8.12.2015
KL1350, PRG – AMS, 7:10 – 8:19, Embraer 190
Ranní let z Prahy do Amsterdamu nepřináší nikdy nic překvapivého, ale osobně mám tyto brzké odlety raději než ty dopolední. Obsluha letištního Erste salonku na T2 výjimečné selhala a vyhlásila mě k urychlenému nástupu do letadla. To vedlo k mému zbytečnému 20minutovému stepování před gate, kterého jsem využil k nákupu čerstvého vydání ATM. Embraer 190 nabízí dostatek místa na nohy oproti větším bratříčkům z dílny Boeingu či Airbusu a proto pro cesty do Nizozemí preferuji KLM. Papírově sice ten rozdíl není nijak markantní, ale pocitově to takto vnímám. Navíc konfigurace 2+2 je pro krátké evropské lety ideál. S ohledem na moji výšku 176 cm je tak prostor doslova královský. Snídaně v podobě KLM krabičky mě zatím nikdy nezklamala a nestalo s tak ani tentokrát. Uvítal bych o něco více salátu, ale to je jenom mojí rozežraností. Lehkým zklamáním byl „evropský“ jogurt, který ač bílý, tak byl na české poměry neskutečně sladký. Palubní personál jako vždy u KLM bezvadný a obsluhující dáma v C byla jedna z nejmilejších a nejvtipnějších, jaké jsem kdy potkal. Jenom škoda, že jsme spolu strávili tak málo času.
Po přistání v Amsterdamu jsem se přesunul vlakem a autobusem na místo pracovního jednání, které jsem opouštěl kolem 16:00. Mohl jsem si tak vychutnat salónek KLM v non-Schengen části letiště a následně po mém vyhození salónek ASPIRE Lounge, který mimo jiné využívá např. Singapure Airlines. Trošku nechápu politiku KLM, proč zavírá svůj salonek po odletu posledního letu KLM a nerespektuje pozdější odlety partnerských aerolinií. V zásadě o nic nejde, protože ASPIRE Lounge funguje i po půlnoci, ale pro někoho nemusí být přesun pohodlný. Rozdíl mezi salonky byl ale poznat a příště bych rozhodně hned zvolil ASPIRE Lounge. Zejména pro mnohem komornější atmosféru (alespoň v noci), úžasně vstřícný personál a kvalitnější catering.
- C menu PRG-AMS
- C menu PRG-AMS
- Ropojemy v AMS
- KLM Crown Lounge
- KLM Crown Lounge
- ASPIRE Lounge
SU2193, AMS – SVO, 23:43 – 04:28, Airbus 320-214
Můj první let v C s Aeroflotem. Měl jsem jistá očekávání spojená s jistým stylem sovětské/ruské pohostinnosti. Tyto představy obsahovaly pravý kaviár, šampaňské, pro účely letectví zmenšený sbor Alexandrovců apod. Po nástupu do stroje mě dvojice CC (dáma a chlapec) uvedla na místo a nabídli mi nápoj na uvítanou. Mile mě překvapilo, že začali komunikaci v angličtině a až posléze jsme přešli do ruštiny po zjištění, že ji na mírně pokročilé úrovni ovládám. Moje žádost o pivo jako aperitiv je lehce zaskočila. S přinesením piva se mi také oba představili a požádali mě, abych jim sdělil, jak si přeji aby mě oslovovali. Také mi oznámili, že jsem jediný pasažér v C (což bylo po prohlédnutí kabiny evidentní). V Y byla podle letmého odhadu obsazenost 25 %. Pivo Žiguli a také nečekávané šampaňské dorazilo ještě v průběhu pojíždění na letišti. Bohužel tento spoj postrádal to, co já miluju na letech nejvíce, tzv. zobání. Nebyly ani oříšky, ani mandličky, ani brambůrky. A nejmenší jídlo co mi posádka nabídla, byl hovězí steak nakrájený na kostičky. Na druhou stranu proč ne. Sedačky v C byly 2+2 ale tak odrbané, že to snad ani nebylo možné, ale zase v Rusku je asi možné všechno. Dle standardu evropské C třídy ale let proběhl v pořádku. Posádka byla pozorná a dovolím si říct, že na ruské poměry až moc usměvavá a úslužná. Na večeři byl výběr z několika jídel a i v tuto pozdní hodinu a pravděpodobně několik otáček letadla bylo vše k dispozici. Jako předkrm jsem zvolil lososa s čočkou a salátem, hlavní chod tvořilo jehněčí na tymiánu s pohankou a jako dezert „pražský dezert“. Osobně se mi strašně líbí, když se chody podávají postupně a člověk má tak šanci více interagovat s posádkou a i pocit jisté váženosti je vyšší. Co se týká kvality pokrmů, tak předkrm i dezert byly vynikající, ale hlavní chod byl bohužel hluboko pod průměrem a na palubě ohřívané jehněčí bylo jako podrážka, navíc bez jakékoli chuti. Nemám zkušenosti s prémiovými aerolinkami jako Emirates, Singapure Airlines apod., ale dovolím si říct, že bych v porovnání s Aeroflotem udělal jehněčí sám lepší. Po dalších Žigulíkách jsem upadl v koma a probral se až těsně nad SVO. Nakonec jsem dostal krabičku čínského čaje na památku. CC přísně držela pasažéry z Y, než jsem se sbalil a vystoupil, což se nesetkalo s pochopením mnoha domestikovaných Rusů. C produkt Aeroflotu na evropském letu hodnotím pozitivně, ale na druhou stranu za ty prachy je lepší se rozšoupnout v Y. Alespoň na trase, jakou jsem zvolil já. Přece jenom jde o relativně krátký 3hodinový let.
