Z Česka až na St. Maarten-1.díl: Od Takka až po Messiho gól
Když už jsem si název tohoto článku pojmenoval jako cestu z Česka na St.Maarten, budu tedy muset začít u prodejny Takko vedle marketu Kaufland na Karolíně v Ostravě. Ne, že bych si tam kupoval nějaké oblečení, nebo snad výbavu na dovolenou, ale právě zde mají svou zastávku minibusy TigerExpress, které provozují linku Ostrava - letiště Vídeň, kam jsme vyjížděli už o den dříve, neboť ranní odlet našeho prvního úseku cesty Vídeň-Barcelona byl naplánován již na 7:30 ráno. A pokud jsem v předmluvě tohoto tripreportu psal, že ze Severní Moravy je prakticky jedno, jestli letíte z Prahy či Vídně, tak tady to v negativním slova smyslu platí také - i když na vlakové trati Ostrava-Praha zuří válka hned tří dopravců o to, kdo je nejlepší, nejlevnější, nabízí nejrychlejší internet, nejlepší gastronomii, vodu a noviny zdarma či jiné výhody a "výhody", všichni dopravci úplně ingorují odjezdy z Ostravy někdy okolo půlnoci (o rychlíku Excelsior se asi nemá cenu moc bavit) tak, aby bylo možno stihnout ranní odlety z Prahy. No, a Vídeň je v tomto ohledu ještě horší...
Ale zpět před Takko Fashion...nutno říci, že s kufry a batohy na zádech působíme u obchodního centra docela exoticky. Po chodnících kolem nás proudí v obou směrech spousta nakupujících (je čtvrtek, a tak ve vedlejším Kauflandu začal platit nový slevový leták !), kteří se nám tu úspěšně, tu o něco méně úspěšně snaží vyhnout (a my jim).
Něco před půl třetí odpoledne přijíždí minibus TigerExpressu a vyrážíme přímo do Vídně na letiště Schwechat, a to bez zastávek, protože jsme jedinými cestujícími na tomto spoji (stejnou "taxi" výsadu jsme pak měli i na zpáteční cestě). Dojezdová doba je tím pádem rovněž kratší a my tak získáváme zhruba 20 minut navíc, během kterých se snažíme najít průchod od odletového terminálu letiště k NH hotelu, kterýžto sice vidíme, ale díky mohutné výstavbě vlakové stanice na "Flughafenu" a spoustě zátarasů kolem se k němu dostáváme jen ztěžka, ale nakonec přece jen úspěšně.
Po hladkém hotelovém check-inu se odebereme na pokoj, který je pro mne trochu zklamáním - určitě bych neměl výhrady, kdyby se jednalo o tříhvězdičkový hotel, ale přece jen od "letištní čtyřhvězdy" by člověk čekal trochu víc. Ne, nejsem žádný snob, ani člověk s přehnanými nároky, ale např. stará a malá CRT televize a koupelna vybavená podivným umělohmotným závěsem vany už v dnešní době není moc "in". Obdobný "old style" je k vidění také na recepci, nicméně velmi profesionální personál poměrně výrazně zvyšuje celkový dojem z hotelu.
Vzhledem k tomu, že odlétáme až ráno, můžeme se večer projít po stále se rekonstruujícím letišti. Vnitřní prostory se zdají již být hotové a musím říci, že „Schwechat“ nyní vypadá mnohem moderněji než před několika lety, kdy jsem odtud letěl naposledy. Přímé napojení na nový vlakový terminál si ještě vyžádá nějaký ten čas, ale každopádně může být tato stavba námětem i pro Prahu, kde by spojení letiště vlakem výrazně oživilo dosavadní autobusové linky AE či třeba 119.
Narozdíl od novotou vonícího terminálu, nedoznala naše oblíbená letištní restaurace Panorama, kam míříme na večeři, žádných změn. Výhled na stojánky je pořád stejný, ale ve čtvrtek večer kupodivu také celkem nudný (jedno „včelí“ letadlo od Fly Niki a druhé od Ukrainian International nám v tomto tandemu dělají společnost necelou hodinu). Když nelze nic moc vidět u gatů a na ranveji, je potřeba dopřát si alespoň něco chutného k večeři…a pokud možno jak vystřiženého z jídelníčku MUDr. Kateřiny Cajthamlové – dvě velké klobásy obalené v anglické slanině a kupa hranolek s kečupem k tomu.
Co víc by si člověk mohl přát navečer před odletem, že?
Po večeři se ještě zkusíme zeptat, jestli by nám už nevytiskli boarding passy na zítřek a po sdělení, že je to možné, ale za poplatek několika desítek eur, uznáváme, že nebudeme platit za něco, co nám druhý den udělají zdarma.
