Krátce po lednovém výletu s dlouhou 757 mě chytla náhlá touha proletět se na nějaké pěkné zajímavé letiště, ideálně někde v horách nebo s krátkou drahou, strmým přiblížením, prostě trochu adrenalinu. Krátce na to jsem byl pozván na pár dní do Osla, začal jsem tím pádem hledat tím směrem. A že v Norsku je zajímavých letišť plno asi netřeba připomínat. Navíc jsem si uvědomil, že z Osla lítá do třech destinací společnost Air Norway s velmi raritním Fairchild Metrolinerem. Ceny letenek z Osla do Fagernes byly relativně příznivé, bylo tedy rozhodnuto. A protože letiště Fagernes nesplňovalo úplně moje představy adrenalinového přiblížení, výlet jsem si ještě okořenil odskokem s Wideroe.
WRO-TRF
Wizzair, A320, HA-LYG
LF cca 80%
Vzhledem k tomu, že Wizz nabízí letenky z Wroclawi do Osla dlouhodobě za příjemné ceny (250 Kč) a letiště WRO jsem ještě nenavštívil, nebylo moc co řešit. Pro cestu do Wroclawi jsem poněkud netradičně zvolil vlak, měl pro mě výhodnější příjezd do WRO a nebyl ani o moc dražší. V otravných 6:42 už jsem tak nastupoval do Rychlíku Galán a přes Ústí nad Orlicí a Klodzko pomalu, ale jistě po skoro šesti hodinách dorazil do Wroclawi. Cesta Orlickými horami je moc pěkná, ale nutno podotknout, že velmi zdlouhavá a pokud chytíte na trase Ústí nad Orlicí, resp. Klodzko – Wroclaw soupravu polských drah, pak vás čeká opravdu velice nepohodlná cesta. Nicméně svůj účel české i polské dráhy splnily a já tak dorazil do čtvrtého největšího polského města pohodlné tři a půl hodiny před odletem. Zastávka busu na letiště je pár bloků od hlavního nádraží, cesta trvá 40 minut, žádný spěch, tak to mám rád.
- Poněkud netradiční výchozí bod pro cesty do Norska
- Polský obstarožní panťák
Letiště si ve Wroclawi postavili moc pěkné. Velmi vzdušné s efektivním využitím prostor, všechno šlo rychle a přehledně.
- WRO
- Odletová část WRO
Moc velký provoz jsem sice nezastihl:
- FIDS
Ale tolik mi to nevadilo, protože za chvilku už ohlásili nástup do letadla. Od tuctového letu s růžovými maďary jsem nic neočekával, takže mě moc mile potěšilo, že aspoň jedna zajímavost se našla – můj první let s owingletovanou A320.
- HA-LYG
Samotný let pak (ve společnosti polských gastarbeiterů a hrstky českých turistů) proběhl bez zvláštností nad oblačností, až na přiblížení se objevilo na chviličku pěkné členité norské pobřeží.
- Approach na TRF
Na letišti v Torpu nás přivítal nizozemský Embraer, dvojice dlouhých Dášen Wideroe, docela pěkné počasí a klasická low-cost hala, na které je hned vidět, že byla postavena opravdu za low-cost.
- TRF
- TWR TRF
- Příletová hala á la skladiště
Na druhou stranu je ale příjemné, že za 3 minuty od výstupu z letadla už jsem byl venku před letištěm. Je ale pravda, že mi to bylo stejně úplně k ničemu, protože autobus, na který jsem měl jízdenku, stejně odjíždí vždy až 35 minut po přistání spoje, na který navazuje. Sice jsem poučený cesťák, ale i tak mě poněkud překvapila směrovka hned za letištěm s nápisem „Oslo 116 km“, ale cesta po dálnici uběhla docela rychle a já tak měl večer ještě dost času – vzhledem k dlouho trvajícímu dennímu světlu – na prohlídku města. Vydal jsem se ve stopách Lkpraka na Holmenkollen, ale bohužel se spustil lijavec, takže z vyhlídky na město nic nebylo. Únava pořád nepřicházela, vydal jsem se tedy ještě kouknout na budovu opery, která mě opravdu upřímně nadchla, podle mě se jedná o velmi povedenou stavbu z kategorie „kvůli tomu se musím do Osla vypravit“. Moc sympatická je taky možnost volně se procházet po střeše budovy, ze které je jakž takž vyhlídka na blízké okolí.
