Létáme s Álou

[gr09]

Disclaimer: Při psaní jsem přišel asi o půlku textu hloupou chybou, musel jsem tedy lovit znovu z paměti. Další nepříjemnost je, že má tentokrát většina fotek v TR podřadnou kvalitu, což je dané tím, že jsem často nastavoval foťák na vysoké ISO a můj model to nezvládá. Snad to pro vás nebude příliš rušivé.

Právě sedím v Boeingu 787 na cestě ze Singapore do Dohy, začínám psát trip report. Sedí se pohodlně a let je naprosto klidný, tak snad bude málo překlepů.

Ke konci pobytu v Argentině se žena zmínila, že by potřebovala za známými do Singapore a chtěla, abych ji a dceru doporovodil. Souhlasil jsem, ale neměl jsem moc čas, tak jsme se domluvili, že zpátky už to zkusí sama (poprvé sama na longhaul s dcerou).

Začalo tedy hledání letenek. Promýšlel jsem let přimo z Buenos Aires, ale délka cesty by byla pro moji dceru brutální, takže musíme napřed do Prahy (s KLM) a po pár týdnech odpočinku pokračovat do Asie. Zkouknul jsem oblíbený Matrix, prohlížel různé možnosti, ale z koutku hlavy mi neustále hlasitěji volal hlas, abych zkusil poskládat routing přes Frankfurt s Qatar Airways a jejich novotou se blyštící A350, jejíž vývoj jsem měl možnost tak trochu blíže sledovat. Letět jsme měli v druhé půlce března 2015 a linka do Frankfurtu byla jediná, kterou A350 v té době operoval.

Kontaktoval jsem svoji letenkářku, aby mi poslala ceny v různých dnech a bohužel – rozdíly byly značné. Neustále mi vnucovala nejlevnější Air France, ale… Nakonec jsem udělal kompromis, posunul let o nějaký den dříve (takovou možnost většinou nemám) a druhý den již byly letenky v mailu. Routing je poměrně nudný, navíc trasu FRA-DOH mam olétanou až až a jde o krátký let, který díky přestupu znesnadní spánek, nicméně tentokrát bychom měli letět poprvé na nové letiště v Doze, takže alespoň něco. Chtěl jsem nazpátek zakomponovat odlet do Dohy z BKK a katarskou A380, ale nevycházelo mi to z Bankoku na den odletu, který jsem již nehodlal měnit a riskovat DOH-LHR jsem nechtěl, protože pak bych měl s A350 jen jeden segment, takže zůstane u nudy

map.gif (85.6 KiB) Zobrazeno 6741 x

Celkem 13930 mil.

Ráno v den letu bylo zajímavé. Bylo 31. března a venku ležel sníh. Po dvou dnech silného větru tento den měl být dnem nejmocnějších vzdušných proudů a klidné sněžení slibovalo, že se meteorologové mýlili. Nemýlili.

Tak tedy ráno bylo přijemné, balení bylo tentokrát celkem jednoduché a my mohli vyrazit na letiště.

Zatímco v 7 ráno byla nula, o pouhé dvě hodiny později již bylo šest stupňů. Obloha již nebyla tolik zatažená. Když jsme přijížděli na letiště, ukázala se dokonce duha, jedna z nejpodivnějších, jaké jsme viděl, promítala se totiž na popředí trhliny v tmavě šedém stratu. Vítr zesiloval každou minutou.

Při checkinu na nás tentokrát nikdo nevybafnul, jestli letíme v business, naopak mě při vchodu do příslušné řady přivítal úsměv. Checkin samotný byl rychlý a dostali jsme palubní vstupenky až do Singapore. Zatím žádná změna typu ani žádné zpoždění. Po security jsme se vydali směrem k lounge, ale dcera se rozhodla, že si zajezdí na nějakém autíčku pro děti. I tak nám ale zbylo 20 minut, tak jsme se do salónku mrkli, tušil jsem, že takový vichr nebude jen tak bez zpoždění letů. Po vstoupení jsem zjistil, že se u našeho letu objevilo „Další informace ve 12:00,“ což vzhledem k tomu, že měl být odlet v 11:45, nebylo povzbudivé.

Přestože jsem byl v salónku mockrát, poprvé jsem se po vchodu vydal doprava a dorazil až nakonec k dětskému koutku. Pro zajímavost, dětský koutek má základní výbavu, co je ovšem super, je mapa světa s háčky, kam se dají umístit různá zvířata podle nápovědy. Naše dcera nápovědu nepotřebovala a rozmístila zvířata podle libosti, nicméně se na 10 minut bezvadně pobavila.

