Trip report dokončen
Při plánování letošní letní dovolené jsem byl bohužel značně omezen. Přítelkyně totiž prohlásila, že už nechce nic ve stylu loňského LCY a že chce mít klidnou dovolenou u moře. Zapnul jsem tedy všechny zbytky vůle a koupil letenky s Aegeanem PRG-ATH a s Vuelingem ATH-FCO-PRG. Pro správného leteckého nadšence je takový routing spíše nudným utrpením než potěšením, proto jsem si musel trochu spravit chuť. Možností (jako obvykle) je v Evropě spousta, prostředků (jako obvykle) už tolik ne. Nastalo klasické několikadenní vyhledávání, porovnávání a počítání, když jsem náhodou zabrousil na wikipedii na info o letišti v Bolzanu a hned mě na něm něco upoutalo, a sice sezonní linka Etihad Regional do nedalekého Lugana. To navíc za slušných 41 EUR. Když jsem pak zjistil, že z Prahy do Bolzana přes Řím se dá v kombinaci ČSA+EtihadReg doletět za pěkných 140 EUR a z Curychu s Germanwigs přes Kolín do Prahy za 50 EUR, bylo rozhodnuto. Navíc mám velkou slabost pro Alpy a alpské země, nebylo absolutně co řešit.
Ale moment, Kryštofe, FCO ve svých statistikách máš už několikrát, stejně tak jako ČSA, zamysli se ještě trochu! Jenže do Bolzana už nic jiného nelítá a na nejbližší letiště ve Veroně se slušně dostat nedá. No počkat, asi už stárneš a tvoje zeměpisné znalosti nejsou to, co bývaly, copak nejbližší letiště Bolzanu je ve Veroně?! Vždyť to je přece mekka (nebo alespoň jedna z mekk... to zní divně) evropských leteckých nadšenců - Innsbruck! A když si koupíš red ticket od AUA, tak tě to ani nezruinuje. A můj druhý hlas měl pravdu. Red Ticket z VIE do INN stál skoro přesně 2 tisíce Kč.
Hotovo, rozhodnuto, koupeno. Pozemní přejezdy se v západní Evropě naštěstí řeší stejně snadno jako letenky, takže za 10 minut byl hotový a zaplacený celý routing.
VIE-INN
Austrian, Dash 8 Q-400
OE-LGI
LF cca 95%
- VIE TWR
Vzhledem k odletu z Vídně v 9:45 jsem byl nucen k cestě se žlutým autobusem ve 23:55 z Prahy s příjezdem v pět ráno na letiště. Stihnul bych asi i další spoj ve 3:30, ale chtěl jsem mít větší časovou rezervu. Bohužel jsem ani na chvilku neusnul, takže jsem si po příjezdu musel ve Sparu koupit dva velké redbully, abych přežil celý den. Kopnul jsem je do sebe, srdce nezaplesalo a jal jsem se objevovat VIE. Využil jsem ho jen jednou ještě před vybudováním eFka. Část pro veřejnost je hezky vzdušná a poměrně prostorná,
- Přílety VIE, dolů se jde na vlak do centra
- Zajímavě řešená tabule s přílety
samotný prst F je velmi dlouhý, dost strohý a bez invence, jako sto dalších letišť. Velké plus je dostatek sedaček i pár "skoro-postelí", na kterých se dá opravdu velmi slušně dospat, čehož jsem samozřejmě využil. Mínusem jsou pak pouze toalety dostupné po schodech a poměrně málo informačních tabulí s odlety.
- FIDS ve Vídni
Těšil jsem se taky, že se podívám na tu jejich velkou vyhlídkovou terasu, jenže ouha, otvírá 15 minut po plánovaném odletu mého spoje. To mi hodně zkazilo náladu. Jenže to jsem netušil, že nálada se ještě zhorší o pár chvil později. V 9:10, v čase začátku boardingu jsem se přesunul ke gatu a jen tak mimochodem se dozvěděl, že odlet je zpožděn a posunut na 12:30. Co tady proboha budu dělat. Spát se mi kvůli těm dvěma zpropadeným redbullům nechtělo, ven na terasu taky ne, protože nám bylo sděleno, ať se nevzdalujeme, že "to třeba poletí dřív". Tak jsem tři hodiny seděl u okna a civěl na provoz. Pár zajímavých kousků se našlo, jako třeba Eva Air, kterou jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděl.
- EVA Air Airbus A330-200 z Taipei
- China Southern Cargo
Jenže nebylo vidět ani na přistání, ani na starty a celkově provoz nebyl zase tak pestrý. Buď AUA nebo HG. Náladu mi kazil rovněž fakt, že zpoždění má činit 2:45, tedy bez nároku na kompenzaci a to oni se moc dobře pohlídají, aby to přes ty 3 hodinky nebylo. Dost mi to zkomplikovalo program v Innsbrucku, kde jsem se chtěl projet Stubaitalbahnem za město do tyrolských vesniček, takhle to nestihnu a ani cent nedostanu. Nakonec si to nepohlídali
Nástup byl ukončen ve 13:06, start pak ve 13:18, na příletu zpoždění 3,5 hodiny.
