- st-marteen-2009-01.jpg (42.11 KiB) Zobrazeno 7247 x
- st-marteen-2009-02.jpg (118.31 KiB) Zobrazeno 7247 x
Na konci května jsem si v New Yorku (s jeho nechutným zimním, jarním a letním nevyzpytatelným klimatem) plánoval delší víkend na Floridě. Nakonec všechno dopadlo úplně jinak, protože se všichni přátelé z Floridy vytratili (pro údajně nesnesitelné prádelní počasí). A někteří dokonce zamířili na návštěvu do New Yorku, kde jsem si naopak zoufal já. V Kalifornii (kterou jsem měl jako záložní variantu na útěk z NYC) bylo zase chladno (přes den cca 14C), takže jsem se nakonec ve čtvrtek před půlnocí rozhodl, přes internet ASAP zarezervoval a za čtyři hodiny už vstával a nasedal do taxíka směr La Guardia LGA, abych odletěl na nejmenší ostrov na světě (cca jen 80 km2), rozdělený mezi dva státy Sint Maarten (Holandské Antily-tj. non-EU) a.k.a. Saint Martin (Francouzská Západní Indie-de iure EU). A vyhlášený mj. i bizarní spotterskou pláží Maho Beach.
Let měl proběhnout s US Airways ve čtyřech segmentech: (LGA) La Guardia Airport, New York, NY, US - (CLT) Douglas Airport, Charlotte, NC, US - (SXM) Princ. Juliana Airport, Saint Maarten, AN a R/T a opět přes CLT
Registrované zavazadlo mi odbavili ihned až do SXM, pouze jsem zaplatil kartou přímo při check-in 15 $. Přesně na čas byl odlet s obsazeností cca 95% do Charlotte, který společně s Philly, používá US Airways jako hub na Východním pobřeží. Seděl jsem se starším pánem, který celý život prožil v New Yorku, ale před rokem se přestěhoval do Severní Karolíny, protože už není schopný snést výkyvy počasí. Díky tomu mi udělal zajímavou přednášku o Charlotte, Severní Karolíně a přehradě, nad kterou jsme nakonec sestupovali k přistání.
Severní Karolína, alespoň v okolí Charlotte, je celkem mohutně pokrytá lesy, které jsou protkány řekami a vodními plochami umělých nádrží. Charlotte je centrum finančnictví, bankovnictví, včetně call-center, nyní se vše těžce potýká s krizí. A celé tamní hospodářství, zaměstnanost a služby jsou krizí silně zasaženy. Hub US je tedy doslova požehnáním pro skomírající ekonomiku široko daleko. A do Charlotte se díky krásnému okolí a láci v důsledku prudkého pádu cen tamějších nemovitostí, stěhují zkušení obchodníci a harcovníci, co potřebují mít letecký most s blízkým i vzdáleným světem okolo sebe, jako byl můj laskavý spolucestující, který prý působil v project managementu průmyslových prádelen a čistíren a často cestoval i do EU, zejm. do Skandinávie.
Po přistání mi můj spolucestující doprovodil až k chodbě do terminálu D a srdečně se se mnou rozloučil. Protože je St. Maarten tří měnovou oblastí (€ ve Francouzské části, Nizozemsko-Antilský Gulden/Florin/Zlatý v Holandské a US$ dolar jako universální platidlo), rozhodl jsem se nabrat ještě s sebou pro jistotu větší hotovost americké měny. A ejhle, ATM bankomaty mojí Bank of America oba stávkovaly. Nikomu z nás příchozích se nepodařilo zprvu dostat z nich ani cent. Nakonec nám jeden cestující poradil, ať karty otřeme o bavlněné části oblečení. A nakonec si daly říct. Nikdy se mi podobné zelektrizování karet dosud nestalo nikde po světě.