Někdy v půl jedné ohlásili nástup na předchozí let do Frankfurtu a tak jsem zkusil se na něj přesunout. Místo bylo, ale už se jim nechtělo při všech těch zmatcích lovit naše kufry, tak jsme čekali dál.

PRG–FRA
LH1395, Boeing 737-300, D-ABED

Konečně náš Boeing dorazil k terminálu a my se vydali k odletové přepážce. Na obloze se střídaly v rychlém sledu přeháňky, dramatická oblačnost i občasná modrá obloha v průrvách mezi mraky.

Vítr už celkem fičel a přes mé očekávání ráno se meteorologové nemýlili. Zpoždění se protáhlo na téměř 3 hodiny. Konečně jsme se dostali do letadla a zasedli. Ovšem… přípravy na odlet se protáhly a my jsme prošvihli náš slot na přistání ve Frankfurtu. Další byl o 40 minut později. Kapitán nám podal (alespoň pro mne) velmi zajímavé informace o meteorologické situaci – v letové hladině nás čeká protivítr až 150 knotů, což se v Evropě zas tak často nevidí. Frankfurt omezil vzlety na 50 procent obvyklé frekvence.

Při pojíždění s námi poryvy větru nepřijemně cloumaly, ale to nebylo nic proti tomu, co se rozehrálo při vzletu. V počasí, ve kterém by ani Zeman Sobotku ven nevyhnal, se náš 24 let starý Boeing rozjel po dráze. O nějakých 20 sekund později jsme již byli ve vzduchu a o další 4 sekundy později s cca 15stupňovým náklonem. Zatáhnout podvozek a ještě chvíli jsme se zmítali, dokud jsme se nedostali nad nejníže položenou vrstvu oblačnosti. Takhle živý start jsem ještě nezažil.

Po nastoupání do letové hladiny začal servis, který byl opravdu příjemný a chutný. To podivně vypadající vlevo nahoře na tácu jsou ovesné vločky v jogurtu s jablkem, rozhodně to nebylo špatné.

Už jsem nečekal žádnou zradu po klidném letu v hladině, ale to co nastalo při přiblížení na přistání, bylo hotové peklo. Náš letoun se za poklidného spánku mé dcery zmítal v poryvech větru. Nárazový vítr náš každou chvíli vychýlil nějakých 10 stupňů ze směru letu a až 20stupňový náklon byl velmi častý. Zatímco takové počasí jsem si na větroních užíval a člověk si řekl, že si pořádně zakniploval, jako pasažér jsem čekal každou chvíli go-around. Při podrovnání byl již poměrně klid, ale tohle bylo jednoznačně nejdivočejší přistání, které jsem jako pax zažil. Je zajímavé, že byl u našeho Boeingu přistavený Mercedes, který nakonec odjel prázdný. Jestli někdo pokračoval v F (případně měl status, kterým se kvalifikuje, v M&M se nevyznám), tak zjevně neměl o svezení zájem.

[gr09]

Ve Frankfurtu jsme přistáli asi 10 minut před plánovaným vzletem naší A350. Jestli to prošvihneme, tak budu pěkně naštvaný. Už dlouho jsem neletěl přes Frankfurt, až jsem zapomněl, že se lety z Prahy vykládají na vzdálených stojánkách a to ještě po pojíždění z RWY 25R. Autobus nás vyhodil u terminálu a já rychle kouknul na obrazovky odletů. Náš let se ukazoval se zeleným světýlkem jako že probíhá boarding. Sprintovali jsme na náš gate (B27). Protože jsme si museli přehazovat dceru a v tunelu mezi terminály jeden asi stometrový pojízdný chodník nefungoval, dorazil jsem na gate úplně propocený, jen abych zjistil, že je nástup opožděn. Alespoň nám potvrdili zavazadla (po příletu do SIN jsme zjistili, že na jedno přilípli RUSH). Škoda, že QR do svých letadel nemontuje sprchy, využil bych ji, na salónek již podle agentů čas nebyl.

Díky zpoždění odletu jsem si alespoň mohl prohlédnout prvního plasťáka tohoto výletu. A také důvod, proč jsem vlastně vzal letenku s Kataráky. A byl to krásný pohled, zepředu je A350 opravdu nádnerné letadlo, z boku pak i se skvělými proporcemi, kromě kokpitu, nicméně celkově je to moc povedený stroj. Na Airliners.net a přes známého v Airbusu jsem sledoval několik let jeho vývoj a konečně ho vidím naživo. Toto je svátek leteckého nadšence.

