Někdy na začátku roku 2013 jsme si s přítelkyní řekli, že náš život potřebuje změnu a že se v rámci programu Working Holiday vydáme na "návštěvu" Kanady. S věkem lehce pod maximálním limitem 35 let a slušnou řádkou pracovních zkušeností jsme nebyli typickými účastníky tohoto programu, ale po zralé úvaze jsme si řekli, že do toho prostě půjdeme a uvidíme.
Working Holiday umožňuje získání pracovních víz a pro mnoho účastníků je to předstupeň k žádosti o permanent residency a trvalé usídlení v Kanadě. Tímhle směrem jsme taky pokukovali, ale i když to tak v našem případě nakonec nedopadlo, byl celý kanadský "výlet" naprosto excelentním zážitkem a skvělou životní zkušeností, kterou bych doporučil absolvovat v mladém věku každému. Nicméně, jaké budou naše pocity na konci, to jsme na začátku naší cesty samozřejmě nevěděli a když občas zahlodala nějaká pochybnost, tak jsme si vždycky říkali, že při nejhorším zůstaneme v Kanadě jen pár měsíců, budeme pilovat angličtinu a pak se vrátíme zpět do Čech.
Následovala procedura žádosti o účast v programu Working Holiday, kterou jsme odeslali někdy na začátku jara 2013. Zakrátko potom bylo přijímání dalších žádostí zastaveno - povolený limit 1500 uchazečů byl vyčerpán, o dost dříve než v předchozích letech. Měli jsme tedy docela štěstí a opět se mi potvrdilo, že v určitých životních situacích není radno váhat a je potřeba jednat okamžitě.
Někdy v létě jsme bookovali letenky na náš plánovaný odlet v září. S ohledem na cenu jsme zvolili společnost Condor, která do Vancouveru létá z Frankfurtu, kam nás dopravila Lufthansa. Oba lety nebyly nijak výjimečné, B767 na segmentu do Vancouveru neměla žádné IFE, ale jídlo bylo v mezích očekávání a prostor pro nohy také nebyl špatný. Celou cestu jsem fotil hory a ledovce v Grónsku.
Naší cílovou destinací byla Victoria - hlavní město provincie Britská Kolumbie, které leží na ostrově Vancouver Island, asi 100 km vzdušnou čárou od Vancouveru. Tam jsme se přesunuli den po příletu do Vancouveru, ubytovali se na dva týdny v B&B a začali s vyřizováním formalit (social insurance, bankovní účet, telefonní karta...), hledáním trvalého bydlení, prozkoumávání nabídek jazykových škol a samozřejmě také s hledáním práce.
Po dvou týdnech obíhání potenciálních míst k bydlení, desítkách rozeslaných životopisů a jedné celkem vtipné pracovní epizodě, kterou jsem také popsal na mém blogu s kanadskými zážitky (How I started my career… as a dishwasher), kdy jsme neměli ani trvalé bydlení (příliš drahé, moc daleko od MHD, špinavé, divní sousedé, divný majitel, divní my, případně kombinace těchto důvodů), ani žádnou perspektivní práci a s přihlédnutím k tomu, že se blíží něčí narozeniny (moje
), tak přítelkyně pro pozvednutí nálady navrhla, že bychom si mohli udělat výlet do Vancouveru. No a protože mě zná a protože jsme se o tom bavili už předtím, tak navrhla, že bychom se tam mohli dopravit... LETECKY... HYDROPLÁNEM, který létá mezi přístavy v centrech obou měst! 
Někdy v pátek 4/10/2013 večer jsme se tedy dívali na webové stránky místní společnosti Harbour Air, která provozuje letecké spojení hydroplány mezi Victorií a Vancouverem a dalšími místy na Vancouver Island i na pevnině. Cena za standardní letenku se pohybovala okolo 200 CAD jedním směrem (a co se tak dívám, příliš se od té doby nezměnilo), ale asi díky tomu, že v sobotu ráno tímto směrem moc lidí nelétá, tak jsme našli nabídku za 65 CAD pro jednoho. Rozhodli jsme se tedy pro jednodenní výlet do Vancouveru - ráno tam, odpoledne zpátky. Cena pro nás oba vycházela na cca 260 CAD. Docela pálka, ale při přivření obou očí a s přihlédnutím k těm narozeninám to bylo shledáno jako akceptovatelná částka
.WCA #330
Victoria Harbour (YWH) - Vancouver Harbour (CXH)
DHC-3 Turbine Single Otter
5/10/2013 09:00 - 09:35, load factor 100 % (Y)
V sobotu zazvonil budík někdy po šesté ráno. Netrpělivě jsem vyskočil z postele přímo k oknu a s velkým očekáváním rozhrnul závěsy. Šedivá obloha vrcholný letecký zážitek úplně neslibovala, ale náladu jsem si zkazit nenechal. V rychlosti jsme provedli ranní hygienu, oblékli se, loupli do sebe něco v snídaňové místnosti našeho B&B a utíkali na autobusovou zastávku. Zdejší autobusy nemají o víkendu zrovna dvakrát časté intervaly a s přesností na minutu si taky moc hlavu nedělají. Pro jistotu jsme tedy vyrazili o něco dřív, abychom si byli jisti, že nám autobus neprofičí před nosem při čekání na přechodu pro chodce. Nestalo se, v centru Victorie jsme byli přesně na čas a pak už zbývalo jen dojít pár set metrů do přístavu k terminálu společnosti Harbour Air.
