S Deltou po USA & výletní plavba s Carnival Liberty
-
Smurfx
- Vedoucí kabiny
- Příspěvky: 961
- Registrován: 05. 01. 2008, 21:30
- Oblíbené typy letadel: Airbus A320, Airbus A380, Airbus A330
Canadair CRJ900, ULL Zephyr :) - Bydliště: Praha
- Stav: Offline
Hezký trip report. Je vidět, že je pro tebe létání stále vzácností a objevuješ spoustu nových věcí 
. A tedy závidím, že jsi viděl nějakou pěknou americkou letušku. Já jsem prolétal s Deltou hodně tisíc mil a vždy to byl spolek důchodkyň. Nejlepší je poslouchat ty rozhovory v galley, když stojíte u baru. Vzhledem k horší paměti jsou běžné hlášky typu: "co jsem to jenom chtěla, nevíš?" nebo "ten chlap na 24C chtěl nějaké pití, ale už nevím jaké"
Škoda jen, že jste na Hawaii zůstávali jen na Oahu. Ten ostrov je ze všech nejnudnější a nejméně rozmanitý. Příště doporučuji zavítat na Maui nebo Big Island, prolézt sopky, vidět tekoucí lávu a vykoupat se pod úžasnými Waimoku falls v tropickém pralese.
BTW. Atlanta je nejlepší letiště na světě co se týče přestupu. Přestoupit z letadla na letadlo na jiném terminálu za 10 minut, to se povede málokde.
Ještě jednou díky za pěkný trip report
. A tedy závidím, že jsi viděl nějakou pěknou americkou letušku. Já jsem prolétal s Deltou hodně tisíc mil a vždy to byl spolek důchodkyň. Nejlepší je poslouchat ty rozhovory v galley, když stojíte u baru. Vzhledem k horší paměti jsou běžné hlášky typu: "co jsem to jenom chtěla, nevíš?" nebo "ten chlap na 24C chtěl nějaké pití, ale už nevím jaké" Škoda jen, že jste na Hawaii zůstávali jen na Oahu. Ten ostrov je ze všech nejnudnější a nejméně rozmanitý. Příště doporučuji zavítat na Maui nebo Big Island, prolézt sopky, vidět tekoucí lávu a vykoupat se pod úžasnými Waimoku falls v tropickém pralese.
BTW. Atlanta je nejlepší letiště na světě co se týče přestupu. Přestoupit z letadla na letadlo na jiném terminálu za 10 minut, to se povede málokde
.Ještě jednou díky za pěkný trip report
-
vita
- Kapitán
- Příspěvky: 1812
- Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
- Stav: Offline
Lidi, mně to nedá! Já prostě nějakým způsobem MUSÍM zdokumentovat ten týden na výletní lodi. Mohl bych si to sice hodit na blog, ostatně tam už jeden článek o plavbě mám - http://boch.blog.idnes.cz/c/47406/Vylet ... Haiti.html, ale s prostředím tady na fóru jsem sžitější, navíc sem chodí lidé, které cestování zajímá (a nenapíšou mi snad do komentářů, kde jsem na to nakradl, jako na iDNESu) a kteří to snad alespoň trochu ocení. Pokud se zajímáte jen o letadla, tak dál nečtěte. Za zlé vám to samozřemě míti nebudu. Pokud se chcete něco dozvědět o zatím u nás ne moc známém typu dovolené, nebo pokud třeba (nějakou podivnou záhadou) máte rádi můj styl vyprávění, tak čtěte dál! Pokusím se z toho udělat něco mezi deníkem, informativní reportáží o tom, jak to při takové plavbě na lodi chodí a fotoreportem.
Carnival Liberty - sen začíná, víza, 1. den - vyplutí
Už když jsem asi jako čtrnáctiletý chlapec spatřil v miamském přístavu obrovskou modrou výletní loď, popadla mě touha někdy podobnou lodí vyplout na oceán. Té lodi bohužel osud tehdá moc nepřál. Sledoval jsem SS Norway, dříve SS France, svého času největší osobní loď na světě a vlajkovou loď francouzské transatlantické plavební společnosti, později vlajkový koráb výletní společnosti Norwegian Cruise Line. Myslím, že jsem byl ještě v Miami, možná jsem tou dobou byl už doma v Česku, když v televizi běžela reportáž o tom, že na oné lodi vypukl požár. Loď to byla sice krásná a legendární, ale stejně jako letadla či lidé, i lodě stárnou. Její provozovatelé rok přemýšleli co s poškozeným plavidlem, až nakonec rozhodli Modrou dámu neopravovat a prodat do Indie k sešrotování. Krásný zaoceánský parník tedy svou pouť ukončil, ale můj sen zůstal.
Čekal jsem čtyři a čtvrt roku. Ta doba utekla jako voda. Já mezitím změnil školu, přátele i prostředí. O lodích jsem toho ale za tu dobu přečetl dost. Sledoval jsem historický vývoj zaoceánských parníků z malých plachetnic s přídavným kolesovým pohonem po gigantické obry jako právě SS France či Queen Mary až po jejich postupnou evoluci ve výletní lodě a následný nový gigantický nárůst tonáže. Když jsem plánoval dovolenou v USA, měl jsem za úkol vymyslet program na pár dní v Las Vegas. Znovu ožila myšlenka okružní (nebo výletní chcete-li radši tenhle termín) plavby. Jelikož Priceline.com umožňuje krom rezervace hotelů a letenek i rezervaci plavby, nezávazně jsem se rozhodl podívat se, kolik takový výlet stojí. Čekal mě šok! Že cena vyjde v přepočtu na 10 000 korun za osobu, jsem opravdu nečekal. Začal jsem tedy zjišťovat, co za ty peníze dostaneme. Kupodivu nedostaneme jen ubytování, ale i jídlo formou all inclusive. Bylo rozhodnuto. Tu plavbu si prosadím, i kdyby to bylo poslední, co udělám!