Po dostatečném pokochání byl ohlášen nástup a my se vydali na palubu. Nastupovalo se dvěma sosáčky.

FRA–DOH
QR68, Airbus A350-900, A7-ALA

Vstoupili jsme do prostoru, oddělující přední a zadní business class kabinu (přední má 6 řad a zadní 3).

Dali jsme se doleva a konečně mohli omrknout sedačky. Vše vonělo novotou a sedačky vypadaly opravdu povedeně. Na posez byly moc pohodlné, na pololeh a ležení také.

Po usazení většiny pasažérů prošli kabinou dva stevardi, každý svojí přidělenou uličkou, a představili se. Absolutně chyběl úsměv. Qatar Airways jsou známé svým nevyváženým servisem a z osobní zkušenosti mohu tyto výkyvy potvrdit. Už dopředu prozradím, že tento let byl z hlediska servisu jeden z horších, další dva segmenty v B787 naopak lepší, poslední let pak průměrný.

Zběžně jsem prozkoumal amenity kit značky Giorgio Armani, který obsahuje to samé, jako každý jiný amenity kit a není mi moc jasné, proč se na generic kity lepí štítky s drahými značkami. V taštičce byly ještě nějaké krémy, ale ty mě nezajímají, používám svoje oblíbené, stejně tak, jako pastu na zuby a kartáček.

Ovladač IFE, který je na boku sedadla nad opěrkou ruky a dá se vytáhnout. Displej je poměrně malý a s celým IFE bude ještě zábava.

Odkládací plochy má sedačka bezvadně vyřešeny, tato je pevná.

Hlavní stolek se uklízí pod displej, dá se zaaretovat vysunutý napůl a při kompletním rozložení je opravdu veliký.

Okénko se ovládá šipkami pod ním nebo z ovladače IFE. Nicméně šipky fungují vždy, i při aktivním PA.

Opět jsme kvůli počasí čekali déle, než bylo obvyklé, ale se zpožděním asi 1,5 hodiny jsme se konečně pohli. Zvuk motorů byl příjemný a v kabině byly na chviličku cítit spaliny, tak já to mám rád

Došourali jsme se na RWY 25C, po full stop se motory rozburácely a náš Airbus se rozjel. Když už bylo bubnování kol o dráhová světla rychlé jak palba z těžkého kulometu, přitáhl PF joystick a odlepili jsme se. Po počátečním nastoupání pár set metrů a několika zakymáceních jsme se ustálili a v levé stoupavé zatáčce zatáhli klapky. Po prostoupání oblačností se let naprosto uklidnil a my se mohli vydat vstříc naší úvodní letové hladině. Výhled byl krásný.

Jal jsem se prozkoumat úložné prostory. Pod opěradlem pravé ruky (které se dá vertikálně ovládat) byla schovaná voda a sluchátka.

Přihrádka na boty:

Až někdy v tuto chvíli se mi podařilo nastavit si na IFE pohled ze směrového kormidla, při vzletu (včetně rozjezdu) se tento obraz promítal na centrální obrazovce na přední přepážce kabiny.

Sluchátka QR nejsou špatná, ale kvalitou zvuku jsou podprůměr, takže je stejně lepší mít vlastní. Navíc jsou tyto docela poruchová, na tomto letu jedna strana špatně tlumila, na dalším z letů byl na jedné straně takový hukot, že se to nedalo vydržet ani sekundu. Naštěstí nebyl problém sluchátka vyměnit.

Začal servis a mně donesli bublinky a také amuse-bouche (varianta ze třetí cenové). Bylo to docela chutné, ale jedlo se zvláštně.

To už jsme přelétali nad ČR, kde jsme někdy před 6 hodinami vyráželi z domu.

Je čas podívat se, co se dnes bude podávat k pití.

Ještě jedny bublinky, pak už jen vodu až do Singapore.

A také něco k zakousnutí (plus nealko).

V A350 je ukazatel pro připoutání řešen jako malý LCD displej, což mi přijde šikovné, rozlišení je slušné v příslušných momentech se zobrazovaly informace i o elektronických zařízeních.

Stevardi se dostali k mému stolu a už to začalo.

Pro dceru jsem vybral lososovou pomazánku, byla velmi chutná (dojídal jsem jí).

Žena zvolila polévku a také byla spokojená.

A sobě jsem objednal mezze. Baba ganuš nic moc a hummus byl rozhodně podprůměr, to Etihad dělá mezze lépe, viz můj starší TR.

Mezitím se začalo stmívat a výhled z okénka byl perfektní doplněk k jídlu.

