Hokejové MS a fotbalové EURO šlo zcela mimo mě, ale v průběhu soutěže o Rio jsem začal také pravidelně hrát a stoupat v celkovém žebříčku všech odehraných turnajů. Posun v žebříčku byl důležitý, protože prvních 256 soutěžících po odehrání všech turnajů v daném roce postupovalo do závěrečného turnaje o BMW za 1 mil. Kč. Nejblíže k vítězství v jedné ucelené soustavě turnajů jsem byl u zájezdu do Austrálie, kde Olympiakos Pireus a jeho remíza v EL na domácím hřišti zapříčinila moje vyřazení z posledního turnaje ve čtvrtfinále, přičemž všichni moji přímí konkurenti v souboji o celkové první místo postoupili dál. No nic, Austrálie bude muset počkat. Byl přede mnou závěrečný turnaj pro 256 nejlepších za celý rok. Všechno šlo podle plánu, jenže v semifinále mi vystavil stopku bundesligový tým RB Leipzig, který prohrál na hřišti posledního týmu 1:0. Mně bohatě stačila remíza, tím pádem pohádka o novém autě skončila. Cena útěchy za semifinále byl zájezd na sportovní událost dle vlastního výběru pro 2 osoby za 50 tis. Kč. Po rychlém průzkumu možností jsme s kamarádem vybrali zájezd na NHL s podtitulem „pojeďte s námi na Jágra“ na 2 zápasy LA Kings, přičemž jeden byl proti Florida Panthers. Doplatili jsme chybějící část do ceny zájezdu a ve druhé polovině února vyrazili do Los Angeles.
Tolik ve stručnosti k tomu, jak jsme se ocitli na druhé straně zeměkoule. Původně jsem vůbec neměl v úmyslu psát tripreport, proto mám mimimum leteckých fotek. Cesta tam proběhla následovně: začínali jsme v Praze, odkud nás přískok BA dopravil na LHR, kde jsme přestoupili na A388, ve kterém jsme na horní palubě a téměř až do přistání za denního světla přežili cestu do LAX.
Cesta vlakem do Prahy
Letadlo do LAX
Při čekání ve frontě na imigrační začal úřadovat časový posun a únava z dlouhého letu. Naštěstí jsem imigračnímu úředníkovi na otázku proč jedu do USA neodpověděl, že jedu na hokej. Proč? Protože bych mu nedokázal odpovědět na otázku, která by následovala: a kdo s kým hraje? Nicméně po menší rozpravě jsem se opět setkal s kamarádem a pokračovali jsme dále na cestě z letiště. Výběrčí formulářů s celním prohlášením si mě vytipoval a odeslal na podrobnější prohlídku. Kamarád mohl pokračovat dále na cestě z letiště, ale když viděl, že jdu najednou úplně někam jinam, tak i přes upozornění výběrčího následoval mé kroky a šel zcela dobrovolně na celní prohlídku. Zatím co já jsem byl s prohlídkou velmi rychle hotov (skládala se ze 4 otázek: ten baťoh je tvůj? Máš nějaké jiné zavazadlo? Jak dlouho tady budeš? A kolik máš u sebe peněz?, tak kamarád byl důkladně prohlédnut včetně zavazadla a tam, kde měl na mě čekat on, tak tam jsem na něj čekal já.
Do Los Angeles jsme přiletěli ve středu, odlétat jsme měli v neděli. Hokejové zápasy byly na programu ve čtvrtek a v sobotu večer. Při tvorbě programu jsme moc volných okének k dispozici neměli a tak jsme velmi pečlivě uvažovali, co vše vlastně chceme vidět. Ve čtvrtek před hokejem jsme vystoupali ke Griffithově observatoři, abychom si prohlédli velmi dobře známý nápis HOLLYWOOD, navštívili chodník slávy, prošli se kolem radnice a trochu prozkoumali downtown.
hvězdárna
chodník slávy
radnice
Večer na hokeji se hokejisté moc nesnažili nás probrat z únavy způsobené jetlagem a celodenním chozením. Zápas se neskutečně vlekl a jen se mi potvrdilo, že člověk musí velké štěstí, aby v tolik vychvalované NHL zažil zápas, ze kterého by byl paf. Protože mi navíc celou dobu foukala klimatizace zezadu na hlavu, přemluvil jsem kamaráda a zabalili jsme to po druhé třetině. Na hotelu jsme se pak dozvěděli, že jsme po nudných prvních dvou třetinách přišli o šestigólovou přestřelku. Konečný výsledek LA – Arizona 3:5.