Objevila se ale jedna komplikace. Podle webu ministerstva zahraničních věcí máme vízovou povinnost s Kajmanskými ostrovy, kde loď měla mít jednu ze zastávek. Vízum se platí i na Jamajce, ale jde spíše o symbolickou částku zaplacenou při vstupu na ostrov. Dostat se do Mexika pak problém není. Okamžitě jsem bombardoval e-maily Schwarzenberkův resort i velvyslanectví britského impéria (zastupuje u nás menší země commonwealthu). Taky se mi podařilo objevit i agenturu zabývající se prodejem těchto zájezdů v ČR. Drze jsem se zeptal i jich, ačkoliv nákup u nich jsem neplánoval, hodlal jsem využít skymilescruises.com, kde bych měl dostat (ještě jsem teda nedostal vůbec nic) i míle na skymiles účet Delty. Ministerstvo zahraničí mi odpovědělo, že v podstatě neví, ať se zeptám ambasád. Agentura mi odpověděla, že víza NEJSOU potřeba, bude na mě prý pohlíženo coby na transitujícího cestujícího. Zaměstnanci Jejího veličenstva se neozvali vůbec. Dovolená byla tedy objednána. Na Britskou ambasádu jsem ještě volal a nedovolal se. Den před tím, než jsem tam měl jet zjišťovat informace osobně, jsem je vytáčel tak dlouho, až ten telefon vzali. Slečna na mě spustila anglicky (ač podle přízvuku jsem pojal podezření, že je Češka), zeptal jsem se, zda bychom mohli komunikovat česky, problém v tom nebyl, přepojila mě na vízové a dozvěděl jsem se, že víza opravdu nejsou potřeba. Nevím akorát, jak je to s Bahamami, ale jinam v Karibiku se dostanete s lodí bez víz, potřebujete je tedy jen pro cestu do USA.
Plavba s Carnival Liberty po trase Miami - Cozumel (Mexico) - Grand Cayman (Kajmanské ostrovy) - Ocho Rios (Jamajka) - Miami měla být takový, jak říká náš fyzikář, golden nail (zlatý hřebík) za celým pobytem v USA. Samozřejmě mi bylo líto, že opouštím Havaj, ale na loď jsem se velmi těšil. Ten onen velký den přišel 16. srpna 2008. Ještě ne úplně převyklý z havajského na východoamerický čas jsem měl problém usnout a ráno se včas vzbudit. Směr Miami jsme vyjížděli někdy po osmé ráno. Cesta trvala přes tři hodiny, ale i tak jsme se trefili na začátek check-ingového okna (12:30 - 2:30). Už z dálky na nás koukala záď obrovské lodě s nápisem LIBERTY. Tohle ale nebyla naše Carnival Liberty patřící pod Carnival Cruise Line, nýbrž Liberty of the Seas společnosti Royal Caribbean cruise line. Na rozdíl od naší Liberty, tohle je, spolu se sestrami Freedom a Independence, největší výletní loď na světě (154 000 tun). Naše Liberty měla výtlak "jen" 110 000 tun. Pro srovnání uvedu ještě výtlak Titanicu - 46 000 tun.
Teď něco ke nástupním procedurám. Věřím, že pokud se o plavby někdo z vás začne zajímat, tak tohle je jeden z bodů, na které čekáte nejvíce.
V Port of Miami jsem zaregistroval tři velké terminály pro výletní lodě (možná tam jsou i nějaké menší). Naše Liberty kotvila u toho posledního a nejnovějšího. Mezi námi a Liberty of the Seas ještě pak stála menší loď třídy Carnival Fantasy (pravděpodobně Carnival Imagination). Chvíli jsme hledali místo k zaparkování, nakonec jsme zajeli přímo před terminál, kde nás zastavil portýr v bílém klobouku (ono to bylo něco mezi kloboukem a přilbou). Zeptal se, zda plujeme na Liberty, když jsme mu řekli, že ano, ukázal nám, kde zaparkovat a poslal k nám stejně oblečeného mladíka, který se měl postarat o naše zavazadla. Součástí materiálů, které jsme si měli vytisknout, byly i zavazadlové lístky. Ne nepodobné těm, co se dávají na letištích, ale barevné, ve formátu A4 (nestříhat, pouze přehnout) a místo destinace na nich bylo číslo kabiny. Tyto lístky jsme chtěli dát onomu mládenci, ale on se zeptal jen na číslo kajuty a jméno. Pak nás upozornil, že příště uvidíme naše zavazadla na lodi před kajutou a jestli mu ještě něco chceme (taktně vynechal slovo "dát"), tak máme příležitost nyní. Dostal dolar za každý kufr. My se rozloučili s odvozem a zamířili do budovy terminálu. Tam jsme narazili na klasickou hadovitou frontu. Stoupli jsme si do pravé části, od levé nás pak odděloval kobereček, securiťáci a VIP boarding. Ve frontě jsme strávili přibližně čtvrt hodinku, než jsme se dopracovali ke dvěma paním kontrolujícím údaje v našich pasech a porovnávajícím je s údaji na seznamu pasažérů. K tomu jsme ještě museli mít takzvaný Fun pass, což je de facto obdoba boarding passu v letecké dopravě. Najdete na něm zda je váš check-in status "complete", vaše booking number, jméno lodi a datum vyplutí no a jména pasažérů. Tohle je velmi pohodlný systém. Ale před samotným check-ingem jsme museli projít přes security. Klasické detektory a rentgeny známé z letišť. I notebook musel z brašny. Pokračovali jsme všichni doprava po eskalátoru k samotným check-in přepážkám.
Přepážky najdete ve velké klimatizované hale, rozdělené do čtyř front podle čísel kajuty. Číslem jsem si samozřejmě nebyl jistý a přesto že jsem měl papírů snad čtyřicet, najít ten správný s číslem chvíli trvalo (nakonec to vyřešil náhradní lístek k zavazadlům, na něm číslo bylo). Dostali jsme se do fronty, rozhodně ne ten den ani první, ani poslední. Měli jsme ale štěstí a dostali se k paní (Američance), jejíž sestra žije v Německu a která byla několikrát v Praze a znovu se tam chystá. Naše odbavení bylo velmi přátelské. Potřeba byly pasy a kreditní karta (na zaplacení záloh 200 USD na osobu), tohle všechno jsme měli předpřipravené z webu Carnivalu, dostali jsme Sail & Sign karty (každý svou se svým jménem). Tyto karty slouží nejen jako klíč k pokoji, ale i jako kreditní karta pro všechny platby na palubě a v neposlední řadě také jako průkaz totožnosti potřebný k opuštění a opětovnému nalodění se na loď. Odbavení nám nezabralo ani deset minut.
