AMS-JFK, DL49, A330-300
Využil jsem svého privilegia u zlaté karty OK Plus a při objednání letenky jsem si zvolil místo na dvojce v přední části economy, kde jsou zásuvky. Dvojka je strašná výhoda a neumím si představit marast v B777, resp. umím bo jsem ho už zažil, ale pokud to jde tak se mu vyhnu. Stejně jako při minulé cestě s Deltou přes oceán jsem měl v plánu pracovat, ale nakonec se realita a plány velmi rozcházely. Místo bylo jenom do uličky, ale to mi nevadilo, měl jsem sice v plánu vyfotit centrum New Yorku a pověstné mrakodrapy, ale až na následném letu do Mexika. Posádka Delty byla skvělá, dle mých zkušeností má Delta snad nejvyšší věkový průměr u letušek, ale jsou to takové hodné maminky s typicky americkým přístupem. Člověka ale nesmí zarazit a nedejbože urazit oslovení jako „honey“, „bambi“, „sweet“ apod. Spolucestující na J byla snad robot, protože za celou cestu byla jenom jednou na toaletě a skoro nic nejedla a nepila. Za to byla schopná přečíst dva třísetstránkové romány. Trošku jsem se zpočátku obával, zda se mnou nebude chtít řešit, zda není vrahem zahradník, ale nakonec k tomu nedošlo. Protože let proběhl na konci září, byla v palubním baru k dispozici velká zásoba limitované edice bostonského ležáku Samuel Adams připravené ku příležitosti Oktoberfestu. Ten se také stal mým kamarádem po zbytek letu. Jak jsem si již zvykl, byl přísun nápojů stejně jako jídla nepřetržitý a Delta opět potvrdila, že na lety přes oceán je velmi dobou volbou. Jako hlavní jídlo jsem výjimečně zvolil těstoviny a musím říct, že byly dobré, i když to na fotografii tak vypadat nemusí. Nebyla to sice žádná extraliga, ale zpracovat se to dalo a vůbec to neurazilo. Nemám zkušenosti s premiovými aerolinkami, takže na dlouhé trati u mě, co se týká jídla a posádky, stále vede v economy Delta. V závěsu je pak KLM pro které mám jistou osobní slabost a dvě krásné zkušenosti s Korean Air a bibimbap. Vraťme se ale zpět na palubu Delty směřující na letiště Johna Fitzgeralda Kennedyho. Před přistáním proběhl asi po desátém pivu servis zmrzliny a snídaně. Letadlová klasika, která nezanechala žádný záznam v mozkových závitech. To už jsme ale klesali na jedno z newyorských letišť.
- Svačina AMS-JFK.
- Oběd AMS-JFK.
- Svačina AMS-JFK.
- "Snídaně" AMS-JFK.
Na přestup jsem měl relativně dostatek času, takže jsem se pozvolna vlekl k příletové hale. Na imigračním jsem se postavil do řady „má ESTA a už byl v USA“. Dav mě postupně dostrkal k automatu, který chtěl pas, pak si mně nějak vyfotil atd. a nakonec vytiskl papírek s kódem kterému jsem nerozuměl. U dalšího rozřazovače jsem zjistil, že můj papírek neodpovídá volnému průchodu a stejně jsem se tak musel postavit do řady pro běžné migranty. Ušetřeného času jsem se tak nedočkal. Pohov s imigračním úředníkem ale proběhl absolutně v klidu a místo tranzitního razítka jsem dostal razítko k pobytu do 20. prosince 2017, což je dokonce za platností mojí ESTA. Otázka zní, kdybych byl svině, co má vyšší váhu?
- Letiště JFK.
- Letiště JFK.
- Drobek 1.
- Drobek 2.
