Kávové resty a rezidua
Nejprve musím probrat to, co jsem slíbil Globíkovi. Tedy degustraci směsi od Rebel Bean v podobě espressa. Nalezení vhodného podniku, kde by tuto směs neměli pouze jako alternativu, nebylo snadné. Nakonec se zadařilo a zkusil jsem 3 espressa ze směsi Rwanda Mbilima Washed (detailní popis zde:
http://marmelada.eu/featured-articles/2 ... ebel-bean/). Poněkud nepříjemné je, že tato směs byla nahrazena novou (letošní, praženo tuším 12. 5.), ale je možné, že loňská směs ještě někde bude k mání (tady si ale nejsem jist).
Teplárna, kde jsem směs ochutnal, patří podle mě ke skupině velmi alternativních podniků, které - mám-li parafrázovat slova Ingmara Bergmana - vedou a pracují v nich mladí lidé velmi milí či přímo přátelští, ale tak trochu amatérští, dosti nadšení, ale občas lehce ušmudlaní, chaotičtí (nazvat je zhulenými by bylo asi příliš silné) a poněkud nespolehliví, kteří vedou byznys tak trochu všelijak. Na druhé straně nabízejí své produkty za ceny opravdu mírné (zde 27, v Cafe Laundry 26 Kč za espresso). Každopádně když se smíříte s tím, že se někdy dostáváte do podniku natřikrát (v 10.03 ráno, kdy má být otevřeno, otevřeno není, když přijdete v 10.33 je stále zavřeno a na dveřích se během půlhodiny zničehonic objevila cedulka, která říká, že barmanky odjely nakupovat suroviny. Vrcholem tohoto přístupu je pro mě stále FoxFord Cafe na Běhounské, které má otevírací dobu vpravdě proteovskou - a to má na mlýnku Carraro!).
- (Amerika, resp. Malá Amerika viz zde: http://www.mala-amerika.cz/)
Když s úměvem zmíníte, že se na dveřích cedulka zničehonic objevila, holky za barem řeknou rovněž s úsměvem, že by do Ameriky stejně musely a tak tam jely raději hned.
Teplárna si na profi kavárnu nehraje. Už menu v podobě jednoho listu A4 (na FB pochopitelně není, ale názvy kávových nápojů jako Tuzemská káva - espresso s Božkovem nebo Bohémská káva - espresso s absintem nebo sekce věnované skromné nadbídce pokrmů a označená "jídlíčko" - další výraz do sbírky k rohlíčku, pivečku, chlebíčku, pečivíčku - napoví mnohé.
Servis je ovšem jednoduchý a půvabný. Tedy pokud nebazírujete jako já na kvalitním tlustostěnném porcelánu se zakulaceným dnem made in Italy. Ale přijmete-li fakt, že hrníček je jako koflíček od babičky (a skutečně byl - jak mi potvrdila slečna, nádobí se obstarávalo stylem co dům dal) - taková skořepinka z porculánu, a také to, že prezentace se malinko liší v závislosti na člověku za barem, bude vše celkem OK.
První fotka zachycuje první ochutnávku a také nejkvalitnější provedení espressa (pohodlně 14/20, napodruhé jen 13/20 a napotřetí 12.5/20). Baristu, který je občas školí, prý mají, ale když jsem tam byl počtvrté, zahrčel dvakrát mlýnek a stejně to teklo sedm vteřin (jak jsem napočítal) a nervózní barmanka prosila druhou o pomoc (ocenil jsem pak upřímnost, že jim to nejde, že se omluvili a řekl, že se stavím jindy).
Káva samotná byla příjemná (soudím dle první, nejvíc vypovídající ochutnávky). Osobně jsem v tom cítil hlavně ty mandle a navíc i něco medu a aroma bylo opravdu intenzivní a velmi zajímavé. Kyselost příjemná, jemně strukturovaná a nikoli jednorozměrná, tělo střední, dochuť jemně do sladka a středně dlouhá. Ostudné je, že u vzorku 2 a 3 bylo aroma téměř úplně potlačené.
