Zhruba před měsícem jsem se vrátil z cest po USA a Mexiku a necelé dva týdny na zemi mě začaly nudit
. Když se tedy naskytla příležitost navštívit o víkendu kamarádku v Londýně, neváhal jsem ani minutu a sdělil jsem jí, že moc rád přiletím. Letenky jsem kupoval necelé tři týdny před odletem a volba padla z několika důvodů na ČSA. 1) létají přímo na Heathrow (dále jen LHR)
2) létají v časy, které mi opravdu vyhovují
3) díky stříbrné OK Plus kartičce bych mohl možná poprvé vyzkoušet upgrade do Business class
4) sbírám míle na zlatou kartičku
Kombinace těchto skutečností tedy znamenala, že jsem na webu ČSA nakoupil letenky do economy class s tím, že jsem se těšil, že poprvé zhodnotím business produkt ČSA. Pro jistotu jsem si po koupi ještě zavolal na Call Centrum ČSA, abych se ujistil, jak upgrade probíhá.
26.9.2008
Linka: OK 650
Odlet: 12:35
Přílet: 13:45
Letadlo: Boeing 737-500 OK-XGB (původně však měl letět B 737-400)
Load factor: 99%/100%
Je pátek ráno a jelikož můj let letí až 12:35 a já bydlím asi 15 minut od letiště Ruzyně, nikam jako vždy nespěchám. I když tentokrát chci být přeci jenom na letišti ty zhruba 2 hodiny před odletem, protože chci mít svůj první upgrade na lince ČSA jistý . Po příjezdu na letiště je pro mě nezvyklé zamířit do prostor terminálu 1, většinou totiž létám do zemí Schengenu nebo přes ně do zámoří. Nyní se tak vracím do svých dětských let, kdy jsem z tohoto terminálu létal s rodiči na dovolenou modrými letadélky Fischer. Zamířím k příslušné odbavovací přepážce, která je však s ostatními v řadě obehnávána policejními páskami kvůli nějaké kontrole. Všechny pracovnice přepážek ČSA se tak vtipně přelézáním zavazadlového pásu provizorně přesouvají do přepážek v druhé řadě.
Fast track, Crystal Lounge, Boarding
U odbavovací přepážky předkládám svou OK plus kartu a žádám o upgrade. Pohledná slečna u přepážky mi sděluje, že jsou v business třídě 2 volná místa (jinak platící zákazníci) a šance na upgrade tady je. Jsem tedy umístě na čekací listině a zda-li jsem byl upgradován se dozvím až těsně před boardingem na přepážce u gatu. Pokud by to ale nevyšlo, budu mít alespoň economy sedadlo u okna. Na mé zavazadlo putuje kromě klasického tagu i nálepka Priority a na palubní vstupence se pak pěkně vyjímá nálepka „Fast track“. Díky této službě lze projít pasovou a bezpečností kontrolou prakticky okamžitě, bez čekání v klasických frontách. Tuto výhodu v zápětí opravdu ocením, když pasovou kontrolou procházím za pár vteřin za nevraživých pohledů desítek lidí čekajících v nezvykle dlouhých frontách u přepážek vedle. Nyní si poprvé říkám, jak příjemné je cestovat vyšší třídou. Mé kroky nyní neomylně vedou do salonku ČSA Crystal Lounge, který slouží i dalším aerolinkám aliance Sky Team. Salonek mě překvapil svou prostorností, vkusným a moderním zařízením a opravdu příjemnou atmosférou. Je rozdělen do několika odlišných zón, přičemž každý si vybere tu svou. Po prokázání se kartičkou volím samozřejmě část salonku s pohodlnými křesly a podnožkami u oken s výhledem na letištní plochu a runway.
výhled z Crystal Lounge je pěkný
Chvíli pozoruji provoz a dospívám k názoru, že opravdu nechápu důvod pro stavbu další runwaye. Jsou chvíle, kdy i v polední špičce několik minut nevzlétá a nepřistává žádné letadlo a kapacitní rezervy jsou tu bohaté. Při vzpomínce na exponovaná světová letiště mi žehrání nad nízkou kapacitou runwaye v Praze připadá vždy úsměvné.
Z rozjímání mě ale vyruší hlad a žízeň, takže se rozhoduji vyzkoušet nabídku občerstvení. Kromě klasické nabídky teplých, studených a alkoholických nápojů je zde na výběr několik druhů chlebíčků a také croissanty či koláčky. Vše snadno dostupné formou samoobsluhy. Nabídka není špatná, ale čekal jsem trochu větší výběr a invenci. Při jídle poslouchám rozhovor dvou Angličanů, kteří se baví o tom, že volí vždy raději cestu v business s ČSA, než s British Airways, které mají v business horší jídlo, méně místa a jejich Airbusy prý v interiéru opravdu vypadají omšele a místy zničeně. To mě jako Čecha minimálně potěšilo. Jelikož jsem potřeboval vyřídit několik emailů, zklamala mě nedostupnost volného Wi-Fi v salonku, což by mělo být samozřejmostí. Musel jsem tedy k notebooku připojit svůj mobil a na internet se připojit přes 3G.
