Abych řekl pravdu, zamiloval jsem si Bergamo. Na rozdíl o blízkého a daleko slavnějšího Milána je klidnější, hezčí a bezpečnější. Máte pocit, že svět je tady ještě trochu v pořádku, protože po kavárničkách a pizzerkách chodí večer normální lidé od dvaceti do osmdesáti let věku, ne jen omladina, které nejde primárně o zábavu, ale o to dělat bordel. To se tady neděje. Poprvé jsem sem letěl ještě v dobách slávy SkyEurope asi za 660 korun, a o městě nevěděl nic. Až na místě jsem zjistil, že je nádherné! Krásné staré město, živoucí novější centrum i krásné vyhlídky od vinic z poslední stanice lanovky. Od té doby jsem tu byl nejmíň desetkrát, mimochodem jsem tady strávil i poslední dva Silvestry. Byl jsem tady s Wizzem, SkyEurope, SmrtWingsem i Ryanem… Fantomas.
Důvody, proč jet do Bergama:
a) Architektura
b) Příjemné klima
c) Příjemné restaurace
d) Příjemní lidé – na rozdíl od Čechů se netváří jako 3,14ča za bukem
e) I káva ze stánku tu chutná lépe než v pražské pravé italské kavárně
f) Zmrzlina kdekoliv tu chutná lépe než v pražské pravé italské cukrárně
g) Pizza kdekoliv tu chutná lépe než ta pravá italská z kauflandu
Čili jsem dospěl k závěru, že nejsem v pravé Itálii, nýbrž v levé. Ale prdím na pravost a levost Itálie, stejně jako na pravicovost a levicovost politických stran. Co na tom, do 3,14či, záleží!
A teď asi pět vět o mé poslední cestě s Ryanem, kvůli které to celé musíte číst. Bylo to Léta Páně 10. července tohoto roku. Přijel jsem na Ruzyni, kterou tak nějak odmítám pojmenovávat po jednom z českých opilců, který je pouhou shodou náhod slavnější než já, rovněž opilec. Už tři dny před odletem jsem nečekaně zjistil, že všechna parkoviště v širokém okolí již zmíněného Wencla Hefla jsou zaplněná. To se mi ještě nikdy nestalo. Je vidět, že jak bohatne země, asi bohatnou i lidé. Takže jsem musel svého miláčka (čtyřkolového, né tu osobu, s kterou nepravidelně spím) zadarmo odložit v Dejvicích a nebylo mi umožněno zaplatit krásných 1.200 Kč za tři dny pobytu poblíž jednoho z hlavních evropských vzdušných přístavů. Odlet byl naplánovaný po londýnské rotaci na 12:40. Jenže ouha! Jeden ze skvostů irské skoronárodní flotily se porouchal na Charleroi, a zpoždění odletu do Říma se nebezpečně blížilo riziku kompenzací. Takže nám plánovači Samotného Největšího Ira naše letadlo EI-FOK neomaleně sebrali, a poslali jej do Říma.. V tomhle je snad Ryan ještě obratnější než náš Travel, až si myslím, že O'Leary bude Skot s židovskými předky. No, pro nás přiletěl náhradní stroj z Bruselu, EI-FTK, kterýžto si hned jakýsi hujer s fábií LePra přijel vyfotit, poněvadž se od těch ostatních jistě hodně liší.
A tak jsme se vydali s cca hodinovým zpožděním do Bergama, které k jeho škodě nazývá ten irský škudlil Milánem. Časy zůstaly jakž tak v normě, irská kapsa neutrpěla a ještě se ušetřilo za fanfárky. ŘLP nás ve spolupráci s meteorology opravdu mistrně vyvedlo z počínající bouřky a zamířili jsme poklidně na jihozápad.
Asi už jste každý měl s Ryanem co do činění, takže jen shrnutí. Tady víte, za co platíte. Žádné 3,14čoviny navíc. Místa tak akorát. Ten (v mých představách zrzavý) lišák objednal letadla v max konfiguraci Y189, ovšem s ultra tenkými sedadly bez kapes. A díky bohu nesklopná! Klasický Čech s 182cm (já) se tu cítí naprosto pohodlně a před koleny mu zbývá ještě nějakých 5cm, což se mnohdy nestává ani v luxusnějších značkách. Téměř všichni cestují jen s palubními zavazadly. Za 13Éček navíc máte dvě, vybookované místo a přednostní nástup k tomu. Když jsem s Ryanem letěl poprvé, mělo priority asi 5 cestujících, teď tak 50. Ty kufry se hodí, přednostní nástup obvykle znamená, že trávíte zhruba o 20min déle někde na nevětratelných schodech terminálu
Občerstvení v ceně samozřejmě žádné, což českým řízkařům asi nevadí, byť brblají, že aspoň vodu (myslí pivo) by mohli dát. Já o nějaké čtyři crackery v mikropytlíčku a půl deci vody nestojím, takže možnost koupit si za mrzký peníz víno a sendvič se šunkou spíš vítám. Posádka je milá a vše probíhá v pohodě, krom toho, že kvůli oblačnosti nevidíme ty krásné tradiční pohledy na Alpy.
I skladba cestujících v ničem nevybočuje – pár mamin i s infanty pendluje za svými zahraničními picáky, sem tam nějaký výletník, gastarbajtři a skvadra manažerů s teplou vodou čumících nepřetržitě do pracovních mejlů. Za 70 minut jsme „na chatě“, jak Bergamo nazývám. Kolotoč zmrzlin, vína a dvou hezkých večerů může začít.
Jo, abych nezapomněl, další výhodou Bergama je, že tady jste za 10 minut po přistání před terminálem. Koupíte za 7Éček třídenní jízdenku, která platí i na lanovky. No a za tři dny zas stejným strojem, stejným způsobem, se stejnou skvadrou, ale tentokrát na čas zpátky do české šedivé reality, kde se dvě 3,14či celé ty tři dny za naše prachy hádaly, kdo víc krade, kdo má blbější děti a kdo víc chlastá. Nakonec i ty Alpy byly. No uznejte, není ten „můj skotský žid“ vlastně lidumil??
PS: Pro všechny diskutéry z Novinek, suchary, sluníčkáře, sameťáky a Honzu Sůru – NEČTĚ TO!! Ale to jsem měl asi napsat na začátku… Tož sorry, jako. Pokud by vám nějaká jména, osoby nebo jejich konání cokoli připomínalo, jedná se o shodu čistě náhodnou.