Jak už jsem privátně informoval HighFlyera, chlapci z Cafe del Saggio otevřeli pobočku. Zaujala místo po nepříliš dlouho působící prodejně vietnamské kávy (další trend vedle zeleného čaje) na místě, kde snad i nyní(?) působí sci-fi nakladatelství Návrat (dříve i prodejna/antikvariát tohoto žánru, od níž se odštěpil Arrakis, nyní na Veveří ulici).
Mám pocit, že od léta 2010, kdy jsme ve "flagship store" na Helceletove (kdo tam byl nebo půjde, pochopí vtip
) vypili na jedno posezení 3 nebo 4 kávy, to poněkud upadlo. Jednoho jejich baristu (toho méně upovídaného/nacistického) jsem našel v Tu cafe v OC Letmo naproti Hl. nádraží (zkusil jsem tam cappuccino a sliboval, že se pokusí dostat z Illy maximum - smutný osud, že? Na druhou stranu tam měl Globik, myslím, jejich specialitu - cheesecake infuzovaný pravým šampaňským a i káva mu přišla celkem ok - pokud se pletu prosím o zpřesnění). Taky jsem viděl jejich kávu připravovat v trafice u Lužánek, což je pro mě vážná rána jejich serioznosti.
Když už jsem zmínil trafiku, musím upozornit na "nonstop/stánek PNS", který si, zdá se, vzal k srdci heslo "být maximálně olepenej" (tř. generála Píky):
Protože však po Segafredu z trafiky nijak netoužím (nechávám to těm, co loví boříka odvahy), zastavil jsem se do 1. dubna otevřeného podniku Cafe Bar Alfrei (naproti Skogu na Dominikánském náměstí).
Tady se mi za poslední týdny stalo už počtvrté, že majitel nového podniku ocenil vážného zájemce o kávu a podrobnou zpětnou vazbu (opět jsem byl v podniku jediný) a nabídl - když viděl, že mi to moc nešmakuje - abych neplatil. Dal jsem mu tedy aspoň 10 Kč za nákup suroviny, ale z espressa, třebaže realizovaného na La Cimbali a podle všeho i podle předpisů (pán napočítal 26 vteřin) s užitím údajně druhé nejvyšší směsi značky (španělské a mně do této chvíle neznámé Montecelio, viz
http://afrei.cz/nase-kava/) jsem byl méně než nadšen.
Popravdě, tak řídkou, vodnatou kávu bez jakékoli stopy komplexnější chuti jsem za poslední rok v Brně snad neměl (stěží 10/20). Jak si také můžete povšimnout na dvou fotkách u uvedeného odkazu, interiér imitující sladkou Provence a ultra-rustikální podoba servisu (takovou fošnu jsem nespatřil od zimního pánského fashion-weeku v Londýně 2013) stejně jako zpracování fotky (zdá se, že nejen Diamond Bar umí používat efektový filtr zesilující šum v obraze) vybízí k zamyšlení.
Těžké zklamání mi připravilo i druhé (kontrolní, cca 3 týdny po otevření), velmi vodové espresso (opět tak na úrovni 10/20) v Cafe Park na ul. Gorkého u FF MU (prosím nezaměňovat s Park-Cafe u Ústředního hřbitova, Park Lane Cafe u Lužánek a Caffe Park Slovaňák
)
Nejsem přesvědčen o ústrojnosti konceptu, který propojuje drogerii a kavárnu (nemluvě o nabídce 100% práškové zmrzliny; ocenil jsem ovšem zcela ojedinělou upřímnost majitele, který ponechal etikety se složením na plastových vících nádob a umožnil tak snadné přečtení bez nutnosti šermovat příslušnou legislativou). A třebaže za kávovarem stál přinejmenším kompetentní barista (pil jsem od něj nejednu kávu v Cafe Falk opodál) a dostal jsem až druhý shot, něco bylo tentokrát hodně špatně (nedopil bych, ale protože je fo fajn chlapec, ze slušnosti jsem si tam nasypal cukr a dopil - a i tak jsem viděl, že je mu vše jasné).
