Na Ruzyň dorážíme s rozumným předstihem necelých dvou hodin do odletu, na přepážkách pro odbavení letů AF a KLM je jen pár lidí a tak jsme za pár minut hotovi. Pocit liduprázdného letiště nás opouští, když vidíme k mému překvapení dlouhý stočený had lidí postupujících k security (odhadem tak na 20-30 minut). Naštěstí máme Fast Track, takže frontu míjíme a po kontrole míříme k salónku. K Erste Premier Lounge toho moc říci nelze - můj oblíbený Bombay Sapphire vyměnili za Beefeater a kromě standardních bagetek byly v době naší návštěvy k jídlu k dispozici noky se špenátem. Jejich přípravu bych odhadl tak, že někdo do hrnce vhodil noky, smetanu a zmrzlý špenát, zatopil a chvíli čekal, než se samospádem utvoří kulinářský zážitek. Tohle by nezachutnalo ani po těžkém flámu.
Let do Paříže a AF je rychlým přískokem s rozumným servisem. Zarezervován máme nouzový východ a vzhledem k tomu, že v dané konfiguraci sedaček je možné mít teoreticky Economy comfort i u nouzového východu v 11. řadě, tak si děláme trochu více pohodlí posunem opěrek do středního neobsazeného sedadla (ne, že by to bylo ovšem nějak významně nutné), sklápěcí stoleček v prostředním sedadle nás nechává chladnými – neočekáváme, že by se stolky prohýbaly množstvím jídla a pití. Samotný let je krátký a probíhá bez jakýchkoliv komplikací.
). Ale to ještě byla zřejmě část terminálu v rekonstrukci, protože k našemu překvapení pohodlně procházíme liduprázdnými chodbami na pasovou kontrolu, která nás propouští přímo na 2E bez jakékoli další bezpečnostní prohlídky. Zamíříme tedy přímo do salónku, bohužel v očividně nešikovnou dobu – zdá se, že odpolední svačina už je skoro snědena a večeře se ještě nepodává (veškeré přípravy na podávání teplých pokrmů začínají při našem odchodu). Jako prostor pro pár gin toniců však salónek posloužil dobře. Ve výsledku sice CDG sbírá pár bodů k dobru, ale stále budu spíše preferovat AMS.- Občerstvení v salónku na CDG
- CDG Terminál 2E
Na cestu do Kuala Lumpur máme rezervována místa 19G,H což je bulkhead s vcelku příjemným místem na nohy. Na druhou stranu mají ovšem sedadla pevné opěrky s výsuvným stolkem a displejem, což přináší trochu omezení v šířce. Patrně je kolem nás jedna hodně velká nebo několik menších rodin s dětmi, což se ovšem v těchto místech letadla dá očekávat.
Chvíli po startu dostaneme k nastudování menu nadcházející večeře a následně nám je nabídnuto jakési champagne a krekry. K jídlu si oba dáváme chicken a je to i vcelku chutné. Na závěr je nám nabídnut cognac a káva, což je pro mne ideální závěr večeře a kdesi nad Tureckem usínám, ale po chvíli jsem několikrát vytržen z lehkého spánku kopáním do sedačky od nezbedných malajských dítek, která si z poloprázdného letadla dělají v rámci své volné výchovy relaxační zónu. Chvíli se snažím aplikovat Rammstein z IFE, ale po chvíli jsem nucen dozadu vrhnout pohled zabijáka, který je naštěstí zachycen dospělou osobou a tak se po uklidnění dítek můžu dále věnovat pokusům o spánek a následně se probouzím kdesi nad Bengálským zálivem.
Displeji u mého sedadla se příliš nechce celou cestu setrvávat ve svislé poloze a proto ho používám v době podávání jídla jako přídavný stolek (standardní stolek příliš mnoho místa neposkytuje). K IFE nelze nic říci – téměř nic totiž neobsahuje, filmů je minimálně a hudby ještě méně. Těsně před přistáním je nám servírována snídaně, která je ucházející, ale vajíčka se špenátem jsou bez chuti a vůbec je ta vodová kombinace trochu podivná (zřejmě recept ze stejné kuchařky jako v salónku v Praze).
Po přistání se přesunujeme na vlak KLIA Ekspres, který nás za 35 MYR po půl hodině dopravuje na KL Central, kde po malé chvíli na zorientování přesedáme na Monorail. Po několika minutách se dostáváme na stanici Maharajalela, odkud je to jen několik kroků do Swiss Inn Chinatown, kde máme ubytování na dvě noci.