St. Maarten je díky svému obskurnímu soustátí vyhlášeným rájem nákupů duty free, proto jsem bez zájmu minul možnosti Charlottských travel a duty shopů. A navíc jsem měl na přestup jen cca 1a1/4 hodiny. Na gatu mi vyměnili boarding pass, který jsem dostal ještě v New Yorku, ze stojanu jsem si vytáhl veliký, na luxusním papíru vytištěný, snad 200 stránkový a pětikilový „Návod na použití St. Maartenu“ a vpochodoval na palubu obstarožního B-757. Díky možnosti výběru sedadla na PDA, jsem si zabral jedno v zadní části, takže jsem při obsazenosti cca 65% seděl celou cestu úplně sám a mohl si roztahat všechny potřebné propriety pro pohodlný a zábavný let.
Protože jsme dlouho rolovali a čekali na take-off, fotil jsem zběsile vše, co se na letištní ploše hýbalo. Včetně jedné blonďaté dlouhovlasé manipulantky letištní ještěrky. Ještě, nežli jsme překročili pobřežní pás, povedlo se mi vyfotit zajímavý objekt. Zatím mi nikdo ze zkušených přátel z létajícího personálu neprozradil, o co by mohlo jít. Vypadalo to z výšky 33.000 stop jako obří kopretiny jedna vedle druhé. Podle mne buď šlo: a) o desalinizační stanici nebo b) o odposlouchávací antény
Během letu v roztroušené oblačnosti se nic mimořádného nestalo. Konsumace byla (na konci května) u US za úhradu. Tak jsem na příjemnou letušku chtěl vyzkoušet českou kartu Diners Club (nově v US fungující v Discover Network). A úplně bez problémů! Což se o stále omílané„exklusivní kartě“ Diners Club nedá říci u ostatních aerolinek např. American Airlines
Četl jsem si tedy barvotiskový 200 str. „Návod“ na St. Maarten, zevloval z okna na nádherné scenerie mraků a nekorektně okukoval sličné letušky.
Po cca 3,5 hodinách letu se začaly objevovat miniostrůvky, my dostali vyplnit St. Maartenské přistávací karty a začali se přibližovat k „dvojstátí na nejmenším ostrově na světě“.
Pilot rutinně ubrzdil naše obstarožní vzdušné plavidlo před koncem v moři dosypané runway.
A pojížděl s námi k vysouvacímu gate, takže jsem ani nelitoval, že jsem se v letadle neodstrojil. To jsem ale nevěděl ještě, co mne všechno čeká! )
Princ. Juliana Airport je ultramoderní letiště po rekonstrukci v roce 2006.
SXM Příchozí naprosto netuší, zda se ocitl v moderní EU nebo na dalekém Karibském ostrově. Ani pohledné čokoládové immigrační úřednice nesvědčí o tom, že nejsem v Holandsku. Příjemná slečna za přepážkou odebrala moji předem vyplněnou D/E card, ujistila se, že budu bydlet na Francouzské straně hranic a udeřila mi do pasu příletové razítko. Bohužel vše zhatil fakt, že mi nedorazilo registrované zavazadlo. Takže jsem strávil cca hodinu ve frontě na reklamacích s podobně postiženými. Opět fešná čokoládová slečna se mnou vyplnila protokol. Slíbila mi, že jakmile někde sežene mé zavazadlo, nechá ho dopravit na St. Maarten a poté do mého hotelu, byť již na francouzské straně hranice.