Vyjeli jsme po dalších eskalátorech do nejvyššího patra terminálu. Uprostřed je pak lávka určená k nástupu na palubu. Předtím nás ještě vyfotili před plakátem Liberty (foto možno koupit na lodi). Před vstupem jsme myslím ještě ukazovali pasy jednomu ze zaměstnanců na palubě. Nešli jsme přímo dovnitř, nýbrž jsme byli na třetí palubě, kde je venkovní promenáda, tentokrát v poslední frontě. Zaměstnanci porovnali naše fotky a obličeje a pomalu jsme se dostali ke dveřím. Uvnitř byly dvě mašiny. Do každé se zasunula karta, píplo to jak píchačky v ČKD a ještě vás službukonající bezpečák vyfotil. Tahle fotka se na monitoru ukazovala bezpečákům pokaždé, když jsme opouštěli loď a vraceli se na ní.
Naše kajuta měla být připravena až ve tři čtvrtě na dvě, tudíž jsme se rozhodli vydat se výtahem na palubu 9 - Lido deck na oběd. Ono se také nic moc jiného stejně ani dělat nedalo. Popis jednotlivých palub (i s fotkami) si nechám na příští díl. Jen dodám, že jsem přinesl nějaké kuřecí kousky, hranolky a hamburger z Grillu. Ochutnal jsem i místní nápoje zdarma. Ledový čaj - chutnal jak v každém českém špitále, citronádu - tak kyselou jsem v životě neměl, a ovocný punč - to chutnalo jak rozpuštěné bonbóny. Nápoje mě tedy nepotěšily.
Pohled na Miami ze paluby 9 (Lido deck) na zádi
Sever Miami
Po obědě jsme se vrátili do kajuty. Naše zavazadla stále nebyla nikde na dohled. V kajutě už na nás ale čekaly Carnival Capers - denní tisk na výletní lodi (leták s časovým rozvrhem aktivit na celý den). Dočetl jsem se tam jednu očekávanou informaci: Bude cvičení nástupu do záchranný člunů, samozřejmě povinné pro všechny cestující. Krom chybějících zavazadel mě trápila ještě jedna věc. V kajutě byla manželská postel, ale evidentně se dala rozestlat na dvě normální - což v případě, kdy cestujete s matkou, určitě preferujete. Začal jsem se na chodbě shánět po stateroom stewardovi (člověk, který se stará o úklid vaší kabiny). Ale narazil jsem na něj záhy. Byl to mladý vysoký Ind (později zjistím, že mu je 32) a jmenoval se Roque [rokí]. Když jsem ho požádal o přestlání kajuty, říkal, že to není žádný problém, že večer přijde a přestele je. Docela mě překvapilo, že říkal, že přijde v 6 večer. Ve většině hotelů se uklízí snad ráno. Ale záhy mi došlo, že na Liberty se uklízí dvakrát denně! Ještě nám dal informace, kde jej najdeme v případě, že jej budeme potřebovat (to oni musí, takhle obcházel celou svou sekci a klepal na každé dveře, aby každého přivítal a předal mu tyto informace). Já jsem si ještě ověřil některé detaily ohledně toho cvičení pro případ, že bych snad pak špatně rozuměl (například: Máme mít na sobě tu záchrannou vestu?).
V kajutě jsem zapnul televizi a naladil lodní kanál. Zrovna začínala Welcome orientation z hlavního sálu (třípatrové divadlo na přídi) lodi. Dal jsem přednost televizi před osobní účastí, jelikož jsem nechtěl být zapojen do děje (jako se následně několika nešťastlivcům přihodilo). Hned na začátku show se nám představila po kapitánovi nejdůležitější osoba na lodi (teda někdo by na tuhle pozici zařadil šéfkuchaře
), náš Cruise director nebo chcete-li ředitel plavby Karl z Anglie, ale protože se jeho jméno píše zvláštně s "K", tak si také nechává říkat "Karl s K" či "Karl with a K", vlastním jménem se jmenuje Karl Bird. Ze začátku mi možná byl trochu nesympatický, ale do konce plavby jsem si jeho a jeho vtipy zamiloval. Já jsem velkým fanouškem britského humoru a vtipných invektiv ala Červený trpaslík a jiné britské sitcomy a tenhle pán k nim zjevně také neměl daleko. Dozvěděli jsme se některé informace, jak to chodí na lodi, například, že aktivitou číslo jedna na výletní lodi je jídlo ("Dneska jste nastoupili jako hosté, za týden budete náklad."), ale tak spíše hlavně informace typu, co nás který den čeká. Osobně mi bohatě stačilo tenhle program vidět v televizi.
Cruise director Karl with a K (foceno na show poslední večer)
To už jsme v kajutě měli můj kufr, ale na matčin jsme stále čekali (taky už byla pořádně hysterická). Krátce po show se nám ozval Karl s K přes lodní rozhlas z můstku a požádal nás, abychom si vzali do rukou záchranné vesty (ne na sebe), podívali se na dveře kajuty, kde je plán evakuace a následovali jej na naší muster station (shromaždiště). Naše kajuta byla na první palubě na pravoboku vepředu. Stanoviště to tuším bylo číslo 4. Stanoviště se nacházejí na palubě, kde jsou také záchranné čluny. To je paluba 4. Po schodech jsme tam museli vyšlápnout a seřadit se do čtyř řad. Členka posádky nám pak ukázala jak nasadit záchrannou vestu, jak ji upevnit, kde je píšťaka a světlo. Mladší děti dostaly zelené pásky přes zápěstí s číslem stanoviště (aby je tam v případě evakuace dopravil personál, který o ně pečoval). Celé cvičení trvalo asi půl hodinku, bohužel na neklimatizované palubě a v davu, takže ke konci jsem už narážel do lidí kolem sebe a byl rád, že to máme za sebou.
