Cesta do hlubin koupákovy duše

[kocour65]

cocik by se mel jit osprchovat do letadla aby se probral ze snu

[JackBrno]

Kocour65 by měl zalézt do díry, protože jen trolluje...

[nartym]

Stacila zminka o Emirates a hned vyleze z diry

[prodejce]

I kocourek má v mé privátní evidenci provokatérů otevřený svazek. Ostatně provokatérů a různých jiných výtržníků je tu relativně dost, ale to je pod kontrolou. Zabránit plošně všem závadovým projevům nelze, nicméně naše fórum je samo o sobě natolik ideově pevné, že z nastolené cesty pokroku určitě nesejde, o to se nebojte.

[cocik]

Tohle je jeste v pohode, tu opravdovou sodu od nej dostanu az v posledni casti trip reportu, (spoiler warning) kdy poletim s Emirates do Dubaje (/spoiler warning) Ale jak rika klasik, kocouri mnaukaji, ale karavana jde dal...

[JackBrno]

Asi bych se měl urazit, ale hrozně mě pobavilo "exotickými výrazy, jako.... odlet z Brna"

[David Eiselt]

Cocik - do které skupiny se řadíš ty? Tohle ti tam trochu chybí...

[flyingblue]

Cocik - do které skupiny se řadíš ty? Tohle ti tam trochu chybí...

Cocik je cinan a nepopisuje cinske kategorie

[cocik]

Cocik - do které skupiny se řadíš ty? Tohle ti tam trochu chybí...

Ja jsem v kategorii "aviation geek", tj. na destinaci me v prvni rade zajima, cim tam poletim, nez jak dlouho tam budu a co tam budu delat. Koukni se na muj report z cesty kolem sveta, kde je to celkem pekne popsany

Jinak bohuzel moje pracovni vytizeni mi nedovoluje vychytavat skoro zadny slevovy akce, takze bych mohl po tvem vzoru zalozit cestovatelsky server cestujdraze.com, ale obavam se, ze by si moc fanousku nenasel

[s543]

Cociku - vtipně napsané jako vždy a s mírnou nadsázkou krásně popisuje co se fakt děje.

Prokousal jsem se 4 stránkami - schválně čekal s četbou až toho bude víc, ale 2.kapitola...
kde nic tu nic.

[cocik]

Kapitola druhá – výběr destinace

Konec předchozího dílu mne zastihl se smíšenými pocity. Věděl jsem, jaký typ zájezdu si mám vybrat, ale pořád ještě jsem se nerozhodl s kým a hlavně KAM poletím. Paradoxně nejjednodušší byl výběr destinace – Itálie, Španělsko, Chorvatsko nebo Bulharsko nejsou z českého pohledu ty klasické „letecko-koupácké“ země, Kanáry jsou hodně z ruky a v Řecku bych se bál inzultace, vzhledem k tomu, že mám ekonomické vzdělání, s ním spojený vyhraněný názor na příčiny stávajícího hospodářského stavu této středomořské země, ale bohužel mi nebyl dán do vínku talent být zticha. Tudíž zbývá pouze Tunisko, Egypt a Turecko – jedna libovka vedle druhé.

Vezměme si to popořadě. Začneme třeba Tureckem. Na něj mám zajímavé vzpomínky z mládí, kdy jsme se spolužákem jako totální cestovatelská ucha zakoupili poznávací autobusový zájezd s brněnskou (sic!) CK Kudrna nazvaný „perly antiky na turecké riviéře“. A protože se nám nechtělo trmácet se Karosou přes celý Balkán (zvlášť Rumunsko bylo v té době ještě hodně velká divočina), dohodli jsme se, že přiletíme do Istanbulu a následně výpravu doženeme v Tróji. Měli jsme letenky se Swissairem a spoj ZRH-IST navíc operoval dnes již velmi raritní letoun MD-11. Bylo by to fajn, kdybychom ovšem neletěli 4. září 1998, tedy přesně dva dny po katastrofě letu Swissair 111, takže na titulních stránkách všech novin, které palubní personál rozdával, byly trosky letadla a palcové titulky Swissair MD-11 crash. Každopádně výlet to byl zajímavý, nebyla při něm nouze o adrenalinové zážitky (pravda, loupežné přepadení v centru Istanbulu bych si pro příště odpustil), ale do Turecka se mi extra zvlášť nechtělo.

