AY716 / PRG-HEL / E-190 / OH-LKG / Economy / Load factor 90-100%
Což o to, letadlo to bylo sympatické, ale jinak hladolet. Finnair už taky nedává ani preclík zdarma a vypláznout za sendvič 7 éček se mi moc nechtělo. “Však já vám po přistání vyžeru tu vaší lounge”, myslel jsem si v duchu
a vypil alespoň to málo z complimentary servisu, což byla káva, čaj, či džus.
Na letu nebylo moc co fotit, takže se omlouvám a případné rýpaly odkazuji na
profesionálnější foto, než jaké bych z nástupního chobotu svedl já.
Přidávám aspoň trasu a profil letu:
- AY716 trasa
- AY716 profile
Přistáli jsme na RWY04L takže po přistání jsme obsolvovali ještě okružní jízdu kolem letiště a zapíchli čumák na nejvzdálenější Gate 12. Let s JAL do Tokia naopak parkoval na Gate37, což znamená projít v podstatě celé letiště, ale taková svižná procházka něco přes kilák mi přišla docela vhod. Cestou jsme museli ještě na Transfer desk, protože v Praze nám nebyli schopní vydat palubní vstupenku na navazující let do Tokia.
Trable na obzoru
Najít tranzitní přepážu nebyl žádný problém, horší bylo najít někoho ochotného vytisknout tu vstupenku. Na přepážce sice seděli tři agenti Finnairu, ale pouze suše odtušili, že oni na nějaký JAL let (byť má Finnair codeshare právě s JAL) rozhodně lístek vydávat nebudou. Jedna z dam alespoň ukázala prstem na druhý konec pultu, kde byla cedule JAL s rozsypaným čajem a prohlásila, že občas tam někdo z JAL přijde, ale občas taky ne. Nu počkáme a uvidíme.
Spolu s námi už tu čekala jedna japonská babička s dcerou (nebo vnučkou? těžko se ten věk odhaduje u Asiatů…). Netrvalo dlouho a na přepážku dorazila lehce korpulentní finská dáma. Japonská dcerka/vnučka jí hned konfrontovala (samozřejmě se vší japonskou slušností) s problémem chybějících palubních vstupenek. Finská dáma si od ní vzala pas, vytáhla stoh papírů, na kterých byly nějaké instrukce, přes ně rukou dopsané další instrukce a přes ně jinou barvou ještě další instrukce a začala ťukat do klávesnice. Ťukala pět minut…deset minut…a Japonka stále trpělivě čekala. Když už ťukala asi čtvrt hodiny, zkontroloval jsem frontu dalších Japonců, která se stihla vytvořit za námi. Finská dáma, ale stále ťukala do klávesnice a vypadala, že ten den naprogramuje celý matrix. Co chvíli zakroutila nechápavě hlavou, něco utrousila “finsko-maďarsky” a ťukala dál. Po zhruba dvaceti minutách narostl had Japonců za námi do rozměrů výstavní anakondy, která už začala ohrožovat I přepážku Finnairu, což tři stále znudění agenti pozorovali s krajní nelibostí. Tu a tam si to navíc nějaký nově příchozí nepozorný občan země vycházejícího slunce zamířil právě k nim, aby se tam záhy dozvěděl, že jeho místo je právě na konci anakondy.
Naše finská agentka mezitím přešla od ťukání do klávesnice ke komunikaci po vysílačce. Přiznávám, že tou dobou už jsem fakt ztrácel trpělivost a začal hledat alternativu, jenže web-checking už takhle před odletem nefungoval a jít rovnou na gate se mi taky nechtělo, protože jsem se chtěl ujistit, že máme sedačky na konci Premium Economy sekce, které jsem si předrezervoval. Japonci ve frontě za mnou totiž vypadali klidně a odhodlaně, jakože tu frontu buď vystojí, nebo zemřou a mě se tak nechtělo riskovat, že nám vyzobou naše dvě sedačky, když půjdeme rovnou na gate.