Letiště JFK je fajn, přesuny trvají delší dobu, ale vše je dobře označeno a pokud je na přestup více než 1,5 hodiny, pak nevidím nutnost k panice. Já těch hodin měl více, a tak jsem se chystal k přesunu do salonku KAL. Bohužel při přestupu mezi terminály je nutné nové odbavení a bezpečnostní kontrola. Dáma na přepážce Aeromexico v JFK uměla k mému zděšení anglicky asi jako já německy. Takže jsme se moc nedomluvili a jediné co zvládla bylo, že vytiskla palubní vstupenky a řekla mi, že nemohu do salonku. Přístup ke gatům byl obsazen lidským hadem délky nadprůměrné amazonské anakondy. Za mých 8 let vrcholového létání jsem nezažil delší frontu. Bohužel jsem byl nucen si ji plně vystát a pak konečně nasměrovat kroky do salonku. Strašně mě baví, jak i mimo domácí kontinent, jsou slečny v salonku KAL úslužné. Dal jsem si několik drobností a čekal na odlet, na který jsem se nesmírně těšil, protože šlo o můj první let s Aeromexico. Jinak v salonku bylo absolutně mrtvo a mimo mě tam byl jenom mladý ruský pár vracející se domů do milované Moskvy.
- Salonek KAL.
- Salonek KAL.
- Salonek KAL.
- Řada na odlet na JFK.
JFK-MTY-GDL, AM415, E190
Odletěli jsme asi s hodinovým zpožděním a zamířili směrem na Mexiko. Velkou část zpoždění zapříčinila řada na odlety, kdy jsme byli asi 20. v řadě. Byl jsem nadšen, jednalo se totiž o několikahodinový let mým oblíbeným strojem, který v Evropě potkávám spíše na krátkých trasách. A teď nás čekalo více než 3000 km do MTY a pak ještě 700 do GDL. Servis na palubě asi odpovídal místním standardům. Jídlo bylo fajn, ale bylo ho málo a nebýt najezený ze salonku, tak bych asi strádal. Zato přísun alkoholu byl dostatečný a to i včetně dobré tequily. Nadlidský úkol však bylo schroupat půl kila mrkne co byla součástí oběda. Zbytek letu jsem pročetl a prospal. Podařilo se mi při startu také spatřit centrum New Yorku a tak se jsem si splnil svůj malý sen. Ten velký si splním, až v něm někdy budu.
- Letiště JFK.
- NY.
- Někde v oblacích.
- Svačina JFK-MTY.
- Svačina JFK-MTY.
- Svačina JFK-MTY.
- Svačina JFK-MTY.
Po mezipřistání v MTY jsme všichni vystoupili a museli projít pasovou kontrolou. Větší část cestujících již nepokračovala a opustila letiště a já jsem se tedy osamocen vydal hledat kudy přejít do jiné části terminálu. Nakonec jsem našel neoznačený výtah, který byl tou správnou cestou a o patro výš čekala bezpečnostní kontrola. Ale ejhle, moje letenka není platná, protože já přece letím z JFK a ne MTY, takže pane nikam vás nepustíme. Pomocí posunků jsme se dohodli s bezpečnostním pracovníkem že mě prostě nepustí a musím se vrátit s letenkou kde je napsané že odlétám z MTY. Naštěstí se za rohem tísnil stoleček, který fungoval jako transfer desk a milá slečna, byť mi nerozuměla ani slovo, vytiskla novou palubku MTY-GDL. Bezpečnostní pracovník byl spokojen a já mohl pokračovat dále a nabral jsem směr salonek. Měl jsem trošku obavu, zda mě tam nyní pustí s jenom vnitrostátní letenkou, ale nebyl to vůbec problém. A salonek mě, stejně jako celé letiště MTY, velmi mile překvapil. Dal jsem si pár piv a přes zavírající se oči sledoval, jak se zvětšuje zpoždění na odletu. A až v tom okamžiku mi došlo, že asi nepoletíme stejným letadlem, ze kterého jsme vystupovali. Sice nás potom také čekal E190, ale fyzicky se jednalo o jiný stroj. Jinak první seznámení s mexickým pivem nebylo nic moc, ale to přisuzuji zejména absolutnímu vyčerpání, protože při následném pobytu jsem již byl spokojen. Nástup do letadla proběhl na automatiku, stejně jako usazení a následoval jenom spánek. Do GDL jsme dorazili s asi 1,5hodinovým zpožděním. V příletové hale jsem si objednal taxi na hotel za pevnou, a nutno říct že velmi přívětivou sazbu. Překvapením bylo, že v taxíku byla po celou dobu jízdy funkční wifi.
- Salonek AM na MTY.
- Salonek AM na MTY.
/pokračování příště/
Moje kroky, resp. křídla, mířila do čtvrtého nejlidnatějšího mexického města Guadalajara, které je zároveň centrem velice svérázného a hrdého regionu Jelisco.