IFE začíná dělat potíže. Nejprve se mi zasekne ovládání a letuška restartuje moji obrazovku. To nepomůže a tak mi poradí, jak resetovat komplet, včetně ovládání. Zkouším to dvakrát, ale problém to nevyřeší. IFE se asi zakouslo více lidem, takže po dvaceti minutách provedli restart v celém letadle, a to hned několikrát. Za dalších 20 minut již zase systém fungoval. Tento systém je podobný, jaký používají v B787, ale vylepšený o možnosti dotykové obrazovky, i když velmi omezené. Přijde mi, že je to dost odfláknutý šmejd a že by se měl AAB vykváknout na koberce a raději si došlápnout na dodavatele tohoto nedodělku.

Mezitím ale pokračoval servis hlavním chodem. Zvolil jsem hovězí a asi to byla nejlepší ze tří možností.

Venku už byla naprostá tma a moc fotek se dělat nedalo. Po přeletu přes západní Írán a průletu kolem Dohy jsme přistáli klasicky z jihu (ze severu jsem přistával snad jen 2x), ale tentokrát na dráze 34L nového letiště. Při plánování cesty jsem zkoušel zařadit delší layover, abychom navštívili známé, ale nechtělo se mi řešit nejistá víza a vzhledem k tomu, že už tak byl pobyt v Singapore krátký, jsem se na to vykašlal.

[gr09]

Vylezli jsme z letounu a ocitli se v airside části terminálu, která je opravdu veliká. Nicméně fotky jsem nedělal, protože jsme šli hned do salónku, kde jsme zkusili najít nějaký tmavý koutek, abychom uložili na chvíli dcerku. Jediný tmavý koutek byl ale v kuřácké části a jinde bylo plno, případně sedačky nebyly vhodné k uložení dítěte, navíc byl v salónku nepříjemný hluk. Zkusili jsme rodinnou část za restaurací, která byla plná spících jednotlivců, natažených na lavicích. Na chvíli jsme zašli do dětského koutku vedle, ale hračky tam byly nějaké umolousané. Přetrpěli jsme v salónku cca hodinu a vydali se k odletové přepážce na náš segment do Singapore. Tam dcera konečně usnula, 10 minut před začátkem nástupu

DOH–SIN
QR944, Boeing 787-800, A7-BCL

A jsme ve druhém plasťáku. Opět jsme nastupovali dveřmi L2 a vstoupili do přední kabiny pro cestující. Na první pohled jsem vnímal trošku jiné barevné ladění, které je dáno volbou barev koberců a čalounění sedaček, které mají tentokrát všechny stejnou šedou barvu. Jinak jsou ale stejné, tedy stejně pohodlné a praktické. Hned jsme převlékli dcerku do pyžama a čekali na odlet. Byl jsem zvědavý na srovnání dvou nových strojů, se kterými jsme měli tu čest se vézt. A rozdíl to tedy byl, B787 nemá APU, takže v kabině chybí typické pískání a je krásně tichá. Stejně tak při nahazování motorů je kabina tišší a chybí odér spalin, je to nezvyk, ale příjemný.

Po krátkém pojíždění jsme se ocitli na dráze 34R a po full stop již následoval vzlet. Opět byly motory velmi tiché a vzlet tak klidný, že se žena asi v 500 metrech zeptala, jestli už náhodou neletíme. Seděl jsem sice u okénka, ale na pravé straně a tak jsem toho moc neviděl, až po zatočení do prava, ale to už jsme byli poměrně daleko a na fotce by nebylo nic vidět. Mkrnul jsem se tedy raději na menu. Protože byla hluboká noc, letušky (mimochodem velmi milé, celá posádka byla na tomto letu sympatická) nás upozornily, že si můžeme vybrat jídla kdykoliv během letu.

Já jsem se do večeře pustil hned, jaképak čekání

Ochutnal jsem scallop (jak to přeložit, hřebenatku?) a v této úpravě mi moc nechutnal.

Následoval tuňák.

A nakonec kuře.

To už jsem opravdu nemohl, ale ještě jsem alespoň vyzobal ovoce ze zákusku.

Dcera usnula, spalo se jí moc dobře, na rozdíl od sedaček v KLM, po kterých sklouzávala (ale šlo o starou business židli, nová je třeba lepší). Já jsem také zalehnul a probudil se až někde nad Malaysií. Nad Bengálským zálivem se letadlo lehce pohupovalo, takže jsem se párkrát lehce vzbudil, ale to je klasika.

Bylo odpoledne, ale my jsme se vrhli na snídani. Řecký jogurt s granolou byla perfektní volba. Sice příliš sladké, až se mi motala hlava, ale jogurt byl opravdu výrazný, pěkně tučný.