Vydal jsem se tedy v dlouhých kalhotách, vykasaných rukávech a uzavřených botách vstříc vařícímu se tropickému podnebí. Z internetu a moji nejoblíbenější reservační služby Orbitz.com jsem měl předjednanou reservaci auta od usave.com . Cena v ní sjednaná vyvolala deziluzi dámy v kiosku USAVE na letišti a odeslala mne shuttlem podepsat smlouvu do jejich centrály, kde si stejně musí ale všichni přilétající klienti vyzvednout auto. Navíc jsem odmítl jí vehementně vnucovanou pojistku s tím, že mám svoji americkou vlastní. Včetně „letištního/facilitního poplatku“ 12 US$ mne auto vyšlo v centrále ve Waterfront Rd. na čtyři dny na pouhopouhých cca 1.300 Kč celkem, tj. na cca 325 Kč/den. Na mojí české (opět světe div se akceptované) Diners Club kartě se objevila správná suma, ovšem účtovaná firmou DOLLAR RENT A CAR
Autíčko bylo sice vyzvedávané na území Holandských Antil, smlouva byla uzavíraná podle práva Holandských Antil, ale SPZ mělo Francouzské Západní Indie s francouzskou značkou i s emblémem EU. Prostě ostrov je, nehledě na hranice, opravdu soustátím a leccos by stálo za vzor soužití jiných větších států! Provoz je, zejména na holandské straně velice hustý ve dne v noci. Proplétal jsem se nepřetržitou zácpou až téměř před francouzské hranice na východním cípu ostrova. Přejezd hranic kromě vlajek a tabulí zaznamenáte okamžitě: holandská strana je shlukem velkých hotelů mezinárodních řetězců, přízemních bud stylu velice chudého amerického venkova a karibského ne/vkusu. Francouzská strana je okamžitě úpravnou kopií lepších prázdninových romantických letovisek z pobřeží Středozemního moře. Stejně to samé platí o rozdílu šíře, kvality a stavu komunikací.
Ubytování jsem měl zajištěné v nádherném resortu a marině Captain Oliver's Resort cca 500 metrů za francouzskými hranicemi.
Sestává z unikátně řešených, luxusně vybavených bungalovů v kaskádovitě řešené tropické zahradě.
V cca 4 m vysokém bungalovu se sedlovou střechou a půdorysem cca 5x 10 metrů (50m2) a dále cca metr a půl představěné terasy s úžasným výhledem na zátoku, malebnou marinu.
Protější holandský odporně betonem zastavěný břeh a volný oceán s roztroušenými ostrůvky a skalisky.
Téměř všechny bungalovy jsou postaveny ve stylu: vidět, ale nebýt viděn. Resort poskytuje svým hostům zakódovanou wi-fi zdarma v prostoru zahradní recepce. Po celém areálu je však i k disposici placená služba, kterou si musíte jít zaplatit k majiteli bistra mimo areál, které je oproti vjezdu. Na 24 hodin stál přístup 12€ a bylo mu možné platit i kartou. Pokud si u něho objednáte drink, dá vám zdarma jednorázově kód na 30 minut na vyřízení nejdůležitější pošty, počasí apod. Po celém ostrově jsou k mání holandští, francouzští i nějací místní GSM provideři. Při průzkumu jsem např. zachytil signál i z Curacaa, ale nepřihlašoval jsem se do něho.
Protože jsem měl opožděné zavazadlo a na sobě ještě stále oblečení mírného pásu, nasedl jsem do auta a vydal se směrem k hlavnímu městu francouzské části Marigotu. Celý ostrov je v obou částech „full duty-free“, což znamená, že jsou na něm údajně nejnižší ceny kvalitního alkoholu, drahokamů, elektroniky a cigaret na světě. Zkusil jsem si koupit litrovku Baccardi za cca 10$ a šestiletou Reserve Havana Club za 15$. Po cestě, nehledě na páteční odpoledne, měly otevřeno jen obchody s potravinami a základním zbožím. Vše ostatní bylo zavřené. Teprve na předměstí Marigotu jsem narazil na značkový obchod Aigle hned vedle snad jediného klasičtějšího Supermarketu na francouzské straně. Uvítala mi mladší šarmantní Francouzka, žijící na ostrově už několik let. Měla výbornou zkušenost, co potřebuje turista, kterému se opozdily zavazadla, protože je to prý s americkými aerolinkami na ostrově běžný folklor.
Kromě cca hodinového zkoušení, zjišťování preferencí (mezitím obsloužila asi dalších deset zákazníků) se divila, že jedu v podvečer autem až téměř od holandských hranic a že se nebojím!
