27. 1. 2022 PRG-PEK, KE9936
1950-1215
A330-300, reg. HL8003
age 7.2 years
obsazenost cca 60%
Po každodenním testování nastal den odletu. I v ten byli všichni z naší skupiny negativní, a tak jsme se mohli dostavit na letiště se 4 h předstihem. Když se letí na olympiádu, takto vrcholovou akci za dlouhou dobu, bere se s sebou vše potřebné, čehož je u většiny sportů opravdu požehnaně. Odbavit vše a pak naplnit letadlo velkým množstvím nadrozměrných (občas i nadváhových) věcí není jednoduché. Nutno ale říct, že letiště i handling zvládly tenhle úkol fantasticky. Na check-inu se fronty netvořily, nadrozměrky si přebírali další pracovníci rovnou u přepážek a nemuseli jsme je vozit přes celý odletový terminál 1 my sami. Letadlo pak bylo „plechovkami“ naložené včas. Na minimálně 50 vaků lyží musely být použity ne moc běžné široké kontejnery. Letiště svou roli sehrálo tak, že přidělilo přepážky check-inu na kraji odbavovací haly, která byla přístupná pouze české výpravě a spolu s nimi také velký krajní gate u stání č. 1. Takže tím byl průchod rychlý a nijak moc jsme nepřišli do kontaktu s ostatními cestujícími. (Což bylo dost důležité, protože se testuje hned po příletu do Pekingu, kdy vám anonymní bílá osoba strčí špejli až do krku a následně skrz nos až..taky do krku
A pak každý den ráno je už mírnější test jen z úst. Když tohle píšu, nikdo zatím pozitivní nebyl, což je velká výhra.)Na Korean Air i A333 jsem se moc těšil, na letišti jsme ještě viděli parádně vyfiklou posádku mnoha palubních průvodčích a tří pilotů. V letadle už jejich uniformy, pod rouškou, respirátorem, brýlemi a oblekem, nevynikly. Nástup po zónách byl vcelku rychlý, ona taky obsazenost nebyla nejvyšší, což by ani nešlo, protože by se nevešla zavazadla. Na palubě byly dopředu stanoveny striktní podmínky, kvůli případnému trasování. Museli jsme být na svém přiděleném místě po celou dobu letu, krom odskočení si na záchod. Ten byl také přidělený pro jednotlivé skupiny sportů, které seděly po sekcích. Catering, který se skládal z večeře po odletu a snídaně před příletem, byl podáván také na etapy, kvůli sundaným respirátorům při jídle. K výběru bylo vždy ze dvou teplých variant. Economy servis se podával i v businessu, kde letěli ti nejlepší sportovci a asi někteří z vedení výpravy. Já byl se servisem fakt spokojen, dobrý, dostatek a taky kovové příbory:)
- Pohodlná sedadla v A333 včetně super podhlavníků. IFE bylo také dobré a mělo i přední a spodní venkovní kameru.
- První káva byla jako vývar z ponožek. Druhá, ta ráno k snídani, už ušla. Také malý snack byl vždy přidán k jídelnímu servisu a neroznášel se v průběhu.
Mám rád rozložení sedaček 2-4-2 a legroom mají Korejci velkorysý. K tomu už před letem bylo sedadlo vyšperkováno nachystanou dekou, polštářkem, sluchátky a dvěma malými vodami. Moje sedadlo bylo naštěstí u okénka. Mohl jsem tak po rozednění a probuzení ostatních na snídani vytáhnout okenní clonu a kochat se zasněženými náhorními plošinami Mongolska, které se zdály být velice blízko. Některá automatická hlášení probíhala v češtině, ale znělo to trochu surově. Při klesání do Pekingu byla krásně vidět jedna ze tří oblastí, kde se bude soutěžit. A to hlavně osamocené bílé proužky sněhu na kopci pro alpské lyžování v Jen-čchingu. Před přistáním jsme ještě točili pár zatáček s výhledem na celý Peking, který mi omezovalo tou dobou již čisté křídlo. Při odletu z Prahy mi právě trochu zatrnulo, pevně jsem totiž očekával odmraz. Letadlo stálo v Praze necelý den, křídla byla slušně omrzlá a ostatní letadla na odmrazení také chodila. Asi velké křídlo A330 zkousne hodně a ledy opadaly.