Tak co třeba Tunisko? Zabředl jsem do internetových debat o cestování do této severoafrické země a s hrůzou zjistil, že jde u mnoha návštěvníků o lokalitu s podobným účelem jako například Thajsko, Filipíny případně Kolumbie. Tedy místo pro sexuální turistiku. Jenže tady se nebavíme o sexuální turistice nadržených Němců, nýbrž o ženské sexuální turistice. Zkrátka a dobře, mnohé evropské ženy a dívky (často s nějakým kilem navíc) mají tuhle destinaci v oblibě, protože se hemží pozornými mladými šavlookými elegány připravenými splnit jejich všechna přání a tajné sny o exotických milencích. Jenže zatímco v případě pánů v jihovýchodní Asii končí podobné eskapády maximálně tak léčitelnou pohlavní chorobou, vztahy tuniské mají dohry dlouhodobé, o čemž ostatně svědčí bezpočet diskuzních vláken, kde dámy rozebírají, zda je ten jejich chlapec stále miluje (i když odepisuje jednou za týden, a to pouze tehdy, pokud mu pošlou peníze na kredit do telefonu), případně jak svému ctiteli co nejrychleji vyřídit vstupní vízum do Evropy. Zažil jsem už v životě mnohé, ale u něčeho podobného opravdu asistovat nebudu.

Vyřazovací metodou tedy zůstal Egypt, kde sice není bezpečnostní situace nic moc, ale zároveň nabízí jednu z absolutně top destinací českých koupáků – Hurghadu. Ale s jakou cestovkou? Zapátral jsem v paměti a vybavila se mi příhoda z doby krátce po revoluci, kdy jsem končil základní školu. V divokých devadesátých letech pořádala cestovní kancelář Fischer Reisen zajímavou soutěž pro školní třídy, která spočívala ve vystřihování kupónů s obrázkem letadýlka z Večerní Prahy (pro později narozené případně mimopražské dodávám, že šlo o kultovní novinový večerník, na který se stály odpoledne před trafikami fronty). Šedivé letadýlko bylo za jeden bod, modré za dva, růžové za pět a černobílé za deset (jenže to vyšlo tuším jenom jednou za měsíc, kdežto červené každý týden). Po celý měsíc tak byly všechny trafiky a novinoví prodejci obklopení houfem somrujících školáků s nůžkami, kteří každého prosili, zda by jim kupón nedal. Třída, která v určeném čase nasbírala nejvíc kupónových bodů, totiž vyhrála letecký zájezd. Už ani nevím, jak to celé dopadlo, ale je fakt, že díky tomu se mi název Fischer zaryl do paměti. Takže proč nejet do Hurghady s Fischerem? Tedy ono je to vlastně spíš s Komárkem, ale to je ve finále jedno, protože jak jsem si mohl ověřit v internetových debatách, pořád má kolem sebe tahle agentura určitý punc elitářství, který se datuje ještě z dob, kdy tmavomodré Boeingy pendlovaly mezi Prahou a Kanárskými ostrovy.

Otevřel jsem internetové stránky CK Fischer, zadal jsem do formuláře, že chci do Hurghady v tom a tom termínu, vybral pouze odlety z Prahy (ja vím, jsem posera) a netrpělivě čekal, co mi systém nabídne za možnosti. Vyběhlo na mne asi pět stránek různých hotelů a já zjistil, že jsem v pr… tedy že nebudu mít lehkou situaci s výběrem toho správného. Ať jsem se díval, jak jsem se díval, všechny hotely vypadaly na fotkách plus mínus podobně, všechny měly velmi podobné popisky a velmi podobné číselné hodnocení. Tady se projevila moje obrovská cestovatelská nezkušenost – nedokázal jsem se orientovat v odborných výrazech, takže jsem neznal rozdíl mezi pláží s pozvolným přístupem a pláží s oblázky, nevěděl jsem, v čem se liší večerní animační program od bohatého animačního programu a moje fantazie selhávala při představě, co že to jsou rozlévané tuzemské nápoje. Nakonec jsem rezignoval a zavolal si na pomoc Tripadvisor. Tamní uživatelské recenze začaly rozehrávat barvité příběhy o německo-ruských bitvách u švédských stolů, o brzkém ranním vstávání a házení ručníků na lehátka u bazénu, kterých nikdy nebylo dost, případně o diskotékách, které duní do časných ranních hodin, takže se nedá spát. Nakonec jsem nechal recenze recenzemi, vyjel si na Tripadvisoru žebříček všech hotelů, proškrtal ty, které Fischer nenabízí, a vzal hotel, co byl v redukovaném žebříčku na prvním místě. Jeho název, Steigenberger Au Dau Beach, sice evokoval spíš zařízení určené k převýchově politicky nespolehlivých živlů, ale lidé si jej v recenzích pochvalovali.