Při návštěvě toalety jsem zjistil, že je na ní okénko, tak jsem si jak u vytržení musel udělat fotku. Ovšem nešlo mi rozjasnit okno, stmívání okének u B787 je nějaké prapodivné a často nefunguje.

To už jsme ale klesali na přistání a po dvou vyčkávacích 360kách jsme se zařadili do pořadí na přistání. Provoz v Singapore byl jako téměř vždy silný, ale nakonec jsme se dostali na parkovací místo u vzdálené části terminálu 3.

[gr09]

Nemám ve zvyku zveřejňovat fotky z cíle mých cest, tak snad malá výjimka. V Singapore se opravdu dobře najíte, tady je fotka jedné z nejlepších laks v Singapore (to je informace od známých, kteří tam žijí) a provozovny, kde ji dělají.

A trocha satay.

SIN–DOH
QR939, Boeing 787-800, A7-BCT

Taxikář mě vyhodil přímo před dveřmi s přepážkami QR, takže jsem neměl dlouhou cestu, navíc jsem vezl jen příruční zavazadlo. Odbavení bylo velmi rychlé a tak jsem se mohl v klidu vydat terminálem do salónku dnata, jejichž služby Qatar Airways v Singapore využívá.

Na foťáku my vycházely poměrně dlouhé časy, tak jsem okouřil ISO, následující fotky (včetně fotek z letadla) budou hodně zašuměné.

Salónek je to s poměrně základní výbavou, sedací část je otevřená, se SilverKris se samozřejmě srovnávat nedá. Ale pořád je lepší, než většina salónků v Evropě.

Po nějaké chvíli v salónku jsem se vypravil k odletové přepážce a využil přitom vláčku ke vzdálené části terminálu. boarding zrovna probíhal. Prošel jsem kolem celé fronty do economy a během minuty jsem byl v letadle. Přivítala mě již známá sedačka. Usadil jsem se a milá letuška mi nabídla welcome drink. Objednal jsem si ME klasiku – vodu s citronem a s mátou, bez cukru.

Zkusil jsem dohnat restík a nafotit dálkové ovládání IFE. Jeho displej není zrovna veliký a navíc je tak nešikovně využitý, že člověk musí v mnoha případech tahat prstem ve velmi malém prostoru, jinak poskočí v menu jinam, než chtěl. Například na této obrazovce se člověk může pohybovat doleva či doprava, ale často si systém špatně vyloží pohyb, případně je nedokonalé snímání a místo posunu se film spustí nebo se neděje vůbec nic.

Popisky k filmům jsou jen v pidi rámečku (text popisu se pohybuje jen v rámci odstavce “A critically acclaimed…”, zbytek je statický. A displej reaguje jen na pohyb prstu v tom samém pidi rámečku. Podobných věcí je v systému celá řada. Opravdu nechápu, jak toto mohou používat lidé s horší motorikou a opravdu nechápu, jak někdo může akceptovat šmejd, který se zaměřuje jen na barvičky a na funkčnost prdí. Zlaté IFE Emirates, tenhle šmejd si může QR strčit někam.

Ale IFE je jen malou částí zážitku z letu a na tomto nočním letu by bylo zcela nepodstatné, kdybych nevolil (špatnou) strategii zůstat vzhůru až do Dohy. Ale to odbočuji. Po naplnění všech formalit, potřebných k zavření dveří letounu, nám již po krátké chvíli povolila věž pushback a nahození motorů. Omylem jsem si udělal selfie.

Po tichém pojíždění následoval tichý start, opět velmi příjemný. V Singapore jsou obvyklé časté přeháňky, ale tentokrát byla při vzletu zcela jasná obloha. Těsně po startu jsem udělal dvě fotografie, které byly ale tak rozmazané (třísekundová expozice), že jsem na tuto fotku nastavil nejvyšší ISO, které můj foťák zná.

V našem úvodním stoupání jsme se stočili mírně doleva a protože jsme byli v úplné tmě, zkrátil jsem si chvíli seriálem, od kterého jsem si odskakoval do mapy. IFE umí naštěstí pokračovat od poslední pozice.

Menu jsou pokaždé v přihrádce za sedadlem, tak je na čase se na něj podívat, než se přijde letuška zeptat na moji volbu.

Tentokrát jsem cestoval bez dítěte, tak jsem chtěl trochu dohnat bublinky

Krevetová kulička chutnala trochu jako masová kulička z Ikey. Tohle se kuchařům příliš nepovedlo.