- Nabídka Duty Free Shopu připomínala spíš leták z lékárny a obsahovala nějaké bizarní kousky, třeba helmu na podporu růstu vlasů za 1500 dolarů.
- Na fotku to nešlo zachytit, ale byly tam podivné asi meteo stanice, skládájící se z proutků, lanek a větrníčků. Střecha terminálu má podobnou barvu jako má nový Daxing na jihu Pekingu. Pro přílet jsme měli vyčleněný prostřední (satelitní) část terminálu 3, odkud jsme už pak rovnou vyjížděli autobusem pryč z letiště.
Ohledně letadla, tak to přilétlo v předvečer odletu naplněné cargem. Předtím bylo ve Vancouveru. Dolet domů z Pekingu do Soulu trval jen 1:18 a hned další dny se vydalo dvakrát na Guam, do Ho Či Minova města a San Franciska.
Na místě, zážitky a krátké postřehy
Po příletu se chvíli čekalo, už na ploše byli vidět pracovníci handlingu celí zabalení v bílém, pak se vystupovalo postupně s vřelým rozloučením posádky. Letiště vypadalo dost zašlé a upatlané, byla to všudypřítomná zaschlá desinfekce.
- Byl pro nás šok, vidět nakladače a pak i piloty v pečlivě uzavřených oblecích. Časem to ale člověk přestane vnímat, protože je to naprosto běžné. Má to třeba i člověk venku na dálnici, který jen pouští autobusy na dedikovaný sjezd k železničnímu terminálu.
Den po příjezdu do vesnice hodnotím celkovou péči o výpravu následovně sestupně.
1. ČOV, ČSAH, PRG – vše promyšlené a fungující
2. Korean Air – klasický dobrý standart
3. Čína – obrovská snaha, megalomanské, horší procesy bez přemýšlení, otřesná doprava (časem to zlepšili)
Na letišti jsme mockrát znovu vyplňovali nějaké špatně fungující formuláře, i když všechna data již byla zadána z ČR. Pak každý den v aplikaci My2022 zdravotní stav, což postrádalo jakýkoliv smysl, když jsme každé ráno chodili k recepci na PCR test.
Ověřování identity kamerami funguje neuvěřitelně dobře. Při příletu jsme šli postupně uličkou a zjistil jsem, že člověka snímá kamera s jeho teplotou a každému tyto fotky rovnou automaticky ukládá k profilu a to, aniž bychom prošli nějakou kontrolou, kde si člověka vyfotí, přiřadí. Pasovka pak proběhla normálně, jako vízum sloužila akreditace. Tak a tady jsem se asi spletl. Jak jsem ke konci zjistil, každá akreditace má v sobě čip a ten je načten při různých průchodech.
Na dopravu si stěžovali snad všichni. (A slyším o tom ještě spoustu dní potom u snídaně, když přijíždějí postupně další výpravy. Tak jako o brutálních testech na letišti. Všichni mají podobné zážitky.) Po dlouhém čekání na zavazadla a odjezd jely autobusy celou dobu maximálně 60 km/h, i když byla trasa jen po dálnicích. Závěrečné stoupání do kopce zvládaly jen velmi stěží. Očekával jsem rychlovlak, ten byl ale využit „jen“ pro dopravu na zahájení a zakončení v Pekingu a cesty mezi třemi sportovními oblastmi. Nikoliv při příjezdu a odjezdu, ačkoliv osobní tašky by se tam nějak vešly. Cestu autobusem ještě zdržel proces se zavazadly na letišti a postupné odjezdy dle oblastí. Naše kolona tří autobusů byla vedena policejním autem. Cestou se nesmělo jíst ani pít a byly dvě zastávky na toaletu. Místo toho, abychom mohli využít pěknou velkou odpočívku, čekali jsme ve frontě autobusů a postupně využívali malý ohrazený prostor, kde se autobusy na několikrát otáčeli. Takové místo po každé výpravě desinfikovali.