V záchranné vestě (to je také foceno poslední den)
Na vyplutí jsem se šel podívat na horní otevřené paluby (9. -12. - záleží na tom, ve které části lodi jste, o tom blíže příště). Vyplutí byl nádherný moment. To se s máločím dá srovnávat. Ten okamžik, kdy se mezi pravobokem a molem začne objevovat voda a vy cítíte, jak se pohybujete. My vyplouvali až jako třetí. Když jsem přišel na palubu, tak nás zrovna míjela Liberty of the Seas při bouřlivém jásotu cestujících na palubách obou plavidel. Vyplutí naší lodě zpříjemňovala hudební produkce skupiny Caribbean Vibe přímo na u hlavního bazénu na palubě 9. pod velkoplošnou obrazovkou. A to včetně takových hitů jako neoficiální hymny výletních plaveb, skladby Hot Hot Hot od Arrows později proslavené Busterem Pointdexterem - http://www.youtube.com/watch?v=Bz0C9dFj ... re=related.
Miami Beach
Sbohem Miami!
Bohužel tou dobou jsem ještě úplně nevěděl, co všechno skrývají dříve zmíněné Carnival Capers a utekla mi možnost navštívit taneční hodiny (já totiž tancovat neumím, tak jsem to chtěl alespoň zkusit), na výběr byly country tance a klasické (ballroom) tance. Ačkoliv, jak tak teď koukám do Capers, tak se mi stejně kryly s večeří. Už při rezervaci máte na výběr z dvou časů pro večeři. Tedy ony tam při rezervaci byly časy čtyři, ale v reálu byl na lodi akorát early seating a late seating). Protože jsem zvyklý jíst spíše později, tak jsem zvolil late seating. Ovšem když se tak nad tím teď zamýšlím, early seating je možná výhodnější. Některé aktivity se s late seatingem kryjí (jen hlavní show většinou hrají dvakrát a když už ji hrají jen jednou, tak v čase pro late seating - ve 22:30) a také máte pak v břiše místo na návštěvu půlnočního bufetu. Na lodi jsou dvě jídelny. Kromě nejstarší aktivní lodě ve flotile Carnivalu tohle platí u všech plavidel. Jídelny jsou dvoupatrové, na každé lodi pojmenované jinak. Na Liberty nesou jména Golden Olympian Restaurant, ta je ve střední části lodi, a Silver Olympian Restaurant, ta je na zádi. Do které budete chodit na večeře je určené polohou vaší kajuty a je to i na vaší Sail & Sign kartě spolu s číslem stolu. My jsme do jídelny vstoupili dveřmi na čtvrté palubě, ale náš stůl byl o palubu níž, naštěstí schodiště je i přímo v jídelně. Osud k nám byl milostivý a dostali jsme stůl právě pro dva, sice trochu stranou, ale to nevadilo. Záhy se nám přišel představit náš číšník. Jmenoval se Pablo a byl s Hondurasu. Na tomto stanovišti s ním pracoval ještě Paolo, také Hondurasan, ale tmavé pleti a zjevně Pablův podřízený. Nabídli nám tři druhy vod - sodovku, vodu v láhvi nebo vodu z vodovodu, ta jediná byla zadarmo. Vybrali jsme vodu v láhvi za 4 dolary s daní a spropitným. Pablo se ptal, jakým jazykem kromě angličtiny ještě mluvíme, ale překvapivě rozhovor v češtině se neuskutečnil. Ale Pablo byl velmi nadán na jazyky. Kromě angličtiny ovládal Italštinu, Španělštinu, Francouzštinu a Portugalštinu. Na otázku, zda je na lodi nějaký český personál, odpovědět nedokázal.
Protože já se obvykle ve čtyřhvězdičkových restauracích nestravuji a polovina jídel na menu pro mě byla naprostá španělská vesnice, zvolil jsem vsázku na jistotu a dal si zeleninovou polévku jako předkrm a New Yorkský steak jako hlavní jídlo. Poté, co jsme dojedli, jsme dostali ještě jídelní lístek se zákusky, ale jelikož jsem si je nefotil, tak už si nevybavuji, co konkrétního jsem měl.
Předkrm
Hlavní jídlo
Při odchodu nám ještě Pablo potřásl rukama. Večer ještě zdaleka nekončil a tentokrát jsem zvolil osobní účast na uvítací show v divadle (Venetian Palace). Karl s K zopakoval několik svých vtipů z odpoledního programu, jelikož se mu publikum zdálo nějaké vlažné, snažil se nás probudit výroky typu: "Celý týden nemusíte vařit! Celý týden si nemusíte stlát! Celý týden nemusíte pracovat!" (Načež mu začal vylézat orchestr z orchestřiště ). Právě orchestr byl další, kdo se nám představil. Kapelník nám pověděl něco o hudebních příležitostech na palubě Liberty. Představili se i oba sólisté Simone Catalano a Jason Allen a taneční skupina Liberty Dancers. Poslední na řadu přišel Entertainment team, tedy Karlovi přímí podřízení, Assistant Cruise Director James z Anglie (přesně takhle si představuji homosexuály, jak vzhledem, tak mluvením ), Alex z Floridy, která měla na starost vědomostní soutěže, Melody z Kalifornie, ta měla na starost taneční kurzy, Carlos z mexického Cozumelu (mimo jiné učil salsu) a drobňoučká roztomilá zrzka Amanda. Na tuhle show navazovala show jakéhosi komika, čemuž jsem už neholdoval a sál opustil. Chvíli jsem ještě strávil na Lido deck (dal trochu točené zmrzliny zadarmo) a šel spát, abych se prospal na první "Fun day at sea".
Carnival Liberty - sen začíná, víza, 1. den - vyplutí
Už když jsem asi jako čtrnáctiletý chlapec spatřil v miamském přístavu obrovskou modrou výletní loď, popadla mě touha někdy podobnou lodí vyplout na oceán. Té lodi bohužel osud tehdá moc nepřál. Sledoval jsem SS Norway, dříve SS France, svého času největší osobní loď na světě a vlajkovou loď francouzské transatlantické plavební společnosti, později vlajkový koráb výletní společnosti Norwegian Cruise Line. Myslím, že jsem byl ještě v Miami, možná jsem tou dobou byl už doma v Česku, když v televizi běžela reportáž o tom, že na oné lodi vypukl požár. Loď to byla sice krásná a legendární, ale stejně jako letadla či lidé, i lodě stárnou. Její provozovatelé rok přemýšleli co s poškozeným plavidlem, až nakonec rozhodli Modrou dámu neopravovat a prodat do Indie k sešrotování. Krásný zaoceánský parník tedy svou pouť ukončil, ale můj sen zůstal.