Jednalo se o malou, přízemní budovu - "domeček" hned u mola, u nějž byly ukotveny hydroplány. Letadla provozovaná společností Harbour Air jsou v naprosté většině z produkce kanadského výrobce De Havilland Canada. Konkrétně se jedná o 21 letadel typu DHC-3 Turbine Single Otter (letadla se vyráběla v letech 1952-1965. Jsou to tedy staroušci, ale starají se o ně pěkně a fungují perfektně), 2 stroje DHC-6 Twin Otter, 9 kusů DHC-2 Beaver a 1 letadlo Pilatus PC-12 s klasickým podvozkem. V době našeho odletu bylo u mola zaparkováno jen několik kusů DHC-3, jedním z nich jsme posléze také letěli.
Vnitřek terminálu působil stejně jednoduše jako při pohledu zvenku - dvě přepážky, z nichž v době naší návštěvy byla funkční jenom jedna, kde jsme si naše "letenky" vyměnili za "boarding pass" - plastovou cedulku, která klasický boarding pass příliš nepřipomínala. Check-in začínal přesně na čas jak bylo uvedeno v konfirmačním emailu - 35 minut před odletem. Nicméně, po získání boarding passu jsme zase sedli do sedaček umístěných u přepážek - žádný průchod security ani jiný typ bezpečnostní kontroly se nekonal.
Při výměně naší letenky za boarding pass se objevil problém s platební kartou - embossovanou kartu Mastercard DEBIT jejich systém odmítal zpracovat, bylo potřeba použít kartu jiné banky bez "DEBIT" na plastu. Jak jsme si potom ověřovali, tak mezi těmito dvěma karty je opravdu rozdíl a lze narazit na obchodníky, kteří DEBIT karty nemohou / nechtějí akceptovat. Nicméně náš problém se podařilo vyřešit.
V čase T-15 min se otevřely dveře směrem k molu a zaměstnanec společnosti vyzval všechny pasažéry k přesunu směr letadlo. U samotného nástupu do letadla asistovalo několik jeho kolegů - po jednom z každé strany zabezpečovali nástup pasažérů do letadla po ocelových schůdkách, které jsou mezi plovákem a kabinou. Díky jejich přítomnosti se jednalo o poměrně bezpečnou záležitost přestože schůdky byly úzké a vstup do letadla nízký. V praxi to vypadalo tak, že první krok z mola byl na plovák, pak po jednotlivých schůdkách, přikrčit a vkročit do kabiny.
Teprve po nástupu všech pasažérů začalo nakládání bagáže - od cestujících, ale i balíků, které lze tímto způsobem také posílat (asi jako posílání balíků po řidičích autobusů u nás). Podle informací v letence je limit na jednoho pasažéra 25 liber nákladu (11,3 Kg).