Polévka byla mnohem lepší.

Ale hovězí bylo tuhé, jak houžev.

Po trochu zvláštní večeři jsem si spravil chuť zmrzlinou, i když jsem do sebe dostal jen pár lžiček.

Dostali jsme nějakou lacinou čokoládu, plnou náhražek a umělých příchutí.

Po tom množství cukru se mi trochu motala hlava a tak jsem po chvíli datlování do klávesnice vytuhnul. Probudil jsem se při sestupu k Doze. Rychle jsem si skočil vyfotit opět záchod s okénkem.

Tentokrát jsme přistáli na pravou dráhu a dosednutí bylo jak do peřin. Zastavili jsme kousek od terminálu a nastoupili do autobusu, pro business class byl přistavěn zvlášť. Ale venku byl příjemně vlahý vzduch, takže to bylo spíše osvěžujících pár kroků.

Tentokrát jsem chtěl udělat více fotek salónku, ale nejprve jsem trochu chtěl projít terminál. Musím se přiznat, že mi podobné „umění“ nic neříká.

Letištní hala je obrovská a navigace je poměrně slušně udělaná, člověk by se neměl ztratit.

Vyjel jsem po eskalátorech a po pár dnech jsem opět vlezl do salónku. Musím uznat, že je pěkný, ale na můj vkus příliš otevřený a tedy hlučný, což je obzvlášť v noci nepřijemné. Zásuvek není příliš, veřejné tablety jsou trošku umatlané a wifina je extrémně slabá. Taky je ještě prostor ke zlepšování.

Restaurace v salónku je opravdu pěkná, s nabídkou sendvičů, které vypadají chutně. Já zkusil (cestou tam) jeden s plátky kachního masa byl jsem příjemně překvapený. Nápoje jsou pak klasika, ale nabídka vína mi přišla v salónku starého letiště lepší.

Bohužel jsem ale špatně vypočítal dobu přestupu a tak jsem zjistil, že se již musím vydat svižným krokem k letadlu. Když jsem dorazil, nástup byl v plném proudu.

[gr09]

DOH–FRA
QR69, Airbus A350-900, A7-ALA

Nastoupil jsem a pohodil věci do schránek pro příruční zavazadla, připravil si sluchátka a podobné věci, abych se pak už nemusel zvedat. Posádka rozdala pyžama, tak jsem se ještě na zemi převlékl. Když to viděl německý pár přes uličku, tak se také běželi převléknout. Celkově mi přišla kabina docela plná Němců, ale to asi není na lince do FRA překvapení

Vedle nás seděla krásná katarská A380, škoda že s ní nevyšel jeden segment, třeba příště.

Tentokrát jsem naladil kamerku z ocasu jestře před zavřením dveří.

Záskuvka a USB, nutné příslušenství pro každého cestujícího. QR v tomto obstála na jedničku.

Málokdy se mi stane, abych odmítnul žrádlo

Někdy v tu dobu začal pushback a nahození motorů. Při tlačení, je opravdu znatelný rozdíl mezi tímto Airbusem a Boeingem 787, který je mnohem tišší. Ale jak jsem psal dříve, nemám s tím problém. Pojížděli jsme z východní části terminálu na západní dráhu kolem budov pro posádku, údržby, carga a řídící věže, která byla nádherně ozdobena světelnými panely.

Po asi desetiminutovém pojíždění jsme se konečně doploužili na VPD.

Po krásně hladkém startu jsme prolétli kolem Pearl, kde bydlí kamarádi v jednom domě na pravé straně.

Během stoupání do letové hladiny jsme také minuli Ras Laffan.

Ale dost už pouště, začal servis. Do amuse-bouche jsem jen ďobnul, bylo to celkem dobré.

Následovala rajská polévka, kterou miluji a na středním východě si ji dávám velmi často. Tato byla trošku řídká, ale chuťově bez problému.

Následovalo hovězí, které mě moc nezaujalo, ale protože jsem ani neměl hlad, vůbec mi to nevadilo.

Po jídle jsem konečně usnul a vzbudil se asi hodinu před přistáním. Venku byla stále tma a já se rozhodl zkusit „čerstvý“ pomerančový džus a šťávu z červené řepy a mrkve.

Zopakoval jsem si jogurt, který mi chutnal na letu do Dohy.

To už začalo klesání a letušky kmitaly, aby připravily kabinu na přistání. To byla chvíle na převlečení se z pyžama.

Sluníčko vykouklo a pod námi byla hustá deka.

Přistání ve FRA jsou typiké svými dlouhými finále.

Němci prostě mají smysl pro detail. Levné a příjemné.