Čekal jsem čtyři a čtvrt roku. Ta doba utekla jako voda. Já mezitím změnil školu, přátele i prostředí. O lodích jsem toho ale za tu dobu přečetl dost. Sledoval jsem historický vývoj zaoceánských parníků z malých plachetnic s přídavným kolesovým pohonem po gigantické obry jako právě SS France či Queen Mary až po jejich postupnou evoluci ve výletní lodě a následný nový gigantický nárůst tonáže. Když jsem plánoval dovolenou v USA, měl jsem za úkol vymyslet program na pár dní v Las Vegas. Znovu ožila myšlenka okružní (nebo výletní chcete-li radši tenhle termín) plavby. Jelikož Priceline.com umožňuje krom rezervace hotelů a letenek i rezervaci plavby, nezávazně jsem se rozhodl podívat se, kolik takový výlet stojí. Čekal mě šok! Že cena vyjde v přepočtu na 10 000 korun za osobu, jsem opravdu nečekal. Začal jsem tedy zjišťovat, co za ty peníze dostaneme. Kupodivu nedostaneme jen ubytování, ale i jídlo formou all inclusive. Bylo rozhodnuto. Tu plavbu si prosadím, i kdyby to bylo poslední, co udělám!
Objevila se ale jedna komplikace. Podle webu ministerstva zahraničních věcí máme vízovou povinnost s Kajmanskými ostrovy, kde loď měla mít jednu ze zastávek. Vízum se platí i na Jamajce, ale jde spíše o symbolickou částku zaplacenou při vstupu na ostrov. Dostat se do Mexika pak problém není. Okamžitě jsem bombardoval e-maily Schwarzenberkův resort i velvyslanectví britského impéria (zastupuje u nás menší země commonwealthu). Taky se mi podařilo objevit i agenturu zabývající se prodejem těchto zájezdů v ČR. Drze jsem se zeptal i jich, ačkoliv nákup u nich jsem neplánoval, hodlal jsem využít skymilescruises.com, kde bych měl dostat (ještě jsem teda nedostal vůbec nic) i míle na skymiles účet Delty. Ministerstvo zahraničí mi odpovědělo, že v podstatě neví, ať se zeptám ambasád. Agentura mi odpověděla, že víza NEJSOU potřeba, bude na mě prý pohlíženo coby na transitujícího cestujícího. Zaměstnanci Jejího veličenstva se neozvali vůbec. Dovolená byla tedy objednána. Na Britskou ambasádu jsem ještě volal a nedovolal se. Den před tím, než jsem tam měl jet zjišťovat informace osobně, jsem je vytáčel tak dlouho, až ten telefon vzali. Slečna na mě spustila anglicky (ač podle přízvuku jsem pojal podezření, že je Češka), zeptal jsem se, zda bychom mohli komunikovat česky, problém v tom nebyl, přepojila mě na vízové a dozvěděl jsem se, že víza opravdu nejsou potřeba. Nevím akorát, jak je to s Bahamami, ale jinam v Karibiku se dostanete s lodí bez víz, potřebujete je tedy jen pro cestu do USA.
Plavba s Carnival Liberty po trase Miami - Cozumel (Mexico) - Grand Cayman (Kajmanské ostrovy) - Ocho Rios (Jamajka) - Miami měla být takový, jak říká náš fyzikář, golden nail (zlatý hřebík) za celým pobytem v USA. Samozřejmě mi bylo líto, že opouštím Havaj, ale na loď jsem se velmi těšil. Ten onen velký den přišel 16. srpna 2008. Ještě ne úplně převyklý z havajského na východoamerický čas jsem měl problém usnout a ráno se včas vzbudit. Směr Miami jsme vyjížděli někdy po osmé ráno. Cesta trvala přes tři hodiny, ale i tak jsme se trefili na začátek check-ingového okna (12:30 - 2:30). Už z dálky na nás koukala záď obrovské lodě s nápisem LIBERTY. Tohle ale nebyla naše Carnival Liberty patřící pod Carnival Cruise Line, nýbrž Liberty of the Seas společnosti Royal Caribbean cruise line. Na rozdíl od naší Liberty, tohle je, spolu se sestrami Freedom a Independence, největší výletní loď na světě (154 000 tun). Naše Liberty měla výtlak "jen" 110 000 tun. Pro srovnání uvedu ještě výtlak Titanicu - 46 000 tun.
Teď něco ke nástupním procedurám. Věřím, že pokud se o plavby někdo z vás začne zajímat, tak tohle je jeden z bodů, na které čekáte nejvíce.
V Port of Miami jsem zaregistroval tři velké terminály pro výletní lodě (možná tam jsou i nějaké menší). Naše Liberty kotvila u toho posledního a nejnovějšího. Mezi námi a Liberty of the Seas ještě pak stála menší loď třídy Carnival Fantasy (pravděpodobně Carnival Imagination). Chvíli jsme hledali místo k zaparkování, nakonec jsme zajeli přímo před terminál, kde nás zastavil portýr v bílém klobouku (ono to bylo něco mezi kloboukem a přilbou). Zeptal se, zda plujeme na Liberty, když jsme mu řekli, že ano, ukázal nám, kde zaparkovat a poslal k nám stejně oblečeného mladíka, který se měl postarat o naše zavazadla. Součástí materiálů, které jsme si měli vytisknout, byly i zavazadlové lístky. Ne nepodobné těm, co se dávají na letištích, ale barevné, ve formátu A4 (nestříhat, pouze přehnout) a místo destinace na nich bylo číslo kabiny. Tyto lístky jsme chtěli dát onomu mládenci, ale on se zeptal jen na číslo kajuty a jméno. Pak nás upozornil, že příště uvidíme naše zavazadla na lodi před kajutou a jestli mu ještě něco chceme (taktně vynechal slovo "dát"), tak máme příležitost nyní. Dostal dolar za každý kufr. My se rozloučili s odvozem a zamířili do budovy terminálu. Tam jsme narazili na klasickou hadovitou frontu. Stoupli jsme si do pravé části, od levé nás pak odděloval kobereček, securiťáci a VIP boarding. Ve frontě jsme strávili přibližně čtvrt hodinku, než jsme se dopracovali ke dvěma paním kontrolujícím údaje v našich pasech a porovnávajícím je s údaji na seznamu pasažérů. K tomu jsme ještě museli mít takzvaný Fun pass, což je de facto obdoba boarding passu v letecké dopravě. Najdete na něm zda je váš check-in status "complete", vaše booking number, jméno lodi a datum vyplutí no a jména pasažérů. Tohle je velmi pohodlný systém. Ale před samotným check-ingem jsme museli projít přes security. Klasické detektory a rentgeny známé z letišť. I notebook musel z brašny. Pokračovali jsme všichni doprava po eskalátoru k samotným check-in přepážkám.