Opravdová řehole nastává ráno…kdo někam cestoval, tak ví, že to není žádná romantika – vstávat během dovolené v 5 ráno, překonat několik časových pásem, mačkat se ve stále se zmenšujících sedačkách v letadlech, být prakticky stále ve střehu a do cílové destinace dorazit zpocený a utahaný po celodenní cestě…co je na tom romantického? Správně! Vůbec nic!
VIE-BCN
Letecká společnost: NIKI
Letadlo: Airbus A320
Obsazenost: cca 85%
Již ve Vídni pociťujeme, že se vydáváme do světa přes USA. Kromě předložení schváleného formuláře ESTA se nás paní na check-inu ptá (přitom to ví), kam letíme a jaký je důvod naší cesty.
Potěšujícím zjištěním je skutečnost, že nám nejen odbaví zavazadla až na St. Maarten, ale také nám předá boarding passy tamtéž, z čehož vyplývá, že na obou přestupech, jak v Barceloně, tak v Miami, budeme mít dost času jen tak zevlovat po letištních halách, pozorovat ruch a v klidu posedět v některé z mnoha restaurací…bohužel, v tuto chvíli ještě netušíme, jak krutý je to omyl.
Čekání na odlet si zpestřujeme zjišťováním výsledků včerejších pozdně nočních utkání Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii. Ostatně tato fotbalová událost se stala jedním z leitmotivů této dovolené s tím rozdílem, že na St. Maartenu se z pozdně nočních stanou brzce odpolední zápasy.
Ranní let do Barcelony je poměrně slušně obsazen, i když volná místa se v letadle přece jenom najdou. Nevím, zda-li je to tím, že je člověk po ránu takový rozespalý a trvá mu, než „nahodí motor“, ale každopádně celý boarding, „nahození motorů“ našeho airbusu, start, vzlet i stoupání do letové hladiny se děje v tak rychlém sledu, že si to vše nějak ani nestačím uvědomit.
Vcelku milé stevardky roznášejí snídani, která dle mého názoru patří k nejlepším na evropských linkách – žádný výběr mezi slanými a sladkými oplatky či oříšky, ale poměrně chutný a na dnešní dobu až nečekaně velký sendvič s klasickým výběrem nápojů nejen potěší, ale také zasytí. Ač je společnost Niki Luftfahrt označována někdy jako nízkonákladová, není to fakticky pravda – v ceně letenky je zahrnuto občerstvení, zavazadla i další často příplatkové služby a kvalitou servisu předčí tyto aerolinie např. i mnohem „prestižnější“ Air France.
Po zhruba dvou hodinách letu dosedáme na letiště El Prat a v letadle zažívám poměrně silné déjà vu. Jsou to totiž jen 2 měsíce od velikonočního prodlouženého víkendu, které jsme v Barceloně strávili, a tak mi to nedá, abych se o něm alespoň krátce nezmínil…
…duben 2014, Barcelona, Španělsko
Pro mne je Barcelona jedním z nejoblíbenějších evropských měst – přímořské klima ve spojení s ležérním životním stylem na mne vždy působilo tak nějak nekomplikovaně, uvolněně a dotvářelo tak příjemný zážitek z návštěvy katalánské metropole.
Kosmopolitní Rambla, rozsáhlá Plaza Catalunya, malebný Parc Güell, stále nedostavěná Sagrada Família, stejně jako olympijskými hrami prodchnutý kopec Montjuíc se staly kulisami, ve které se odehrával dubnový eurovíkend.
Nedělám si zde žádné ambice popsat leteckou část tripreportu, kterou jsme absolvovali se společností Vueling (původně jsme měli letět s ČSA, ale několik změn v letových řádech na přelomu roku 2013/2014 by nám celý výlet jen zkomplikovalo, a tak jsme nakonec upřednostnili španělského dopravce), spíše bych se chtěl podělit o jeden zážitek, kvůli kterému byla tato krátká dovolená vlastně zrealizována:
„Tot el camp,
És un clam,
Som la gent blaugrana,
Tant se val d´on venim,
………………………….“
Tahle slova ve spojení se zvláštně znějící dechovkou a chlapeckým sborem vytvářejí velmi chytlavou písničku – no, písnička není úplně ten správný termín, hymna je pojem v tomto případě mnohem trefnější. Ano, máte pravdu – hymna katalánského fotbalového giganta, týmu FC Barcelona.
