Čtyřikrát po Evropě s přestupem
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Čtrnáctý den a přestup třetí (30.3.2025) Z Las Palmas přes Lisabon do Porta
V noci se měnil čas a byl to trochu chaos. Ono stačilo, že na Kanárských ostrovech je jiný čas, než ve zbytku Španělska (o hodinu méně), což standatrně vedlo k tomu, že kdykoliv byl můj telefon připojen k internetu (ať už přes data nebo pomocí Wifi) ukazoval správný čas, pokud byl napojen jen na síť GSM, ukazoval španělský pevninský čas. Ráno jsem tudíž hodně dlouho, nevěděl, kolik je hodin, ale jelikož odlet do Lisabonu jsem měl naplánován až na 13:30, tolik to nevadilo.
Bylo to jedno z těch rán, na které budu do smrti vzpomínat. Hodně dlouho jsem si na kávou vychutnával východ slunce, jenž se jen velmi pomalu klubalo zpoza moře až, a to už jsem měl kávu vypitou, dosáhlo střešní terasy, kde jsi ho pak hodně dlouho užíval. Přes nějakými šesti dny jsem sem dorazil smutný z neúspěšného Camina a jen jsem chtěl to tu nějak přetrpět a vrátit se domů. Teď jsem si plně uvědomoval, že nebýt blížících se pracovních povinností a čím dál prázdnějšího účtu, klidně bych tu ještě pár dní zůstal.
Před jedenáctou jsem to konečně zabail a vydal se na letiště. Slunce už zase příjemně hřálo a já si dokázal užít i obyčejné čekání na autobus.
Na letiště jsem dorazil krátce po půl dvanácté, necelé dvě hodiny před odletem. Chtěl jsem zkusit stejnou taktiku jako ve Vigu, dojít si na check-inovou přepážku a požádat o místa u okna. Jenže zatímco ve Vigu mě čekal jen znuděný pracovník handlingu, tady se přede mnou linula ke dvou přepážkám celkem solidní fronta. Navíc to byli cestovatelé často na druhý konec světa a jejich odbavení nebylo otázkou pár vteřin. Zcela to pak zazdil jeden pár odkud si z východu, který přes Lisabon mířil někam do Jižní Ameriky a chtěl cestovat i s velkým rámem od oken, což jaksi nebylo jen tak. Abych to zkrátil, nakonec se omlouvali lidem, co stáli za nimi, za tak velké zdržení.
Po těchto cestujícíh jsem já, čerstvý čtyřicátník, co letí jen s malým baťůžkem přes Lisabon do Porta a pouze nesměle žádá o místa u okna na oba lety, musel působit na paní za pultem jako naprosto bezproblémový zákazník. Vyhovět mi mohla jen částečně, zadarmo bylo jen místo u okna na letu do Lisabonu, místo u okna na spoji do Porta by bylo, jestli jsem dobře rozumněl, za 40 Euro. Poděkoval jsem paní alespoň za tohle a s poukazem na to, že zítra pokračuji z Porta dál a musím mít batoh bezpodmínečně u sebe, jsem odmítl její nabídku nechal si moje čtyřkilové minizavazadlo odbavit. Odpovědí mi byl chápavý úsměv a palubka na oba dnešní lety.
Někdy v té době jsem si vzpomněl, že na Las Palmas je v tranzitu vlastně venkovní terasa a zas mi bylo hej. Flightradar ukazoval, že Airbus A320neo v barvách Tapu má malé zpoždění a já se na něj rozhodl čekat venku. Sendvič, nealko pivo a sledování provozu, jež mířil převážně do Německa a do Anglie, mi velmi zpříjemnil následující hodinu, možná hodinku a půl a já terasu opuštěl až v momentně, kdy stroj, který mě měl hodit do portugalského hlavního města, pojížděl ke stojánce.
LPA-LIS, TP 1117
30.3.2025 13:30-15:50 (reálně odlet asi o půl hodiny později, přílet jen o malinko později)
A320neo, reg. CS-TVL
Měl jsem místo 14A bylo to nad křídlem. Fajn, co jsem měl dělat. Letadlo bylo zaplněno tak z 80% a vedle mě seděli dva Američané. Zatímco ze Španělska létá na Kanárské ostrovy mraky letů, z Portugalska je toho pomálu. Ostatně ani tento spoj z Las Palmas do Lisabonu nelétá zdaleka každý den.
Na nic se pak nečekalo a my se vydali vstříc startu. Místní letiště slouží i vojákům a při pojíždení jsme dokonce přejeli lanko, které tu pomáhá dobržďovat stíhačkám. To jsem snad ještě nikde nezažil.
Startovali jsme na jih, pak to otočili na severovýchod a za chvíli jsmě měli celý ostrov jako na dlani. Bylo to velmi hezké rozloučení s celým tím kouzelným týdnem, který jsem tu strávil.
Dál pak už se nedělo nic. Letětli jsme nad Atlantikem a mířili vstříc Pyrynejskému poloostrovu. V bussines třídě se pilně hodovalo, pro nás, plebs v economy, procházeli letušky s nabídkou palubního občerstvení, já chvíli dřímal, chvíli koukal na moře a vlastně záviděl cestujícím na druhé straně letadla, kteří měli výhled na Afriku.
Před Lisabonem jsme si dopřáli cosi jako kroužení a pak zamířili na místní letiště. Opět to vyhráli cestující na druhé straně, jež měli jako na dlani historické centrum hlavního města Portugalska, zatímco my mohli sledovat tak maximálně západní lisabonská předměstí, byť i tam bylo na co koukat, třeba na fotbalový stadion José Alvalade, kde hraje svoje domácí zápasy místní Sporting.
Nakonec, asi po dvou hodinách letu, jsme sedli v Lisabonu. Zatímco oba předchozí přestupy, jak v Bruselu, tak v Madridu byly stylem, „tady Tě vyprdnem do velké dlouhé chodby, dej si někde kafe a za hodinu si na tabuli přečteš, odkud Ti to letí dál“, tady to bylo nějaké zmatené. Dlouhá, relativně přehledná chodba se tu nekonala, navíc jsem se nemohl připojit k Wifi (jo, to člověka fakt rozhodí), takže první dojmy byly hodně negativní. Paradoxní je, že ač jsem odtud loni dokonce dvakrát letěl, nějak jsem to nepoznával, až jsem si říkal, jestli jsme fakt sedli v Lisabonu.