Přepážky najdete ve velké klimatizované hale, rozdělené do čtyř front podle čísel kajuty. Číslem jsem si samozřejmě nebyl jistý a přesto že jsem měl papírů snad čtyřicet, najít ten správný s číslem chvíli trvalo (nakonec to vyřešil náhradní lístek k zavazadlům, na něm číslo bylo). Dostali jsme se do fronty, rozhodně ne ten den ani první, ani poslední. Měli jsme ale štěstí a dostali se k paní (Američance), jejíž sestra žije v Německu a která byla několikrát v Praze a znovu se tam chystá. Naše odbavení bylo velmi přátelské. Potřeba byly pasy a kreditní karta (na zaplacení záloh 200 USD na osobu), tohle všechno jsme měli předpřipravené z webu Carnivalu, dostali jsme Sail & Sign karty (každý svou se svým jménem). Tyto karty slouží nejen jako klíč k pokoji, ale i jako kreditní karta pro všechny platby na palubě a v neposlední řadě také jako průkaz totožnosti potřebný k opuštění a opětovnému nalodění se na loď. Odbavení nám nezabralo ani deset minut.
Vyjeli jsme po dalších eskalátorech do nejvyššího patra terminálu. Uprostřed je pak lávka určená k nástupu na palubu. Předtím nás ještě vyfotili před plakátem Liberty (foto možno koupit na lodi). Před vstupem jsme myslím ještě ukazovali pasy jednomu ze zaměstnanců na palubě. Nešli jsme přímo dovnitř, nýbrž jsme byli na třetí palubě, kde je venkovní promenáda, tentokrát v poslední frontě. Zaměstnanci porovnali naše fotky a obličeje a pomalu jsme se dostali ke dveřím. Uvnitř byly dvě mašiny. Do každé se zasunula karta, píplo to jak píchačky v ČKD a ještě vás službukonající bezpečák vyfotil. Tahle fotka se na monitoru ukazovala bezpečákům pokaždé, když jsme opouštěli loď a vraceli se na ní.
Naše kajuta měla být připravena až ve tři čtvrtě na dvě, tudíž jsme se rozhodli vydat se výtahem na palubu 9 - Lido deck na oběd. Ono se také nic moc jiného stejně ani dělat nedalo. Popis jednotlivých palub (i s fotkami) si nechám na příští díl. Jen dodám, že jsem přinesl nějaké kuřecí kousky, hranolky a hamburger z Grillu. Ochutnal jsem i místní nápoje zdarma. Ledový čaj - chutnal jak v každém českém špitále, citronádu - tak kyselou jsem v životě neměl, a ovocný punč - to chutnalo jak rozpuštěné bonbóny. Nápoje mě tedy nepotěšily.
Pohled na Miami ze paluby 9 (Lido deck) na zádi
Sever Miami
Po obědě jsme se vrátili do kajuty. Naše zavazadla stále nebyla nikde na dohled. V kajutě už na nás ale čekaly Carnival Capers - denní tisk na výletní lodi (leták s časovým rozvrhem aktivit na celý den). Dočetl jsem se tam jednu očekávanou informaci: Bude cvičení nástupu do záchranný člunů, samozřejmě povinné pro všechny cestující. Krom chybějících zavazadel mě trápila ještě jedna věc. V kajutě byla manželská postel, ale evidentně se dala rozestlat na dvě normální - což v případě, kdy cestujete s matkou, určitě preferujete. Začal jsem se na chodbě shánět po stateroom stewardovi (člověk, který se stará o úklid vaší kabiny). Ale narazil jsem na něj záhy. Byl to mladý vysoký Ind (později zjistím, že mu je 32) a jmenoval se Roque [rokí]. Když jsem ho požádal o přestlání kajuty, říkal, že to není žádný problém, že večer přijde a přestele je. Docela mě překvapilo, že říkal, že přijde v 6 večer. Ve většině hotelů se uklízí snad ráno. Ale záhy mi došlo, že na Liberty se uklízí dvakrát denně! Ještě nám dal informace, kde jej najdeme v případě, že jej budeme potřebovat (to oni musí, takhle obcházel celou svou sekci a klepal na každé dveře, aby každého přivítal a předal mu tyto informace). Já jsem si ještě ověřil některé detaily ohledně toho cvičení pro případ, že bych snad pak špatně rozuměl (například: Máme mít na sobě tu záchrannou vestu?).
