18.2. DUB-PHL-DCA s US Airways
1.3. DCA-PHL-DUB s US Airways
2.3. DUB-PRG s FR
Konečná cena cca 5000 Kč komplet vč. všech tax a příplatků a kufru nazpět u FR (mohlo to být 4400 Kč nebýt unáhleného nákupu u Sky Europe)
Také sem napíšu pár slov o naší cestě za Atlantik. Letenky vyšly celkem na cca 5000 Kč. Měli ¨
jsme možnost letět přes LTN s NE a pak LTN-DUB s FR ,ale nakonec jsem při velkém zabavování letadel SkyEurope přikoupit spojení přes EMA s FR za pár korun, navíc časově s mnohem větší rezervou
Výlet byl na cca 14 dnů. Z toho jsme odpoledne ztrávili v Nottinghamu v UK (městečko hned u East Midlands), dál jsme ztrávili 4 dny ve Washingtonu, 5 dní v NY, jeden den na Niagara Falls a Buffalu, odpoledne ve Philadelphii a celý den v Dublinu.
Nottingham se mi strašně líbil, daleko víc než Philadelphie nebo Buffalo, pěkné městečko, všude samé obchůdky, centrum s ruskym kolem a supr fontánama... Fakt pěkné, tady začínala v tu chvíli sněhová kalamita, přiletíme do Anglie a ono je tam na mikinu, zelená tráva všude, spousta lidí v tričkách a pár magorů se koupalo dokonce i ve fontáně na náměstí.
Dál večer přelet do DUB kde jsme si střihli noc na sedačkách u check-in desků, kdo chce ukořistit jediný čtyři(opravdu, na celym DUB letišti jsou jenom 4 čtyřsedačky) který nemaj područky a dá se na nich spát, tak musí do půl deváté dorazit, jinak má smůlu a čeká ho noc v sedě nebo na zemi
Ráno jsme byli varováni když se odbavovací přepážka otevřela už 3 a půl hodiny před odletem,tak jsme si šli vystavit frontu. Zároveň jsme tam dostali jakousi papírovou ESTU,imigigrační a custom control papír.Elektronická ESTA nám byla úplně k ničemu a vůbec nikoho za celý náš pobyt nezajímala
Takže pěkně všechno znova vyplnit ručně, odezvdat zavazadla, mezitim se nás někdo průběžně zeptal ve frontě u přepážky kdo jsme, co děláme, proč jedeme do USA a kontroloval nám pasy. Kufry odevzdány, dáme ranní kafe a jdem ke gatum. Následuje další mraky čekání, dlouhý fronty, odevzdávání otisků všech prstů a fotečky do Obamova památníčku, mezitim ještě otravuje pár lidí a nastupujem do B 757-200 kterým poletíme 7h 15 min do DCA. Suma sumárum jsme šestkrát museli ukazovat svoje pasy a vyprávět kdo jsme, co se chystáme v USA dělat, kolik sebou máme prachů a bla bla bla, dokonce po nás chtěli vidět i letenky jak jsme se dostali do DUB a zpáteční letenky. A to všechno jenom na irské straně. Na americké straně nás čekalo dalších šest, sedm kontrol, takže suma sumárum cca 13 kontrol na hranici Ireland-USA!!! Uz nas to fakt vytáčelo, minimálně všude chtěli pas a naše povolání. A tohle opakovat 13x už fakt vytočí. Boeing vypadal zevnitř hezky, uklizeně, sice to mělo ještě CRT monitory 
Ale ostatní fungovalo na jedničku. Trochu hlučnější klimu to mělo (takřka hlučnější než samotný aerodynamický hluk a hluk motorů), letušky starý, ale vesměs zachovalý Jídlo vynikající, furt nás něčim rozmazlovali(hlavní jídlo,sálat, dezert, snack, 2x bageta), nápoje všechny nealko neomezeně zadarmo(vč. takových specialit jako Sprite Zero)... Docela mě zarazilo že džus nalejvali z plechu, takže toho odpadu bylo jenom za jeden průjezd občesrtvení mraky.