- Nástup na let do INN
- Dášenka
- Vídeň
Let byl skoro obsazen, pouze 4 volná místa a dle pozorování u gatu jsem byl jediný německy nemluvící cestující. Panovalo krásné počasí, takové typicky letecké, trocha mraků, svěží a čistý vzduch, ne moc horko, ne moc zima. Viděl jsem Dunaj
- Dunaj
- Traunsee
stejně tak jako letiště v Salzburgu:
- SZG
a to už jsem se začal těšit na přiblížení v INN. Mám vyloženě rád jakékoliv zajímavé situace v leteckém prostředí, ani pořádné turbulence mi nevadí (když jsou ovšem ještě pořád v normě, samozřejmě
). Když kapitán oznámil klesání, doslova jsem cítil, jak se mi začíná vyplavovat adrenalin. Doufal jsem, že poletíme na RWY 08 a pěkně po innsbrucku si uděláme kolečko mezi horami. Nakonec jsme šli přímo na RWY 26, ale nic to neměnilo na dramatičnosti celého přiblížení. V momentě, kdy jsme sklesali do oblačnosti, začaly místy až nepěkné turbulence. I já jsem měl chvilky, kdy jsem svojí mysl přistihl, kterak se těší na pevnou zem pod nohama, ale tenhle stav vždycky zmizel, když se mraky rozestoupily a já tak uviděl tu krásu pod námi...
- Přiblížení na INN
- Město Schwaz
- Vesnice Thaur
... ale v případě přiblížení na INN i nad námi
...
- Okolní kopce
Nakonec ani přistání na 26 není špatné, letí se přímo nad centrem Innsbrucku:
- Centrum Innsbrucku
- Innsbruck a řeka, po které je pojmenován
Čekal jsem, zda nás postihne na INN nechvalně známý střih větru těsně před dosednutím. Menší windshear nás zachytil, kdy jsme nejprve dosedli pravým kolem. Bylo to takové příjemně adrenalinové dovršení celého procesu přiblížení.
Počasí zůstalo letecky nádherné i po dosednutí a já si tak mohl naplno užívat neopakovatelnou atmosféru letiště uprostřed Alp. Letiště tohoto typu mám nejradši. Je na nich poměrně slušný a rozmanitý provoz, mají krásné kulisy a hlavně tu vládne spíš taková uvolněná aeroklubová atmosféra, ostatně místní aeroklub tu sdílí provoz.
- Trochu old-schoolová budova letiště
- Po přistání, typické innsbrucké kulisy, krásné počasí
Po výstupu z letadla jsem vytřeštil oči, co za krásku tu právě parkuje. Měl jsem opravdu mimořádné štěstí, pro třímotoráky mám velkou slabost, ještě navíc v tak krásném livery...
- 727!
Samotný terminál letiště v INN je takový normální nemastný neslaný, vyhlídková terasa je fajn, ale mohla by být o pár metrů výš, aby pohled na apron nehyzdila střecha odletových čekáren, anebo pak na úrovni země, to by možná bylo vůbec nejlepší.
- Výhled terasy na dvě rakouské Dášenky, křídlo třetí je patrné vpravo
- Mezitím přibyl i nizozemský Bulík
- Místní aeroklub sdílí letiště. Abych pravdu, dost jsem těm dvěma v tu chvíli záviděl
- Klasický INN, odlet do Frankfurtu
- ... a o pár vteřin později
- Interiér letiště
- Dnešní program
- Pro pavlapmi
INN-BZO
EuroCity EC 083
ÖBB
Na prohlídku města jsem měl necelé tři hodiny. Po odbytí svých šotoušských povinností jsem si pěšky prošel centrum. Moc se mi tam líbilo, někomu ta rakouská, potažmo německá a švýcarská upravenost přijde až kýčovitá, já se v tom ale cítím dobře.
- Bergisel
- Centrum Innsbrucku
- Centrum Innsbrucku
- Innsbruck HBF, v pozadí skokanský můstek
Pro cestu do Bolzana jsem zvolil vlak, hlavně proto, že po dálnici jsem už jel několikrát, chtěl jsem tedy vyzkoušet i jinou variantu. A zjevně jsem neprohloupil, ve voze jsme byli pouze dva. Bylo zajímavé sledovat, jakou rychlost na sklonově velmi náročné trati dosáhneme. Maximální byla osmdesátka, víc ani ťuk. I když je pravda, že svůj díl rozhodně hraje velká četnost oblouků. Cesta trvá přesně dvě hodiny a mně uběhla velmi rychle, pořád je na co koukat.
- Europabrücke na Brennerské dálnici
Byl jsem tak strašně unavený, že jsem rezignoval na večerní krátkou prohlídku Bolzana a rovnou nasedl do autobusu 10B směr letiště. Měl jsem rezervované ubytování poblíž, abych ráno nemusel vstávat v Hotelu Lewald, který můžu na jednodenní přespání jenom doporučit, mají velmi pohodlné postele a dobré odhlučnění.
