Cesta domů
Z Narity nám to letělo v 11:30, takže dost času dát si ještě poslední pořádnou hotelovou snídani. Tentokrát jsme na letiště jeli Keisei Skylinerem, což je možná krapet dražší (2500JPY z Nippori Station), ale o to rychlejší a pohodlnější varianta přepravy, oproti autobusu, kterým jsme jeli to Tokia v den příletu.
Letiště
Narita nepatří zrovna k těm nejmodernějším asijským hubům typu ICN, HKG, SIN. Vzniklo už v 70-tých letech a za velkých protestů místních obyvatel. Původně plánované s pěti RWY, má dodnes pouze dvě, jižní 4km a severní 2.5km dlouhou. Dlouhé fronty letadel čekajících na odlet jsou tu na denním pořádku. I nám tentokrát trvalo skoro půl hodiny od pushbacku z gate 82 k line-up na RWY34L.
Moje fotka z roku 2010, kdy jsme si taky vystáli pěknou frontu na odlet:
JAL operuje z terminálu 2 a náš let navíc ještě z jeho satelitu, což není na air-spotting zrovna ideální pozice. Jižní runway odtud není vidět vůbec a i práh té severní je skoro kilometr daleko. Dá se fotit tak akorát finále přistání na 34R.
Mě ale stejně čekaly ještě povinné nákupy suvenýrů pro rodinu a po nich jsem zamířil do JAL lounge.
Sakura Lounge
JAL má samozřejmě na svém hlavním hubu hned několik salónků. Ten na satelitu byl ale zavřený, takže jsem zamířil do Sakura Lounge v hlavní budově na mapě značené jako M29. Pokud jsem o salónku Finnairu v Helsinkách psal, že byl velký, tak tahle lounge je přímo obrovská, ale naštěstí rozdělená do několika menších prostor, docela příjemně zařízených, takže celkový dojem není špatný. V horním patře se servírovalo jído a i když jsem tu byl v dopolední špičce, tak personál stíhal uklízet stolky a doplňovat buffet.
Z lounge je výhled na apron, ale provoz na něm byl dost jednotvárný. Kam oko dohlédlo samé bílé livery s červeným logem JAL. Holt je vidět, kdo je tady „doma“.
Ani typově to nebyla kdovíjak pestrá podívaná, protože JAL provozují all-Boeing fleet, (i když už mají objednané A350,) takže se tu střídaly jen dva typy 777 a 787.
Po občerstvení, jsem se vydal do satelitní budovy k naší gate 82. Ještě před pár lety jsem ten přesun absolvoval vlakem (i když technicky šlo o horizontální výtah), ale ten už zrušili a na jeho místě je klasický spojovací koridor s pohyblivými chodníky.
U gate už parkovala naše 787-8 a vedle ní se stejná připravovala na cestu do Dallasu.
- JA840J se chystá do Dalasu
- Motor GEnx o průměru skoro tři metry
Boarding začal se zpožděním, ale opět díky malé kapacitě letadla proběhnul docela svižně. Business kabinu jsme tentokrát jenom prošli, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem byl zvědav na tu naší Premium Economy.
JL413 / NRT-HEL / 787-8 / JA837J / Premium Economy / load factor 90%
Kabina je sympaticky malá, pouze 5 řad a 7 sedaček napříč. Od business kabiny je oddělená pouze tenkou přepážkou uprostřed a závěsy, které hned po startu letušky zatáhnou přes obě uličky , aby snad někdo z „plebs“ během letu nezabloudil mezi smetánku
. Od zadní Economy části pak prémiovou třídu odděluje galley a dva záchody. Kabina je v kontrastním černo-červeném provedení, což jí dává lehký nádech luxusu.
Jak se v tom sedí? S mýma 185cm naprosto pohodlně, před koleny jsem měl pořád nějakých 15-20cm místa. Sedačka se dá sklopit do podstatně většího úhlu než je zvykem v Economy třídě. Sedák při tom pojede o pár cm dopředu. I v téhle poloze jsem měl pořád dost místa pro úplně natažené nohy. Ze sedadla se dá vyklopit podpěrka lýtek, ale ta na mě byla moc nízká a krátká, tudíž nepoužitelná. Naopak jsem párkrát použil opěrku pro chodidla, která se vyklápí ze sedadla před vámi.
Na šířku jsem měl taky místa dost, područky jsou dost široké na dva lokty, takže nehrozí „přetlačovaná“ se sousedem jako v Economy. Pod područkami jsou navíc docela prostorné kapsy, kam se mi vešel i foťák. V sedadle před vámi je klasická kapsa v úrovni kolen a pak dvě menší o něco výš, kam se vejde třeba menší láhev vody. Hlavová opěrka má dostatečný posun nahoru a dolů a její boky se dají ohnout směrem k hlavě, aby člověku při spánku nepadala hlava k sousedovi. Mezi hlavami jsou navíc pevné přepážky, pro větší soukromí cestujících.
Co do prostoru a pohodlí je takhle E+ třída naprosto vyhovující a dovedu s v ní představit i podstatně delší let než těch 10 hodin co čeká nás.
Komu nestačil slovní popis, nabízí JAL panoramatický pohled do kabiny je
zde.
Jídlo a servis.
I tady se začíná předehřátými ručníčky, ale hned je znát rozdíl oproti business třídě. Tam šlo o bavlněný froté ručníček s logem JAL, tady vypadá spíš jako kus gázy.