Nakonec jsem si to celé zazdil sám. Na odletové tabuli jsem si našel, že můj let do Porta odlétá z gatu N45, když jsem se tam vydal, překvapila mě pasová kontrola. To mě trochu zaskočilo, tak jsem se zeptal nejbližšího zaměstnance letiště, jestli jdu správně. „Ne, Porto, to máte někde támhle zpátky...", dostalo se mi odpovědi. Až pak teprve jsem si všimnul, že gate N45 je pro let do Miami, zatímco pro můj let do Porta je zatím jen označen gate S, kterých jsem měl za sebou plnou hromadu.
Někdy v té době se mi podařilo připojit se k letištní Wifi, já objevil místa, které jsem si pamatoval z mých loňským odletů odsud do Madridu a Barcelony, dal jsem si kafe a zmrzlinu a bylo mi fajn. Spíš ilustračně jsem si následně vyfotil jedno z letadel TAPu a vzápětí zjisti, že právě tím poletím do Porta.
LIS-OPO, TP 1932
30.3.2025 18:00-19:00 (reálně odlet na čas, přílet o chvilku dřív)
A320, reg. CS-TNK
Zatímco let z Las Palmas do Lisabonu byl takový poklidný, úsek do Porta byla trochu divočina. Čekala na nás čtvrt století stará A320 a v něm, krom obyčejných cestujících, asi dvacítka pánů a dam v uniformách posádek TAPu nebo EasyJetu, mířící z práce domů, nebo z domova do práce, nebo Bůh ví kam… To letící posádka se to snažila mít co nejrychleji za sebou, nejspíš proto, že v Portu je čekalo volno a střídala jiná. Pro většinu cestujících to byl taky nejspíš jen poslední úsek jejich delší cesty a pro všechny to byla totální rutina, protože TAP provozuje podle Flightradaru nějakých devět letů denně a tohle byl tedy jen jeden mnoha. Vyhrál jsem místo 14B a vedle sebe u okna měl jednoho z těch pánů, co nejspíš létá u TAPu. Sledovat ho bylo fascinující. To, že má před startem alespoň na chvíli zandat stoleček a z něj mobil, mu musel taktně naznačit jeho letící kolega, stejně ale psal a posílal zprávy ještě dlouho pod startu a už dlouho po přistání. Zajímavé bylo i, že ač měl za sebou už nejspíš stovky letů, uchvátil ho západ slunce, jež sledoval z okna a nadšeně si ho fotil. Jinak to bylo rychlé. Vepředu v pár řadách bussines třídy se jely malé hody, v economy se palubní prodej nekonal, neboť by toho za těch čtyřicet minut, které jsme strávili ve vzduchu, nejspíš mnoho neprodali.
Přesto, anebo možná právě proto, se mi tento let líbil. Bylo to zas něco trochu jiného než všechny lety předchozí a já moc děkoval osudu za tuhle zkušenost.
Nakonec nás přivítalo Portské letiště, tentokrát už v podvečerním slunci. Rychle pár fotek a mířil jsem do hostelu, do toho, kde jsem strávil první noc téhle dovolené.
Pán na recepci si mě pamatoval, dal mi stejný pokoj, jako tenkrát před čtrnácti dny, já si pamatoval heslo do elektronického zámku, můj telefon zase heslo k místní Wifi a já pak zamířil do na večeři do stejné restaurace jako předminulé pondělí.
V té době už mě zcela regulérně přemáhala nostalgie. Čtrnáctidenní dovolená se hezky uzavírala přesně tam, kde začala. V minulosti jsem se snažil ne úplně zanedbávat své povinnosti pejskaře na poloviční úvazek a tak až mi teď došlo, že se mi to za těch posledních 15 let, co je s bejvalkou mám, zas tak často nestávalo, abych vyrazil na celých čtrnáct dní a využil svou dovolenou takříkajíc do mrtě. Ať chceme nebo nechceme, za tu dobu se prostě logicky musí posbírat mraky zážitků a i když nejsou vždy pozitivní, zůstávají v nás a berem si je do dalšího života.
To všechno mi šlo na mysli, když jsem si dopřával poslední portugalské nealko pivo a kolem deváté vyrážel zpátky do hostelu. Nedošel jsem sice Camino, ale opravdu hodně toho tady zažil. A i to se počítá.
V noci se měnil čas a byl to trochu chaos. Ono stačilo, že na Kanárských ostrovech je jiný čas, než ve zbytku Španělska (o hodinu méně), což standatrně vedlo k tomu, že kdykoliv byl můj telefon připojen k internetu (ať už přes data nebo pomocí Wifi) ukazoval správný čas, pokud byl napojen jen na síť GSM, ukazoval španělský pevninský čas. Ráno jsem tudíž hodně dlouho, nevěděl, kolik je hodin, ale jelikož odlet do Lisabonu jsem měl naplánován až na 13:30, tolik to nevadilo.
Bylo to jedno z těch rán, na které budu do smrti vzpomínat. Hodně dlouho jsem si na kávou vychutnával východ slunce, jenž se jen velmi pomalu klubalo zpoza moře až, a to už jsem měl kávu vypitou, dosáhlo střešní terasy, kde jsi ho pak hodně dlouho užíval. Přes nějakými šesti dny jsem sem dorazil smutný z neúspěšného Camina a jen jsem chtěl to tu nějak přetrpět a vrátit se domů. Teď jsem si plně uvědomoval, že nebýt blížících se pracovních povinností a čím dál prázdnějšího účtu, klidně bych tu ještě pár dní zůstal.
Před jedenáctou jsem to konečně zabail a vydal se na letiště. Slunce už zase příjemně hřálo a já si dokázal užít i obyčejné čekání na autobus.
