21.3.
Rosseau – Fort de France
2:00, červený katamarán
Odjezd lodi byl v 10 hodin ráno a v 9 už se tvořila slušná fronta před pasovkou, check-inem a security. Záludné bylo to, že při odjezdu bylo nutné zaplatit odjezdovou taxu na přepážce mimo frontu, a tak se mnoho spolucestujících muselo vracet z pasovky bez zaplacené taxy. Vyskytli se i tací, co si nechali lístek na loď v již odbaveném zavazadle. Horší než odlet do Hurghady, fakt.
- Tak tímhle nejedeme...
- Gate v přístavu
Po zkušenosti z minulé cesty jsem zamířila na horní palubu ještě před cestou a naskytl se mi tak pohled na mizející Rosseau. Na horní palubě to nebylo tak strašné, ale zase bylo riziko, že se člověk spálí.
- Horní paluba
- Opouštíme Rosseau
- A v dáli mizí i Dominika...
Takže následoval spánek v sedačce, film Hulk mě opět nenadchnul. Po dvou hodinách cesty jsem kolem sebe měla spoustu zelených pasažérů, z nichž někteří poctivě celou cestu krmili ryby…
Po příjezdu do Fort de France vyházeli pracovníci kufry v hale a vrhnul se na ně hladový dav…
- Terminál ve Fort de France
- Rozloučení s naším katamaránem
- Za chvíli začne bitka o kufry
Poté jsme opět jeli taxíkem na letiště, kde jsme si vyzvedli auto. Tentokrát jsme se ale domluvili s belgickým párem a náklady si tak rozdělili.
Na letišti pak nastal jeden ze dvou „higlightů“ dovolené. Chtěli jsme si vyzvednout auto, ale nešla na kartě zablokovat záloha 650 euro kvůli nedostatečnému zůstatku. Dost nám zatrnulo, začali jsme to řešit, protože tam peníze rozhodně měly být… Telefonáty do mateřské Komerční banky s dotazem, zda nám někdo může sdělit použitelný zůstatek na kartě a původ blokace, skončily konstatováním: „Máte tam blokaci, zůstatek vám říct nemohu, musíte se podívat do internetového bankovnictví“. Námitky, že jsme několik tisíc kilometrů od České republiky, a jaksi tady nemáme certifikát potřebný pro vstup do bankovnictví, nikoho nezajímal. Byl pátek, asi 18 hodin českého času, a bylo nám porazeno, že pokud někdo z účtu v Komerční bance pošle expresní platbu na náš účet do 21 hodin, tak budeme mít peníze k dispozici ještě ten den. Následovala tedy série zoufalých telefonátů šesti známým, které skončily buď na tom, že přátelé neměli dost peněz, anebo že nebyli u internetu anebo že u sebe neměli certifikát.
Už jsme se smířili s tím, že nebudeme mít již zaplacené auto a z ostrova neuvidíme nic, ale měli jsme druhý problém – nevěděli jsme, kolik je použitelný zůstatek na jedné kartě a museli jsme zaplatit ubytování a ještě mít nějaké peníze na jídlo a taxík k hotelu. Vybrali jsme tedy z bankomatu, co nám povolil, a propočítali si, na kolik nás vyjde ubytování a ostatní náklady s tím, že zkusíme zjistit, kolik by nás stála změna odletu, že bychom odletěli hned. Paní na přepážce AF nás nepotěšila, měli jsme tarif, kde nebyla možná změna ani za poplatek, a nová letenka stála 1500 euro… Takže jsme rezignovaně odešli na taxík, odjeli do Trois Ilets (naštěstí jsem nezvolila ubytování 50 kilometrů od letiště, to bychom se slušně prohnuli) a tam jsme tři dny přežili při pobytu na pláži a na hotelu. Jen jsme se děsili, že přijedeme na hotel a budou chtít zaplatit kartou, přičemž my jsme měli už jen hotovost.
- Trávit tři dny na pláži v Trois Ilets nebyla zase taková tragédie
- Zvlášť když jsme mohli koukat na letadla
24.3
FDF – CDG
AF841 20:15 – 8:45
B773-ER
V den našeho odletu letěly opět dva lety, jeden v půl 8 a druhý po 10 večer. Na letišti jsme si chtěli vytisknout palubní vstupenky, ale systém nám hlásil chybu. Kontaktovali jsme paní z AF, ta šla ověřit naše letenky a k našemu překvapení nám sdělila, že jsme měli letět už předchozí den! Vůbec jsme nechápali, co tím myslí, ale každopádně náš let byl zrušený a překnihovali nás na odlet o den dřív, aniž by nám to někdo výslovně oznámil. Asi je moje chyba, že jsem si v onlinu check-inu nevšimla jiného data, ale koho by to napadlo? Paní nám dále řekla, že dřívější let je plný a že pokud se na něj nedostaneme, tak poletíme až další den. Situace, kterou jsem nakonec nikdy nezažila ani při létání na zaměstnanecké letenky…
Šla jsem se podívat na přepážky Corsairu a Air Karaibes, zda nemají navzdory tvrzení pracovnice AF volná místa, ale mezitím telefonát přítele, že mám rychle přijít. Označili nám zavazadla a dál jsme čekali… Až 25 minut před odletem nám řekli, že letíme, dostali jsme dokonce dvě místa vedle sebe. Už tedy jen zbývalo proboxovat se šílenou frontou před pasovkou a security, kde jsme se snažili předbíhat, jen co to šlo s omluvou, že nám to letí za 20 minut, do toho neustálé poslední výzvy k nástupu. A pak opět přišla čeština. „No to se nedivím, že tady stojíme a čekáme jak k****i, když tady furt někdo předbíhá.“ Naše odpověď „Kdyby vám to letělo za 20 minut, tak taky předbíháte“, dotyčné úplně odrovnala, museli jsme se fakt smát. Dosprintovali jsme do letadla, spěchali jsme zbytečně, protože ještě asi 40 minut jsme čekali na naložení carga a správné dokumenty k letu.