- Cestou jsme zahlédli zamrzlé moře u Kanady
Dostali jsme totiž už na těch prvních informacích špatný - na úplně jiný jména,což nás nenapadlo kontrolovat. V tom začal zmatek který jsou původní letenky a který originální. No skončilo to tak že mi vytiskla jednu letenku pro mě, zbytek roztrhala a poslala nás běžet cca 1-2km na gate úplně někde jinde, odkud nám to letí už za dvacet minut, tak že nám to tam vytisknou podle pasů. Sprint přes půlku letiště v PHL, hrůza, doběhli jsme spocený jako myši, a naštěstí nám opravdu podle těch pasů ty nový letenky dali a odletěli jsme jenom s hodinovým zpožděním Airbusem A321:Ono i B757-200 měl výtečné pohodlí sedaček a místo na nohy. Nesrovnatelné s klasikou od NE,FR Travel Servis apod...
Takže jsme přiletěli do DC, vzali jsme si taxík a jedeme do předem zaplaceného hostelu,kde jsme měli mít pokoj pro čtyři. Na místo dorazíme okolo deváté večer a už začínáme mít dost (jsme cca 21 hodin vzhůru). Skoro hodinu trvalo než tam nějaká holka dokázala vyplnit všechny údaje do compu a do papírů, mezitím nám přišlo podezřelý že vyšlo cca dvacet lidí zeshora, z patra toho malýho baráčku v kterym jsme to ubytování měli. A pak to přišlo-šla nám ukázat postele a vede nás až nahoru, do obrovskýho podkroví, kde je asi 16 postelí, padesátiletá mamka v noční košili se synem a jeho fotrem tam hrajou karty, mezitim spoustu dalších individuí, a ukáže nám na postel vedle tý rodiny a řiká-tady jsou vaše postele... Následovala výměna názorů co to má jako znamenat a ona že za nic nezodpovídá,že jenom uklízí a ubytovává lidi.... No skončilo to tak že v deset večer jsme se sebrali s veškerou batožinou a jeli do centra shánět ubytování. Nakonec jsme v jednu ráno sehnali, docela už mrtvý(25 hodin vzhůru v kuse), za 1300 Kč na osobu na noc jeden hotel (byl levnější než oficiální hostely v DC!!!), 7 bloků od bílýho domu, cca 6 bloků od Kapitolu, no paráda
Hospůdka dole... Supr.Washington se nám moc nelíbil, za celou dobu pobytu jsme tam nepotkali jediný krámek s potravinami, jedinou zeleninu, ovoce, nic... Jenom fast foody,restaurace a kanceláře. Hrůza-netušil jsem že je něco takového vůbec možné. Za celou dobu jsme potkali akorát dva krámky s chlastem, jednu optiku a jedno elektro, jinak nic. Navíc mě deptala jejich architektura- jeden barák jako druhej, kam šly nacpat antický sloupy tam byly, všechno ze světle žlutýho kamene, no hrůza:
- Bílý dům překvapil svou malostí i tím jak je zarostlý a jak je daleko od hradby(foceno skoro na max. zoom)
Takže pokračování:
Po třech dnech v DC jsme měli na další den v 5:15 ráno zaplacený autobus do NY,kde nás čekalo dalších 5 dní pobytu. Jeli jsme Megabusem z rohu H a 11st tuším - velké parkoviště, které má uprostřed menší nástupiště pro autobusy. Cestou jsme měli akorát jednu zastávku v Baltimore, jinak jsme jeli nonstop a v jedenáct jsme se vyklubali do zapršeného zamračeného NY před Madison Square Garden. Na první pohled nás překvapil dvě věci: mraky taxíků a "starost" všech budov. Manhattan jsem čekal jako high end pupek světa, nejmodernější z moderního co jsem kdy viděl a ono všechno z roku razdva (přesněji řečeno 30.-80. léta minulého století). Na spočítání nových budov by mi stačily všechny moje prsty,jak jich tam bylo málo. Dalším zklamáním bylo, že všechny ty staré budovy byly náležitě ošklivé a všechny +/- stejné. Prošli jsme se asi 3 bloky k Empire State Building a taky zklamání, ošklivej starej betonovej barák,navíc zespoda se vůbec nezdá, že by zrovna tohle mělo být to nejvyšší z NY.