Při příjezdu na hotel musel každý projít rámem a projet tašku rentgenem. Kamarád ji měl tak nacpanou, že se tam na výšku nevešla, rentgen se jaksi zasekl a obrazovky už nenaskočily. Po pár minutách čilého zmatku to vzdali. Jeho tašku jen tak „opípali“ ručním detektorem, tašky ostatních už nechali. Ale hlavně zkontrolovali jeho, ručním detektorem kovu. Měl v ruce mobil, v kapse peněženku, batoh na zádech atd., ale ručka nevydala ani zvouček… Už v průběhu jsme se všichni smáli jako blázni, jaká je to komedie. Hned po dokončení se detektor zapnul, zapípal na přivítanou, ale pán nehl ani brvou, poslal kamaráda včil do hotelu, že prý v pořádku
Zima tu byla opravdu nepříjemná. Pocitové teploty padaly k mínus 30 stupňům a sníh měl třeba mínus 22. Do toho se často přidával silný nárazový vítr. Přes den ale většinou svítilo slunce, a to hodně pomáhalo. Závoďáci to měli večer po západu slunce o hodně horší. Citlivé povahy teď přeskočí na další odstavec. S mrazy se může pojit, že už člověk nemá dlouhodoběji cit v prstech u nohou. Když si pak stříhá nehty, najednou překvapeně kouká na loužičky krve na podlaze
Kapitolou samou pro sebe byly i linkové autobusy. Pro mě, jakožto člověka od dopravy, bylo šílené vidět, jak každý den mění jízdní řád a nachytávají mi na tom
To přece nemusí žádný dělat! Ani se tak na den dopředu nemůžeme domluvit, čím ráno pojedeme. Na každé hlavní zastávce stáli poslíčci a fotili autobus, že asi opravdu přijel a zapisovali, kolik lidí vystoupilo nebo nastoupilo. Počítali to na prstech, a pak zapisovali do mobilů v igelitových pytlících. A podle toho pak zřejmě přizpůsobovali jízdní řád na další den. Jenže jak to má asi fungovat, když si na to lidi ani nemohou zvyknout. Jednou to jede po hodině, pak v 15minutovém taktu. Jeden den od celý, pak o pět minut dřív a poslední den je z toho 20minutový takt. Nejlepší je čekat večer v těch mínus dvaceti na další bus, když ten první odmítne otevřít dveře, protože se už hnul ze zastávky. Autobusy měly občas wifi a občas topily, což nebyl případ dalšího busu, který přijel za 19 minut, vnitřní teplota byla -10 a za cestu na hotel to zvládnul vytopit na krásných -7..no, alespoň tam nefoukalo. Všechny autobusy měly také za kabinou pečlivě zasilikonovaná plexiskla, aby k řidičům nepronikla ani molekula vzduchu od cizinců. Řidiči jezdili před začátkem her ve třech a neuvěřitelně pomalu, časem už sami, rychleji a podle pravidelného jízdního řádu, zaplať pandu. Ale v rámci sportovního areálu bylo pořád výhodnější přes jejich pomalost chodit po silnici pěšky, což se „nesmělo“.- Autobusová zastávka s výzdobou před hotelem, pěšky se nesmělo z ubytování nikam. My jsme teda párkrát plot přelezli a šli na lyže.
Obecně dost zákazů se tu dalo obejít, dostat se do míst, kam bychom s naší akreditací nemohli, zvlášť třeba pro jídlo:) Do vesnic jsme ale kvůli přístupovým oprávněním nemohli. Při průchodu a načtení čipu z akreditace se hned objevila fotka v zamítavém červeném rámečku.
Sehnat pohledy zabralo 12 dní, magnetku ještě víc. Ostatní suvenýry jsou dost hnusný nebo drahý. Na každý pohled se musí nalepit minimálně 5 známek, aby došel do Evropy. Ty se musí lepit přes sebe, aby se tam vešla adresa a nějaký pozdrav, jak vychytané! Některé pohledy můžeme dát do obálky, aby se známky pohodlněji nalepily na ní, ovšem ty pohledy jsou velké a musí se nejdříve ostřihnout. Na poště prý pak odmítli nalepené známky přes sebe, i když byly vidět číselné hodnoty. Tak jich možná půlka nedojde:(
- Pro ukázku, jak vypadaly některé pohledy a známky. Panda je maskot olympiády, ten červený paralympiády.