Na letiště jsem dorazil krátce po půl dvanácté, necelé dvě hodiny před odletem. Chtěl jsem zkusit stejnou taktiku jako ve Vigu, dojít si na check-inovou přepážku a požádat o místa u okna. Jenže zatímco ve Vigu mě čekal jen znuděný pracovník handlingu, tady se přede mnou linula ke dvou přepážkám celkem solidní fronta. Navíc to byli cestovatelé často na druhý konec světa a jejich odbavení nebylo otázkou pár vteřin. Zcela to pak zazdil jeden pár odkud si z východu, který přes Lisabon mířil někam do Jižní Ameriky a chtěl cestovat i s velkým rámem od oken, což jaksi nebylo jen tak. Abych to zkrátil, nakonec se omlouvali lidem, co stáli za nimi, za tak velké zdržení.
Po těchto cestujícíh jsem já, čerstvý čtyřicátník, co letí jen s malým baťůžkem přes Lisabon do Porta a pouze nesměle žádá o místa u okna na oba lety, musel působit na paní za pultem jako naprosto bezproblémový zákazník. Vyhovět mi mohla jen částečně, zadarmo bylo jen místo u okna na letu do Lisabonu, místo u okna na spoji do Porta by bylo, jestli jsem dobře rozumněl, za 40 Euro. Poděkoval jsem paní alespoň za tohle a s poukazem na to, že zítra pokračuji z Porta dál a musím mít batoh bezpodmínečně u sebe, jsem odmítl její nabídku nechal si moje čtyřkilové minizavazadlo odbavit. Odpovědí mi byl chápavý úsměv a palubka na oba dnešní lety.
Někdy v té době jsem si vzpomněl, že na Las Palmas je v tranzitu vlastně venkovní terasa a zas mi bylo hej. Flightradar ukazoval, že Airbus A320neo v barvách Tapu má malé zpoždění a já se na něj rozhodl čekat venku. Sendvič, nealko pivo a sledování provozu, jež mířil převážně do Německa a do Anglie, mi velmi zpříjemnil následující hodinu, možná hodinku a půl a já terasu opuštěl až v momentně, kdy stroj, který mě měl hodit do portugalského hlavního města, pojížděl ke stojánce.
LPA-LIS, TP 1117
30.3.2025 13:30-15:50 (reálně odlet asi o půl hodiny později, přílet jen o malinko později)
A320neo, reg. CS-TVL
Měl jsem místo 14A bylo to nad křídlem. Fajn, co jsem měl dělat. Letadlo bylo zaplněno tak z 80% a vedle mě seděli dva Američané. Zatímco ze Španělska létá na Kanárské ostrovy mraky letů, z Portugalska je toho pomálu. Ostatně ani tento spoj z Las Palmas do Lisabonu nelétá zdaleka každý den.
Na nic se pak nečekalo a my se vydali vstříc startu. Místní letiště slouží i vojákům a při pojíždení jsme dokonce přejeli lanko, které tu pomáhá dobržďovat stíhačkám. To jsem snad ještě nikde nezažil.
Startovali jsme na jih, pak to otočili na severovýchod a za chvíli jsmě měli celý ostrov jako na dlani. Bylo to velmi hezké rozloučení s celým tím kouzelným týdnem, který jsem tu strávil.
Dál pak už se nedělo nic. Letětli jsme nad Atlantikem a mířili vstříc Pyrynejskému poloostrovu. V bussines třídě se pilně hodovalo, pro nás, plebs v economy, procházeli letušky s nabídkou palubního občerstvení, já chvíli dřímal, chvíli koukal na moře a vlastně záviděl cestujícím na druhé straně letadla, kteří měli výhled na Afriku.
Před Lisabonem jsme si dopřáli cosi jako kroužení a pak zamířili na místní letiště. Opět to vyhráli cestující na druhé straně, jež měli jako na dlani historické centrum hlavního města Portugalska, zatímco my mohli sledovat tak maximálně západní lisabonská předměstí, byť i tam bylo na co koukat, třeba na fotbalový stadion José Alvalade, kde hraje svoje domácí zápasy místní Sporting.
Nakonec, asi po dvou hodinách letu, jsme sedli v Lisabonu. Zatímco oba předchozí přestupy, jak v Bruselu, tak v Madridu byly stylem, „tady Tě vyprdnem do velké dlouhé chodby, dej si někde kafe a za hodinu si na tabuli přečteš, odkud Ti to letí dál“, tady to bylo nějaké zmatené. Dlouhá, relativně přehledná chodba se tu nekonala, navíc jsem se nemohl připojit k Wifi (jo, to člověka fakt rozhodí), takže první dojmy byly hodně negativní. Paradoxní je, že ač jsem odtud loni dokonce dvakrát letěl, nějak jsem to nepoznával, až jsem si říkal, jestli jsme fakt sedli v Lisabonu.
Nakonec jsem si to celé zazdil sám. Na odletové tabuli jsem si našel, že můj let do Porta odlétá z gatu N45, když jsem se tam vydal, překvapila mě pasová kontrola. To mě trochu zaskočilo, tak jsem se zeptal nejbližšího zaměstnance letiště, jestli jdu správně. „Ne, Porto, to máte někde támhle zpátky...", dostalo se mi odpovědi. Až pak teprve jsem si všimnul, že gate N45 je pro let do Miami, zatímco pro můj let do Porta je zatím jen označen gate S, kterých jsem měl za sebou plnou hromadu.
Někdy v té době se mi podařilo připojit se k letištní Wifi, já objevil místa, které jsem si pamatoval z mých loňským odletů odsud do Madridu a Barcelony, dal jsem si kafe a zmrzlinu a bylo mi fajn. Spíš ilustračně jsem si následně vyfotil jedno z letadel TAPu a vzápětí zjisti, že právě tím poletím do Porta.
