Znovu už to na mě nikdy nevyskočilo - asi se to neprodává tak dobře jako New Yorky za 4 tisíce od Aer Lingusu, nedivím se. Ale každých pár měsíců jsem si na to vzpomněl, podíval se, jestli to ještě pořád existuje, a říkal si, že to někdy musím vymyslet. Tehdy ty letenky stály necelých 17 tisíc - což na "výlet jen tak někam na konec světa, kde nic moc k vidění není" málo není, ale když si člověk uvědomí, že jen poslední tříhodinový skok ANC-ADK-ANC prodává Alaska dlouhodobě za 25-27 tisíc, tak naráz letenka za 17 tisíc z Evropy až na Adak včetně zavazadla naráz vlastně nevypadá jako úplně špatný deal.
Zda je to záměr nebo chybný tarif, nevím. V GDS jsou tarify na Aleutské ostrovy (nejen Adak) za tyto ceny normálně vidět, ale kromě Adaku jsou povětšinou nereálné, protože jsou vázány na LHG, UA a AS, a Alaska operuje jenom lety na Adak - menší ostrovy jsou obslouženy vrtuláky společností VC (Aleutian Airways) a do menší míry GV (Grant Aviation). Můj tip je, že jsou to prostě nějaké prehistorické tarify, které tam prostě roky leží, protože překvapivě nejdou na odbyt tolik, aby se jimi někdo zabýval. Ale právě proto jsem došel k závěru, že když se tam nepodívám v následujících letech, jednoho dne tarif zmizí a už nikdy nebude. Sesbírali jsme tedy menší skupinu 6 lidí a začali vybírat letenky.
Tarif má velmi drahé stopovery, a proto chceme vybírat takový routing, abychom měli co nejvíce času se někde zastavit po cestě na necelý den. Bottleneck je samozřejmě let ANC-ADK, který létá 2x týdně, minimum stay v nejlevnějším tarifu je však týden. To by nám nevadilo, ale nakonec se nám to přece jen rozleží a volíme 4 dny Adak, a 4 dny stopover v ANC, přestože je to o 10k dražší. Někdy ke konci roku 2025 kupujeme na květen 2026 DRS-FRA-SEA-ANC-ADK-ANC-ORD-FRA-DRS s tím, že nám to dává celé odpoledne v SEA, a celé dopoledne a brzké odpoledne v ORD.
- Jelikož do Ameriky prakticky nelítám, výlet mi na Flightradaru dělá solidní zářez západním směrem.
Po koupi letenky přichází to složitější - vymyslet nějaký plán, jak cestu zorganizovat. Žádný zkompletovaný průvodce k zajímavostem na ostrově moc neexistuje, Lonely Planet Aljaška má k Aleutským ostrovům asi tři stránky, přičemž Adak není ani zmíněn. Čerpáme tedy prostě z map a několika random trip reportům na internetu. Ubytování na ostrově moc není, silnic taky ne, aut ještě míň. Optimistický není ani pohled na jedinou webkameru na ostrově, která ukazuje naprosto konstantní počasí - mlha a déšť, a to v kteroukoli roční a denní dobu, aby člověk našel slunečný den, musí historii záznamu často proklikávat dost hluboko.
No co, i tak se těšíme, v nejhorším se zavřem do baráku a budem hrát karty. Ani hospoda bohužel nepřipadá v úvahu, na ostrově je přesně jedna, a ze čtyř dní, co tam budeme (resp. 3 celé dny a dva půldny), by měla být otevřená přesně dvě hodiny.
Z Prahy vyrážíme autem kolem druhé ranní, o hodinu a tři čtvrtě později parkujeme u letiště DRS. Dvě a půl hodiny před odletem je v terminálu zcela mrtvo, dvě hodiny před odletem našeho letu se postupně začne trousit pár zoufalců, a zhruba hodinu a půl před odletem přichází personál na check-inové přepážky. Bágly odbavujeme do SEA (dál to pochopitelně v USA nejde), a už v tu chvíli přichází pár zvláštních pohledů, kam to až letíme a proč. V 5 otevírá velmi jednoduchý letištní salonek (LH tady žádný svůj nemá), kde dáváme lehkou snídani, nebo večeři, co já vím - jít spát jsem nestihl. Takže bych vlastně i ocenil i předodletové pivo na dobrou noc, ale smůla, výčep překvapivě v 5 ráno nefunguje a musíme se spokojit s lahváčem z ledničky, co už. Za chvíli boarding a 45minutový let do FRA v A320, během kterého konečně usnu, takže přicházím o bohatý servis v podobě čtverečku čokolády.
8. 5. 2026 06.20-07.25 LH69 DRS-FRA A320
- Hurá do Frankfurtu. Let LH69 poloprázdný.
