V březnu mě čekala služební cesta do USA. Mohl jsem si vybrat letenku, vzhledem ke krátkému času do odletu (2 týdny) byl ale výběr už omezený. Nejjednodušší cesta přes ATL s Deltou nebyla možná kvůli datu odletu a návratu - v tyto dny Delta do PRG neletěla. Spojení přes JFK s ČSA mělo už špatné návaznosti - tato varianta by znamenala cca 5 h čekání v JFK a to nepočítám čekání v PRG. Volba padla na cestu BRQ-PRG-CDG-MIA-MCO s návratem MCO-JFK-PRG-ZDN. Těšil jsem se hlavně na segment MIA-MCO, který měl být operován EMB-145, kterým jsem nikdy neletěl. Nakonec se cesta tam ale poněkud protáhla a všechno bylo jinak
. I když jsem pokládal rezervy na přestup za dostatečné, poslední úsek cesty se trochu zkomplikoval.Cesta tam - 11.3.2008 BRQ-PRG-CDG-MIA-(ATL)-MCO
BRQ-PRG OK39 ČSA ATR42-500 OK-KFO seat 2A
Ranní let z Brna nebyl ničím výjimečný. Obsazenost cca 50%. Jediná změna proti mé minulé cestě (loni v červnu) byla, že místo nápoje a čokolády se podával pouze nápoj
. Další zajímavostí pro mě bylo, že u vedlejší check-in přepážky v Brně se odbavoval americký pár taky do MCO, ovšem přes FRA (v době nákupu mojí letenky byla tato varianta trojnásobně dražší). Potěšilo mě, že jsem dostal boarding passy i pro segmenty PRG-CDG a CDG-MIA, což jsem nečekal. V Praze potom proběhla tradiční jízda busem kolem terminálu.PRG-CDG OK758 ČSA A320 OK-LEE seat 22F
Překvapila mě nízká obsazenost tohoto letu (cca 50-60%). Vzhledem k tomu, že Air France přidává na léto další let prakticky ve stejnou dobu, čekal bych, že bude vyprodáno. Příjemně mě překvapilo jídlo - teplá pizza taška. Pro mě jednoznačné zlepšení proti malým bagetkám, se kterými jsem se setkával loni. Navíc jsem dostal přidáno, protože jich hodně zbylo
Let byl klidný a rychlý, k Paříži jsme se blížili s docela velkým předstihem. Z přestupu na CDG (moje první návštěva na tomto letišti) jsem měl docela obavy, hlavně kvůli možnému zpoždění z PRG (čas na přestup byl 1:40) - za předcházející týden byla úspěšnost příletu na čas tak 50:50 (každý den jsem sledoval na http://www.adp.fr).
Překvapilo mě vystupování do autobusu, který nás odvezl k terminálu. Na druhou stranu výhodou bylo, že nás autobus vysadil přímo u zastávky busu, který objíždí terminály a který jsem hodlal použít pro přestup. Autobus pro transfer přijel v zápětí a v terminálu 2E jsem byl během několika minut. Ve výsledku jsem měl téměř hodinu čas do odletu.
Můj první let Jumbem. S napětím jsem čekal, jestli poletí jeden z B747 Air France, který má PTV v sedadlech. Bohužel to nebyl tento případ, takže jsem si nachystal časopisy a noviny na celý 10 h let
. Let byl zaplněn z cca 60-70%. Většina trojsedadel u okna měla prostřední sedadlo volné, což byl i můj případ. Bohužel nebylo k dispozici žádné individuální větrání a protože jsem seděl na straně, kde svítilo celou cestu slunce, bylo docela horko. I zatažená roletka hřála jako kamínka.Přílet byl o hodinu opožděn (nejspíš kvůli delší trase - z Paříže jsme neodletěli s žádným velkým zpožděním). Na přestup na let do MCO jsem měl 2 hodiny, ze kterých zbývala hodina. Po vystoupení z letadla jsem tedy sprintoval na imigrační kontrolu, abych byl mezi prvními. Bohužel zároveň s námi přistála plná B777 z MXP, takže fronty už byly dlouhé. V MIA jsou na imigrační kontrole oddělené fronty pro každou přepážku. Já jsem si vybral tu nejvzdálenější, tudíž nejkratší, ale také bezkonkurenčně nejpomalejší
Po tři čtvrtě hodině nervózního přešlapávání ve frontě byly otevřeny další přepážky a podařilo se mi být první u jedné z nich. Pohovor byl rychlý, kufr na mě čekal u pásu, takže jsem spěchal na check-in do MCO, i když jsem si už nedělal naděje, že bych návazný let s Deltou stihl.Napřed mi check-in agent řekl, že letadlo stíhám. Po zavolání na gate mi ale oznámil, že let byl před dvěma minutami uzavřen a že už není šance, abych se do letadla dostal, ale že můžu letět dalším letem. Problém byl, že další let byl až následující den v 10 h ráno, což pro mě nebylo přijatelné. Mé dotazy na proplacení ubytování nebo dopravu s jinou společností byly zamítnuty s tím, že s takovým požadavkem musím jít k Air France, jakožto provozovateli zpožděného letu (podotýkám, že moje letenka byla vystavena na kódy DL). Nakonec jsem souhlasil s letem přes ATL, což znamenalo další 4 hodiny na cestě a jeden let navíc, ke kterému jsem po celodenním cestování už neměl chuť. Byla to ale zjevně jediná možnost, jak se dostat do Orlanda ještě večer.