Na scéně se objevila slečna v uniformě JAL a věci se daly do pohybu. Prohodila pár slov s tou utrápenou finskou agentkou, naklonila se jí přes klávesnici a něco na ní krátce vyťukala. Finka nasadila výraz asi jako “jóó tak takhle se to zapíná!” načež si posbírala svůj stoh instrukcí a zmizela s ním definitivně ze scény. Japonka ve frontě před námi dostala v mžiku svoje palubní vstupenky, se slečnou z JAL se vzájemně poukláněly a vyměnily si ta svoje zdvořilostní “dómo …arigato …gozaimašta” a byla konečně řada na nás. Podal jsem slečně pasy, na mobilu otevřel seatguru s JAL 787-8 pro případ že by došlo na nějaké vyjednávání ohledně aisle seat/window seat a požádal slečnu, jestli by nám mohla potvrdit naše sedadla. V tu chvíli nastal zlomový okamžik celého našeho utrpení. Slečna od JAL pronesla, “You have seat 10D and G”.
S pohledem stále upřeným do telefonu, kde Premium Economy začínala u řady 17 a končila u 21, jsem asi na vteřinu chtěl začít protestovat, že “taková řada tam přeci není!” V tu samou chvíli, ale nahoře v hlavě převzalo řízení moje rozmařilé já a zavelelo “drž hubu a tvař se jakoby nic”. S velkým úsilím jsem pronesl zcela nevzrušené “that`s right, thank you.“ zatímco moje rozmařilé já tancovalo po řídícím pultu tralaláka a křičelo „Hosana na nebesích! Poletíme do Tokia v BUSINESS CLASS!“ S kolegyní jsme popadli vstupenky a teprve v bezpečné vzdálenosti od přepážky jsme si vyměnili pohledy „to jakože fakt?!“. Palubní vstupenka ale nelhala, smálo se z ní na nás krásné, kulaťoučké, vypasené „C“ doprovázené přesně tím tučným nápisem, jako jsem psal výš.
Řekli jsme si ale, že nebudeme propadat předčasné euforii, kdyby to náhodou byl přece jenom omyl, který se vysvětlí až na gate, nebo na klíně nějakého japonského pasažéra v byznysu.
Každopádně hurá do Finnair Lounge! Kde jinde se dá adekvátně připravit na roli cestujícího v business class.
HEL Vantaa / Finnair Lounge
Salónek svojí velikostí připomínal spíš menší odletovou halu. No trochu přeháním, ale nijak nekritizuju, nakonec nemám ani moc srovnání. Každopádně výběr takhle ve tři odpoledne tu byl velice slušný, teplé i studené jídlo, několik vín, tři druhy točeného piva, cider, míchané drinky... ostatně u jídla víc než slova řeknou obrázky, takže konečně na ně dochází:
pokračování příště...
PS: Zatím otevírám tipovací soutěž, jestli skončíme v
A)Business
B)Premium economy
C)jiné..doplňte
Takže za mě, se budu těšit a až pokračování bude, tak bude
Ale z premiun eco se leze jen výše. Kdo by se babral s refundací
, obdivovat velikost motorů a elegantní křivky křídel. Když JAL tenhle typ zaváděli (v roce 2012 jako druhý operátor po konkurenčních ANA), udělali zásadní chybu, že do Business třídy dali sedačky, které nešli dát úplně do lehu. V Economy alespoň zachovali původní layout Boeingu 2+4+2 (dnes už je bohužel skoro u všech provozovatelů 787 standardem 3+3+3), ale seat pitch 31“ taky asi nebyl to pravé pro long-haul cesty. Schytali tak za to kritiku ze všech stran a od pozdějších dodávek zvětšili seat pitch v Economy, přidali sekci Premium Economy 2+3+2 a v Businessu nasadili nový koncept 
). Ještě, že jsem přibalil na cestu redukci na dvojpin, mohl jsem tak do sluchátek pustit vlastní muziku a oproti svým zvyklostem, jsem tak historicky poprvé celý let používal právě palubní sluchátka.