LIS-OPO, TP 1932
30.3.2025 18:00-19:00 (reálně odlet na čas, přílet o chvilku dřív)
A320, reg. CS-TNK
Zatímco let z Las Palmas do Lisabonu byl takový poklidný, úsek do Porta byla trochu divočina. Čekala na nás čtvrt století stará A320 a v něm, krom obyčejných cestujících, asi dvacítka pánů a dam v uniformách posádek TAPu nebo EasyJetu, mířící z práce domů, nebo z domova do práce, nebo Bůh ví kam… To letící posádka se to snažila mít co nejrychleji za sebou, nejspíš proto, že v Portu je čekalo volno a střídala jiná. Pro většinu cestujících to byl taky nejspíš jen poslední úsek jejich delší cesty a pro všechny to byla totální rutina, protože TAP provozuje podle Flightradaru nějakých devět letů denně a tohle byl tedy jen jeden mnoha. Vyhrál jsem místo 14B a vedle sebe u okna měl jednoho z těch pánů, co nejspíš létá u TAPu. Sledovat ho bylo fascinující. To, že má před startem alespoň na chvíli zandat stoleček a z něj mobil, mu musel taktně naznačit jeho letící kolega, stejně ale psal a posílal zprávy ještě dlouho pod startu a už dlouho po přistání. Zajímavé bylo i, že ač měl za sebou už nejspíš stovky letů, uchvátil ho západ slunce, jež sledoval z okna a nadšeně si ho fotil. Jinak to bylo rychlé. Vepředu v pár řadách bussines třídy se jely malé hody, v economy se palubní prodej nekonal, neboť by toho za těch čtyřicet minut, které jsme strávili ve vzduchu, nejspíš mnoho neprodali.
Přesto, anebo možná právě proto, se mi tento let líbil. Bylo to zas něco trochu jiného než všechny lety předchozí a já moc děkoval osudu za tuhle zkušenost.
Nakonec nás přivítalo Portské letiště, tentokrát už v podvečerním slunci. Rychle pár fotek a mířil jsem do hostelu, do toho, kde jsem strávil první noc téhle dovolené.
Pán na recepci si mě pamatoval, dal mi stejný pokoj, jako tenkrát před čtrnácti dny, já si pamatoval heslo do elektronického zámku, můj telefon zase heslo k místní Wifi a já pak zamířil do na večeři do stejné restaurace jako předminulé pondělí.
V té době už mě zcela regulérně přemáhala nostalgie. Čtrnáctidenní dovolená se hezky uzavírala přesně tam, kde začala. V minulosti jsem se snažil ne úplně zanedbávat své povinnosti pejskaře na poloviční úvazek a tak až mi teď došlo, že se mi to za těch posledních 15 let, co je s bejvalkou mám, zas tak často nestávalo, abych vyrazil na celých čtrnáct dní a využil svou dovolenou takříkajíc do mrtě. Ať chceme nebo nechceme, za tu dobu se prostě logicky musí posbírat mraky zážitků a i když nejsou vždy pozitivní, zůstávají v nás a berem si je do dalšího života.
To všechno mi šlo na mysli, když jsem si dopřával poslední portugalské nealko pivo a kolem deváté vyrážel zpátky do hostelu. Nedošel jsem sice Camino, ale opravdu hodně toho tady zažil. A i to se počítá.
Naposledy upravil(a) Lkprak dne 03. 05. 2025, 21:21, celkem upraveno 1 x.
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Patnáctý den a přestup čtvrtý (31.3.2025) Z Porta přes Mnichov do Prahy
Samozřejmě jsem tu poslední noc neusnul. Snad za to mohla těžká pozdní večeře, kterou jsem si předtím dopřál, snad za to mohly spousty těch myšlenek, jež se mi honily hlavou a ne a ne přestat, každopádně místo spánku jsem se tak převaloval v pidipokojíku a krátce po třetí hodině ranní, cca šedesát minut před plánovaným budíčkem, jsem to vzdal a liduprázdnými ulicemi se vydal na letiště.
Takhle brzo ráno, navíc v lehce sportovním outfitu, jsem vypadal spíš jako zaměstnanec mířící do práce, než jako cestující, však na mě taky hned kdosi vyhrkl otázku „Wheres KLM?“. S tím jsem mu pomoct nemohl, paradoxně jsem ale chvíli po to procházel kolem check-inové přepážky odbavující ranní let KLM do Amsterdamu.
To předlouhá fronta u přepážky na ranní lety Lufthansy do Mnichova a Frankfurtu mě přiměla změnit svůj původní plán poprosit osobně pracovníky handlingu o místa u okna a raději jsem vyzkoušel přepážku automatického odbavení. Na let z Mnichova do Prahy mi nabídli 25F, to nebyl žádný problém, ovšem na první úsek z Porta do Mnichova jen nějaké béčkové místo. Kupodivu to nebyl problém zadarmo změnit, jen jaksi nebylo moc na co. Na výběr bylo jen pár jiných béčkových nebo éčkových míst, tak jsem se alespoň posunul co nejvíc dopředu v naději, že pozorováním servisu v bussines class se alespoň trochu zabavit. Málo platné, víc jak dvě hodiny před odletem jsem už měl sequenci 149, u letu do Prahy, který měl odlétat za nějakých sedm hodin, pak 127.
Vydal jsem se pak do nitra tranzitní haly, kde ještě vládli Ti, co tu trávili noc a pojali návrat (dost možná i z Camina) hodně nízkonákladově. Na jedné ze stojánek už od pozdního večera stála A320 v barvách Lufthansy, jež měla obstarat moje „lufthansí“ poprvé.
Probdělá noc zatím o sobě nedávala moc vědět, byl jsem plný energie a jen tak po očku sledoval, jak se hala plní, kavárny i obchody pomalu otevírají a já pak v jednom tom obchodě koupil víno a dárky domů.
OPO-MUC, LH 1789
31.3.2025 06:15-10:05 (reálně odlet i přílet na čas)
A320neo, reg. D-AINH
Před šestou se šlo do letadla. Vše nabralo zcela jiný směr, když jsem dvoum američanům (nejspíš manželkému páru) sedících na místech 5A a 5C řekl, že sedím mezi nimi. Hned mi nabídli, jestli si místo nich nechci sednout k oknu a já bez váhání soouhlasil. Následné minuty mi trochu splývají, ale já si je strašně užil. Vnímal jsem tu totální mezinárodnost cestujících, tu určitou noblesu, kterou trochu kazil chybějící část krytu světel nade mnou, tu zdánlivou obyčejnost i výjimečnost chlouby německého letectví.