Někteří z vás už asi tuší, někteří možná ne, ale oním zážitkem byla návštěva fotbalového utkání FC Barcelona – Athlétic Club Bilbao. Katalánský tým proti baskickému, druhý tým tabulky se čtvrtým a jistě celou řadu dalších přívlastků bychom k tomuto utkání mohli nalézt…k utkání, ke kterému by nakonec v původním velikonočním termínu vůbec nedošlo – nebýt předčasnému vypadnutí Barcelony z Ligy mistrů. Vstupenky zarezervované někdy v září roku 2013 nám byly z důvodu očekávané kolize s Ligou mistrů v únoru zrušeny, aby se 10 dnů před původně stanoveným termínem odvolalo, co se odvolalo, vstupenky nám byly vráceny a navíc jako „oškodné“ nám byla přidělena i 10 procentní sleva (ani tak ovšem není cena vstupného pro našince moc lidová).
Vzhledem k tomu, že jsme měli zakoupeny dvoudenní jízdenky na busy Hop on, hop off, využili jsme této dopravy z Plaza Catalunya až přímo k fotbalovému chrámu Camp Nou a po více než hodinové okružní jízdě jsme vystoupili v prostoru nedaleko vstupu do areálu.
Očekávali jsme důkladné bezpečnostní prohlídky, ty se ovšem překvapivě nekonaly, stejně jako žádné nesportovní projevy, či dokonce napadání fanoušků soupeře. Jižanský temperament se projevil pouze v korektním a slušném fandění, a když Aritz Aduriz vstřelil ve 2. půli vedoucí gól Bilbaa, nechápavě jsme koukali, kolik fanoušků hostů je volně „rozeseto“ po celém stadionu mezi příznivci Barcy. Nutno říci, že nálada na stadionu nebyla po tomto gólu nijak valná a v rukou domácích fans se objevily i bílé kapesníčky na znamení zmaru, který byl ještě umocněn neproměněním několika vyložených brankových příležitostí mj. Lionela Messiho. Ten sice podal takový „neviditelný“ výkon, ale k tomu, aby jej davy opět milovaly, mu stačilo jediné – proměnit volný přímý kop, kterým otočil na 2:1 pro domácí…a stadion se znovu mohutně rozburácel, bílé kapesníky už nevlály a Leo byl opět hrdinou. Myslím, že lepší průběh utkání jsme si, vzhledem k jeho šťastnému konci, ani nemohli přát. Spokojeně ze stadionu odcházely i dvě více než padesátileté, celý zápas mohutně povzbuzující, fanynky, které seděly před námi. A i když celková návštěva pohybující se těsně pod 60.000 diváky patřila k těm slabším (i díky změnám v termínové listině a velikonočním svátkům), přesto byl zážitek z tohoto utkání naprosto elektrizující…
…elektrizující natolik, že i po přistání a rolování ke stojánce o 2 měsíce později se vzpomínky na něj objevily znovu tak jasně, jako by se onen zápas odehrál včera a nikoli už tak dávno. Odepínáme bezpečnostní pásy a vystupujeme z letadla společnosti, jejímž je majitelem pilot, a to nejen letadla, ale kdysi také Formule 1 a čeká nás zhruba 2,5 hodinová „čekačka“ na přípoj American Airlines do Miami. O tom, ale zas až příště…
Co mohu doporučit:
- Hotel Gaudí (příjemný hotel kousek od Rambly s rozsáhlou vyhlídkovou terasou na střeše a fantastickým výhledem na Barcelonu)
- Návštěvu památek (nejen) uvedených v úvodu textu o Barceloně
- Dopravu turistickými Hop on, hop off busy – časově to je jejich používání někdy trochu delší, ale rozhodně přijatelnější, než barcelonské metro, které k mnoha zajímavým místům v Barceloně nevede
- Návštěvu fotbalového utkání FC Barcelona – vstupenky online přes
www.fcbarcelona.com
- Paellu
- Večerní procházku po Ramble
Fotografie dodám později a věřím, že další díl, který vás už fakt zavede až na St. Maarten
se mi podaří sepsat dříve...
), a napadají vás stejné kombinace, jaké napadaly i nás: PRG-CDG-SXM, či PRG-AMS-SXM. Jenže abych byl upřímný - Air France nějak aktivně nevyhledávám, let s jumbem od KLM by byl asi stylový, nicméně v obou případech to ztroskotalo na cenách letenek, které se v době, kdy bylo potřeba je objednat, pohybovaly okolo 25.000 Kč. Dále lze z Evropy na SXM letět ještě s Air Caraibes z Paříže-Orly, ale o této variantě jsem nějak nevěděl a když jsem zpětně koukal na jejich ceny, tak jsem ani nelitoval…
