po delší době přidám trochu exotiky z návratu z NZ do Česka.
Původně jsme zakoupili routing CHC-AKL-PPT-NOU-SIN-DOH-PRG asi 3 měsíce před odletem za relativně dobrou cenu 120k CZK pro dva, včetně PPT-BOB-PPT na Tahiti a NOU-GEA-NOU na Kaledonii – oba přelety (20-30min) začínají na cenách 12k na jednoho mimo sezonu… Vzhledem ke zrušení letu z PPT pár hodin před odletem a bombovou situaci na Blízkém východě jsme nakonec routing na poslední chvíli upravili na PPT-AKL-DXB-PRG, nicméně i tak se to neobešlo mimo vícenákládů o problémy v DXB.
CHC-AKL
Air New Zealand A321 ZK-OYB
LF: 100%
Tento let nebyl nijak zajímavý, tím, že jsme letěli jedním z posledních letů mezi dvěma největšími městy, tak byl plně obsazen. Letíme s A321 v All Black Star Alliance livery. Navzdory šílené cenové politice Air NZ, aby smázli alespoň trochu ztrát, na vnitrostátních letech se nám podařilo sehnat letenku za 125NZD i s kufrem asi 2 měsíce před odletem.
Air NZ na vnitrostátních letech nabízí sladký/slaný snack a kafe, vodu, čaj; před přistáním ještě bonbon.
Během letu byly celkem krásné výhledy na hory severní části Jižního ostrova, na severním ostrově na chvíli vykukuje také Mt. Taranaki.
Do Aucklandu přistáváme již za tmy. Poté z Domestic terminálu transfer do ubytování a další den pokračujeme do PPT.
AKL-PPT
Air Tahiti Nui 787-9 F-OMUA Fakarava
LF: 100%
Check-in se otevírá zhruba 3 hodiny předem, stavíme se tedy ještě s předstihem do fronty jako správní koupáci. I když jsme se do fronty probojovali do první pětiny, než se dostaneme na přepážku, čekáme zhruba hodinu. Let je zcela zaplněn, letí s námi totiž Tahitský fotbalový tým a jejich příbuzní. Na check-inu se do toho hrotí váhy příručních zavazadel a každý tedy musí přebalovat nebo doplácet. Nám se to naštěstí vyhne, neb se nás ujmul pán z byznys přepážky.
Průchod pasovkou je naštěstí na pár minut, donedávna byly na letišti fronty i na 3 hodiny. Poté ještě kontrola a pak rovnou přes mekáč utratit poslední věrnostní bodíky. Odlet je plánován na 13.00 přicházíme tedy na gate chvíli po 12 a začínají odtahovat most.
Nejdříve nás polije horko nicméně koukám, že se točí motorovka a počítají kapky z motoru. Po 5-10 minutách je dotočeno, most se znova přicucne a my můžeme nastupovat. Já jen doufám, že kapky spočítali správně a motor vydrží až do PPT.
Při nástupu dostáváme každý kytku Tiare. Let je zcela plný, po startu z dráhy 23L děláme levou zatáčku a pokračujeme k Tahiti, jižně pod Cookovými ostrovy. Po startu je k výběru ze dvou možností Chicken or Beef. Já si dávám chicken, druhé jídlo jsem v pomatení mysli objednal vegan, ale oboje je dobré – vegan možná i trochu lepší. Během letu s pomalu setmí a na Tahiti dosedáme již za tmy okolo 10 večer.
Na hlavním ostrově Tahiti se zatím nebudeme zdržovat, další den trajektem přejíždíme na Mooreu kde máme 2 noci. Moorea je hezká, pláže oproti Bora Bora trochu slabší, ale příroda hezčí. Za den máme autem projeto kolem dokola.
PPT-BOB/BOB-HUH-PPT
Air Tahiti
ATR 72 F-ORVU/F-ORVV
Na ostrovní přelet se musíme dopravit z protějšího ostrova Moorea, což znamená chytnout trajekt v 6 ráno. Na BOB sice létají z Moorea obě společnosti – Air Tahiti i Air Moana, ale cena je více jak dvojnásobná oproti letu z PPT. Z přístavu zkoušíme přepravu místní MHD, autobus přijíždí jen o 10 min později, než jízdní řád, v autobuse jsme jediní turisté, ale doveze nás kam má za pouhých 50 korun.
U vnitrostátních přepážek odbavujeme krosny a jdeme čekat do letištního baru. Já jsem bohužel půl hodiny na suchu, protože pivo se může prodávat až od 8…
Chvíli před odletem jdeme na kontrolu (za ní je pouze pár laviček, takže nemá smysl se tam dobývat dříve). Zvyklý ze Zélandu, kde na lety vrtulovými letadly není potřeba žádná bezpečnostní kontrola, prostě přijdeš a letíš, jsem nechal všechny věci v batohu a hodil do rentgenu. Bohužel mě zastavují kontrolorky a postupně mi z batohu vyhazují vody, máslo, olivy, zkrátka všechno čím bych mohl to nebohé játro sundat k zemi…
Air Tahiti má free seating, nicméně jako první nastupují „byznys“ cestující, poté mohou ostatní. Po letadle jsou různě vyblokované sedadla a zabíráme asi 10 řadu na levé straně. Po startu dostáváme oplatku z Carrefouru a Passion-Goave džus. Let trvá cca 25 min při přiblížení vidíme celé Bora-Bora na levé straně pak prudká levá zatáčka a na dráhu.