Neuvěřitelně jim tu smrdí záchody a odpad, horší to je už jen v Indii. Na odpočívce, závodišti i hotelovém pokoji v čtyř hvězdě. Hotelový internet bez VPN byl k ničemu. (Zvláštní, že bez VPN se dalo pouze krásně volat na WhatsAppu, ale ani obrázek se nestáhl.) Pak byl internet zajištěný na většině míst, občas i v autobusech, pomocí oficiální wifi Beijing2022, na které fungoval messenger i YouTube.
Čínská televize je taky dobrý úkaz, 50 programů člověka na nějakou dobu „zabaví“. Pár kanálů s čínskými show nebo budovatelskou tématikou je tak pitomých, že se na to nedá přestat koukat. Pár kanálů je zahraničních a v angličtině. Několik z nich dává olympiádu, byly tam i dobré dokumentární nebo přímo olympijský pořad s poznáním měst/oblastí tady kolem.
Nutné je zmínit i světlé stránky, hotel byl 4*, velice pohodlný, každý měl pro sebe malý apartmán, do zásuvek se dala strčit jakákoliv koncovka, i USB. Snídaně byly bohaté. V průběhu času jsme mohli chodit i do sousedního hotelu, kde teplá snídaňová jídla připravovali kuchaři přímo před vámi. Pokojské uklízely velmi dobře. Na pokoji vždy bylo až moc balené vody. Cestou do oblasti bylo v autobuse přichystané pití. (To i v gatu v Praze.) Obecně bylo jídlo v Čang-Ťia-Kchou docela dobré, ale co říkali zkušení, vcelku slabota. Ve vesnici byla i „perfektní“ strava pro sportovce. Okénko KFC a Pizza Hut
- Obývák apartmánku na hotelu. Kvůli covidu bydleli všichni jednotlivě. Když jsme se na konci přestěhovali do vesnice, zjistitli jsme, že hotel byl vybaven o něco lépe :D
- Hotel pro bohaté lidi z Pekingu jezdící na sjezdovky. Minulý rok jich Zhangjiakou navštívilo 3 miliony.
Provincie Hebei se hodně (asi právem) chlubí Čínskou zdí. Kolem sportovního areálu možná někdy reálně vedla a nyní je tu postavená atrapa, která je hezká hlavně v noci a z dálky. Mají ji osvětlenou, včetně konstrukcí věží.
- Jedno ze závodišť.
- Karty na prší a další špíly.
Akrobatické disciplíny a většina sportů se snowboardem se konala v Genting Snow Parku. Jedno dopoledne jsme měli trochu volna, a tak se tam vydali podívat na jiné sporty. Areál měli opravdu pěkný, vládla tam pohoda, viděli jsme také naživo největší osobnost snowboardingu všech dob, Shauna Whitea, jak skáče U-rampu. To bylo představení! Pak jsme jim prolezli sjezdovky, zázemí i olympijské kruhy. Krásné vidět všechny možné závodní tratě tak zblízka.
- Pěkné zázemí pod U-rampou, skicrossem a slope stylem.
- Obrovské a v noci svítící olympijské kruhy v Genting Snow Parku vedle akrobatického lyžování.
- Vysílače a kamery jsou maskovány jako stromy. A taky to byly nejvyšší stromy v okolí. Všude jsou tam akorát vysázené menší stromky, které vypadají, že spíš pojdou.
Sjezdové lyžování, tak na to jsem neměl poslední tři zimy vůbec čas. A moji touhu svézt se oblíbeným Doppelmayrem splnil právě Genting Snow Park (Skiing Genting Resort Secret Garden), protože všichni účastníci her mohli bezplatně využít pár lanovek, a tím i nějaké volné sjezdovky bez disciplín. No a pro nás, si zasjezdovat po upravené černé dolů na běžkách, není žádný problém.
Na větších sportovních akcích je obvyklé, že se mění připínací odznáčky. My jich dostali asi 30, a tak zkušení mají pak pěknou sbírku zahraničních, místních a dobrovolnických odznáčků.
- Kdo si to připíná na klíčenku od akreditace, má ji pěkně těžkou a občas píchá.
Zvířat tu moc není, psi tu žádní neběhají..proč asi. Ale viděli jsme bažanta a jednoho kocoura, krásnýho Garfielda na sportovišti.
- Jídlo ve vesnici. Výběr byl velký, ale tři a půl týdne prý pořád to samé.