- Nástup do letadla
- Stejným krasavcem poletíme
Vzhledem k počtu pasažérů trval boarding jen pár minut. Pilot pak nahodil motory a vydal se pomalou plavbou směrem k místu, kde záliv ústil na volné moře. Ještě před uvedením letadla do pohybu nám ovšem pustil safety instructions - na tabletu, který zastrčil do ocelové schránky umístěné na přepážce oddělující obě části kabiny. Nevěděl jsem co sledovat dříve, zda nezvyklý pohled na město téměř od hladiny moře nebo se naopak věnovat bezpečnostním instrukcím, které uvidím dnes, pak ještě odpoledne a pak už asi nikdy v životě
.- Safety Instructions v plném proudu
Video na YouTube - odlet z Victorie: https://youtu.be/la1OGmLbpkI
Pomalu jsme stoupali do naší cestovní hladiny, já z pozice na levé sedačce udělal pár fotek Victorie. Letadlo se začalo pomalu stáčet více doleva k obletu města. Později pokračovalo v levé zatáčce až do nasměrování přídě k letu na sever. V tu chvíli jsem zalitoval, že jsem si nevybral sedačku na pravé straně, protože scenérie, která se tam odehrávala byla fascinující a ranní rozmrzelost nad zataženou oblohou byla v tu ránu pryč - východ slunce zpoza mraků byl dechberoucí, zakrátko mraky hrály všemi barvami - od modré, přes všechny odstíny šedé až po oranžovou a žlutou. Prostě nádhera! Pár fotek jsem udělal i tak - focení přes sedačky obsazené kanadskou maminou a jejím malým synátorem nebylo úplně pohodlné a pro ně asi ani nijak příjemné, ale asi pro moje zaujetí měli pochopení, protože scenérie odehrávající se venku byla fakt kouzelná. Díky velkému zoomu nejsou moji spolucestující na fotkách ani vidět
.- Pohled směrem na Mt. Olympus do USA
- Oranžová je ještě dobrá :-)
) a následoval náš sestup, kdy pod námi prosvištěl Stanley Park na jedné straně a na druhé jsme pomalu sklesali pod úroveň výškových budov pár stovek metrů od nás. Přistání bylo velmi jemné, jako do peřinek. Možná měkčí než leckteré přistání na letištní asfalt. Za pár desítek vteřin jsme už kotvili u mola.Video na YouTube - přistání ve Vancouveru: https://youtu.be/QGb5OQh9s3o
Následoval výstup z letadla, pár fotek a odchod přes molo. Mít potřebu létat mezi centry Vancouveru a Victorie pravidelně, tak je zdejší hydroplán mým nejoblíbenějším dopravním prostředkem. Alternativa v podobě jízdy autem a trajektem zabere minimálně 3-4 hodiny a ani spojení z Vancouver Airport na Victoria Airport nevychází časově lépe. O oblibě tohoto spojení svědčí fakt, že ve všední dny létá tuto linku až 24 spojů denně (v jednom směru), v peak timu jsou odlety každých dvacet minut.
- Benzínová pumpa na vodě
- Po přistání
- Parní hodiny v centru Vancouveru. Turistická atraktivita monumentu možná jako u orloje v Praze nebo o trochu méně ;-)
- Centrum Vancouveru je velmi pěkné místo
Vancouver Harbour (CXH) - Victoria Harbour (YWH)
DHC-3 Turbine Single Otter
5/10/2013 16:30 - 17:05, load factor 100 % (Y)
Budova terminálu hydroplánů ve Vancouveru je o dost větší než ve Victorii. Myslím, že tam byla i restaurace a určitě tam odtud odlétalo více společností, nejenom náš Harbour Air. Nástup do letadla začal v předpokládaném čase a probíhal podobně jako ve Victorii - doprovod do letadla a nástup za pomoci zaměstnanců letecké společnosti. Místo vedle pilota bylo už obsazené a já tak musel vzít za vděk některou ze sedaček v kabině pro cestující. Myslím, že jsem nakonec snad seděl na té samé jako během cesty do Vancouveru. Let probíhal podobně jako ráno - odlet bez jakýchkoliv problémů, rychlý výstup do cestovní hladiny, která byla v podobné výšce jako při ranním letu (co mohu soudit zpětně při pohledu na fotky), jen trasa se lišila.
- DHC-2 Beaver společnosti Tofino Air
- Odlétající Twin Otter na pozadí hor nad severní částí Vancouveru
- Twin Otter
- Vancouver po odletu
. Victoria a záliv s přístavem byl už na dohled, až jsem si říkal, že asi budeme kroužit kolečko na sestup, protože mi přišlo, že jsme velmi vysoko a nestihli bychom dostatečně snížit výšku a rychlost. Mýlil jsem se. V jeden okamžik pilot zapíchl čumák letounu prudce dolů, vytáhl klapky a už jsme poměrně strmě klesali na přistání. Na poslední chvíli s letadlem zatočil přímo ve směru přístavu - kdyby se přistání nezdařilo, tak nevím jak by dělal go-around - za přístavem je město s výškovými budovami (na poměry Victorie).Video na YouTube - přistání ve Victorii: https://youtu.be/zilKkdlI-7c
Naštěstí nic takového nebylo potřeba, přistání bylo opět velmi podařené. Po pár desítkách metrů jsme díky velkému odporu vody zpomalili na "pojížděcí" rychlost. Za dalších pár minut jsme byli venku z letadla zaparkovaného u mola. Udělal jsem pár posledních fotek a vyrazili na pomalou procházku podvečerní Victorií. Jeden z prima kanadských zážitků byl právě za námi
.- Victoria před přistáním
. Kdybyste někdo chtěl poznat další kanadské zážitky, tak si dovolím odkázat na můj blog zapiskyzkanady.cz, kde jsem mé bezprostřední dojmy sepisoval pro kamarády a známé. Pro případné zájemce o Working Holiday rád nasdílím další informace a zkušenosti do PM.
Omlouvám se za offtopic, musel jsem si ulevit.
(205CAD za ow je fakt moc 
)