- Vypadá to pohodlně, ale zase taková výhra to není
- Žiguli :)
- Losos s čočkou
- Jehněčí na tymiánu
- Úžasný desert
Tak po téměř roce jsem se ráno, v nekřesťanském čase 4:30, objevil opět v Moskvě. A nebyla by to Moskva a její občané, aby mě zase neudivili svým svérázem. Vše začalo tradičně na letišti SVO, které ve své ošklivosti může soutěžit snad jenom s CDG v Paříži. Pro cestu do Moskvy jsem zvolil nejrychlejší prostředek Aeroexpress, který jezdí z letiště v 30minutových intervalech 24 hodin denně, kromě období 5:00 – 6:00, což byl „můj čas“. Musel jsem tedy přečkat hodinu na letišti, kde naštěstí začaly ožívat obchůdky s jídlem a pitím. Vysušen z klimatizace v letadle jsem měl chuť na pivko, které se k mému překvapení nikde nepodávalo. Záchranu mi paradoxně poskytla bagetová společnost Subway, jejíž pobočka prodávala podpultová piva i v době zákazu. Mladá slečna si neskrývaně řekla o pár rublů bokem, ale proč bych to pro ni neudělal. Navíc mi rozměnila pětitisícovou bankovku, což mi ulehčilo další nákupy. V záchvatu spořivosti jsem se rozhodl, že když přiletím do Ruska nad ránem, tak nebudu platit o jednu noc na hotelu navíc. Papírově to byl skvělý plán, ale realita byla krutá. Velmi krutá. V Moskvě jsem musel přečkat dalších 7 hodin, než jsem se mohl ubytovat. Tuto dobu jsem vyplnil vysedáváním v kavárnách a jídelnách, zejména pak těch, kde byla zdarma wifi. V jedné takové jsem nakonec zůstal o něco déle, protože nabízela téměř dvě desítky točených piv za přijatelné ceny. Pravda, neuvedl jsem se úplně nejlépe a zblbnutý z předchozí cesty do Nizozemí jsem v tomto podniku pozdravil anglicky. Od stolů, obsazených vesměs staršími pány s lahví vodky, se všechny zraky otočily ke mně a ztichlou hospodou se ozvalo „aměrikaněc“. Nezalekl jsem se a s grácií imperialisty jsem obsadil stůl vprostřed podniku. Následovala pivní smršť završená klobáskami zdarma poskytnutými paní provozní za můj dobrý splávek. Na hotelu se ten večer neudálo nic zvláštního. To se změnilo ráno při snídani, kdy se na mě již zdálky usmíval jeden z lokajů a uznale pokyvoval hlavou. Nechápaje jeho veselí jsem pouze stroze pozdravil a usadil se ve snídaňové restauraci. Pochopil jsem však záhy. Při příchodu manželské dvojice byl pán rázně zastaven a byl upozorněn, že na snídani se může pouze ve společenském oděvu. V tom okamžiku jsem pochopil radost pikolíka když jsem přicházel, neb jsem byl připraven na jednání a tudíž v obleku. Chudákovi pánovi bylo vnuceno erární sako a byl vpuštěn na snídani ve směšné kombinaci: tenisky, tepláky, triko s obrázkem a sako. Kdyby mě ho nebylo líto, tak bych si ho snad i vyfotil. Tím ale snídaňová anabáze nekončila. Mimo obligátních vajíček, blinů, slaniny a dalších komodit se nabízely také neomezeně nápoje z baru. Toho někteří využili a již po ránu se slušně zesračkovali. Já jsem také neodolal a zalil jogurt a vajíčka dvěma skleničkami výborného šampaňského Moët. Následně jsem se vydal rušnou Moskvou na místo jednání. Zvolil jsem jako dopravního prostředku metro, které je nejrychlejší a nejlépe pochopitelným druhem dopravy. Hned u vstupu na eskalátory hlásal místní rozhlas několik reklamních sdělení a neopomenul ani připomenut, že dnes slavíme Den lidských práv. Musel jsem velmi potlačovat úsměv na rtech, neboť v té době na nástupišti milicionáři velmi tvrdě mlátili, tedy pardon, pacifikovali, nějakého mladíka. Další část dne proběhla již plně v pracovním režimu a za zmínku stojí snad jen vyhandlování flašky Becherovky za flašku arménského koňaku. Další dny pobytu se podobaly těm předchozím bez významnější události zajímavé pro osazenstvo tohoto fóra. Samozřejmě jsem s profesní povinnosti musel navštívit jeden z prototypů kosmoplánu Buran, ale to je tak vše. Pojďme zpět k cestě.