MIA-ATL DL1605 Delta B757-200 N694DL seat 23A
Obsazenost letu byla kolem 60%, většina prostředních sedadel byla volná. Chvíli jsem hrál hry na PTV a potom jsem usnul
Vzbudilo mě přistání v ATL. Letadlo pokračovalo do Phoenixu, takže vystoupila jenom část cestujících.Čekání v ATL bylo krátké a už jsem zase nastupoval do letadla směr MCO.
ATL-MCO DL1637 Delta B767-300 seat 46A
Toto byl poslední dnešní let z ATL do MCO. Obsazeno na 100% (zřejmě cestující ze zpožděných letů za celý den
). Moje vyčerpání dosahovalo vrcholu, takže jsem usnul ještě před startem a vzbudilo mě až přistání v Orlandu - konečně, po 24 hodinách od odletu z Brna. Letadlo bylo vybaveno PTV, ale radsi jsem se vyspal nez abych zkoumal, jaka je nabidka zabavy .Cesta zpět - 20.3.2008 MCO-JFK-PRG-ZDN
MCO-JFK DL72 Delta B737-800 N37700 seat 29C
Na letiště jsem dorazil až 40 minut před odletem (kvůli dopravním nehodám na dálnici bylo ucpané celé město). Check-in jsem vyřídil rychle a spěchal k bezpečnostní kontrole.
Do odletu zbývalo asi 20 minut a čekala mě ještě cesta vláčkem do terminálu. Vyzvání pracovníka security, abych šel s ním do kratší řady, mě proto potěšilo. V zápětí jsem ale zjistil, že jde o podrobnou kontrolu, takže všechno z příručního zavazadla ven, odložit bundu, svetr a přistoupit k osobní kontrole atd. Pět minut před odletem jsem doběhl do gate, odlet měl být ale naštěstí o 20 minut opožděn.
Let byl opět plný - 100%. Měl jsem sedadlo až v jedné z posledních řad. Zatímco na pravé straně bylo 5 řad, na levé straně byly na stejném prostoru pouze 4 řady. To znamenalo spoustu místa na nohy navíc.
Až na několik turbulencí a silný vítr během přistání proběhl let v klidu.
JFK-PRG OK51 ČSA A310-300 OK-WAA seat 29A
V New Yorku jsem se přesunul vláčkem z terminálu 2 na terminál 4 k odletu do PRG. Vystál jsem si tradiční půlhodinovou frontu na security abych zjistil, že s boarding passem, který jsem dostal v Orlandu nemůžu přes kontrolu a musím se vrátit k check-in přepážce
S novým boarding passem (jediný rozdíl proti tomu z MCO byl ten, že byl z klasického tvrdého papíru) jsem si opět vystál frontu na security a konečně se usadil v gatu.Po vytlačení ze stojánky nám bylo ohlášeno, že z důvodu velkého provozu je povolení k odletu očekáváno přibližně za hodinu. Skutečně, po asi 50 minutách jsme se začali pohybovat směrem k odletu. Krátce po startu se naskytl výhled na předměstí New Yorku a letiště JFK.
Před servírováním večeře jsem nezachytil, z čeho je možné vybírat. Vzhledem k tomu, že jsem seděl až na posledním sedadle, jsem si ale stejně už nemohl vybrat. Bylo mi řečeno, že se jedná o vepřové, řekl bych ale že se jednalo určitě o kuře ), ale protože jsem měl poslední sedadlo, mohl jsem si sklopit opěradlo podle libosti (obvykle se snazim brat ohled na cestujici za mnou).Let proběhl v klidu a dokonce se mi podařilo většinu prospat. Obvykle v letadle nemůžu usnout, ale trénink z únavné cesty do Orlanda se asi projevil
Někde poblíž Lipska jsme vletěli do oblačnosti, ze které jsme se dostali až krátce před přistáním v Praze.Čekal mě už jenom poslední úsek cesty, a to cesta autobusem PRG-ZDN, ale o tom až někdy příště
))