- Komunistické heslo pěkně na očích. Vzadu vpravo jsou takové takové "mix chlaďáky", co jsem ještě neviděl. To mi přijde jako výborný nápad, udělat chladničku a odpadní teplo využívat pro ohřátí kafíčka.
Naskytlo se ještě jedno volné dopoledne a nechtěl jsem nechat náhodě, jestli rychlovlak nakonec vyzkoušíme se zakončením nebo ne, nastudoval jsem jízdní řády a doufal, že nás akreditace pustí na krátký výlet do Pekingu a zpět. Nakonec byla ještě potřeba zarezervovat jízdenku a projít s QR kódem turniketem nebo ukázat číslo akreditace…a nebo se z toho vykecat a jelo se. Tady je nutné uznat, že rychlovlaky Číňani opravdu umí. Jsou rychlé, krásné, klidné a tiché. Naše maximální rychlost byla 349 km/h. Sedačky jsou otočné, můžete tedy vždy sedět ve směru jízdy. I tak jsou tam, nevím proč, blicí pytlíky v sedačkách
Vlak má více tříd a jídelní vůz. Pravděpodobně / samozřejmě na naší uzavřenou linku nasadili to nejnovější co mají, a tak to funguje i vypadá fantasticky. Škoda, že v den odletu domů se budeme od brzkého rána kodrcat autobusem, který má jízdní řád natažený na 4 hodiny místo 50 minut vlakem. Jinak kousíček Pekingu jsme si prohlédli ze dvou autobusových linek jedoucích například kolem Aquatics centra, kde byl bazén a nyní je curling, Ptačího hnízda nebo vesnice. Tam měl přístup jen jeden z nás, a tak nakoupil pár suvenýrů, které u nás v Čang-Ťia-Kchou už nejsou a vyzvedl oběd v podobě Pizzy Hut do vlaku. Z domovského nádraží v Taizichengu jsme jeli rovnou busem na lyže, teď už dopravní spojení fungují dobře. A nyní ke spokojenosti chybí už jen medaile a slavnostní zakončení.- Interiér vlaku Fuxing "Golden Phoenix" (CR400BF) a rozložení pohodlných sedaček 3-2.
- Informace byly podávány v čínštině i angličtině. Upozorňovali, ať si nezapomeneme žádné věci na palubě. A informace o teplotách byly zajímavé, ráno exteriér -24 a interiér +24, skoro padesát stupňů rozdílu :D
- Ptačí hnízdo a Beijing 2008.
- Takovou příď vlaku vidět na živo, je teda zážitek!
Situace se ke konci olympiády změnila, uvolnila se místa ve vesnici a my se přestěhovali z hotelu. Tím člověk získal přístup do vesnice, mohl si všechno prohlédnout, nakoupit zbylé suvenýry a užít si atmosféru i s českým týmem.
- V každé vesnici v českém ubytování byla i klubovna se sezením, společenskými hrami, televizí a výzdobou stěn.
- Všechen sníh v areálech byl umělý, ale v průběhu olympiády napadlo tolik sněhu, co jsou průměrné srážky snad dvou let v této oblasti.
21. 2. 2022 PEK-PRG, KE9935
1520-1850 (actual 1640-1930)
A330-300, reg. HL8027
age 6.5 years
obsazenost cca 50%
- Náš stroj na cestu domů. Naproti stál ještě jeden ten samý do Incheonu.
Dopisuji report ve vzduchu. Notebook se dobíjí ze zásuvky pod dvousedačkou u okénka, kde jsem sám. Jaká pohoda. První catering za námi, zbyla na mě jen ryba. Tu bych sám asi nikdy nezkusil, ale jsem nakonec rád, byla totiž výborná. Dnes už bylo víno nalité do skleničky, dezert i salát byl taky výborný a roztíratelnost másla na housce měkkých 8 z 10
K tomu ještě balené brownie a sušenky. Na každém místě byly opět už při příchodu nachystané deky, polštářky, sluchátka a dvě lahvičky Hanjin JeJu pure water.- Pivo nebo víno se podávalo pouze k jídlu, nikoliv v průběhu letu. Sklenička na velkém tácu zůstala při prvním servisu letu tam nevyužitá. Celkově servis ohledně pití byl trochu nekonzistentní.