Vysvětlila mi totiž, že obchody jsou zavřené proto, že je permanentní stávka! A to z důvodu revolty většiny obchodníků proti oběma vládám, které neřeší palčivou a nepřetržitě rostoucí kriminalitu. Dochází k okrádání turistů, jejich loupežným přepadením, stejně tak i k ozbrojeným útokům na obchodníky a usedlíky. Původci jsou zchudlí a zbídačelí Jamaičané a další prý v naprosté většině obyvatelé okolních i vzdálenějších anglo-jazyčných ostrovů. Proto se obchodníci z obou stran ostrova dohodli, že budou (tuším ob den) střídavě stávkovat a výpadky daní tlačit své vlády, aby problém řešily. Jí prý zmizelo za posledních pár měsíců auto, vykradli jí dům – zejm. drahou elektroniku. Když jde na večeři, bere si prý jen šek zastrčený za spodní prádlo. Ukazovala mi všechny stories popsané i v místních franko- a anglo- jazyčných periodikách. A doporučila, abych se po setmění sám příliš neprojížděl nápadně po ostrově a nikde neokouněl, protože nejoblíbenější metodou je prý tzv. „sandwich“, kdy si mne mezi sebe vezmou dvě auta. A zadní narazí do mne tak, že poškodím i auto před sebou. Při „řešení“ mne prý následně na odlehlejším místě přepadnou a oberou. Stejně tak si mám dát pozor na vystavování kvalitních náramkových hodinek, řetězů apod.
Měl jsem její slova na paměti a dával jsem si pak po celou dobu pobytu pozor, ale do žádné konfliktnější situace jsem se já, ani moje kdekoliv zaparkované auto, nedostali. Zato jsem si všímal nápisů nad billboardy a u vývěsních štítů obchodníků, kteří na obou stranách ostrova a v různých jazycích vyzývali ke společnému potírání a vymýcení kriminality. Po zbytek pobytu jsem si užíval projížděk po ostrově, plaveb na lodích, skvělé francouzské kuchyně na straně francouzské i holandské, stejně tak i výborně upravované mořské havěti. Pozorování letadel, připlouvajících obřích baráků a nakupujících turistů.
A super ubytování včetně milého personálu. Na ostrově jsou nejkvalitnější pláže na francouzské straně. Jsou romantické, skvěle vybavené, a dávají dostatek soukromí.
Na holandské straně je vše více „lunaparkové“, plné McDonald's, KFC resp. Kentucky Grill!!! Chicken, Burger Kings etc.
Kdo má víc času a chuti, může obeplouvat nebo v celku velice levně oblétávat okolní ostrovy např. St. Barths/Saint Barthelemy, Saba nebo i vzdálenější St. Kitts & Nevis etc.
Na St. Maarten je všude dostatek map ZDARMA a luxusních barvotiskových publikací, popisujících detailně procedury vstupu, elektrických zásuvek a sítí, možností ubytování, typu měn apod. na okolních ostrovech. Např. na St. Maarten je na NL straně 110V a 60 Hz a na straně Francie/EU 220V a 50Hz. Připomínám pro jistotu, že na některé (většinou anglojazyčné karibské ostrovy) potřebují obyvatelé „Nové EUropy“, tj. bývalé Východní Evropy stále víza
Nenechte se proto třeba zmýlit informacemi ZápadoEvropských touroperátorů pro jejich nebo americké turisty. Pro potěšení Čechů však přidám fakt, že např. na rozdíl od Američanů, Češi zase nepotřebují víza do Brazílie
Poslední den pobytu jsem před vrácením auta a odletem zpět do Charlotte navštívil i legendární Maho Beach, cíl všech spotterů. Doporučuju projet po ní a zaparkovat v areálu na jejím konci. Jinak se vystavujete nebezpečí bezprostředního odtažení. To samé platí na jiných frekventovanějších místech ostrova, mimo jasně vyznačená a většinou zdarma k užití předurčená parkoviště. Benzín mi mj. vycházel litr za cca 16 Kč. A přesto, že jsem jezdil dennodenně sem a tam, protankoval jsem jen asi 20US$. Ještě jednu poznámku: Holandsko-Antilská strana má jako měnu Nizozemsko-Antilský Gulden - v udajne zafixovanem kurzu oproti USD, kdy 1 USD = 1,790 ANG ( na
http://www.kurzy.cz/kurzy-men/grafy/nr/ ... -4.1.1993/ ). Znak na pokladnách, cenovkách apod. je casto (zejm. u benzinek a starsich kas) totožný s dolarem tj. $. Nebuďte proto při placení překvapeni, že podepisujete nebo v dolarech nakonec platíte naprosto odlišné částky
Na holandské straně jsou cizokrajné karty zatěžovány sumami v dolarech, bez ohledu na to, zda jsou evropské nebo asijské apod. Na Francouzské straně zase v naprosté většině podepisuje účet v €, i když platíte dolary nebo dolarovou kartou.