V Kuala Lumpur máme jen jeden den na oběhnutí všech možných pamětihodností – Petronas Tower, KL Tower, ptačí zahrada a večeře u nějakého (více či méně) pěkného stánku. Přes den nám významně pomáhá hop-on/hop-off autobus, který zastavuje přímo před hotelem, jeho celý okruh trvá přibližně necelé dvě hodiny a zastavuje na těch nejdůležitějších místech v KL . Za zmínku a doporučení stojí KL Tower – rozhodně se vyplatí koupit lístky na vyšší terasu s nízkým zábradlím a to nejen kvůli zajímavému výhledu - pro nás to znamenalo předběhnutí asi dvou set lidí ve frontě na nižší uzavřenou vyhlídku. Večer se vydáváme monorailem vyfotit večerní Petronas Towers a povečeřet někde u stánků poblíž Bukit Bintang. Ráno už jen po snídani balíme a vyrážíme taxíkem do Subangu na letiště Sultan Abdul Aziz Shah, kde nás čeká přelet na Langkawi.
- Chinatown, Petaling Street
- Výhled z KL Tower
- Večerní Jalan Alor
Letiště v Subangu je pěkné, modernizované a udržované v rozumném stavu. Odbavujeme zavazadla, ale na security se nijak nehrneme a vydáváme se na kávu a pivo ve veřejné části letiště. Je to kvůli mým obavám, že možná bude za kontrolou jen čekárna. A to se přesně i potvrzuje – u gatu sice je malý ostrůvek s kavárnou, ale nikdo z obsluhy v ní není. Podle toho, jaký je na stolcích nepořádek, by se dalo spíše usuzovat, že tam nikdo nebyl pár dní.
Přelet na Langkawi s FireFly je příjemný a to nejen kvůli tomu, že jednosměrné letenky pro dva stály dohromady asi 600,- Kč (bez nutnosti připlácet za zavazadla). Co se týče občerstvení, tak na low-cost je skoro překvapivé – kromě pytlíku oříšků je nám nabízen výběr mezi vodou, džusem nebo sojovým mlékem.
Na Langkawi trávíme tři noci v lokalitě Pantai Cenang v hotelu Sunset Beach Resort. Sice hotel neposkytuje žádné stravování, ale vše vynahrazuje výborný personál a fakt, že pár set metrů máme vše k dispozici v bezcelní zóně. Po třech dnech flákání na pláži, které prokládáme pouze vcelku zajímavou návštěvou akvária, se po ránu přesunujeme taxíkem do Telaga Harbour, odkud náš čeká přejezd lodí na Ko Lipe.
Cesta po mírně rozbouřeném moři trvá necelou hodinu a půl, po které dorážíme k plovoucí plošině, odkud nás na pláž dováží místní dlouhý člun. Po vyzvednutí pasů v imigračním domečku se přesunujeme do Ten Moons Lipe, velice příjemného místa se španělským majitelem, kde trávíme dvě noci. Hotel se nachází na samotném konci Sunrise Beach, takže malinká pláž je stranou všeho ruchu. Kromě walking street, kde se nachází mnoho restaurací a obchodů, samotný ostrov příliš zábavy nenabízí a proto druhý večer setrváváme v hotelové restauraci. Po večeři si při odchodu do bungalovu si bystříme smysly vyhlášením požárního poplachu, protože pozorujeme, že z elektroinstalace pod sousedním bungalovem si plameny zrovna dělají cestu. Personál rychle a úspěšně zasahuje, a jelikož jsme na stejné větvi rozvodů, tak jsme přestěhování do jiného bungalovu. Při balení krosen jsme rádi, že jsme přibalili čelovky, ale zase na druhou stranu bych připravenost našich zavazedel pro případ evakuace ohodnotil tak čtyřkou…
Po dvou dnech se přesunujeme stejným způsobem zpět na Langkawi do Berjaya Resort & Spa, kde nás čekají čtyři noci. Je to úplně něco jiného, než v předchozích dnech – komplex je rozlehlý tak, že jsou hosté přesunování mezi recepcí a obydlím vozítky pro deset osob. Nejdříve nám to přijde trochu podivné, ale rychle si zvykáme – zejména proto, že naše chata je od recepce tak kilometr. Kromě několika výletů po ostrově se vydáváme také na lanovku Langkawi Cable Car, kde opět kupujeme předbíhací lístky. Ve frontě k pokladnám nám to ještě tak ekonomicky výhodné nepřijde, ale měníme názor o patro výše, kde je další fronta na nástup do kabinek. Výhodou předbíhacích lístků je také kabinka se skleněným dnem, kterou máme jako jediní předbíhači sami pro sebe.
- Ko Lipe
- Ten Moons Resort
- Ten Moons Resort
- Odjezd z Ko Lipe
- Langkawi - Kuah
- Cable Car Langkawi
- Berjaya Resort & Spa
- Hotelové Taaras Spa
Díky také pavelpmi, za tip s přejezdem z Langkawi na Lipe, rozhodně to stálo za to!