Do vzduchu jsme šli ještě za tmy. Nadletěli si Porto a pak zamířili k severu. Než jsem se nadál, letěli jsme nad místem, kde jsem více jak před týdnem předčasně ukončil své Camino a pak víc na západ, k moři a ke francouzským hranicím.
Byl jsem asi hodně zamyšlen, takže jsem si nevšimnul ani stevarda, roznášejícího láhev s vodou a museli mi ji dát moji američtí sousedé. Chvíli po té si pak nevyspalý žaludek řekl o snídani a peněženka brečela, když musela dát vce jak tři Eura za malý banánový chlebíček, což byl na sedmém letu v rámci tohoto výletu úplně první nákup z palubního prodeje.
Ale bylo to fajn. Pomalu svítalo, cestou jsme potkávali hodně letadel, bylo pořád na co koukat. Někdy v té době obcházel cestuící jeden ze stevardů, ptal se jim, zda a případně kam v Mnichově přestupují a pak jim na tabletu hledal, odkud jim to letí a jak se k onomu gatu dostanou. Byla to vlastně moc milá služba a pokud se někdo bál přestupu v Mnichově, po tomhle asi přestal. Já se tak dozvěděl, že moji američtí sousedé a celá jejich velká skupina cestuje až do texaského San Antonnia a od stevarda, že přestupování v Mnichově je "easy".
Když už se do letu začala vkrádat nuda, když jsem už občas dřímal a uvědomoval si, jak je tento let dlouhý, objevili se dole známé tvary – letěli jsme zase kolem Paříže, tentokrát ovšem z jihu. Doma jsem se pak kouknul na Flightradar. Trasa letu byla zdánlivě nelogická, letělo se severně nad Paříž, tam se letadlo stočilo na východ až jihových a pokračovalo se do Mnichova. Těžko říci, proč tomu tak je, ale den předtím stejný spoj letěl logičtější cestou hned od začátku na severovýchod, ale ve vzduchu strávil o pět minut delší trasu než naše letadlo letící touhle prapodivnou trasou.
Pomalu se pak blížil Mnichov, kde jsme pod dvou hodinách a třiceti pěti minutách letu dosedli od východu a do deště. Měl jsem na sobě ještě pantofle, takže mě přistání do polí fakt nepotěšilo. Navíc byla dost zima. Středoevropská realita těch dní jak vyšitá.
No a pokud předchozí přestup v Bruselu, Madridu a Lisabonu byl fakt easy, tak tady ne. Jen ve stručnosti - nejdřív bus z polí k terminálu, pak směrovka k nějakému vláčku a vláčkem k terminálu s gaty K. Paní u vláčku se smála, že to fotím, ale můj argumet, že jsem v Mnichově poprvé a musím si to užít, vzala. Dokonce mi na fotkách pózovala. Byla to paráda a já i díky všem těm wide-body mašinám, které tu na mě vyskakovaly doslova na každém rohu, měl celkově pocit, že tohle je i v porovnání s Bruselem, Madridem a Lisabonem úplně jiná liga.
Nakonec jsem si našel malý bar, kde jsem si dal předčasný oběd a pak se divil nad tím, že i na tak rušném letišti se najdou tichá a opuštěná místa, tak krutě nezapadající do obrazu jednoho z nejrušnějších letišť světa.
MUC-PRG, LH 1690
31.3.2025 12:05-12:55 (reálně odlet i přílet na čas)
A319, reg. D-AIBQ
O kousek dál, v jednom z těch tichým míst, jsem uslyšel češtinu. Z jednoho gatu se odbavovala A321 do Athén, hned vedle A319 do Prahy. O další kus vedle, ale nejspíš odbavována z jiného patra, pak Dreamliner ANY do Tokia a A380 Lufthansy Bůh ví kam.
Nadešel můj osmý let. Letušky prosily cestující, ať své kufry proboha někam umístí a vlastně jedno kam, když let potrvá jen čtyřicet minut, já se natěsnal vedle cestujících, kteří měli za sebou nejspíš mnohem delší cestu než já a překvapivě velmi rychle se šlo na start.
Moc, strašně moc, jsem o tenhle let stál, pro mnohé mé kamarády je Mnichov totální rutina a já si to chtěl vyzkoušet. Teď jsem tady seděl a pomalu mířil k výšinám. Bylo to hezké, ale vlastně docela obyčejné. Tenhle let, ani ta dovolená předtím a z více jak z poloviny dokončené portugalské Camino, ze mě lepšího člověka neudělá. Vrátím se domů jako úplně stejný blbec, jakým jsem byl předtím.
Někde na českoněmecké hranici jsme dosáhli letové hladiny lehce přes sedm kilometrů a chvíli v ní setrvali. Letušky roznesly vodu a jako kompenzaci za nemožnost provést na tak krátkém letu palubní prodej, i malou čokoládičku Lindt. Já využil palubní Wifi (která předtím na mnohem novějším A320neu z Porta do Mnichova nebyla) a poslal historicky první zprávu přes WhatsApp z paluby letadla. Původně jsem myslel, že tím oblažím svou kamarádku Petru, ale nakonec jsem tuhle „poctu“ dopřál své Mamince, která v Domažlicích, které jsme právě přelétávali, kdysi přišla na svět.
Po tomhle jsme se zase z oblak vydali zvolna na zem. Na Ruzyni probíhala prvním dnem oprava hlavní runwaye, tak jsme to vzali od jihovýchodu. Díky mému efkovému místu jsem tak měl krásný výhled na Prahu, na rozestavěný a snad brzy hotový Dvorecký most, nad Břevnov, kde se svým americkým přítelem žije kamarádka Petra, na Motol i sídliště Dědina s nově otevřenou tramvajovou tratí. Nakonci jsem si pořádně zatleskal.