Co mi naprosto uniká, je popularita Podnebí (v neděli v 10 hod. bylo téměř plno). Třetí espresso za poslední dva roky (viz foto) bylo o chlup lepší (11/20) než to, na němž jsem tu před časem demonstroval fádnost a průměrnost Illy. Jeden bod žádný bod, ale malé zlepšení to bylo a tak jsem se tam stavil s jen částečně zlepšeným lumbagem poslední sobotu ráno (kdy bylo vše zavřeno a při ceně 29 Kč lze něco málo prominout) a třebaže prý barmanka nechala 3 kávy odtéct, to, co jsem dostal na stůl bylo nejen velmi světlé, ale po minutě také téměř bez cremy. Nelze jinak: reklamace, vrácení a odchod.
- Velmi mírný pokrok v rámci Illy (Podnebí)
Další neduh, který si pracovně nazývám "mlíčňák" reprezentuje poslední cappuccino z Tungsramu (už 4x jsem se zařekl, že tam ani nepáchnu, porušil to a ve 3 případech ze 4 byl vytrestán). Naprostá dominance ne zcela ideálně našlehaného mléka a špatně extrahované espresso (Faema jela 38 vteřin) se podepsaly na tom, že mi bylo skoro hodinu docela špatně.
Moc mě nenadchla ani třetí návštěva Tukaloka Cafe na Slovákově ulici. Kávovar mají pěkný, stabilně dvě různé směsi, ale navzdory mírnému zvýšení ceny z 30 na 32 Kč za espresso je to kafe pořád nějak obyčejný (12/20). Nezbývá než doufat, že jejich old-schoolová irská káva je daleko lepší.
- Tukaloka 1: Stroj prémiový
- ale espresso jen velmi standardní
Poněkud otrávený jsem byl z cappuccina v Tivoli, kde mne v březnu 2014 tento nápoj bezmála nadchl (krémové, hebké, příjemné). Zcela jistě vím, že tehdy nebyl espresso základ tak hořký, agresivní a nepříjemný jako nyní. Dojem, že něco není v pořádku mi potvrdil barman, který na můj dotaz na směs řekl, že "je to ostřejší, tvrdší, je to hodně tmavá směs z jihu Itálie, poměr 60:40, ale já jsem si na to zvykl"
Od doby (cca před 3 týdny), co jsem nedopil (poprvé v životě) espresso v Jedné básni v centru města (dělal ho jejich nejméně zkušený a nejmladší chlapec a že nešlo jen o můj dojem mi potvrdil jejich dodavatel kávy, který ho tam měl u stejného člověka o den později a chtěl hodně nadávat) jsem tam byl jen 2x. A mj. zkusil i espresso od nejnovější členky party. Třebaže vizuálně je to prakticky ukázkový shot, po prvním doušku se crema ztratila a viskozita byla dosti slabá. Dalo se to jakžtakž vypít, ale 12/20 je v podniku, kde jsem měl svého času (2011 - 2012) i "osmnáctky" a nepočítaně "patnáctek", netolerovatelné.
Na závěr dnešního postu uvedu dva příklady názorně demonstrující extrémní rozpětí kvalitativní škály u espressa, respektive jeho přípravy.
Nejprve "espresso" podniku Marináda Store - ani se mi nechce věřit, že si to mohli dát na Facebook coby reklamu na svou kávu (mají vlastní směs, teď už nevím od koho):
a jako ukázka č. 2. (taková upoutávka) následuje vypitý šálek(!), který ukazuje, že pojmy viskozita a tělo jsou rozhodně relevantní pro zážitek z kávy a její hodnocení:
Blíže o těchto termínech a o smyslové zkušenosti z takto krásně "zašpiněného" šálku příště
- i když včera jsem viděl někde na menu i tzv. melounový fresh za 19 Kč - ???), povězme si něco edukativního a velmi užitečného. 
Z tech zdejsich prispevku jsem to nejak nepochopil...a pristi utery budu mit v Brne behem odpoledne cca.hodinu na zabiti.
