá to, že počet cestujících zase začíná významně narůstat. Tak na tomto letišti jsem se trochu zajímal o možnosti spottingu. Provoz na jedné dráze lze pozorovat přes okno z restaurací v letištním terminálu

a na druhé pak z venku,

od sjezdu na parkoviště z budovy vlakové (či spíš metrové) zastávky.

K dráze to bylo 700 metrů, ale bylo poprvé během mého výletu konečně trochu hezky, a tak se dalo pozorovat, jak se letadlům kouří od kol při dotyku s dráhou.

Pojížděla tam i malá letadla Olympicu.

Letiště mají hezké

a zaujal mě tam i Airbus A340, který má být prý sešrotován, a společnost SkyGreece, která chce létat s jedním Boeingem 767 mezi Řeckem a Amerikou.

Kde jsem tu věž už jenom viděl?

V At(h)énách samozřejmě i nějaké památky proběhly.

ATH-BCN, Aegean (A6380)
1 907 km, 2:42 h
Airbus A320, SX-DVS

Po víkendu v Aténách jsem se vypravil v pondělí ráno na letiště, dorazil jsem tam asi hodinu před odletem. (Odbavil jsem se už při příletu, sice to ještě nešlo v kiosku, ale na letišti mají cestující kromě internetu zdarma k dispozici i počítače s tiskárnami, právě aby se mohli odbavit online. To je velké plus pro letiště.) Neočekával jsem frontu na kontrolu, a tak mě její velikost trochu překvapila, ale cestující na lety, které odlétaly za nedlouho, včetně toho mého, vyvolávali a posílali do jiných front. V té mé ale aspoň deset minut zdržovala jakási blondýna, rozhrabovala kufr a vytahovala z něho tekutiny a kdovíco ještě. Toto fakt nesnáším, když mě někdo okrádá o můj čas, tady jsem teda stejně musel čekat na letadlo, času nazbyt už jsem ale neměl, ale třeba špatně snáším, když někdo například blokuje jezdící schody či pojízdný pás a ostatní se přes něho nemůžou dostat rychleji.

Letěl jsem s Aegean Airlines, prý nejlepší evropskou regionální aerolinkou, která zažívá neobyčejný rozvoj. Letiště bylo v tu dobu plné jejich letadel, nástupní mosty nestačily a do řady letadel se nastupovalo z plochy.

I my jsme k našemu letadlu jeli autobusem.

Letadlo bylo plné. Letušky byly mladé, ale úbor bez rukávů některých z nich vypadal poněkud nezvykle. Myslím, že Aegean mají dávat na všech letech teplé jídlo, my jsme ke snídani dostali jakési zapečené pečivo se zeleninou a sýrem.

Po cestě se ale nic zajímavého nekonalo, snad jen, že jsme letěli nad Neapolí s jejím letištěm a hlavně (kouřícím?) Vesuvem.

A v Barceloně mě velmi příjemně překvapila Air Europa – přiletěl jsem v jedenáct hodin a měl jsem letenku na let do Palmy na třetí odpoledne. Ale mezitím ještě v 11:50 odlétal ze sousední brány dřívější let. Říkal jsem si, že za zeptání nic nedám, nicméně jsem vůbec v nic nedoufal; slečna mi ale řekla, že jasně, že není problém, když letím jen s příručním zavazadlem, vypsala mi ručně palubní vstupenku, posadila na dřívější let a ušetřila mi tak tři hodiny čekání na barcelonském letišti.

Další, poslední pokračování bude zhruba tak za měsíc – to mě totiž čeká let s LANem z Madridu do Frankfurtu a zpátky.

[Airbus380]

Jako vždy perfektní. Tohle je přesně můj styl cestování (nebo chtěl bych, aby byl ). Díky za potěšení.

Nevěděl jsem že twr v ATH a MUC jsou až taková dvojčátka!