Jdem se podívat dovnitř a odcházíme s nepořízenou, protože v dešti nahoru za 20 dolarů opravdu nepojedem, raději si počkáme na lepší počasí. Flákáme se různě kolem, zajdeme do hadrokrámu Macy´s, jeho největší pobočky na světě, čekal jsem bombastické ceny za oblečení a ono nic moc, spíš nic než moc, dalo se ušetřit jenom pár procent oproti ČR. No nic, jedeme se ubytovat, bydlíme v Jazz on the City, roh Broadway a 96th street, ukázalo se to jako nejlepší výběr našeho výletu, bydlíme po dvou, metro máme blok od východu a to 1,2,3, přes dvě avenue máme ještě stanice B,C, Výhodnost tohohle si uvědomujeme když jsme to deseti minut na Times Square:
Tam zažíváme opravdu nadšení a říkáme si, že to je opravdu ten pravý NY, který nikdy nespí a který známe z televize. Tma zakryla všechen ten beton a zašlost všech budov a konečně se cítíme jak v pořádném velkoměstě. Procházíme se kolem, sledujeme chvilkově předávání oscarů co běží živě na jedné velké obrazovce,
škoda že takhle to žije jenom v blízkém okolí Times Square, člověk popojde kousek dál a je mrtvo a nepotká človíčka.
Projdeme se dál postupně až Rockefellerovu centru a za dvacet dolarů si zaplatíme vstup na vyhlídku v deset hodin večer. Velmi doporučuji! Pohled na noční Manhattan za to opravdu stojí:
Nádhera, ještě omrknem dole kluziště, že bysme si zabruslili na tradičním ledu pod Rockefellerovo centrem, ale mezitím nám zavřelo, tak hurá domů a spát.
Další den jsme si udělali výlet na Sochu Svobody, jezdí tam trajekty pro 1000 lidí a i teď mimo sezónu byla loď z 3/4 plná. Lístek vyšel online o pár dolarů levněji než na místě, tuším že 12 dolarů. A opět další zklamání, socha je strašněmalá. Opravdu to, jak je prezentovaná ve filmech(např. teď nedávno v Krotitelích duchů, kde hlavní postavy stojí v koruně sochy a jsou vidět po půl pasu, když ve skutečnosti jsou průzory v koruně velké přibližně jako větší dlaň) je přehnané, navíc od událostí 11.září vás nepustí ani do sochy, takže se musíte spokojit s vyšlápnutím si pár schodů(popř. jezdí výtah-je to jedno-je to jenom cca 160 schodů) do podstavce, kde je na stropě plexisklo a můžete nahlédnou na konstrukci sochy zevnitř a projít se po obvodu a kouknout soše pod sukni:
Dále Brooklynský most:
A ještě výlet na Ground Zero (místo,kde byly dvojčata). Je to jedno velké staveniště, které střeží jako kdyby to byl poklad krále Šalamouna. Všechno zakryté vysokými ploty, bariérami, černými textiliemi, jenom aby lidi z venku co jdou kolem neviděli dovnitř, jakmile se zastavíte při přecházení vjezdu do staveniště,který jediný nemůže být maskován, vrátný na vás gestikuluje ať okamžitě vypadnete a pokračujete dál v cestě. Paradox, když všude kolem jsou mrakodrapy, z kterých tam každý už z druhého patra vidí. Podařilo se mi ulovit jednu fotku šmídírou v protržené textilii:
Další den nás čekala prohlídka Central Parku v růžku u páté avenue,kde se natáčel Sám Doma 2:
, prošli jsme pátou ave od central parku až k empire state building, mezitím nějaké ty nákupy a hurá nahoru, nahoře na nás čekal opravdu krásný výhled, z vyhlídky se budova zdála vyšší než zezdola, prostě krása:
Další den jsme obětovali nákupům v krámech jako Marshalls, 21th Century, TjMaxx apod. (outletové shopy, kde se dalo nakoupit nejlepe,ponevads bezne doporucene ceny byly prakticky +/- jako u nás) a vecer odjezd Megabusem směr Buffalo,kam jsme jeli celou noc.