- Deštivo na Holmenkollenu
- Opera s duhou
- Mračna nad Oslem
Dost ale prohlídky města, musím se vyspat, čeká mě dlouhý maratón beze spánku a s neustálými přesuny. Dle Čočíkova rozdělení cesťáků bych se asi zařadil do kategorie „Trhlý Aviation Geek se sklony k akčnímu letenkáři, kterému jeho zájem huntuje zdraví“. Další den jsem přesně dle předcházející osobní charakteristiky vstal v 6:30, kopnul do sebe dva red bully a natěšen s rozšířenou zornicí vyrazil na hlavní osloské…?... prostě na hlavní letiště města Oslo (fakt nevím, jak česky vyskloňovat Oslo, aby to netahalo za oči a uši) – Gardermoen. Pro cestu jsem zvolil samozřejmě vlak, nejpohodlnější a zdaleka nejrychlejší variantu dopravy, cesta z hlavního nádraží trvá něco málo přes 20 minut.
OSL-SOG-SDN
Wideroe, Dash Q8-100, LN-WIE
LF OSL-SOG cca 60%, SOG-SDN 90%
První dojem z OSL velmi dobrý, terminál vypadá prostorně, designově moc pěkně řešený. Leč druhý a každý další dojem kazil fakt, že navzdory své prostornosti ve špičce letiště jeví známky přetíženosti. Což je celkem nepříjemné, přihlédneme-li k tomu, že špička je na OSL prakticky po celý den. Staví se ale nový mezinárodní prst, který snad situaci trochu zlepší. Nicméně nerad bych, aby to vyznělo, že Gardermoen je narvané a nepříjemné letiště, to rozhodně ne, jen by prostě sneslo i o trochu větší prostory.
- Odletová hala OSL
- TWR OSL
- V pozadí se objevil i katarský papundekl
- Koupáci se těší na let s krásným žlutým srdíčkem
- Ranní odlety
Co ale musím vyzdvihnout, že pokaždé, když jsem procházel security (a procházel jsem jí třikrát během necelých dvou dnů
), celá procedura od počátku zařazení se do fronty po utažení opasku, netrvala nikdy déle než pět minut. To je opravdu úctyhodný výkon ve zdejším objemu cestujících.
Ke gatu jsem se vydal s předstihem, protože na tomto letu byl free seating a já chtěl stůj co stůj místo u okna.
- Objevilo se i Lego plane
Obě dvě letiště, Sogndal i Sandane se totiž nachází v oblasti největších norských fjordů a ve společnosti nejvyšších norských kopců, navíc obě, především pak cílové Sandane, jsou opravdu velmi pěkná s krátkou dráhou ohraničenou srázem dolů do fjordu, přiblížení pak musí být velmi strmé kvůli blízkosti vysokých kopců.
Všechno proběhlo tak jak mělo, u gatu jsem byl první, nástup na čas, hezké počasí, v letadle honem dozadu na F místo, protože to slibovalo lepší výhledy. Letadlo bylo poloplné, všichni si postupně posedali na opačnou stranu, v duchu jsem se jim vysmíval, že zleva toho nebude moc vidět, hlavně pak na přiblížení do Sandane. Když jsme se konečně všichni usadili a piloti krátce na to začali spouštět motory, teprve tehdy jsem se podíval z okna ven na plochu a teprve tehdy jsem pochopil, že všichni ti lidi, co si sedli nalevo, byli chytří a já jsem naopak velký a korunovaný vůl alias blbec. Všechna okna na pravé straně totiž byla zaprasená tak, že jsem pořádně neviděl ani křídlo, na nějaká ta panoramata během letu jsem tak mohl zapomenout. Naopak nalevo byla okna jakž takž čistá, rozhodně přes ně bylo aspoň vidět. Opravdu nevím, co to bylo za sajrajt, snad nějaký olej posypaný prachem, vypadalo to skutečně odporně, ale hlavně přes to
prostě nebylo vidět! Krátce po startu jsme ale naštěstí vystoupali do oblačnosti, takže ani ti chytrolíni nalevo nakonec neviděli zhola nic, to mě udělalo malinkou škodolibou radost. Soudě dle manévrování a strmého klesání bylo přistání v Sogndalu spektakulární, leč nevím,
nic jsem neviděl. Během mezipřistání jsme měli zůstat v letadle, což by mě jinak trochu zklamalo, ale tentokrát jsem tohoto faktu mistrně využil a jakmile vystoupil první „ten vlevo, co viděl ven“, okamžitě jsem zaujmul jeho místo odhodlán se o něj prát do krve. Občerstvení se nabízelo pouze placené, takže nemohu hodnotit.