V kajutě jsem zapnul televizi a naladil lodní kanál. Zrovna začínala Welcome orientation z hlavního sálu (třípatrové divadlo na přídi) lodi. Dal jsem přednost televizi před osobní účastí, jelikož jsem nechtěl být zapojen do děje (jako se následně několika nešťastlivcům přihodilo). Hned na začátku show se nám představila po kapitánovi nejdůležitější osoba na lodi (teda někdo by na tuhle pozici zařadil šéfkuchaře
), náš Cruise director nebo chcete-li ředitel plavby Karl z Anglie, ale protože se jeho jméno píše zvláštně s "K", tak si také nechává říkat "Karl s K" či "Karl with a K", vlastním jménem se jmenuje Karl Bird. Ze začátku mi možná byl trochu nesympatický, ale do konce plavby jsem si jeho a jeho vtipy zamiloval. Já jsem velkým fanouškem britského humoru a vtipných invektiv ala Červený trpaslík a jiné britské sitcomy a tenhle pán k nim zjevně také neměl daleko. Dozvěděli jsme se některé informace, jak to chodí na lodi, například, že aktivitou číslo jedna na výletní lodi je jídlo ("Dneska jste nastoupili jako hosté, za týden budete náklad."), ale tak spíše hlavně informace typu, co nás který den čeká. Osobně mi bohatě stačilo tenhle program vidět v televizi.Cruise director Karl with a K (foceno na show poslední večer)
To už jsme v kajutě měli můj kufr, ale na matčin jsme stále čekali (taky už byla pořádně hysterická). Krátce po show se nám ozval Karl s K přes lodní rozhlas z můstku a požádal nás, abychom si vzali do rukou záchranné vesty (ne na sebe), podívali se na dveře kajuty, kde je plán evakuace a následovali jej na naší muster station (shromaždiště). Naše kajuta byla na první palubě na pravoboku vepředu. Stanoviště to tuším bylo číslo 4. Stanoviště se nacházejí na palubě, kde jsou také záchranné čluny. To je paluba 4. Po schodech jsme tam museli vyšlápnout a seřadit se do čtyř řad. Členka posádky nám pak ukázala jak nasadit záchrannou vestu, jak ji upevnit, kde je píšťaka a světlo. Mladší děti dostaly zelené pásky přes zápěstí s číslem stanoviště (aby je tam v případě evakuace dopravil personál, který o ně pečoval). Celé cvičení trvalo asi půl hodinku, bohužel na neklimatizované palubě a v davu, takže ke konci jsem už narážel do lidí kolem sebe a byl rád, že to máme za sebou.
V záchranné vestě (to je také foceno poslední den)
Na vyplutí jsem se šel podívat na horní otevřené paluby (9. -12. - záleží na tom, ve které části lodi jste, o tom blíže příště). Vyplutí byl nádherný moment. To se s máločím dá srovnávat. Ten okamžik, kdy se mezi pravobokem a molem začne objevovat voda a vy cítíte, jak se pohybujete. My vyplouvali až jako třetí. Když jsem přišel na palubu, tak nás zrovna míjela Liberty of the Seas při bouřlivém jásotu cestujících na palubách obou plavidel. Vyplutí naší lodě zpříjemňovala hudební produkce skupiny Caribbean Vibe přímo na u hlavního bazénu na palubě 9. pod velkoplošnou obrazovkou. A to včetně takových hitů jako neoficiální hymny výletních plaveb, skladby Hot Hot Hot od Arrows později proslavené Busterem Pointdexterem - http://www.youtube.com/watch?v=Bz0C9dFj ... re=related.
Miami Beach
Sbohem Miami!
Bohužel tou dobou jsem ještě úplně nevěděl, co všechno skrývají dříve zmíněné Carnival Capers a utekla mi možnost navštívit taneční hodiny (já totiž tancovat neumím, tak jsem to chtěl alespoň zkusit), na výběr byly country tance a klasické (ballroom) tance. Ačkoliv, jak tak teď koukám do Capers, tak se mi stejně kryly s večeří. Už při rezervaci máte na výběr z dvou časů pro večeři. Tedy ony tam při rezervaci byly časy čtyři, ale v reálu byl na lodi akorát early seating a late seating). Protože jsem zvyklý jíst spíše později, tak jsem zvolil late seating. Ovšem když se tak nad tím teď zamýšlím, early seating je možná výhodnější. Některé aktivity se s late seatingem kryjí (jen hlavní show většinou hrají dvakrát a když už ji hrají jen jednou, tak v čase pro late seating - ve 22:30) a také máte pak v břiše místo na návštěvu půlnočního bufetu. Na lodi jsou dvě jídelny. Kromě nejstarší aktivní lodě ve flotile Carnivalu tohle platí u všech plavidel. Jídelny jsou dvoupatrové, na každé lodi pojmenované jinak. Na Liberty nesou jména Golden Olympian Restaurant, ta je ve střední části lodi, a Silver Olympian Restaurant, ta je na zádi. Do které budete chodit na večeře je určené polohou vaší kajuty a je to i na vaší Sail & Sign kartě spolu s číslem stolu. My jsme do jídelny vstoupili dveřmi na čtvrté palubě, ale náš stůl byl o palubu níž, naštěstí schodiště je i přímo v jídelně. Osud k nám byl milostivý a dostali jsme stůl právě pro dva, sice trochu stranou, ale to nevadilo. Záhy se nám přišel představit náš číšník. Jmenoval se Pablo a byl s Hondurasu. Na tomto stanovišti s ním pracoval ještě Paolo, také Hondurasan, ale tmavé pleti a zjevně Pablův podřízený. Nabídli nám tři druhy vod - sodovku, vodu v láhvi nebo vodu z vodovodu, ta jediná byla zadarmo. Vybrali jsme vodu v láhvi za 4 dolary s daní a spropitným. Pablo se ptal, jakým jazykem kromě angličtiny ještě mluvíme, ale překvapivě rozhovor v češtině se neuskutečnil. Ale Pablo byl velmi nadán na jazyky. Kromě angličtiny ovládal Italštinu, Španělštinu, Francouzštinu a Portugalštinu. Na otázku, zda je na lodi nějaký český personál, odpovědět nedokázal.
Protože já se obvykle ve čtyřhvězdičkových restauracích nestravuji a polovina jídel na menu pro mě byla naprostá španělská vesnice, zvolil jsem vsázku na jistotu a dal si zeleninovou polévku jako předkrm a New Yorkský steak jako hlavní jídlo. Poté, co jsme dojedli, jsme dostali ještě jídelní lístek se zákusky, ale jelikož jsem si je nefotil, tak už si nevybavuji, co konkrétního jsem měl.