Nastal čas se z útulného salonku přesunout o patro níže a zařadit se tak mezi „běžné“ masy cestujících. Na přepážce u gatu předávám pracovníkům svou palubní vstupenku s vyznačeným upgradem a ti mě obratem informují, že se mám zastavit asi za 10 minut, že to už budou vědět, zda bude upgrade možný. Trpělivě tedy vyčkávám a po deseti minutách se na mě konečně usměje štěstí a já dostávám palubní vstupenku do třídy business se sedadlem 4F. Vzápětí začíná nastupování, které však k mému zklamání není podle tříd. To ČSA opravdu nemají zvládnuté a jako platícího business zákazníka by mě opravdu nebavilo čekat v hordě lidí pomalu se posunujících ke gatu. Kritiku na tento postup jsem v zápětí slyšel i od jiného business cestujícího. Mohou mi zde přítomní a znalí situace vysvětlit, proč ČSA nemá boarding podle tříd, nebo alespoň jeden turniket a frontu vyřazenou pro business cestující?
Sedačky, služby před vzletem
I když měl tuto linku letět Boeing 737-400, u gatu stojí menší pětistovka (OK-XGB). Poté, co jsem se dostal do letadla mi letuška již vzorně nabízí pověšení mého saka a zároveň mi představuje výběr tiskovin, ze kterých si některé vybírám. Poté, co se pohodlně usadím v poslední řadě business class si užívám nadměrného prostoru pro nohy. ČSA jsou jednou z mála aerolinek, které na evropských linkách nabízejí v Business větší sedačky a mnohem více prostoru pro nohy. Sedadla business class v letadlech Boeing jsou totiž širší (zhruba 130 % sedačky) a dělené širším stolečkem a dvěma opěrkami. Místa tedy opravdu dostatek. Pod stolečkem uprostřed je volný prostor, což je velmi praktické, protože sem lze uložit například laptop či noviny. Samotné sedačky by však zasloužily modernizaci, nesedí se v nich nijak extra pohodlně. Mají totiž příliš tvrdý střed opěrky a již po pár minutách si člověk má tendenci hledat jinou polohu. I tak si ale užívám nadměrného pohodlí a přitom se rozhlížím po okolních cestujících ve zcela zaplněném business class. Zřejmě zde ve svých 20 letech působím trochu divně, protože zde již nikdo bez šedivých vlasů nesedí Podíl Češi/zahraniční cestující v business byl v případě této linky zhruba 30/70. Znovu připomínám, že až na dva jsou všichni cestující platící business zákazníci. Má domněnka, že business class u ČSA je pouze tzv. upgrade class se mi alespoň u tohoto letu nepotvrdila.
Krátce po ukončení nástupu nám byly nabídnuty příjemně horké osvěžující ubrousky a v zápětí též studené a alkoholické nápoje. Velmi mě překvapilo, jak dobře letušky starající se o business pasažéry mluví anglicky. Strašný český přízvuk v angličtině, který mi po příletu ze zámoří vždy trhá po nástupu do letadla ČSA uši, zde není vůbec slyšet. Zde tedy pochvala posádce (nebo minimálně dvěma letuškám, které se o nás staraly). Poté již bylo předvedeno safety demo a za chvíli již jako čtvrtí čekáme na start. Díky tomu, že sedím v přední části letadla, je hluk od motorů mnohem menší. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o maličkou 737-500, nachází se 4.řada přímo vedle motoru a uměl bych si představit i větší ticho. Ze sedmtřisedmičky holt tiché letadlo neuděláš…
Nebudu zde popisovat, jak probíhá vzlet nebo samotný let, každý z nás jistě toto zažil nesčetněkrát. Jen zmíním, že jsem při vzletu pozoroval na Ruzyni stojící An 124, do kterého právě najížděly armádní vozidla. Ví někdo, kam naši vojáci letěli?
Dobrý oběd a let
Zaměřím se nyní na samotný servis v průběhu letu. Krátce po startu zatahují letušky záclonu oddělující nás od economy pasažérů. Vzápětí dostáváme každý úhlednou brožurku obsahující jídelní a nápojový lístek.