- Adak_01_00.jpg (66.52 KiB) Zobrazeno 1927 x
Pobyt ve Frankfurtu ničím zajímavý není - rozhodně je to jedno z mých méně oblíbených letišť k přestupování, sice funguje, ale je idiotsky rozlezlé a přestupy jsou otrava. Naštěstí se aspoň nejde přes security a přesun do křídla Z, odkud letí let do SEA, je poměrně rychlý, podstatně rychlejší než když přestupuju směr Asie. Čtyřhodinový přestup trávíme v LH salonku, který mám naopak poměrně rád, bez něj by to byla o kus větší pruda.
8. 5. 2026 10.45-12.20 LH490 FRA-SEA A340-300
Do Seattle pokračujeme o pár hodin později letem LH490. Lety v economy s LHG mi od covidu přijdou jako hrozný hit or miss, často spíš miss, tady to byl docela hit. Letadlo bylo v zadní části překvapivě poměrně prázdné (nebyl problém urvat 2-3 místa), letušky přátelské a jídlo vysloveně dobré (rozhodně lépe chutnalo než vypadalo), takže o deset a půl hodiny později sedáme krátce po poledni v SEA poměrně odpočatí. Z ubytování na Adaku přichází mail, že na celém ostrově je výpadek elektřiny a nikdo neví, kdy to opraví (ale generátor je k dispozici), že pokud bychom chtěli, můžeme pobyt zdarma zrušit. S poděkováním odmítáme.
- První servis
- Druhý servis (ok, ty fazole byly slabší, zbytek fajn)
Vstup do USA bezproblémový (po pár dotazech, kam jedeme a proč sakra zrovna tam), ač mi moudří lidé na internetu radili, že za současné vlády v USA mě do země v žádném případě nepustí (cestuju s vízem, které mám někdy od 2018 kvůli návštěvě pár ehm zemí), překvapením pro mě je baggage claim v SEA ještě před imigrací. Vyzvedáváme auto, a jelikož máme půlden času a ještě musíme nakoupit, nemáme náladu na městské poznávání. Navzdory předpovědi je krásně, takže jedeme na jih od města, s jednoduchým cílem - podívat se na více než čtyřtisícový Rainier. To se nám povede poměrně hezky, ale ve chvíli, kdy chceme trochu zpomalit, zastavit a chvíli koukat, přichází mrak, který celou horu pohltí.
- Výled na Mt. Rainier od města Enumclaw
Nakonec se vracíme do města, kde míříme rovnou na vyhlídku, odkud se před námi rozprostírá celý Seattle, a nakonec opět lehce vykoukne bílá špička Rainieru, byť v dálce.
- Seattle a Rainier v dálce
Pak nás čekají nákupy. Na Adaku není kde nakoupit, je tam obchod s omezenou nabídkou a ještě omezenější otevírací dobou, která není možná nikde zjistit (na ostrově zjišťujeme, že prakticky nikdy). Zastavujeme ve Walmartu, nakupujeme všechny zásoby jídla na celý Adak, tašku na odbavení jídla a hurá konečně na pár hodin zalehnout do postele.
- Kapitola Bizáry z Walmartu
9. 5. 2026 07.00-09.44 AS2008 SEA-ANC Embraer 175
Moc času na vyspávání nemáme, sice spíme 10 minut od letiště, ale ještě musíme vrátit auto, a odbavit se. Naši šílenou letenku s lety LH+AS+UA nezchroustala ani aplikace Alasky, ani kiosek na letišti, a check-in přepážka je v USA očividně vnímána jako přežitek dob dávno minulých, musíme najít zaměstnance, který nám check-in udělá ručně na svém tabletu. Hodinu před odletem dostáváme a lepíme baggage tagy a letíme na bag drop a kontrolu, rychlou snídani zvládáme po cestě. Teď nepoplést gate, původní let, kterým jsme měli letět, byl zrušen (v 06.00), ale teď letí rovnou tři Alaska lety - jeden v 07.00, druhý taky v 07.00, třetí v 07.07. Za chvíli nastupujeme do Embraeru a zvedáme to severozápadním směrem.
- Ještě jeden Rainier
- Rozloučení se Seattle
Let byl dobrý! Výhledy na postupně zamrzající krajinu hezké, ale brzo se zatáhne. Servis je Lotus sušenka a výběr z nealko drinků. Ovocné seltzery mi u nás chybí, jsou v tom bublinky a ovocná chuť, ale není to sladké, pro mě oblíbené kombo. Příjemný je taky Starlink internet zdarma.
- Občerstvení na SEA-ANC
Jako obvykle sedím téměř úplně vzadu, přece si nenechám překážet křídlo ve výhledu. Po servisu se zakecáváme s mladou letuškou, která postřehla, že je tady někdo, kdo nevypadá jako americký business cestující (a proč by někdo jiný letěl v květnu na Aljašku). Letuška je milá a zvědavá, ač pracuje pro Alaska Airlines, do Anchorage dnes letí úplně poprvé, a o Adaku v životě neslyšela a hledá na mapě. AS jsem nikdy dřív neletěl a přišly mi vtipné i uniformy, které si na nic nehrají, vypadají jako nepromokavá teplákovka do lesa, do toho jsou skoro všechny letušky potetované a nijak to neskrývají, což je sympatické.