Po jídle je kabina zhasnuta, zatahují se clonky a my jsme domluvení s kamarádem, který sedí v businessu, že se za ním zajdeme podívat. Nikdy jsem neměl šanci strávit za letu chvíli ve vyšší třídě, takže to byl krásný zážitek v prostorné kabině. Nutno říct, že legroom v economy je také velkorysý. V předu také odpočívají dva piloti a toaleta business je větší, asi na převlečení do pyžama:)
Teď k letišti. Den po zakončení 21.2. chce odletět většina výprav, což je logisticky a kapacitně hodně náročné. Číňané tak pro nás vyčlenili celý obrovský terminál 3 na starém pekingském letišti. Na check-in se ze sportovišť i vesnic navážela zavazadla už den dopředu. Tam jsem mohl být přítomný a spolu s pár dalšími jsme odbavili skoro tři sta, většinou nadrozměrných, zavazadel. Tím jsme sice nestihli závěrečný ceremoniál v Ptačím hnízdě, ale za pomoc týmu a takového hada bag tagů to stálo
- Mraky zavazadel odbavených o den dříve. Stav osobních tašek po příletu do Prahy byl žalostný. V Pekingu je vyváleli a dřeli kdesi ve špíně, prachu a spadu.
- Hadi zapsaných zavazadel. Pro každý vak lyží se musel ručně vyplňovat nějaký korejský formulář:/
Také jsme tímto krokem museli odjet do Pekingu dřív rychlovlakem, kde jsme ale mohli zůstat na poslední noc v „hlavní“ vesnici. Byla to skvělá příležitost si prohlédnout další vesnici, poznat další členy týmu nebo být na pokoji po hokejistech. Posbírat nebo dokoupit ještě pár drobností v rozlehlém olympijském „obchoďáku“ (například pohledy AirChina). A vlastně hlavně nakoupit našim sportovcům, v celé Číně nedostatkové plyšové maskoty, pandy. Zajímavý byl rozdíl v jídelně, „hlavní“ pekingská vesnice ji měla daleko hezčí, ale za to menší výběr. V obou byla jednotlivá místa oddělená plexiskly.
- Vyřezávání v pekingské vesnici a vedle výborný čínský HOT POT.
- Budovy v pekingské vesnici a oblečení dobrovolníků.
- Olympijská pochodeň. Ve vesnicích byly i výstavy čínské kultury.
V den odletu se znovu otevírá check-in asi 4 h před odletem a všichni mají napilno. Já si naštěstí mohu jen vyzvednout palubní vstupenku a jít přes tisíc kontrol jednoho QR kódu, security a pasovku do autonomního vláčku, který nás odvezl na vzdálený satelitní terminál. A tam si užít skoro tři volné hodiny. Provoz na tomto letišti a zvlášť dneska, je naprosto famózní. K vidění je mnoho společností, speciálních (olympijských) livery a mraky typů letadel. To umocňují skvělé výhledy z velkých prosklených stěn, které jsou kolem dokola terminálu.
Jak se dalo očekávat, handling bohužel nezvládl svoji práci a odlet se zpozdil skoro o hodinu dvacet. To mi absolutně překazilo plán si užívat výhledy po celý dlouhý denní let, když letíme s časem. Venku je tak docela tma, vidět je jen trošku. I můžu mít otevřenou clonu a nikoho to neruší. Tohle se mi stalo už jednou, přes Atlantik, kdy jsem se těšil hlavně na Grónsko, ale zpoždění plán zhatilo:(
Druhý catering je před námi, očekávám zase dobrou klasiku, bude to večeře? Pak už jen zbývá doufat, že handling v Praze se opět předvede v plné síle a vyvozí výtahem stovky nadrozměrek v rámci možností rychle.
Tak jako byla na tomto fóru premiéra tripreportu z vládního speciálu viewtopic.php?f=42&t=10389 , je pravděpodobně i nyní z olympijského speciálu. Jak symbolické, že toto píši právě ve chvíli, kdy mám Krasnoyarsk na dohled pod svým okénkem, odkud před pár lety vylétávala vládní A319CJ. Pokud jste tedy dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost a doufám, že jste si toto nahlédnutí do neobvyklého světa užili!
)