Předkrm
Hlavní jídlo
Při odchodu nám ještě Pablo potřásl rukama. Večer ještě zdaleka nekončil a tentokrát jsem zvolil osobní účast na uvítací show v divadle (Venetian Palace). Karl s K zopakoval několik svých vtipů z odpoledního programu, jelikož se mu publikum zdálo nějaké vlažné, snažil se nás probudit výroky typu: "Celý týden nemusíte vařit! Celý týden si nemusíte stlát! Celý týden nemusíte pracovat!" (Načež mu začal vylézat orchestr z orchestřiště
). Právě orchestr byl další, kdo se nám představil. Kapelník nám pověděl něco o hudebních příležitostech na palubě Liberty. Představili se i oba sólisté Simone Catalano a Jason Allen a taneční skupina Liberty Dancers. Poslední na řadu přišel Entertainment team, tedy Karlovi přímí podřízení, Assistant Cruise Director James z Anglie (přesně takhle si představuji homosexuály, jak vzhledem, tak mluvením ), Alex z Floridy, která měla na starost vědomostní soutěže, Melody z Kalifornie, ta měla na starost taneční kurzy, Carlos z mexického Cozumelu (mimo jiné učil salsu) a drobňoučká roztomilá zrzka Amanda. Na tuhle show navazovala show jakéhosi komika, čemuž jsem už neholdoval a sál opustil. Chvíli jsem ještě strávil na Lido deck (dal trochu točené zmrzliny zadarmo) a šel spát, abych se prospal na první "Fun day at sea".-
vita
- Kapitán
- Příspěvky: 1812
- Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
- Stav: Offline
-
Night fly
- Kapitán
- Příspěvky: 3110
- Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
- Stav: Offline
Coz o to, precetl, prechroupal... Nicmene tato druha cast je skutecne na leteckem foru ponekud off-topic...vita píše:Tak co? Přechroupal ten report někdo?
Ještě by mě zajímalo, jestli jde změnit název fóra, aby tam místo pouhého "S Deltou po USA" bylo "S Deltou po USA & výletní plavba s Carnival Liberty"
-
Smurfx
- Vedoucí kabiny
- Příspěvky: 961
- Registrován: 05. 01. 2008, 21:30
- Oblíbené typy letadel: Airbus A320, Airbus A380, Airbus A330
Canadair CRJ900, ULL Zephyr :) - Bydliště: Praha
- Stav: Offline
-
vita
- Kapitán
- Příspěvky: 1812
- Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
- Stav: Offline
Před pár lety? No nevím nevím, Carnival Liberty vstoupila do služby v roce 2005, to léto a podzim strávila v Evropě, v Karibiku je tuším od 2006, jestli je to před pár lety. Ale tak je možné, ba dokonce pravděpodobné, že jestli to byl Carnival, tak to byla třída Conquest, případně její přechůdkyně Destiny a modifikace Spirit.Smurfx píše:Já se také přimlouvám za pokračování. Plavby mám také rád a shodou okolností jsem se před pár lety na stejné lodi (alespoň myslím) plavil. Na programu ale byla i dominikánská republika, Panama a Kostarika.
Každopádně jsem měl krásné zážitky a těším se na pokračování tvého trip reportu.
-
salam
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 356
- Registrován: 14. 08. 2006, 17:33
- Stav: Offline
Perfektní! Letadla i loď!vita píše:Tak co? Přechroupal ten report někdo?
Ještě by mě zajímalo, jestli jde změnit název fóra, aby tam místo pouhého "S Deltou po USA" bylo "S Deltou po USA & výletní plavba s Carnival Liberty"
Jink název tématu můžeš změnit, když dáš editovat první příspěvek.
-
Poly
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 369
- Registrován: 18. 12. 2006, 12:08
- Oblíbené typy letadel: B747-400, B777-300, A330-300, A340-600
- Stav: Offline
Super report, mně vůbec nevadí, že tenhle výlet nemá s letadly až tak moc společného. Ale vem si to tak, na loď si se musel dopravit letecky, o tom jsi psal, a teď jen už přidáváš, co jsi dělal. Mám pocit, že to je pro všechny zajímavé, protože málokdo tohle zažije a navíc to taky může někoho inspirovat. Taky, jak už zde někdo psal, člověk může alespoň srovnat dva různé druhy dopravy.
Jen tak okrajově, na gymplu se učí většinou dva jazyky, alespoň co já pamatuji. Asi máš němčinu, že? Protože ten Pablo, číšník, ovládal celkem dost jazyků, a tak jsi mohl vyzkoušet i něco jiného.
Jen tak okrajově, na gymplu se učí většinou dva jazyky, alespoň co já pamatuji. Asi máš němčinu, že? Protože ten Pablo, číšník, ovládal celkem dost jazyků, a tak jsi mohl vyzkoušet i něco jiného.
-
vita
- Kapitán
- Příspěvky: 1812
- Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
- Stav: Offline
Ano němčinu, měl jsem ji i na základce od sedmé třídy a až do devítky ji do nás fakt lili a mluvil jsem docela slušně, na gymplu jsme ale chytli kantora, který je sice hodný, ale nedonutí nás se učit. A upřímně k němčině jsem měl vždycky odpor, tak teď ji ovládám akorát pasivně (rozumím, co mi říkají, ale větu dohromady skoro nedám). Ale s Pablem se mi výborně komunikovalo anglicky, ta mě narozdíl od němčiny baví a tam mám i slušnou aktivní zásobuPoly píše:Super report, mně vůbec nevadí, že tenhle výlet nemá s letadly až tak moc společného. Ale vem si to tak, na loď si se musel dopravit letecky, o tom jsi psal, a teď jen už přidáváš, co jsi dělal. Mám pocit, že to je pro všechny zajímavé, protože málokdo tohle zažije a navíc to taky může někoho inspirovat. Taky, jak už zde někdo psal, člověk může alespoň srovnat dva různé druhy dopravy.
Jen tak okrajově, na gymplu se učí většinou dva jazyky, alespoň co já pamatuji. Asi máš němčinu, že? Protože ten Pablo, číšník, ovládal celkem dost jazyků, a tak jsi mohl vyzkoušet i něco jiného.
-
axen
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 112
- Registrován: 06. 02. 2005, 23:43
- Bydliště: Praha
- Stav: Offline
-
vita
- Kapitán
- Příspěvky: 1812
- Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
- Stav: Offline
Wow, rozumím tomu dobře, že u Carnivalu děláš?axen píše:Super psani, ohromne se bavim. Urcite pis dal, o "fun days at sea" a portech. Ja 2 z nich (Kajmany a celou Jamajku) uprimne nenavidim, ale je silene zajimave precist si nazory z druhe strany. Zdravim z Carnival Inspiration
Jestli na Inspirationu, tak jsme se potkali 18.8. v Mexiku
Příští díl možná bude trochu nudnější
musím popsat celou loď palubu po palubě, abyste se vůbec vyznali v tom, o čem vyprávím, už na tom dělám od čtvrtka, ještě mi chybí 3 paluby a samotné vypravování, ještěže jsem větší část odpoledne prospal na lehátku 