Menu včetně vinného listu
Pro ty, kteří si přejí i oběd, je přichystán bílý ubrus. Já si samozřejmě nenechávám ujít možnost zkusit jídlo v business class ČSA a ubrus přijímám. Na výběr bylo ze dvou jídel, přičemž já jsem si vybral Restované kuřecí nudličky v kokosové omáčce, podávané s rýží basmati a hráškem. Ke každému jídlu je servírován i salát a zákusek. Za malou chvíli nám je již servírován oběd dle našeho výběru, a to na velkém tácu, porcelánovém nádobí a s kovovým příborem. Potěší maličkosti, jako například to, že člověk nemusí z hlavního jídla sejmout horký alobal. Posádka v zápětí nabízí nealkoholické i alkoholické nápoje. Z menu si lze vybrat i z několika druhů bílých, červených i šumivých vín. Já však volím pouze obligátní vodu a pomerančový džus. Samo o sobě mě nijak neuchvátilo. Nebylo vůbec špatné, ale rozhodně ve mně nezanechalo žádný kulinářský zážitek. Naopak při mém zpátečním letu jsem si dal glazovaného lososa ve špenátové omáčce s těstovinami, který mi opravdu chutnal. To však mohlo být tím, že je losos i doma mým oblíbeným a poměrně častým jídlem.
Pochvalu si zaslouží dvě letušky, které se o pasažéry business class neustále staraly. Dolévali nám nápoje a velmi správně přesně v momentě, kdy člověk dojedl hlavní chod a chystal se na moučník, nabídly čaj nebo kávu. V business třídě je velmi praktické, že na prostřední stoleček si oba můžeme odkládat prázdný porcelán či skleničky a nebojovat tak s místem na svém tácu, jak to jistě všichni známe. Trochu mě překvapila k jídlu přiložená reklama v podobě malinké brožurky O2 propagující nový tarif. Vidím, že ČSA se snaží vydělávat kde se dá. Po dobrém obědě jsem byl nasycen a několikrát jsem si objednal čaj.
Klesání, přistání a výstup z letadla
Stačím ještě napsat několik emailů na svém laptopu, pokochat se krásným výhledem z okénka, který mě nikdy nepřestane fascinovat, a již zahajujeme klesání do přeplněného vzdušného prostoru v okolí Londýna. Stačí ještě přistát a má krátká hodinu a půl dlouhá cesta do Londýna v business class se chýlí ke konci. Letuška mi ještě před zastavením podává mé sako a za malou chvilku jsem jako jeden z prvních venku z letadla. Další výhoda sedět takto vepředu. Když přicházím k baggage claimu, již vidím první zavazadla, mezi kterými se s nálepkou priority nalézá i to mé. Za deset minut od výstupu z letadla již sjíždím do metra a mířím do centra nádherného Londýna.
Zhodnocení: vyplatí se business class v ČSA, či ne?
Po mém prvním letu v business třídě ČSA mohu říct, že bych za ni určitě nezaplatil. Platit téměř 3x více za let ve vyšší třídě na krátké evropské lince pro mě nemá příliš smysl. Za letenku jsem zaplatil něco málo přes 6 tisíc Kč a díky stříbrné kartě jsem dostal upgrade. Všechny služby mě mile překvapily a celá cesta byla opravdu velmi příjemná. Ať už se jednalo o Fast track a salonek na pražském letišti nebo o kvalitní služby na palubě, myslím že se ČSA nemají za co stydět. Celkově tedy na mě vše udělalo velmi dobrý dojem a upgrade se rozhodně vyplatí a má smysl. Největší výhodou je pochopitelně kvalitní jídlo, které je chutné a zasytí. Člověk tak nemusí na letišti před vzletem či po přistání ztrácet další čas v restauraci. Vrátil jsem se tímto trochu v čase, kdy létání i na takto krátké vzdálenosti bylo něčím víc, než jen přeletět dobytčákem z bodu A do bodu B.
Mé celkové hodnocení business class na této krátké lince:
- CELKEM: 9 / 10
o Služby na letišti v Praze: 8 / 10
(v salonku mohlo být na výběr větší množství jídla a chybělo bezplatné Wi-fi)
o Služby při nástupu do letadla a před vzletem: 7 / 10
(chybí priority boarding, což je dost nepochopitelné)
o Služby v průběhu letu: 8,5 / 10
(jídlo mohlo být i lepší. Na letu zpět však bylo jídlo výtečné a určitě bych hodnotil 10/10)
o Služby po přistání: 10 / 10
nemám co bych vytkl
Doufám, že se trip report alespoň trochu líbil. Dejte vědět svůj názor, zda má cenu psát další trip reporty z business class ČSA po Evropě. Vím, že je trip report dost podrobný, ale nabyl jsem dojmu, že by se zde podrobný popis služeb ČSA hodil. Další trip reporty snad budou stručnější
. A omluvte prosím kvalitu fotek, jedná se pouze o screenshoty z videa z mojí HD kamery.
