Velikonoční ostrov byl odjakživa mým cestovatelským snem, původním plánem určitě bylo spojit jej s Francouzskou Polynésií, když je to tak daleko a když tam jednou až dvakrát týdně od sedmdesátých let minulého století pokračoval LAN a pak LATAM (létal s Boeingy 707, pak 767 a nakonec 787). Od roku 2020 už návazný let nelétá a ani není v plánu jej obnovit, a tak nezbývá než jednu cestu rozdělit na cesty dvě.
Vždycky mě hodně baví i samotné plánování dovolené, až si někdy říkám, že bych se měl možná raději víc věnovat přítomnému okamžiku, ale potom na cestě si to taky samozřejmě užívám. Takhle jsem se loni v červnu díval, kam bychom se mohli podívat letos za Aviosy, které mám za body u American Express. Po loňské Kostarice chtějí naši čeští přátelé s námi do Japonska, ale asi až za rok, letos to vidí jen několik výletů či dovolených po Evropě, a tak jsem se díval jen na cestu pro nás, kam bychom tak vyrazili na začátku roku. Velikonoční ostrov byl pořád velkým lákadlem, a tak jsem jen tak pro zajímavost začal dostupností bonusových letenek Iberie z Madridu do Santiaga de Chile, která, mezi námi, byla dost slabá, ale nakonec jsem našel jeden let na konci ledna, který mě ale zas až tak úplně nepřesvědčil. Iberia má totiž mnohdy do Santiaga i dva lety denně, vždy létá o půlnoci (přesný čas plánovaného odletu je 23:59), a někdy i s odletem kolem poledne. A právě ten byl k dispozici. Trasa MAD-SCL byla myslím nejdelším letem Iberie, než loni koncem roku otevřela linku do Tokia. Businessem tak často nelétáme, a tak si ho chceme užít, ale přece jenom třináct hodin v letadle přes den mně přišlo už docela dost, zvlášť když existuje i let noční, jehož značnou část může člověk vleže celkem pohodlně prospat.
Mezitím jsem díval na chilské stránky LATAMu na jejich lety ze Santiaga na Rapa Nui a šokovalo mě, že od půlky ledna přes celý únor neměli vůbec žádný let tam ani zpět, zatímco v sezóně mají mít minimálně jeden let denně, ale po většinu dní i dva. Dokonce jsem jim i napsal, kdy je plánují dát do prodeje, ale odepsali mi, že to, co vidím na jejich stránkách, si můžu koupit. Mezitím mě ovšem napadlo podívat se na jejich mezinárodní stránky, kde nějaké lety k dispozici byly, ovšem za ceny minimálně dvojnásobné. Chilský (že by jenom ten?) LATAM má vůbec zajímavý systém cenotvorby a prodeje letenek – pak jsem to sledoval, nabízeli lety a cestovní třídy, jak se jim to hodilo: zatímco na chilské mutaci byla jedna cesta za 147 € v ekonomické třídě v tarifu Full se zavazadly nahoru i odbavenými a možností změny a refundace zdarma, na španělských a jiných stránkách stála 290 € v tarifu základním úplně bez ničeho, přičemž ovšem na chilských stránkách byl k dispozici jen sem tam nějaký let, a často pouze v businessu za 389 €. Jak se blížil čas odletu, cena se zvedala, a dlouho dobu nabízeli pouze třídu business i za ceny kolem 2000 € na mezinárodních stránkách, i když ekonomická vůbec nebyla zaplněná; nakonec se jim business, aspoň na našem zpátečním letu, podařilo úplně zaplnit.