Ráno jsme udelali malou procházku centrem, moc toho v Buffalu k vidění neni, snad jenom radnice je zajímavá a pár budov kolem, ale jinak není problém narazit na squat uprostřed města.
Radnice:
V deset hodin po jídle nástup do autobusu mhd číslo 40 a hurá na Niagáry, moc mě mrzí, že jsem cestou neudělal pár fotek, protože ten příjezd k vodopádům, to bylo teda něco. Krajina jak z hororu, kam se hrabe průmysl z Ostravy, tam to je 100x tak horší, kilometry člověk jede mezi těma nejhoršíma a nejstaršíma továrnama co si dokáže představit po neskutečně rozbité cestě, prostě hnus. Ono celkově to okolí vodopádů je hnus-co jsme tam byli my, tak popadané stromy po nějaké vichřici byli běžné, navíc ty skály a to údolí - to byl další horor.
Ale jinak jakmile clovek kouká jenom na vodopády tak musím uznat, ze nádhera. Opravdu největší,co jsem kdy viděl(určitě nejmohutnější). Fotky z americké strany ani nebudu ukazovat, protože to není o ničem a upřímně mi bylo američanů líto,že z toho nemají prakticky nic. V Kanadě jsme byli cca od dvanácti až do noci, kdy nám jel Megabus zpátky do NY a musím uznat, že se mi tam daleko více líbilo než ve státech, už jenom tu chvíli. Všechno daleko upravenější,ceny přívětivější, bylo tam živo (narozdíl od americké strany, kde bylo prakticky mrtvé město, protože byla off season).
Večer odjezd z autobusového nádraží Niagara Falls Ontario Canada, hned u nádraží je malá čínská restaurace, DOPORUČUJI!!! Tam jsme se najedli jako nikde za celý náš pobyt!(Levně a dobře) Dali jsme si menu večeře pro tři, a přinesli nám postupně 5 chodů! To vše za 10 dolarů na osobu včetně pití a s tím, že na zasycení stačilo v klidu 1,5 chodu
. S hanbou jsme nechali talíř rizota a polovinu talíře pečeného hovězího Takže odjezd zase přes noc Megabusem do NY, ráno jsme si dali jídlo, oběhli poslední nákupy a jeli pro kufry ke známému,protože na Niagáry jsme jeli jenom s jednim batohem a zbytek si nechali v NY v Brooklynu.
Tak a tím skončil náš pobyt v NY. V pět odpoledne nám jel Megabus od Madison Square Garden do Washingtonu, kde jsme měli zarezervovaný nový hotel za cenu 800 Kč vč. snídaně(dalo by se i za méně-byli jsme tři a platili jsme si pokoj pro 4,takže reálná cena byla 600/os./noc). Ubytování mile překvapilo, snídaně královská, formou bufetu, dokonce bylo možné si udělat ve vaflovačce čerstvou ranní vafli, paráda. Jiný hotel jsme měli proto,že to byl pátek a v našem minulém hotelu chtěli prakticky za to samé, ale bez snídaně více než dvojnásobek. District Hotel-kousek od Bílého domu.
U Megabusu bych se pozastavil, jelikož lístky na tento výlet jsem kupoval o vánocích, podařilo se mi dosáhnout neskutečné ceny a to 300 Kč za všechny trasy dohromady! Kdybych se nedělil se spolucestujícími o náklady, tak jsem prakticky kupoval všechny jízdenky pro prvního pasažéra za 1 dolar,takže teoreticky jsem se mohl dostat na 100-150 Kč. A to proto, že jsem byl téměř vždy první, kdo si lístky nakoupil. Autobusy to byly velmi velmi luxusní, se záchodem a bezdrátovým internetem zadarmo, spolupasažéři normální lidé, žádny homeless, na niagáry i zpátky vždy poloprázdno, nebyl problém mít dvousedačku pro sebe a aspoň trochu se prospat.