- Oslava zdárného letu a čekání na Aeroexpress
- Čekání na hotel :)
- padarok paní hostinské
- Mekáč
- Rudé náměstí
- Rudé náměstí
- Rudé náměstí
- Rudé náměstí
- Památník kosmonautiky
- Buran
- Buran
- Rudé náměstí
- Rudé náměstí
KL904, SVO – AMS, 18:40 – 19:55, Boeing 737-8K2
Cesta z centra Moskvy na letiště proběhla opět Aeroexpressem za slunečného počasí při odjezdu a hustém sněžení při příjezdu. Byl jsem překvapen, že byť byly asi 4 hodiny před odletem, tak fungoval check-in a mladík za přepážkou byl neskutečně příjemný. Při mé předchozí cestě z Moskvy byl opak pravdou a dávám to za vinu ČSA, která má asi jisté spory s ruskou stranou, jež významně snižují komfort pasažérů/zákazníků. V tomto případě ale vše proběhlo na jedničku a ručně azbukou vypsaný voucher na vstup do letištního salonku dává člověku pocit jisté výjimečnosti. Pro mě osobně bylo dvojitou radostí to, že mě přidělený salonek byl Kosmos. A opravdu byl celý ve vesmírném stylu. Dokonce i na záchodech byli místo obligátních panáčků a panenek ufonci a ufonky. Salonek nabízí výhled na stojánku letadel, ale vzhledem k hustému sněžení bylo spíš zajímavé pozorovat různé typy letištní techniky bojující s bílým nepřítelem. Samotný let byl klasický KLM let v B737. C třída je 3+3 s vynechaným prostředním sedadlem pro potřeby odkládacího stolíku. I servis je obdobný jako na delších evropských trasách a odlišuje ho snad jen tištěné menu a větší šíře nabízených nápojů. Jak jsem psal již výše, preferuji postupné servírování chodů. KLM ale naservíruje najednou vše a tím jídelní servis končí. Kvalita jídla je vyšší, ale porce menší v porovnání s Aeroflotem. Nutno ale upozornit že (asi bramborová) hmota u lososa byl největší hnus, co jsem kdy v letadle viděl. Na krátkém letu to ale není kritické, navíc v okamžiku kdy jde člověk přednacpán ze salonku. V průběhu letu byl CC KLM plně k dispozici a v C byly po ruce dvě dámy, z nichž jedna byla vedoucí celé kabiny letadla. Před příletem do AMS každého osobně obešly, oslovili jménem, ujistili se kam dále směřujeme a poskytli informace o gatech atd. Po přistání proběhl rychlý přesun do „evropské“ části letiště AMS s krátkou zastávkou v salonku, doplnění tekutin a snězení několika bitterballen.
- Konečně sněží :)
- International Space Lounge Sheremetyevo Airport Moscow
- International Space Lounge Sheremetyevo Airport Moscow
- International Space Lounge Sheremetyevo Airport Moscow
- Ufonek
- Večere v C SVO-AMS
- Večere v C SVO-AMS
- Večere v C SVO-AMS
KL1359, AMS – PRG, 21:01 – 22:01, Embraer 190
Let zpět proběhl bez jakýchkoli komplikací. Opět krabička KLM, její zpracování a zapití pivem a pak spánek až do drcnutí na dráze letiště Václava Havla.
- Večere v C AMS-PRG
Přijde mi, že z každé cesty do Ruska si člověk přiveze nějakou netradiční historku(y) 
