Takže schválně, co víme o Maltě? Pidi ostrůvek někde ve středozemním moři. Platí se tam Eurem a občas to jméno slyšíme v souvislosti s uprchlickou krizí ve středozemí. Ale vlastně to není ostrov, ale souostroví. Jak se tam žije a kdo tam vlastně žije ve státě rozlohou i počtem obyvatel o fous větším než Brno?
VIE – MLA
8.6.2018
KM515 10:40 – 12:50 (reálně 11:40-13:50)
Ze severu jižní moravy odjíždíme krátce před šestou, doprovázeni kapkami tolik očekávaného deště. Zdržení na hrázi Novomlýnských nádrží je ve směru na Vídeň asi minutu, pohodička, stejně jako průjezd Mikulovem, nákup rakouské známky na BP hned za hranicemi a pohodlná jízda po nové dálnici až do Vídně. Mírná stau při průjezdu městem, ale nic co by vzalo víc než 5 minut. Parkování na Mazur parking je rychlé a pohodlné, v podstatě se tam mluví víc česko-slovensky než německy. Autobus přijíždí za pár minut a za dalších 15 jsme v klidu u terminálu. Zde slečna v zácviku statečně zápasí se systémem, aby odbavila náš jediný kufr. Když to se s tím konečně úspěšně poprala a otřela orosené čelo, vytáhl jsem na ní dětské autosedačky. Ten vyděšený pohled bych vám přál vidět
Ačkoliv letadlo již dávno stojí na ploše, boarding začíná s téměř půlhodinovým zpožděním a další půlhodinku čekáme v letadle. Bez jediné informace. Dlouhé čekání se nelíbilo asi tak půlročnímu malťánkovi sedícímu přes uličku. A když se konečně vydáme na cestu, postavíme se jako číslo sedm v řadě na start. Startujeme z dráhy 16 přímo na jih. Krátce po startu se Air Malta ukazuje být jedním z posledních mohykánů na evropské nebi a servíruje celkem dobrou bagetu s velmi dobrou tuňákovou pomazánkou s olivami a 0,5 litrovou lahev vody. A protože dítka moje neradi pomazánku a žena nerada celozrnnou bagetu, mám celkem slušný oběd
Dětské sedačky přijíždějí na páse spolu s kufrem, je tedy čas najít autopůjčovnu. Přepážky autopůjčoven nalézáme snadno, jen FireFly nikde. U Europcaru se dozvídám, že FireFly je tady Herz. Tam mě hned skasírovali o nějaký poplatek 13 EUR, protože rezervace přes Rentalcars.com. Ale za co vlastně jsem popravdě nepochopil. A taky to bylo vůbec první místo, kde si opravdu na kartě zablokovali celý deposit. Asi už tušili. Půjčil jsem si již mnoho aut, ale deposit mi blokovali poprvé. No snad ho i vrátí. Na parkovišti před letištěm jsem převzal dosti otlučený Opel Corsa, 1,2 což jsem ve finále bral jako výhodu. Pravda, všechny naše zavazadla se vešla do kufru, ale jinak je to děsný lenochod. Takže hurá, auto máme, jen vyrazit. Ale na kterou stranu vlastně? Chvilku to trvalo, ale nakonec se řízení na levé straně vozovky ukázalo být celkem snadné. Navzdory očekávání byla doprava na Maltě celkem v pohodě. Po půlhodinové vyhlídkové jízdě se ocitáme v přístavu Ċirkewwa, odkud plují trajekty s jediným cílem – GOZO.
Protože trajekty plují pouze na trase Malta-Gozo-Malta, prodávají se zpáteční lístky až při cestě zpět na Maltu. Před cestou jsem se díval na nějaké fotky tohoto trajektu na google a překvapilo mě, že na mnoha z nich, byli vidět poměrně velké vlny. Nepřikládal jsem tomu moc velkou váho s tím, že to bylo foceno beztak někdy v Prosinci, že v Červnu něco takového nehrozí. Opak byl pravdou. Malta je dosti větrné místo, ten den fučelo víc než dost a na trajektu to bylo hodně znát. Po dvaceti minutách houpavé plavby, kdy se pasažéři synchronně pohybovali ode zdi ke zdi jsme přistáli v přístavu Mġarr a po vydatné večeři v jedné z místních hospůdek se vydali do cíle ve vesnici Għarb.
Ubytování jsme byli v jednom z mnoha místních Farmhouses. Tři staletí starý původní dům, přestavěný na prázdninové bydlení, čtyři ložnice s koupelnou, bazén, gril, wi-fi. Je potřeba trochu tomu přijít na chuť, přeci jen to má, jak říká čočík (nebo cocik ,jak to je?) „istá kulturná špecifiká“, ale každopádně je to originální a stylové. Sterilní hotel můžu mít všude na světě, tohle jen tady.
Z azurového okna bohužel nezbylo nic a přesto tam valí davy turistů. Inland sea mě moc nezaujalo, šnorchlování mi přišlo na jiných místech zajímavější. Ramla bay je jiná liga, krásná zátoka, červený písek, paráda
Jídlo na Gozu/Maltě obecně není moc drahé, jídla v hospodě začínají běžně na 5 EUR za burger, základní pizza nebo těstoviny umí být i lacinější, tradiční maltský pomalu pečený králík pro změnu o něco dražší, točené pivo 3eur, v plechovce v Lídlu od 0,5eur, litr benzínu 1,31 (všude stejné, na pumpách není vysavač). Dobře se tam žije
Poslední den, vhledem k odletu v 7:15 vstáváme v nelidských 2:00, abychom byl včas v přístavu na trajekt v 3:30. Čekal jsem, že tyhle noční linky budou prázdné, ale jak mě upozornil majitel domu, bývají naopak velmi plné, neb jsou levnější pro „commercials“ takže počet osobáků a kamionů na trajektu je 1:1. Poklidným tempem jsme před pátou na letišti, kde již vládne ranní frmol a tři přepážky Air Malta odbavují všechny ranní odlety najednou. Vzhledem k tomu, že on-line a mobile check-in je možné udělat nejdříve 24 hodin předem, je u nich velmi dlouhá fronta. Strávit večer čas s nepříliš intuitivním ovládáním mobile check-in se ukázalo jako výhra. Pro web/mobile check-in byla vyčleněná samostatná přepážka, kde stálo asi 5 lidí. Značně naspeedovaný agent, který když se mě na něco neptal, tak si hlasitě zpíval byl celkem milým zpestřením. Přepážky půjčoven jsou sice v příletové hale, ale ta je z té odletové dobře přístupná. Klíče do boxu a hurá na bezpečnostní kontrolu, opět s komentářem „for baby“ proneseme vody kolik chceme.
MLA – VIE
15.6.2018
KM515 7:15 – 9:30
Autobusem kličkujeme mezi letadly Ryanairu kamsi do polí, v letadle je tentokrát více volných míst. Ke snídani je stejná bageta jako k obědu, jen místo pomazánky je náplní šunka a sýr. Synek to opět zalomí už na dráze a dcerka celou dobu sleduje pohádku, já spím. Teda do té doby, než mi letuška přejede nohu vozíkem
Pěkné léto a mnoho příjemných cestovatelských zážitků přeji všem, kteří dočetli až sem