Ráno nás teda čekal postupný odlet domů a letíme konečně něčím menším než A321čka: Canadair CRJ 200:
Překvapila mě na tomhle přískoku letuška,která se k tomuhle letadlu absolutně nehodila, jelikož každým svým průchodem všechny ramena pasažérů v uličce "propleskla" svou obrovskou zadnicí.
A následuje odpoledne ve Philadelphii, že by tam bylo něco extra zajímavého to se říct nedá,ale je úsměvné vidět první parlament(takový minibaráček), první banku spojených států apod. Městečko samo o sobě už má trochu styl, připomínalo mi občas svým pojetím nějaké město v UK nebo IE.
Radnice:
Když si nejste líní udělat pěknou procházku, tak se dá dojít i k soše Rockyho, akorát ho nedali na schody tak jako ve filmu ale do takového miniparčíku vpravo od schodů. Nechápal jsem co by to bylo za problém dát to přímo na schody tak jako ve filmu.
Následuje odlet přes noc do Dublinu opět B757-200. Let trval 6 hodin,ale díky spánku uběhl až nepříjemně rychle, spali jsme snad 4 hodiny
Ukázal jsem klukům Dublin, koupil si mikinu v Penneys a zašli jsme na exkurzi do pivovaru Guiness. Opět za nějaké to malé vstupné, ale když budete šikovní, tak se dá prakticky do posledního eura vrátit v tekuté podobě (jedno pivo za lístek, druhé pivo za potrvzení o platbě kartou a zbytek se dožene ve vzorkovně, kde také nalévají
). 
Následuje noc na letišti v DUB na oblíbených sedačkách v odletové hale a ráno v 6:50 s FR domu. Zde bych se taky zarazil-měl jsem zaplacené tři letenky- dvě s online odbavením a jedna pro mne s normálním check-inem a jedním zavazadlem na cestu DUB-PRG. Problém byl, že jsme to trochu přepískli a kufry jsme měli nakonec dva(15 a 10kg). Kouknu na ceník Ryanair a mrkam-další zavazadlo 20 EUR na letišti. Řikám si-ok, holt neni problém a připlatím si. Odbavuju se tedy, a hned po tom co dám první 15kg kufr oznamuji letušce, že bych si rád připlatil druhý kufr. A ona furt nechápe, že ale budu mít nadváhu, na to já kontruji že právě proto si připlácím druhý kufr, abych nemusel platit nadváhu. Následuje chvíle dohadů, než mi slečna od FR vysvětlí, že to že si připlatím 20EUR za kufr neznamená,že mám další 15kg kufr, ale že mám furt 15kg limit celkem ale můžu ho rozdělit mezi dva kufry(to mi hlava nebere). Chvíli si tam ťukám na čelo a nechápu(a samozřejmě nechci platit nadváhu za 10kg kufr-to by se sakra prodražil), tak nakonec po menším přemlouvání souhlasí, že zrušíme online check-in u kamaráda a připlatíme mu kufr, a tam těch 15 kg najednou je v základu. Všeho všudy to tedy vyšlo stále přijatelných 30 EUR. Docela jsem si oddychl, ale odbíháním pro kamaráda, pak pro jeho on-line check in list, pak další odezvdávání kufru a odbavení kamaráda a pak ještě placení poplatku u další fronty u přepážky Ryanairu nás dostane do stavu kdy máme 25 minut do odletu. (ač jsme s tímhle vším začali dvě hodiny před odletem). A před náma neskutečné fronty u security control. Všude upozorňuju cestou že máme jenom tolik a tolik minut do letadla a že od security to trvá ještě 10 minut chůze ke gatum, nikoho to nezajímá, žádné že by nás pracovníci pustili dopředu a nemuseli čekat ty hrozný fronty. Dopadlo to tak, že jsme doběhli k letadlu 10 minut před plánovaným odletem, za námi ještě jeden pár, zaklapli dveře a už jsme rollovali. Nesnáším na tohle DUB,protože se mi to tam stává takřka pravidelně. Vždycky se tam něco podělá a do letadla se běží na poslední chvíli.
Přílet do Prahy v 10:20 a už jsem zpátky v zamračenym deštivym, ale sladkym domově
Doufám, že se vám tento můj první, netradičně pojatý, tripreport líbil.