Letiště leží na vnějším atolu a v ceně letenky je zdarma (ještě aby ne, za tu cenu…) transfer na hlavní ostrov. Z našeho letadla nás jde celkem 6, zbytek se rozjíždí přímo z letiště privátními loděmi přímo do resortů.
Pro let nazpátek opět funguje transfer v podobě lodi – vyjíždí cca 90 min před odletem. Po odbavení tentokrát není žádná security kontrola. My máme dnes let s mezipřistáním, 10 min po nás letí i přímý let, který stál stejně, ale proč mít jedno přistání, když můžu mít dvě za stejnou cenu. Letadlo pro náš let operuje jako PPT-BOB-HUH-PPT. Na BOB nás nastupuje 10, v letadle je zhruba dalších 10 lidí. Následuje 10 min let ve 4 000ft. V HUH až na nás všichni vystupují a přistoupí dalších pár lidí. Následuje dalších 25 min do PPT, kde vyzvedáváme krosny a jedeme na ubytování.
Pár fotek z Tahiti níže.
PPT-NOU
Air Calin – zrušeno
A330-900
Odlet z PPT byl původně plánovaný na 19.00LT. Nicméně ve dvě přichází zpráva z ubytování v NOU, zdali přiletíme, protože klient, který měl v ten den odlétat na Tahiti má zrušený let. Kontroluji tedy email a za malou chvíli skutečně přistává email (naše letadlo bohužel ne), že let je odložen z technických důvodů na neurčito. Vzhledem k tomu, že Air Calin vlastní pouze dvě A330 a obsluhují s nimi několik destinací včetně CDG (kam zrovna mělo namířeno provozuschopné letadlo), je nám jasné, že se jen tak nepoletí. Shodou okolností chvíli předtím informuje Qatar Airways, že náš let ze SIN už je možné rebookovat nebo zrušit zdarma. Bereme to jako znamení nepokoušet osud a hledáme tedy alternativy, jak se dostat do PRG, protože uvíznout v Kaledonii by bylo na jedné straně super, na druhou stranu bychom koketovali s osobním bankrotem. „Nejjednodušší“ možnost je let druhý den ráno s AF za 110k CZK na jednoho. Když pominu cenu, mám v pase razítko z Kuby a tuto možnost tedy vzít nemůžeme. Nejbližší let s ANZ do AKL je vyprodaný nicméně za dva dny je volný další z Air Tahiti Nui asi 15k CZK a hned večer je pak volné EK z AKL do PRG za dalších 25k CZK. Je to sice let, kterému jsme se chtěli vyhnout (18 hodin v letadle se nechce nikomu sedět), ale neváháme a hned jedeme na letiště zrušit let s Air Calin a rezervovat nové letenky na letištní wifi. Kancelář Air Calin je naštěstí v provozu, dámy mají plné ruce práce na infolince. Po vysvětlení celého routingu mi paní ochotně ruší let, s tím, že píše poznámku do rezervace, vrátit v plné ceně. Kupujeme tedy nové letenky, jsme skoro o 80 tisíc lehčí ale máme naději se dostat z ráje. Rezervujeme ještě nejlevnější ubytování u letiště a jdeme zrelaxovat nervy. Spojler: Při žádosti o refund letenky s Air Calin mi nejdříve tvrdí, že jsem odletěl náhradním letem o 4 dny později. Po vysvětlení a přiložení emailu z kanclu z PPT, kde jim psali o zrušení tedy slibují, že mi něco vrátí ale ani po skoro 3 měsících nepřišlo i přes urgenci nic.
PPT-AKL
Air Tahiti Nui 787-9 F-OMUA
LF: 60%
Na letiště jsme dorazili téměř 3 hodiny před odletem, ale odbavení je tentokrát rychlé a za 20 minut máme hotovo. Let do PRG máme na dvě rezervace, takže v AKL musíme přes pasovku a bio security, ale necelých 8 hodin přestup by nám mělo stačit.
Za kontrolou je celkem maras, 20 min před námi odlétá AF do CDG přes LAX a Air Tahiti na jediné mezinárodní lince do RAR.