Navedli nás ke gatu C11, který spoje z Mnichova obvykle využívají. Vycházel jsem ven volal mi kdosi z pošty, jestli mi můžou přinést balíček. Odesílal jsem ho ve Vigu minulé pondělí, domů na Kladno dorazil současně se mnou. Jaká náhoda.
U gatu C7, z kterého jsem předminulé pondělí odlétal do Bruselu a tím celé to dobrodružství začínal, jsem si pak udělal selfie. Tvářil jsem se hodně zamračeně, až mě Klára, spolucestovatelka z loňského výletu do Portugalska, v komentáři na Instagramu povzbuzovala, ať nejsem skleslý. To já nebyl. To ten spánek, to ta únava.
„Zkušenost je to, co dostaneš, když nedostaneš to, co chceš“, říkávala kdysi jedna moje kamarádka. No a já těch zkušeností tady dostal měrou vrchovatou. Díky moc za ně.
Samozřejmě jsem tu poslední noc neusnul. Snad za to mohla těžká pozdní večeře, kterou jsem si předtím dopřál, snad za to mohly spousty těch myšlenek, jež se mi honily hlavou a ne a ne přestat, každopádně místo spánku jsem se tak převaloval v pidipokojíku a krátce po třetí hodině ranní, cca šedesát minut před plánovaným budíčkem, jsem to vzdal a liduprázdnými ulicemi se vydal na letiště.
Takhle brzo ráno, navíc v lehce sportovním outfitu, jsem vypadal spíš jako zaměstnanec mířící do práce, než jako cestující, však na mě taky hned kdosi vyhrkl otázku „Wheres KLM?“. S tím jsem mu pomoct nemohl, paradoxně jsem ale chvíli po to procházel kolem check-inové přepážky odbavující ranní let KLM do Amsterdamu.
To předlouhá fronta u přepážky na ranní lety Lufthansy do Mnichova a Frankfurtu mě přiměla změnit svůj původní plán poprosit osobně pracovníky handlingu o místa u okna a raději jsem vyzkoušel přepážku automatického odbavení. Na let z Mnichova do Prahy mi nabídli 25F, to nebyl žádný problém, ovšem na první úsek z Porta do Mnichova jen nějaké béčkové místo. Kupodivu to nebyl problém zadarmo změnit, jen jaksi nebylo moc na co. Na výběr bylo jen pár jiných béčkových nebo éčkových míst, tak jsem se alespoň posunul co nejvíc dopředu v naději, že pozorováním servisu v bussines class se alespoň trochu zabavit. Málo platné, víc jak dvě hodiny před odletem jsem už měl sequenci 149, u letu do Prahy, který měl odlétat za nějakých sedm hodin, pak 127.
Vydal jsem se pak do nitra tranzitní haly, kde ještě vládli Ti, co tu trávili noc a pojali návrat (dost možná i z Camina) hodně nízkonákladově. Na jedné ze stojánek už od pozdního večera stála A320 v barvách Lufthansy, jež měla obstarat moje „lufthansí“ poprvé.
Probdělá noc zatím o sobě nedávala moc vědět, byl jsem plný energie a jen tak po očku sledoval, jak se hala plní, kavárny i obchody pomalu otevírají a já pak v jednom tom obchodě koupil víno a dárky domů.
OPO-MUC, LH 1789
31.3.2025 06:15-10:05 (reálně odlet i přílet na čas)
A320neo, reg. D-AINH
Před šestou se šlo do letadla. Vše nabralo zcela jiný směr, když jsem dvoum američanům (nejspíš manželkému páru) sedících na místech 5A a 5C řekl, že sedím mezi nimi. Hned mi nabídli, jestli si místo nich nechci sednout k oknu a já bez váhání soouhlasil. Následné minuty mi trochu splývají, ale já si je strašně užil. Vnímal jsem tu totální mezinárodnost cestujících, tu určitou noblesu, kterou trochu kazil chybějící část krytu světel nade mnou, tu zdánlivou obyčejnost i výjimečnost chlouby německého letectví.
Do vzduchu jsme šli ještě za tmy. Nadletěli si Porto a pak zamířili k severu. Než jsem se nadál, letěli jsme nad místem, kde jsem více jak před týdnem předčasně ukončil své Camino a pak víc na západ, k moři a ke francouzským hranicím.
Byl jsem asi hodně zamyšlen, takže jsem si nevšimnul ani stevarda, roznášejícího láhev s vodou a museli mi ji dát moji američtí sousedé. Chvíli po té si pak nevyspalý žaludek řekl o snídani a peněženka brečela, když musela dát vce jak tři Eura za malý banánový chlebíček, což byl na sedmém letu v rámci tohoto výletu úplně první nákup z palubního prodeje.
Ale bylo to fajn. Pomalu svítalo, cestou jsme potkávali hodně letadel, bylo pořád na co koukat. Někdy v té době obcházel cestuící jeden ze stevardů, ptal se jim, zda a případně kam v Mnichově přestupují a pak jim na tabletu hledal, odkud jim to letí a jak se k onomu gatu dostanou. Byla to vlastně moc milá služba a pokud se někdo bál přestupu v Mnichově, po tomhle asi přestal. Já se tak dozvěděl, že moji američtí sousedé a celá jejich velká skupina cestuje až do texaského San Antonnia a od stevarda, že přestupování v Mnichově je "easy".
Když už se do letu začala vkrádat nuda, když jsem už občas dřímal a uvědomoval si, jak je tento let dlouhý, objevili se dole známé tvary – letěli jsme zase kolem Paříže, tentokrát ovšem z jihu. Doma jsem se pak kouknul na Flightradar. Trasa letu byla zdánlivě nelogická, letělo se severně nad Paříž, tam se letadlo stočilo na východ až jihových a pokračovalo se do Mnichova. Těžko říci, proč tomu tak je, ale den předtím stejný spoj letěl logičtější cestou hned od začátku na severovýchod, ale ve vzduchu strávil o pět minut delší trasu než naše letadlo letící touhle prapodivnou trasou.