Vyplnil jsem všechny potřebné kolonky na webové stránce a dokončil objednávku. Velmi rychle mi přistálo v mailu poděkování spolu s návrhem cestovní smlouvy a bankovním spojením pro platbu zájezdu. Všechno jsem vytisknul, podepsal, oscanoval, odeslal a převodem zaplatil příslušnou částku – až mě překvapilo, jak rychle a jednoduše všechno fungovalo. Další den následoval krátký telefonický hovor s velmi příjemnou paní z klientského servisu, která potvrdila, že platba dorazila, a začala mi vysvětlovat základní věci kolem platnosti pasu a odbavení na letišti při charterových letech Travel Service. Slušně jsem poděkoval a opáčil, že to stejně budeme mít trochu komplikovanější, protože žijeme v Číně a manželka si bude muset předem vyřídit vstupní vízum, protože pro ni neplatí zjednodušený vízový režim. Na druhém konci bezdrátu bylo pár vteřin ticho následované nesmělým dotazem, zda s tím budeme potřebovat nějak pomoct. Paní jsem uklidnil, že to zvládneme sami, načež viditelně pookřála a popřála nám příjemný pobyt. Musím uznat, že můj první kontakt s „masovou“ českou cestovkou nebyl vůbec špatný – kéž by všechny nákupy služeb byly tak jednoduché a bezproblémové.

Musel jsem ale zařídit ještě jednu věc, a sice letenky do Prahy a pak zpět do Číny. A tady mi padla do oka cenová akce Aeroflotu, se kterým většina Číňanů z nějakého zvláštního důvodu nechce lítat. Letenky ze Šanghaje do Prahy byly skoro o polovinu levnější než stejné termíny u Lufthansy nebo Turkish, takže jsem se přepnul do režimu „akční letenkář“ a zabukoval je. Jenže pak se mi celá situace rozležela v hlavě a já začal přemýšlet, zda bych přeci jenom neměl mít nějaký záložní plán. Je to stejné jako kosmonauti v Sojuzu, kteří mají pro případ havárie rakety při startu na špici vesmírné lodi záchranný systém, takovou věžičku s raketovými motory, která je po aktivaci dostane do bezpečné vzdálenosti od rampy. No, nebudu to protahovat, opět jsem vyměkl a šel se podívat, kolik stojí jednosměrky z Egypta do Číny. A světe div se, Emirates nabízí opravdu velmi výhodnou cenu v economy class, navíc s možností stopoveru v Dubaji. Dohromady mě combo Aeroflot + Emirates stojí dokonce méně než obyčejná zpátečka s Turkish Airlines, takže není co řešit. Pokud by se nám v Egyptě nelíbilo, můžeme na posledních pár dní zmizet luxusními Emirates do luxusní Dubaje!

Kostky jsou vrženy, v příští kapitole vyrážíme…

[cocik]

Cociku - vtipně napsané jako vždy a s mírnou nadsázkou krásně popisuje co se fakt děje.

Prokousal jsem se 4 stránkami - schválně čekal s četbou až toho bude víc, ale 2.kapital...
kde nic tu nic.

Nas zakaznik, nas pan

[invisible4]

Jsem zvědavý na příště, hlavně jak dopadlo odbavení na let, kde slovní spojení online check-in je považováno skoro za sprosté, a kde neexistuje ani žádné prioritní odbavení (nýbrž systém "Kdo dřív přijde..."). A naopak si troufám tvrdit, že servis na palubě tolik kritiky neschytá.

[Tonda 2]

Je to perfektně napsané a vtipné jako vždy, v první kapitole jsem tam zaznamenal jemný nádech čínského mistrování a takového nadřazenějšího pohledu, ale beru to jako nadsázku a nasměju se, super...
Určitě jste jedni z mnoha, kteří si odletí z Číny do Prahy, aby nasedli na charter do Hurghady..

[David Eiselt]

Cocik - do které skupiny se řadíš ty? Tohle ti tam trochu chybí...

Ja jsem v kategorii "aviation geek", tj. na destinaci me v prvni rade zajima, cim tam poletim, nez jak dlouho tam budu a co tam budu delat. Koukni se na muj report z cesty kolem sveta, kde je to celkem pekne popsany

Jinak bohuzel moje pracovni vytizeni mi nedovoluje vychytavat skoro zadny slevovy akce, takze bych mohl po tvem vzoru zalozit cestovatelsky server cestujdraze.com, ale obavam se, ze by si moc fanousku nenasel

No a já si právě myslím, že parodie na geeky by zde měla větší úspěch Nebo je místní obecenstvo z řádu homolkovic? (obecně se člověk zasměje sám sobě, než druhým )

PS: http://www.cestujdraze.com ti nedám