Tato linka je typu trojúhelník, tedy OSL-SOG-SDN-OSL, takže v Sogndalu přistoupili noví pax zpět do Osla, z nichž většina byli hráči druholigového fotbalového klubu Jerv, kteří se vraceli ze zápasu v Sogndalu.
- Bagáž fotbalistů 2. ligy čeká na naložení
- Terminál SOG
Posilněn faktem, že sedím u okna a
něco vidím, jsem se teprve začal pořádně těšit na poslední část letu. Bohužel, mraky se moc nerozestoupily, takže stejně výhledy nic moc, ale aspoň něco málo po startu a hlavně během přiblížení vidět bylo. Především prudké klesání podél strmé stěny kopce zakončené ostrým krátkým esíčkem těsně před RWY 27 mělo něco do sebe a konečně mě dostalo do té správné letecké nálady. Tu jen umocnila atmosféra letiště v Sandane, nejmenšího, jaké jsem kdy navštívil (prvenství Elbě tedy moc dlouho nevydrželo).
- Krátce po startu ze SOG
- Přiblížení na SDN
- Přiblížení na SDN
- Moje krátká Dášenka v Sandane
- Odletová část letiště SDN...
- ...a o pár centimetrů vedle příletová část
Počkal jsem ještě na odlet, hned vedle dráhy je pahorek, ze kterého je dobře vidět, škoda, že SDN má všehovšudy tři až čtyři odlety denně, jinak bych tam vydržel opravdu hodně dlouho.
- Terminál SDN
- Celkový pohled na apron a terminál
- Dáša se po backtracku chystá na prudký odpich ke startu zpět do Osla
- Ještě celkový pohled na RWY
- A to už stoupá vstříc zamračené obloze
Tohle moje čekání na odlet byla ale mírná taktická chyba, protože mezitím mi odjely všechny jeden taxík, letiště se na dvě hodiny zavřelo a autobus sem pochopitelně nejezdí. Do Sandane 12 km. Ale co, času mám habaděj, neprší, nemusím jít po hlavní silnici, jde se pěšky. A nakonec to byla výhra, cesta opravdu moc pěkná, podél fjordu, malými norskými vesničkami, a když jsem pomalou chůzí došel do města Sandane, ehm „města“ s necelými dvěma tisíci obyvateli, teprve jsem zjistil, jaké bylo štěstí, že mi ten taxík ujel, protože samotné Sandane toho kromě pár supermarketů mnoho nenabízí.
- Tunel po dráhou
- Cestou z letiště do města
- Norská krajina je opravdu malebná
- Kostelík ve Vereide
- Radnice v Sandane
Za pár desítek minut mi jel autobus do Sogndalu, což je i s přestupem asi dvouhodinová cesta krásnou krajinou fjordů a zasněžených hor.
- Při přestupu na busnádraží ve Skei
V Sogndalu jsem měl pak přes 5 hodin času, než mi pojede noční autobus zpět do Osla na letiště. Trochu jsem se obával, že se budu nudit, protože se jedná jen o něco málo větší obec, než je Sandane, ale obával jsem se zbytečně. Byť Sogndal není rozhodně prototypem tepajícího turistického centra, přeci jen to tam žije o trochu víc, existují tam i možnosti zajít si do restaurace a hlavně se jedná o moc milé městečko roztahané po kopcích a okolo fjordu, naprosto ideální právě na pětihodinový relax. Až mi bylo líto, že se musím odebrat na autobusové nádraží a odjet.
- Sogndal
- Sogndal
Kdy že se to má hlasovat? 