Pomalu se pak blížil Mnichov, kde jsme pod dvou hodinách a třiceti pěti minutách letu dosedli od východu a do deště. Měl jsem na sobě ještě pantofle, takže mě přistání do polí fakt nepotěšilo. Navíc byla dost zima. Středoevropská realita těch dní jak vyšitá.
No a pokud předchozí přestup v Bruselu, Madridu a Lisabonu byl fakt easy, tak tady ne. Jen ve stručnosti - nejdřív bus z polí k terminálu, pak směrovka k nějakému vláčku a vláčkem k terminálu s gaty K. Paní u vláčku se smála, že to fotím, ale můj argumet, že jsem v Mnichově poprvé a musím si to užít, vzala. Dokonce mi na fotkách pózovala. Byla to paráda a já i díky všem těm wide-body mašinám, které tu na mě vyskakovaly doslova na každém rohu, měl celkově pocit, že tohle je i v porovnání s Bruselem, Madridem a Lisabonem úplně jiná liga.
Nakonec jsem si našel malý bar, kde jsem si dal předčasný oběd a pak se divil nad tím, že i na tak rušném letišti se najdou tichá a opuštěná místa, tak krutě nezapadající do obrazu jednoho z nejrušnějších letišť světa.
MUC-PRG, LH 1690
31.3.2025 12:05-12:55 (reálně odlet i přílet na čas)
A319, reg. D-AIBQ
O kousek dál, v jednom z těch tichým míst, jsem uslyšel češtinu. Z jednoho gatu se odbavovala A321 do Athén, hned vedle A319 do Prahy. O další kus vedle, ale nejspíš odbavována z jiného patra, pak Dreamliner ANY do Tokia a A380 Lufthansy Bůh ví kam.
Nadešel můj osmý let. Letušky prosily cestující, ať své kufry proboha někam umístí a vlastně jedno kam, když let potrvá jen čtyřicet minut, já se natěsnal vedle cestujících, kteří měli za sebou nejspíš mnohem delší cestu než já a překvapivě velmi rychle se šlo na start.
Moc, strašně moc, jsem o tenhle let stál, pro mnohé mé kamarády je Mnichov totální rutina a já si to chtěl vyzkoušet. Teď jsem tady seděl a pomalu mířil k výšinám. Bylo to hezké, ale vlastně docela obyčejné. Tenhle let, ani ta dovolená předtím a z více jak z poloviny dokončené portugalské Camino, ze mě lepšího člověka neudělá. Vrátím se domů jako úplně stejný blbec, jakým jsem byl předtím.
Někde na českoněmecké hranici jsme dosáhli letové hladiny lehce přes sedm kilometrů a chvíli v ní setrvali. Letušky roznesly vodu a jako kompenzaci za nemožnost provést na tak krátkém letu palubní prodej, i malou čokoládičku Lindt. Já využil palubní Wifi (která předtím na mnohem novějším A320neu z Porta do Mnichova nebyla) a poslal historicky první zprávu přes WhatsApp z paluby letadla. Původně jsem myslel, že tím oblažím svou kamarádku Petru, ale nakonec jsem tuhle „poctu“ dopřál své Mamince, která v Domažlicích, které jsme právě přelétávali, kdysi přišla na svět.
Po tomhle jsme se zase z oblak vydali zvolna na zem. Na Ruzyni probíhala prvním dnem oprava hlavní runwaye, tak jsme to vzali od jihovýchodu. Díky mému efkovému místu jsem tak měl krásný výhled na Prahu, na rozestavěný a snad brzy hotový Dvorecký most, nad Břevnov, kde se svým americkým přítelem žije kamarádka Petra, na Motol i sídliště Dědina s nově otevřenou tramvajovou tratí. Nakonci jsem si pořádně zatleskal.
Navedli nás ke gatu C11, který spoje z Mnichova obvykle využívají. Vycházel jsem ven volal mi kdosi z pošty, jestli mi můžou přinést balíček. Odesílal jsem ho ve Vigu minulé pondělí, domů na Kladno dorazil současně se mnou. Jaká náhoda.
U gatu C7, z kterého jsem předminulé pondělí odlétal do Bruselu a tím celé to dobrodružství začínal, jsem si pak udělal selfie. Tvářil jsem se hodně zamračeně, až mě Klára, spolucestovatelka z loňského výletu do Portugalska, v komentáři na Instagramu povzbuzovala, ať nejsem skleslý. To já nebyl. To ten spánek, to ta únava.
„Zkušenost je to, co dostaneš, když nedostaneš to, co chceš“, říkávala kdysi jedna moje kamarádka. No a já těch zkušeností tady dostal měrou vrchovatou. Díky moc za ně.
Naposledy upravil(a) Lkprak dne 04. 05. 2025, 21:42, celkem upraveno 1 x.
-
hafi
- Kapitán

- Příspěvky: 1849
- Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
- Pohlaví: muž
- Bydliště: bejvávalo YVR
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Díky za zajímavý report.
Vlastně mě překvapilo, jak je ta poutní cesta organizačně komplikovaná. Rezervace ubytka předem, dojíždění do ubytka taxíkem. ... tak nějak jsem si představoval útulnu v každý vesnici, s tím že zalehnu kam dojdu.
btw máš tam asi omylem 9. den duplicitně
Vlastně mě překvapilo, jak je ta poutní cesta organizačně komplikovaná. Rezervace ubytka předem, dojíždění do ubytka taxíkem. ... tak nějak jsem si představoval útulnu v každý vesnici, s tím že zalehnu kam dojdu.
btw máš tam asi omylem 9. den duplicitně
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
hafi píše: 04. 05. 2025, 13:41 Díky za zajímavý report.
Vlastně mě překvapilo, jak je ta poutní cesta organizačně komplikovaná. Rezervace ubytka předem, dojíždění do ubytka taxíkem. ... tak nějak jsem si představoval útulnu v každý vesnici, s tím že zalehnu kam dojdu.
btw máš tam asi omylem 9. den duplicitně
Díky za upozornění na ten devátý den. Asi se to nahrálo 2x. Mazat to nebudu, bojím se, aby se toho náhodou nesmazalo víc.