FRA–PRG
LH1392, Airbus A321, D-AISX

Poslední segment byl klasický short-haul od Lufthansy, letěli jsme v pěkném novém Airbusu a let utekl opravdu rychle.

Závěrem snad je konstatuji, že jsem velmi nemile překvapen špatnou kvalitou IFE u Qatar Airways a již typickým nekonzistentním servisem. Jsem rád, že jsme se proletěli A350, ale příště raději zvolím Emirates kvůli celé kombinaci faktorů, jako např. pouze jeden přestup, lepší servis, lepší IFE, odvoz na letiště a nakonec i lepší cena letenek. Na třech letech s QR ze čtyř jsem požádal posádku o fotku z kokpitu a pokaždé mě kapitán odmítnul, škoda.

[Fabo]

Diky za hezky report.

Foto Y produktu nahodou nemas? Spis v 787.
Matrix rika, ze QR by mohl byt levnejsi variantou pro cestu do JNB, byt s horsimi casy, tak bych se podival co cekat alespon ramcove, abych se mel od ceho odrazit, kdyby mi to nabidli.

[gr09]

Diky za hezky report.

Foto Y produktu nahodou nemas? Spis v 787.
Matrix rika, ze QR by mohl byt levnejsi variantou pro cestu do JNB, byt s horsimi casy, tak bych se podival co cekat alespon ramcove, abych se mel od ceho odrazit, kdyby mi to nabidli.

Jee, tak to bohuzel nemam. Bylo plno, takze jsem nemohl fotit sedacky zepredu a zezadu by ti to asi moc nereklo. Kazdopadne v 787 vypadala sedadla dost namackana. Preci jen je to uzsi kabina, nez A350 a stejny pocet na radu. Ale nechci te odrazovat, s QR nebude problem, v economy maji paradoxne stabilnejsi servis.

[Fabo]

Tak dik za info. Zkusim pohledat neco na a-netu, snad bude

Co se tyce toho QR routingu, tam je to takove na hrane. Coz o to, cesta tam by byla fajn. Sice bych musel letet brzo ex KSC a mel 10h layover ve VIE (odpoledni let prilita par minut po odletu DOH), na druhou stranu, podival bych se alespon do Vidne, a o to lip by se mi pak v noci spalo. O neco pozdejsi prilet do JNB mi taky vyhovuje, let samotny je kratsi jen mirne, takze spankove asi jeste kapku lepsi.
Ale cesta zpet je tristni, odlet jiz odpoledne, prilet na DOH kratce po pulnoci, pak hledej prestup a ve dve rano let do MUC, ktery je zas na vyspani moc kratky, pak jeste do VIE a pak teprv domu Vzal bych to mit moznost vracet se JNB-DOH-VIE-KSC, uklidil bych se do salonku, ale to mi ani nenabizi. Tak nevim. Vzit 787 a rychlou prohlidku Vidne s debilnim navratem, nebo trvat na drazsi LH/SA variante? Tezko rici.

btw. jeste technicka, 787 samozrejme APU ma, ale nema primo motorem pohanenou klimatizaci - ta je ciste elektricka.

[gr09]

Co se tyce toho QR routingu, tam je to takove na hrane. Coz o to, cesta tam by byla fajn. Sice bych musel letet brzo ex KSC a mel 10h layover ve VIE (odpoledni let prilita par minut po odletu DOH), na druhou stranu, podival bych se alespon do Vidne, a o to lip by se mi pak v noci spalo. O neco pozdejsi prilet do JNB mi taky vyhovuje, let samotny je kratsi jen mirne, takze spankove asi jeste kapku lepsi.
Ale cesta zpet je tristni, odlet jiz odpoledne, prilet na DOH kratce po pulnoci, pak hledej prestup a ve dve rano let do MUC, ktery je zas na vyspani moc kratky, pak jeste do VIE a pak teprv domu Vzal bych to mit moznost vracet se JNB-DOH-VIE-KSC, uklidil bych se do salonku, ale to mi ani nenabizi. Tak nevim. Vzit 787 a rychlou prohlidku Vidne s debilnim navratem, nebo trvat na drazsi LH/SA variante? Tezko rici.

btw. jeste technicka, 787 samozrejme APU ma, ale nema primo motorem pohanenou klimatizaci - ta je ciste elektricka.

