Protože to tady na fóru v poslední době trochu usnulo a moc nového se neděje, říkal jsem si, že to tu trochu oživím a podělím se o pár čerstvých postřehů z cest, jmenovitě s British Airways.
Začátkem února jsme se s kamarádkou rozhodli vyrazit na další společnou dovolenou. Zadání znělo jasně: někam, kde jsme my ještě nebyli. Volba nakonec padla na říjnový Mauricius. Zatímco oni zvolili odlet z Vídně se společností Saudia, my jsme se rozhodli pro British Airways z Palmy přes Gatwick. Důvodem byl nejen jediný přestup, ale taky vidina pár Aviosů do Iberia Plus a naivní představa, že si připíšu další segmenty. Jak stříbro (Plata), tak zlato (Oro) se totiž dá v Iberia Plus získat i na pouhý počet letů. Až na Mauriciu mi ale docvaklo, že se do tohoto limitu započítávají výhradně lety s kódem IB nebo VY, takže z pohledu segmentů na status to byla trefa vedle.
Po pravdě řečeno, v posledních letech se snažím dálkové lety létat v businessu, ale ceny prémiových kabin na naše lety byly naprosto nesmyslné. Takže po
cestě do Francouzské Polynésie představa jedenácti a dvanácti hodin na nočních segmentech v ekonomické třídě ve mně vzbuzovala upřímné obavy až hrůzu. Nakonec to ale proběhlo překvapivě hladce a bez újmy na zdraví.
Cesta začala v Palmě klasickým letním folklórem, kdy jsme kvůli prošvihnutí odletového slotu zůstali nehybně stát na zemi na stojánce. Čekání se ale proměnilo v naprosto nečekaný zážitek. Paní kapitánka spolu s prvním důstojníkem projevili obrovskou vstřícnost a pozvali cestující během čekání na návštěvu do kokpitu. Vydal jsem se tedy dopředu, jenže cestou mě v přední části letadla nekompromisně sprdla letuška, co se jí tam bez dovolení courám po business kabině. Když jsem jí vysvětlil, že jdu na pozvání pilotů, začala se mi hluboce omlouvat. V kokpitu byli oba piloti neuvěřitelně milí, sympatičtí, celou situaci nám vysvětlili a já jsem se zeptal na pár detailů. Takový přístup posádky byl úžasný, měl jsem parádní aviatický zážitek.
Na Gatwicku jsme měli mít šest hodin na přestup, který se nám zpožděním trochu zkrátil a který jsme pohodlně strávili v salónku. Po nákupu letenek mě překvapilo, že LGW nemá tranzitní prostor (má ho snad jen LHR a MAN), takže jsem musel koupit i ETA a na přestupu vstoupit do Spojeného království. Následný noční let na Mauricius 27 let starým Boeingem 777-200ER se s drobnou farmakologickou pomocí a kompresními podkolenkami dal v economy přežít naprosto v pohodě. Jen v naší části kabiny byla pouze jedna toaleta pro 60 lidí, zatímco ve druhé půlce dvě. Překvapila nás ale kvalita jídla, bylo výborné.
Před zpáteční cestou jsem narazil na legendární IT infrastrukturu British Airways. Jako člen věrnostního programu Iberia Plus mám teď status Plata, což odpovídá oneworld Ruby, a mám tak nárok vybrat si sedadlo zdarma sedm dní před odletem. Když jsem se ale na Mauriciu podíval do aplikace i na web, vyskočila na mě hláška, že došlo k narušení cesty, s odkazem na výběr alternativních spojů.
Po rozkliknutí mi systém samozřejmě suše oznámil, že rezervaci online změnit nelze a mám kontaktovat aerolinku.
Člověku na klidu zrovna nepřidá, když je na druhém konci zeměkoule a místo užívání dovolené musí řešit nejistotu a dělat si starosti, jestli a jak se vůbec dostane domů. Zavolal jsem tedy na španělskou linku British Airways, kde to zvedla poněkud nepříjemná dáma. Tvrdila mi, že je vše v naprostém pořádku a že se na tom pracuje, že mám vydržet. Za pár dní se mi ale dokonce nešlo ani na stránky dostat.
Nakonec jsem situaci musel dořešit přes zákaznickou podporu po chatu, odpovídali za pět až sedmnáct hodin, říkali, že naše cesta je beze změn, že o problému vědí a že se na nápravě pracuje, nicméně chybová hláška strašila v rezervaci po celou dobu pobytu. Sedadla mi v plném letadle ale přidělili. Online check-in se naštěstí se čtyřiadvacet hodin před odletem otevřel bez potíží, takže jsme se odbavili bez nutnosti stát frontu na přepážce na letišti.
Zpáteční let na Gatwick nabídl personální vrchol celé cesty v podobě mladého stewarda. Na jmenovce měl napsáno
Jev a ačkoliv jsem
stenmellera v životě neviděl, přesně takhle si ho podle jeho příspěvků tady na fóru představuji. Předvedl naprosto nevídanou lekci pohostinnosti, s jakou jsem se v ekonomické třídě snad ještě nesetkal. Měl skvělou energii, byl zábavný a jeho přístup k lidem byl neuvěřitelný, projevoval upřímný zájem, a dokonce si občas i automaticky podřepl, když s někým v uličce mluvil.
Sice jsme tentokrát seděli ve 26 let starém letadle na straně se dvěma toaletami, jedna z nich se ale brzy po startu zřejmě porouchala a zůstala mimo provoz až do přistání.
Oficiální pochvaly na Gatwick pro piloty z Palmy i pro Jeva už samozřejmě odešly, protože takové výkony si uznání zaslouží, byl jsem nadšený. Tyhle dva lidské momenty celou zkušenost s BA obrovsky pozvedly, protože jinak zůstává dojem, především kvůli jejich pověstně rozpačitému IT, dost smíšený.