Ale na vzhledu nesejde, účel splní stejně. Tištěné menu je i zde, opět ale podstatně stručnější:
Z webu JAL jsem pochopil, že jídlo v E+ je stejné jako v E, pouze v prémiové třídě je uprostřed letu navíc servírovaný lehký snack. Sympatické je, že i v E+ jsme jedli kovovým příborem. Jestli to tak bylo i v E, nebo tam cestující zápasili s plastovým nožem a vidličkou, nevím.
Voda se rozdává v půllitrovkách, což šetří čas posádce i cestujícím, protože pro long-haul ve vysušené kabině je voda základ, ať letím s kýmkoli.
Jídlo pochopitelně nedosahuje zdaleka úrovně v business třídě co do množství, kvality nebo prezentace. Ale i v E+ bylo menu pestré a co je hlavní, chutnalo nám oběma.
Po hlavním menu jsme dostali ještě Häagen-Dazs zmrzlinu a to byl ten správný okamžik spustil sedadlo do „pololehu“ a vybrat nějaký film pro ukrácení času.
IFE a zábava
Display je dotykový a má dost velkou úhlopříčku i rozlišení pro pohodlné sledování filmů. Nabídka filmů a her je stejná jako v business třídě. Nejvíc mě ale potěšila sluchátka, která byla totožná jako v business, tedy s aktivním potlačením okolního hluku. V každé sedačce je univerzální zásuvka pro nabíjení a USB port pro přehrávání vlastního obsahu. Internet byl opět placený (cca 10-20 USD podle délky připojení 1hod až celý let).
A abych nezapomněl, palubní pantofle jsme dostali i tady v E+. Zato amenity kit nečekal na každé sedačce v pouzdru jako v business třídě, ale posádka aspoň obešla všechny cestující se stejnou nabídkou (kartáček, špunty do uší, eye-mask…) a každý si tak mohl vzít, co uznal za vhodné. Přijde mi to fajn, výsledek je stejný, ale neplýtvá se. Polšťář a deka samozřejmě čekaly na každém sedadle
Zkouknul jsem už z předchozího letu načatého Doktora Strange a zrovna servírovali snack. Ten jsem bohužel zapoměl vyfotit, ale byl to velice povedený cheese cake. Kdo měl větší hlad, mohl si dát ještě polévku.
Byl to denní let, takový ten návrat do Evropy, kdy den trvá 32hodin a za oknem je pořád světlo, takže jsem se ani moc nechystal spát. Nakonec mě ale únava přeci jen přemohla a dal jsem si slabé dvě hodiny spánku. Není to samozřejmě tak hluboký spánek, jako na „posteli“ v Business třídě, ale pořád výrazný posun k lepšímu oproti Economy. Nikde mě nic netlačilo, ani jsem neujížděl ze sedadla dolů.
Probudil jsem se někde nad nekonečným severem Ruska, kdy do Helsinek zbývaly ještě pořád víc jak 3 hodiny. Došel jsem si do galley pro nějaké křupky a vodu a po návratu pustil další film Remember (zajímavý snímek, doporučuju). K druhému „obědu“ před příletem jsme dostali výbornou polévku k ní pečivo a trochu těstovin a jogurt s ovocem.
- JA837J se chystá do Helsinek
Celkové hodnocení JAL Premium Economy v 787-8 : 8/10 Stojí za vyzkoušení.
Crew a servis celkově 8/10
Posádka už neměla tak „nekonečně vřelý“ přístup jako v business class a úsměv na tváři občas vystřídal výraz, ze kterého bylo jasné, že těch 10 hodin nahoře je docela dřina. Pořád se ale snažili tvářit vstřícně a ochotně, s pitím projížděli za let minimálně tak 5x a ne jak jsem už taky zažil v obyč.economy, jednou po startu a pak až před přistáním.
Jídlo a pití: 8/10
Srovnávám-li s obyčejnou economy (LH, BA, AY, QR, EK…) tak jídla bylo dost, bylo pestré a chutnalo. Nápojový lístek taky nabízel solidní výběr.
Pohodlí a sedačka: 8/10
Pro mých 185cm naprosto dostatečný prostor na délku a do šířky taky bez výhrad. Podstatně větší náklon sedačky oproti obyč.economy. Opěrka na nohy. Víc odkládacích prostor.
IFE: 8/10
+noise-cancelling sluchátka, + velká obrazovka a HD rozlišení, - chudší nabídka filmů, - internet placený
Zbývá zodpovědět otázku, kolik za to? Zpáteční letenka PRG-HEL-NRT v Premium Economy stojí 35tis Kč, což je zhruba dvojnásobek, oproti obyčejné economy.
Bohužel mi chybí srovnání právě s obyčejnou JAL economy, která vypadá, že by oproti konkurenci mohla nabídnout lehce nadstandardní prostor díky konfiguraci 2+4+2 a seat pitch 33“.
Pokud bych cestoval „za své“, asi bych radši zkousnul trochu nepohodlí a vzal obyčejnou economy, protože za těch ušetřených 15-17tisKč se dá užít daleko víc zábavy v Japonsku, než těch 10 hodin v letadle. Podobně si ale Premium Economy cení i jiné společnosti, které ji nabízí (obvykle okolo 30tis Kč), takže v tomhle se nedá JAL nic moc vyčítat.
Na služební cesty je to ale ideální volba, která snáz projde i přes firemní controlling, rozhodně snadněji než ta samá legrace v Business class, která u JAL stojí zhruba 60tis za zpátečku.
paráda..z těch fotek jídla jsem dostal hlad, i když jsem čerstvě po obědě 