Co se tyka business, tak jsem to vzal ciste kvuli A350, jinak u delsich letu beru takovy routing, ktery ma alespon jeden let 8+ hodin, protoze to se clovek tak nejak vyspi (skvely byt napriklad let z EZE do AMS). V economy nedokazu posoudit, protoze ja v economy tezko usinam, nicmene i tam obecne nemam moc rad nocni prestupy. Jestli dokazes spat, tak bych bral prestup v Evrope, ale jestli te take zajima proletet se B787, tak do toho jdi

Co se tyka APU, mel jsem nejake zatmeni, mas samozrejme pravdu. Text uz opravovat nebudu, at se lide povavi. Ale opravdu jsem typicke hvizdani APU neslysel, to byl veliky rozdil oproti A350. Nezbyva si nez prat, aby byla moznost dalsiho porovnani, ale jsem ted na projektu v Evrope a nikam se nechystam

[Fabo]

No, s tím spánkem, nevím jak to bude, longhaul jsem ještě neletěl, takže nevím, na druhou stranu jsem léta točil overnighty v SA autobusech a horší to nebude
předpokládám, že první den nebude programově náročný, tak snad to půjde. Teoreticky je KLM denní let, ale to je zas letět dva dny dřív, protože ráno to via PRG nestihnu (noc v AMS nebo PRG) a pak noc po příletu, to by nešlo. Takže spát budu muset holt za letu

A na biznis jsem moc malej pán. Bidnul bych na upgrade Y+ out, pokud bude možnost, SA má ale jen Y a C

[alesesl]

diky a hezky TR a luxusni fotky. Ta fotka s tema mracnama z PRG pred odletem do FRA je luxusni. Jinak QR mi prijde daleko lepsi nez EK.

[pavelpmi]

Perfektní, díky moc, že jsi to dal i sem!

Díky za první report s A350 zde a taky za přiblížení nové business class QR!

Přemýšlel jsem nad A350 (a nad Singapore Airshow 2016) (teda já bych to teď navíc určitě nedával v business), kam QR budou s A359 lítat, ale dva roky po sobě jsem s nimi letěl do JV Asie, že jsem teď na konec roku raději vzal Swiss, který kdyby neměl na zpáteční cestě přestup do Palmy v trvání 9 hodin, tak by to bylo jen s jedním přestupem a bez přerušení v půlce cesty na přestup.

Ještě jednou díky, super!

[bepo]

Pochvala za TR. Aj v B787 sú dotykové obrazovky, nielen v A350 , čo tam chýba sú kameray v trupe lietadla. To ovládanie stmavovania okien nefunguje tlačítkami na okne, buď to ovládajú centrálne alebo cez malý displejový ovládač pri ruke.
Fabo- to rozdelenie cesty v noci nie je nejaká nevýhoda, v economy aj tak človek väčšinou nie je schopný spať 8 hod v kuse, dôležitejšia je dĺžka layoveru a keď je v Dohe iba 2 hod tak to je tak akurát aby človek skočil na WC a trochu pozrel obchody a nastupuje.
Čo sa týka kvality servisu QR v economy tak to neviem posúdiť ale v business nemajú v európskych aerolinkách konkurenciu

[gr09]

Aj v B787 sú dotykové obrazovky, nielen v A350 , čo tam chýba sú kameray v trupe lietadla. To ovládanie stmavovania okien nefunguje tlačítkami na okne, buď to ovládajú centrálne alebo cez malý displejový ovládač pri ruke.

Jo, dotykove obrazovky v 787 jsou, akorat se s nimi neda absolutne nic ovladat, nebo to na mych dvou letech meli rozbite, protoze se s nimi slo dostat akorat na hlavni obrazovku, ale uz ne vybrat nejaky porad, zkousel jsem to. Takze to nepocitam jako dotykova obrazovka.
Co se tyka ovladani oken, ono to prave tlacitky pod okny nekdy fungovalo a nekdy ne, z ovladace vetsinou jo, pokud to neprebila posadka. Ale treba na toalete ovladac neni, tam jsou jen tlacitka pod okynkem. Pamatujes si, jestli slo pres ovladac regulovat uroven ztmaveni? Uz si nepamatuju.

Jinak diky vsem za reakce

[bepo]

Ja mám 6 segmentov v B787 s QR a ovládanie na obrazovke fungovalo vždy, dokonca na posúvanie filmu je lepšie použiť obrazovku a nie malý ovládač lebo vieš presnejšie trafiť miesto kam sa chceš posunúť. Čo som vypozoroval pri stmavovaní okien tak keď centrálne stmavia alebo vyjasnia tak tlačítka priamo na okne nefungujú, tlačítka na malom ovládači fungujú vždy, na záchode to asi bude podobné že tlačítka na okne fungujú iba vtedy ak to centrálne neovládajú ale tam som to neskúšal.