Rozdíl mezi cestou tam v prázdném letadle a cestě zpět v plném letadle byl markantní, při jídle člověk nemohl pořádně ukrojit maso, aby neměl lokty v obličeji spolucestujícího. Po servisu jsme na několik hodin usnuli a vzhledem k tomu, že let byl relativně krátký, tak se to dalo vydržet.
- Tuším, že chicken and pasta a opět podivný salát
- Ať už jsme tam!
- Ještě proběhne snídaně
Na Orly nás přivítal déšť, po vyzvednutí zavazadel jsme si ještě nechali vystavit palubku na autobus a zařadili se do nemalé fronty.
Ne všichni čekající se do busu vešli, takže jsme měli štěstí. Cesta trvala opět necelou hodinu a na letišti CDG jsme zamířili ke kiosku vytisknout si štítky na kufry. Vzhledem k naší demenci zapříčiněné nočním letem i prožitými útrapami se nám to nedařilo, ale přišla nás zachránit milá pracovnice. Před odletem nám zbyl čas i na jídlo a pak už jsme mohli nastoupit do novotou vonícího letadla.
24. 3.
CDG - PRG
AF1982 13:30 – 14:50
A320
Při změně letu nám na Martiniku automaticky překnihovali i návazný let do Prahy a tak jsme si místo letu s ČSA mohli opět užít vtipná hlášení v češtině na palubě Air France a rozpaky stevardky při snaze poučit na nouzáku české vidláky o použití nouzového východu. Proč proboha na check-inu vždy posází na nouzák největší trubky v letadle
Jinak let do Prahy nic zajímavého nepřinesl, hlavně jsme se už vážně těšili domů.
Plusy výletu:
Překvapivě dobrý servis na letišti CDG – nečekali jsme na kufry, příjemný personál, nové toalety, prostě jsem si připadala jako na úplně jiném letišti, než jak ho znám z minulosti
Příroda v Karibiku – Karibik nejsou jen pláže a na ostrovech sopečného původu je možnost spousty aktivit. Dominica není ještě stále tolik turisty navštěvovaná, cítili jsme se tam lépe, byli tam asi i příjemnější místní obyvatelé
Mínusy výletu:
Služby, které dostanete za vaše nemalé peníze, zejména na Guadeloupu a Martiniku – chápu, že jsou součástí Francie a tak je tam draho, ale když můžu porovnat s loňskou dovolenou na Reunionu, tak tentokrát se snad všechno spiklo proti nám a dokonale nám dovolenou otrávilo. Platíte šílené prachy za taxíky, ale když v neděli v 8 večer požádáte recepčního o objednání taxíka na půl 7 ráno, vysměje se vám, že na dispečinku už nikdo není. Ceny evropské, servis karibský…
Pláže – naše představa, že všude na ostrově budou krásné pláže, se nenaplnila. Nejeli jsme tam primárně kvůli nim, ale mysleli jsme, že někde vždy zastavíme, vykoupeme se na pěkné pláži, to se nekonalo
Horor s půjčením auta – vyplynuly z toho dvě věci: zrušení účtu v KB a stížnost přes Evropské spotřebitelské centrum na postup autopůjčovny, která nám blokovala peníze v rozporu s obchodními podmínkami. Uvidíme, zda z toho něco bude…
Poprvé mám pocit, že jsem při plánování cesty selhala. Kdybychom letěli z Paříže dřívějším letem na Martinik, mohli jsme ještě ten den stihnout přískok na Guadeloupe a ušetřili bychom si noc na Martiniku. Raději si ale nechávám rezervu a vzhledem k nevyzpytatelnosti počasí mi to přišla jako lepší varianta. A dál, kdybych zvolila multicity letenku PRG-CDG-PTP-FDF-CDG-PRG, tak by možná vyšla dráž, ale po propočtu všech peněz, co jsme utratili za hotel a letenku s Air Caraibes, nakonec možná v součtu levněji.