Když jsem říkal, že bych rád na Velikonoční ostrov, všichni mi namítali, co že tam budu dělat, že je to strašně daleko, a hlavně tam vůbec nic není. Ani já jsem tam neplánoval jet jen tam na čtrnáct dní a pak zpět, a tak zbývalo zamyslet se kam dál. Protože se nám před skoro dvaceti lety moc líbilo v Dominikánské republice, kterou jsme celkem procestovali - i přesto, že jsme na začátku pobytu v noci vyhořeli a v šoku utíkající v pyžamu kromě zdraví zachránili jen foťák, přičemž bylo stačilo vzít kufr s pasy a penězi, a bývalo by pak vše výrazně snazší - zadání znělo po Velikonočním ostrově jet se týden válet v nějakém all inclusive resortu do Dominikánské republiky, samozřejmě sem tam s nějakým výletem. Mezitím jsem se podíval na dostupnost bonusových letenek Iberie ze Santo Dominga do Madridu, která byla výborná prakticky na všechny lety (Iberia tam létá jednou až dvakrát denně), a tak už jen zbývalo vymyslet dopravu přes půl kontinentu ze Santiaga do Dominikánské republiky. Punta Cana má lepší spojení a mnohem víc letů než Santo Domingo, navíc plán byl jet někam tam, a tak jsem se díval hlavně na lety do PUJ. Ze všech možností (LATAM a Copa s přestupem, přímý let nějakým dominikánským Arajetem osm hodin nízkonákladově v Maxu s odletem v půl páté ráno) mě nakonec nejvíc zaujala Avianca se svým nočním letem s ranním přestupem v Bogotě v tarifu business za 374 € byť v narrow-body, přičemž bych si myslel, že v okamžiku nákupu byla economy i dražší (byla to zřejmě nějaká chyba, protože nejlevnější business je teď skoro za tisíc), navíc i časově se mi cesta zamlouvala, ušetřila by se jedna noc v hotelu a jeden den strávený cestováním na dovolené.
Byl myslím začátek června, když jsem se jen tak pro zajímavost začal dívat na všechny tyto možnosti, ale nakonec všechno do sebe přesně zapadlo 13. června, kdy se objevila dostupnost na jeden noční let z Madridu do Santiaga na konci ledna a na chilských stránkách LATAMu pár letů na Velikonoční ostrov a zpět zrovna v datech, která jsem si představoval. A tak jsem nakoupil, LATAM v economy tam i zpět, protože mi nepřišlo moc výhodné dát 480 € navíc za dva za jeden směr, i když bych jejich business rád vyzkoušel. Cesta byla nakonec naplánována a zakoupena následovně: z Palmy o půl šesté odpoledne zvlášť letenka PMI-MAD (a zpět), měl jsem koupený i pozdější let, kdyby náhodou něco nevyšlo, ale ten Iberia (Express) později zrušila a přesunula nás na ten stejný, který už jsme měli, zrušil jsem a koupil pro jistotu i další u Air Europa; potom o půlnoci odlet z Madridu s příletem po deváté ráno do Santiaga, nocleh v letištním Holiday Inn, na který mi sto eury za zlatou kartu přispěl American Express (250 € přispívá ročně za kartu platinovou, ale až po roce, měl jsem ji čerstvě), let další den o půl jedenácté dopoledne na Velikonoční ostrov s návratem do Santiaga za tři dny ve 23 hodin (ten o dvě hodiny dřívější let se koupit nedal) a pokračování Aviancou o půl druhé v noci šest hodin do Bogoty a po hodinu a tři čtvrtě trvajícím přestupu a něco přes dvě hodiny dlouhém letu přílet v 11 hodin dopoledne na letiště Punta Cana. Zbytek cesty už v zásadě bezstresový – po týdnu zpět spojem ve 22 hodin ze Santo Dominga do Madridu a po čtyřhodinovém přestupu už jen přískok zpátky na Mallorku.