- Postupně přibývá sněhu i ledu
V ANC sedáme po třech a půl hodinách letu, na přestup máme 1 h 40 min. Letiště je miniaturní a akorát otevírají hospody. Vzhledem k tomu, že nás čeká další hladolet (a bez objednání předem se nic teplého nedá ani koupit), vyrážíme na brunch.
- Adventurer's flight
- Aljašská minipivovarová produkce
9. 5. 2026 11.55-13.55 AS72 ANC-ADK B737
A hurá do posledního letadla. Jelikož v době, kdy má být boarding, už se shánějí po posledních cestujících, asi nebude úplně narváno. Což je věc, na kterou jsme byli velmi zvědaví - není to overkill, posílat 2x týdně B737 na tříhodinový let na ostrov, kde trvale bydlí 27 obyvatel? Dozvíme se brzo.
- Výhledy na severní stranu
Kvůli změně letadla (za větší verzi 737) se nám rozsypal seating a dostáváme místo nad křídlem - s čímž se nehodláme smířit, na výhledy na sopečné souostroví se těšíme. Takže při první možné příležitosti vyrážíme opět do zadních řad - zrovna dvakrát narváno tam není. Letušky ze zadní galley nejprve vrhají zlé pohledy a přijdou s oznámením, že tady platí nějaká pravidla. Čekáme nějaké vyhození na své sedačky kvůli balance nebo prostě nezaplaceným místům, ale pravidla jsou nám vzápětí s úsměvem vysvětlena - co tady zazní, včetně drbání cestujících a stěžování si na svět kolem sebe, zůstane mezi námi. Očividně se ani na tomhle letu holky neplánují předřít a z míst, kam jsme se přesadili, si chtěly udělat drbárnu.
Servis je podobný jako na předchozím letu, s tím rozdílem, že všechno (sušenky i pití) rozdávají rovnou po dvou kusech, ať nemusí jít za 20 minut znovu. Jakmile servis skončí, letušky usedají na místa naproti a začínají si samy fotit výhledy. Ani tentokrát se nevyhneme dotazu, co tam sakra jedeme dělat - z čehož je naopak opět příjemný pokec po velkou část letu, který jednou za půlhodinu přeruší to, že se jedna z letušek jde projít uličkou a druhá nám mezitím dojde dolít čaj.
Jedna ze dvou letušek, co jsou s námi vzadu, tuhle linku létá naprosto pravidelně - má to jako brigádu, výjimečně prý vezme jiný let, který se dá zvládnout jako denní otočka. Letušky z přední části a stejní piloti to prý taky létají pořád dokola. Je to očividně taková relaxační linka, kde se člověk nepředře. Málo lidí, a hlavně bezproblémových. Ptáme se na obsazení letadla - dnes 49 lidí, což je hodně. Prý je poměrně běžné, že letí třeba 10 lidí, a někdy třeba 3. Většinu cestujících prý obvykle tvoří rybáři (kteří míří rovnou na dlouhou dobu na loď) a lovci (na ostrově je populace divokých sobů karibu), výjimečně turisti z pevninské Aljašky. Teď prý tam taky někdo jede spravovat elektrárnu (očividně už elektrika funguje, otázka je na jak dlouho?). Ale letadla jsou většinou plná carga. Na ostrov se musí letecky (nebo nákladní lodí) dovážet prakticky vše. Linka je brutálně dotovaná. Taky se dozvídám, proč Alaska operuje lety na ADK, zatímco bližší ostrovy létá Aleutian, jak jsem psal ze začátku. Kvůli ETOPS a možnostem divertu - Adak už je prostě daleko a počasí umí být občas dost brutální. ANC-ADK je cca 2000 km vzdušnou čarou.
- Great Sitkin (1740 m)
Výhledy hezké (zamrzající moře, zamrzlé řeky a zasněžené hory), ale bohužel v půlce letu mizí pod mračnou přikrývkou. S napětím vyčkávám, jestli uvidíme velmi aktivní sopku Great Sitkin rostoucí 1740 metrů nad mořskou hladinu kousek od Adaku - a daří se, ale nad mraky ční jen špička. Pak už míříme na přistání.
- Přiblížení na ADK
- Přistání na ADK
- Birthplace of the winds!
- Letadlo to za hodinu otáčí a na pár dní se zavírá možnost cesty do civilizace.
Mraky jsou nízko, ale neprší, a dokonce občas prosvitnou zasněžené hory. Říkám si, že když bude počasí aspoň takovéto, bude to fajn. Jak to dopadne? Bude pokračování, ale netuším, kdy - až zpracuju fotky. Povím pár zajímavostí o Adaku i o pevninské Aljašce
Normální zákazník ocení určitou kontinuitu a stabilitu. Kdysi byl v economy výběr ze dvou možností, pak nějakou dobu jen jedna možnost (rozvařené těstoviny s červenou omáčkou na dvanáctihodinových letech), pak zase dvě a teď světě div se, tři!