No a s tou organizací to tak fakt funguje. V sezóně je fakt v každé vesnici útulna a dá se to dělat stylem, kam dojdu, tam přespím. V té nejhlavnější sezóně je pak trochu problém, že bývá plno a někdy se musí rezervovat předem nebo jít až tam, kde nebude plno. Já si to ale schválně zkomplikoval tím, že ve svém věku už nechci spát v jedné místnosti s cizím lidmi, tak jsem bral vyloženě ubytování, kde budu sám a těch hlavně v těch počátečních etapách zas tolik není. I to dojíždění taxikem na ubytování je taková moje frajeřina, mám zařízeno ubytování někde, ale mám dost sil a tak ujdu ještě pár kilometrů a do zamluveného ubytování se vrátím taxikem. Nic jiného v tom není.
-
hafi
- Kapitán

- Příspěvky: 1849
- Registrován: 20. 09. 2007, 17:47
- Pohlaví: muž
- Bydliště: bejvávalo YVR
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
smazat to snadno asi nejde, ale když příspěvek edituješ a necháš ho prázdný (nebo s vysvětlením), tak to asi bude přehlednější než současný stavLkprak píše: 04. 05. 2025, 14:46 Díky za upozornění na ten devátý den. Asi se to nahrálo 2x. Mazat to nebudu, bojím se, aby se toho náhodou nesmazalo víc.
(nebo popros admina ať to smázne...ten to může udělat bez problémů)
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Provedeno. Jinak se docela bojím do toho šahat, ten TR mi dal fakt hodně práce a nechci ho psát znovu.hafi píše: 04. 05. 2025, 19:29smazat to snadno asi nejde, ale když příspěvek edituješ a necháš ho prázdný (nebo s vysvětlením), tak to asi bude přehlednější než současný stavLkprak píše: 04. 05. 2025, 14:46 Díky za upozornění na ten devátý den. Asi se to nahrálo 2x. Mazat to nebudu, bojím se, aby se toho náhodou nesmazalo víc.
(nebo popros admina ať to smázne...ten to může udělat bez problémů)
-
Fabo
- Kapitán

- Příspěvky: 3369
- Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
- Bydliště: HAG
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Super report. Sledoval jsem na fb zacatek, pak mi nejak uslo proc jsi najednou nepokracoval, ted vidim, smutny, no ale co nadelas. Priste to bude lepsi 
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Fabo píše: 06. 05. 2025, 11:32 Super report. Sledoval jsem na fb zacatek, pak mi nejak uslo proc jsi najednou nepokracoval, ted vidim, smutny, no ale co nadelas. Priste to bude lepsi![]()
Díky moc.
Pokračovaní je v plánu už brzy, tak snad to klapne
-
martinpes
- Cestující Economy (low-cost)

- Příspěvky: 12
- Registrován: 12. 10. 2014, 17:57
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Diky za super TR, drobna nepresnost u letu BRU-OPO: cislo letu je SN3811 (zustalo Vam tam SN2816, coz byl predchozi let z Prahy) a podle FR24 tento den let operoval A320 OO-SNF.
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Díky moc, opravím (a to i ve svém Flightmemory).martinpes píše: 09. 05. 2025, 20:28 Diky za super TR, drobna nepresnost u letu BRU-OPO: cislo letu je SN3811 (zustalo Vam tam SN2816, coz byl predchozi let z Prahy) a podle FR24 tento den let operoval A320 OO-SNF.
-
pavelpmi
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013

- Příspěvky: 2267
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Mě teda zaujal výběr alternativní destinace - když ne Svatojakubská cesta, tak Las Palmas de Gran Canaria.
A nepřijde mi, že by byl Mnichov o ligu výš než Madrid: 66,2 mil. cestujících v roce 2024 Madrid vs. Mnichov 41,6 a na pohyby je to 420 tisíc vs. 327 tisíc.
Tak doufám, že se na podzim podaří dojít zbytek, a budu se těšit na report. A díky moc za tento!
A nepřijde mi, že by byl Mnichov o ligu výš než Madrid: 66,2 mil. cestujících v roce 2024 Madrid vs. Mnichov 41,6 a na pohyby je to 420 tisíc vs. 327 tisíc.
Tak doufám, že se na podzim podaří dojít zbytek, a budu se těšit na report. A díky moc za tento!
-
Lkprak
- Druhý pilot

- Příspěvky: 1486
- Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
- Stav: Offline
Re: Čtyřikrát po Evropě s přestupem
Chtěl jako alternativu něco, co bude z Portugalska i Španělska dobře dostupné a bude tam takové počasí, jež mi umožní si to užít i když tam dorazím nějak výrazněji zdravotně indisponovaný (např. silně nachlazený). V tomhle jsem se docela trefil.pavelpmi píše: 14. 05. 2025, 22:11 Mě teda zaujal výběr alternativní destinace - když ne Svatojakubská cesta, tak Las Palmas de Gran Canaria.![]()
A nepřijde mi, že by byl Mnichov o ligu výš než Madrid: 66,2 mil. cestujících v roce 2024 Madrid vs. Mnichov 41,6 a na pohyby je to 420 tisíc vs. 327 tisíc.
Tak doufám, že se na podzim podaří dojít zbytek, a budu se těšit na report. A díky moc za tento!
Ono to bylo o tom, že v BRU, MAD i v LIS jsem se pohyboval v schengenských terminálech a ty dálkovky jsem viděl často hodně z dálky. Naopak v MUC jsem jimi byl doslova obklopen.
IMHO Madrid mi vždycky přišel šíleně rozlehlý. Nějaký přestup mezi T4 a zbytkem bych tam asi absolvovat nechtěl (vím, že se tam takhle asi moc nepřestupuje).
No aktuální plán je trochu jiný - dojít to ještě během května a v tom září pokukuji po severní trase z Ferrolu. Ale záležet bude hlavně na tom, zda (a s jakým výsledkem) se v půlce června uskuteční operace pupeční kýly.