Zakoupeno bylo sedm a půl měsíce před cestou, a tak jsem čekal, co všechno se do odletu změní. Nakonec Avianca posunula odlet ze Santiaga o tři čtvrtě hodiny dopředu, čímž by se přestup tam po návratu z Velikonočního ostrova zkrátil z dvou a půl hodiny na hodinu a tři čtvrtě. (Mimochodem změny udělali někdy v září, říjnu, ale informovali mě o nich až po Vánocích). Lety na Velikonoční ostrov létají načas, ale i tak mě to trochu znervóznilo, protože člověk se musí v Santiagu přesunout na jiný terminál a absolvovat všechny kontroly a formality. Do toho ale i LATAM posunul lety na Velikonoční ostrov a zpět o 20 minut dřív, a tak jsme byli na dvou hodinách a pěti minutách na přestup. Protože se jednalo o změnu, byť prakticky nepodstatnou, nabídl LATAM možnost změny či vrácení letenky. To jsem si řekl, že zkusím vyměnit zpáteční let za ten, co odlétá z Velikonočního ostrova o dvě hodiny dřív; vzhledem k tomu, jak LATAM uvolňuje a skrývá různé třídy, vyžadovalo to trpělivost a sledování, zda lze let zakoupit na chilských stránkách ve stejné třídě. Ačkoli byl let v ekonomické třídě vidět na mezinárodních stránkách a jeden by si myslel, že když se jedná o změnu způsobenou leteckou společností a let mají, mělo by jít jej změnit, ale musel jsem počkat, až ho prodávali i na chilské mutaci, a až pak jsem ho mohl změnit. Na přestup jsme tedy nakonec měli přes čtyři hodiny, a to už jsem byl výrazně klidnější. A to byly v podstatě všechny změny, které náš itinerář postihly, kromě jedné, ke které se ještě vrátím.
A jak to nakonec probíhalo?
Stručně řečeno, všechno v pohodě. I když ve dnech před odletem na Mallorce celkem dost foukalo, nakonec se vítr uklidnil, Iberia Express a Iberia jsou nejdochvilnější aerolinie v Evropě, a tak mi konečně spadl kámen ze srdce, když jsme se uvelebili v salónku na satelitním terminálu T4S a bylo jasné, že cesta neskončí hned na začátku.
Oba salónky Iberie, jak Dalí v hlavním terminálu T4, tak tento Velázquez na satelitním T4S jsou výborné, na úrovni.
MAD-SCL
Při nástupu nás nepříjemně překvapilo jednání tří dam, které vypadaly, že se u prázdné části gatu pro business třídu náramně baví svými záležitostmi, a jedna z nich nám dost nevybíravým způsobem sdělila, že si napřed musíme jít zvážit naše příruční zavazadla. Měli jsme každý standardní desetikilový příruční kufr, a přitom nárok na dvakrát 15 kg.
Opodál byli pracovník Iberie a váha společná pro všechny cestující, na kterou jsme si museli vystát frontu.
Zrovna jsem na zákaznický servis Iberie napsal, že jsme byli průběhem nástupu do kabiny obchodní třídy celkem nemile překvapeni, a čekal jsem, kolik mi v odpovědi přidělí Aviosů. Tak, nakonec to bylo 5 000.
Do Santiaga jsme letěli Airbusem A350-900, ale nebyl to jeden z těch úplně nejnovějších, kterým jsme letěli třeba loni do Mexika, protože neměl posuvné dveře do uličky pro větší soukromí. Myslím, že v těch jsou i o trošičku větší sedadla, ale i tak se nám letělo pohodlně.
Na uvítanou jsme nedostali šampaňské, ale cavu (šumivé španělské víno vyráběné obdobnou technologií), které se dá koupit už za 10 €, samotná Iberia ho prodává za 12 € ve svém internetovém vinném klubu. Menu cestující dostane, ale může se na něho podívat i dopředu na stránkách Iberie.
Každý jsme si dali jiný předkrm,
jiné hlavní jídlo,
i jiný dezert.
Vyzkoušeli jsme vína a šli spát.
Ráno nás čekala snídaně,
a brzy na to jsme mohli obdivovat Andy,
abychom nakonec přistáli v Santiagu de Chile.
Zašli jsme do hotelu, abychom si tam nechali věci, ale velmi příjemně nás překvapili, když nám řekli, že pro nás budou mít pokoj už za hodinu, v jedenáct. A tak jsme si zašli přes silnici do domácího terminálu vyzkoušet chilské pivo a skoro první, co jsem v Chile udělal, bylo, že jsem při výběru nechal revolutku v bankomatu. Naštěstí s aplikací v telefonu a s druhou kartou to bylo skoro jedno.
Odpoledne jsme se byli podívat po Santiagu, kde se nám moc líbilo.