Na Maho Beach jsem si dal v pěkné restauraci po několika dnech francouzského rozmazlování, zamerikanizovaný ale kupodivu chutný hamburger s hranolkama.
být opět zpět v bezpečí Středomořského pobřeží dobře známé a domovské EU
A číhal, zda alespoň nějaké letadlo ulovím.
Zachytil jsem jedno přistávající
letadlo regionální
jeden rozmazaný American Airways
a jedno na start rolující mini DHL.
Kdysi by mne to určitě mrzelo, že jsem neměl víc času a štěstí. Ale od doby, co je internet zaplavený úlovky houževnatějších a šikovnějších kolegů, se to dá skousnout.
Pak už jsem odejel vrátit auto, naskočil do shuttle z rent-a-car a odbavil se na letišti do Charlotte. Při odletu musíte odevzdat ústřižek z příletové karty. Na duty free uvnitř letiště již panují běžné světové ceny. Nenechávejte proto nákup svých pochutin a parfémů, zlata a drahokamů na poslední chvíli. Zevloval jsem na přistávající a odbavovaná letadla a letadélka, včetně jednoho z Curacaa.
Opět o něco méně obstarožnější B757 mne přesně na čas vznesl směrem k Charlotte a umožnil mi moc pěkné fotky z odletu nad ostrovem.
V Charlotte jsem po vyfocení té samé blonďaté ještěrkářky jako při odletu, prošel immigračním, vyzvedl si a předal o něco dál kufr pro poslední segment do LGA. A čekal o hodinu déle na letadlo, které mělo patrně problémy s opravou toalet, a proto se měnil i odletový gate. Až po střechu našvihaný Airbus mi pak nakonec z hubu v Charlotte přepravil do New Yorku.
Výlet na St. Maarten doporučuji všem, kteří chtějí téměř každodenně porovnávat kolorit života v EU a v americkém stylu. Kteří si chtějí povyrazit v huge diskotékách, kasinech, striptise shows a nevěstincích a’la Las Vegas na holandské straně nebo se ihned během pár minut jízdy zklidnit na EUropské straně francouzské, se skvělým vínem, kuchyní, pověstným šarmem a mediteriánským klidem, čistotou, úpravností, značením a pohodou. Dodávám, že holandsko-antilská strana nepatří do EU a francouzská spíše ano, nežli ne. V každém případě však očekávejte při cestě na okolní ostrovy bedlivé zraky tamních celníků, protože přicházíte z údajně největšího duty-free ráje
na světě!
Celá sranda mne bez útraty na ostrově vyšla do 700US$, včetně čtyř segmentů letenek, auta a luxusního ubytování. Letenky samy o sobě by asi vyšly z New Yorku na cca 450$. S přítelkyní se tam nejspíš ve dvou, nebo s větší společností, vypravíme na delší pobyt a pronájem jachty k výletům na další okolní ostrovy, ještě jednou, možná už tuto zimu. St. Maarten ocení všichni, kteří mají rádi různá letadla nad hlavou a na dosah před sebou, nádherné výhledy, jachty, tropy, skvělou francouzskou gastronomii (nebo těžce zamerikanizovanou kvazi-gastronomii na holandské straně hranic) a není jim jedno, kde se povalují na pláži a co požívají. Obrovskou výhodou je, že když se Vám už přejí francouzský šarm a úpravnost, odskočíte si do karibsko-americké reality a za pár desítěk minut už můžete být opět zpět v bezpečí Středomořského pobřeží dobře známé a domovské EU