Když jsme přemýšleli, co budeme dělat v pátek a v sobotu před zápasem, tak jsme z několika možností zvolili jednu, na které jsme se oba shodli a to výlet do Las Vegas. Chvilku jsme pátrali na Expedii a nakonec vybrali kombinaci hotelu a letu, která nám nejvíce časově vyhovovala. Zrovna na pátek, kdy jsme měli v plánu přesun do Vegas, byla pro Los Angeles předpovězena superbouře. Americkým „rosničkám“ jejich předpověď vyšla a superbouře nazvaná „vodní bomba“ porážela stromy a sloupy elektrického vedení. Z taktických důvodů jsme se na letiště přesunuli mnohem dříve. S nějakým zpožděním jsme nakonec vzlétli (zpožděno či zrušeno bylo přes 300 letů) a poté co jsme se dostali nad oblačnost, tak už i samotný let, který trval něco málo přes hodinu, byl naprosto v pohodě. Letadlo bylo beznadějně plné, neboť v pátek odpoledne se do Vegas přesouvá velké množství lidí. Poté, co jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na procházku po stripu.
Samotný gambling jsme vyzkoušeli až druhý den ráno v hotelovém kasinu. Poté, co jsem čestně prohrál všechny peníze, které jsem si vyčlenil na hru, a kamarád vybral pár desítek dolarů výhry, jsme se vydali zpět na letiště. Na Vegas mě fascinuje, že i na letišti do poslední chvíle můžete házet peníze do automatů.
čekání na odlet letadla
Cesta z pouště do města proběhla bez problémů. Ve Vegas pršelo jen v noci a při našem příjezdu do LA už byla bouře pryč, takže z našeho pohledu to byla win-win situace, protože kdybychom zůstali v pátek v LA, tak bychom ho strávili celý den zavření na hotelu. Na cestě z letiště jsme se jen krátce zastavili na hotelu a poté vyrazili do centra na hokej.
Florida vyhrála 3:2, Jarda gól nedal (v zápase 0+1), i když jednu pěknou šanci měl. A tentokrát jsme na zápase vydrželi až do konce. Poslední den před večerním odletem jsme pořídili nějaké suvenýry a zajeli se podívat na Pacific do Santa Moniky. Do té doby jsem si Santa Monicu spojoval výhradně s atletikou, neboť její štafetový tým v sestavě s Carlem Lewisem byl na začátku 90. let krátce držitelem světového rekordu v běhu na 4 x 100 metrů.
přechod pro chodce
pacifik
Od oceánu jsme se vydali na cestu na letiště, kam jsme dorazili tak akorát na čas. Obsazenost byla cca 75%, takže místa bylo dost a dlouhá cesta byla rázem pohodlnější.
Z Londýna do Prahy nás místo British Airways přepravily Titan airways. Cesta proběhla bez větších problémů na čas, takže jsme stihli i vlak do Brna.
Závěr
British Airways nepřekvapily, ale ani nezklamaly. Americký low cost Spirit Airwyas na trase LAX - LAS a zpět splnil svou povinnost, American Airways – jeden z mých nejlepších letů přes atlantik, konfigurace 2-3-2 při ¾ obsazenosti nabízela trochu více pohodlí, letušky byly velmi ochotné a milé. Los Angeles – velká aglomerace, kterou při tak krátké návštěvě nelze objektivně zhodnotit. Na mě spíše působila, až na Santa Monicu, negativně, ale to bylo asi ovlivněno oblastí, ve které jsme měli ubytování a oblastmi, kterými jsme projížděli při cestě do downtownu. Osobně toto místo považuji za dobrý výchozí bod pro cesty po západní části USA. K Las Vegas jen krátce, za mě osobně jedna návštěva stačila na celý zbytek života. Závěrem ještě omluva za kvalitu fotek, všechny jsou z mobilu.
o tomhle jsem neměl ani tucha 