Nástup do letadla je přes plochu, z důvodu biosecurity na NZ nedostáváme kytku za ucho a jdeme na svá místa. Před startem ještě letušky rozsazují pasažéry, tak aby měli alespoń jedno místo volné vedle sebe. Po startu nabíráme směrem přímo na AKL, po cestě se u Cookových ostrovů vyhýbáme pár bouřkám. Na snídani byl výběr vejce nebo fritata, fotka jen zdálky, bylo to takové neslané a chtěl bych říct nemastné, ale když jsem si rozehříval máslo na housku, podařilo se mi ho celé vylít do vajíček; ale aspoň bylo pivo. Po cca 4 hodinách začínáme klesat k Zélandu, vstupujeme nad poloostrovem Coromandel s pěknými výhledy a přistání od východu na dráhu 23L
Bio-security je jen na dvě hodiny, když jsme posláni do fronty 0 (tzn nic nevezeme můžeme jít) odchytává nás pes a kontrola. Nejdřív nástává výslech, co vezeme a odkud. Když říkame, že nic, dostáváme „poslední šanci“ změnit výpověď před kontrolou. Trváme si na svém, že nic, že jsme měli maximálně v batohu ráno banán k snídani na Tahiti. Nastává prohlídka – první jdou na přetřes trenky (zatím čisté), pak nabíječky, počítač, polštář a nakonec papíry. Překvapivě tam opravdu žádný kontraband nevezeme a unikáme pokutě 400NZD. Horší část je ale zabalit vše zpět do baťohu. Při odchodu nás odchytává druhý pes, ale to už poměrně nasraně vysvětlujeme, že už nás šacoval první. Na nás se bohužel nenapakovali, nicméně o dva dny později psi zaznamenali úspěch – ulovili Čecha převážejícího štangli Vysočiny a 1,2kg řízků...
- rizky.PNG (457.21 KiB) Zobrazeno 1087 x
AKL-DXB
EK449
A380 A6-
LF: 40%
Odbavení se otevírá již 4 hodiny před odletem, jdeme tedy do fronty. Samozřejmě se ocitáme v obležení krajanů zepředu i zezadu (letí nás celkem 9 Čechů). Odbavení na pohodu, máme pro sebe trojku v zadní části. I přes výrazné osekání letů (ze 14 rotací týdně na 3) je let skoro prázdný.
Na letišti v AKL se toho moc dělat nedá, trávíme tedy čas posedáváním, než se přesuneme ke gatu, který je na „druhém“ konci terminálu. Letiště v AKL není moc velké ale spíš takové rozlezlé náš let letí z gate 15, kde vůbec nic není.
Nástup probíhá načas a za chvíli je hotovo. Vedle nás sedí rodinka s dvěma malými dětmi, ale obě jsou až na start překvapivě hodné. Po startu se podává teplá večeře – jídlo i na standarty zélandské kuchyně překvapivě dobré. V IFE je spousta možností, jak se zabavit, spousta možností z Disney+ atd. Člověk se určitě neunudí k smrti. Místa na nohy taky dost. Já si ale po již celodenním cestování lehám pod sedačky a snažím se lehce pospávat. Zhruba u australského Darwinu se podává snack – calzone plněná čímsi.
Let překvapivě ubíhá rychle snídaně se podává nad Indií. Na výběr jsou vejce nebo palačinky. Vejce na chlup stejná jako u Air Tahiti Nui. Dojídám se tedy sendvičem z letiště. U Ománu začínáme sestup zbývá nám 30 min do přistání.
V tom se ozývá z rozhlasu kapitán, že „Dubai airport is closed indefinitely“ a stáčíme se k Ománu. Překvapivě to celé letadlo bere se stoickým klidem a těsně před svítáním přistáváme v Maskatu. Po hodině čekání v letadle se ozve znovu kapitán, ať jsme ještě chvíli trpěliví, že čekáme na zajištění ubytování a protože přistáli další 4 letadla EK, nechtějí přehltit terminál. Říkame si; super v ománu jsme ještě nebyli. Za daší dvě hodiny ovšem zahlásí, že existuje malá šance, že se do Dubaje dostaneme, že nám dá vědět. No nic, jdu si dát aspoň pivo, protože zélandští spolucestující zrovna provádí nálet na galley - pivo už není, tak beru poslední gin tonic. Nutno ale říct, že o žízni opravdu nejsme, každých co půlhodiny, posádka roznáší vodu a džusy. Ze začátku byly i preclíky, ale vydržely jen dvě kolečka... Další hodina a tentokrát, už do Dubaje poletíme – jen dotankujem a jsme ready – prý 40 minut. Nakonec po dalších dvou hodinách odlétáme s náhradní posádkou, která deadheadovala v C class, směr do Dubaje. V Dubaji nás po více jak 24 hodinách v letadle vítá doutnající zásobník paliva. Nálada po letu (alespoň u nás) 3 z 10.
Pokračování v dalším postu
Vysvětluju, že můj pas je jiný a raději se ptám, jestli tedy můžeme zůstat, až do pátku, kdy máme náhradní let – to určitě ne, Emirates vám zaplatilo jen jednu noc. Na kufry se radši ani neptám, ale jiná cestující z naší skupinky na tento dotaz dostává pohled jestli se jako nepo.
