PRG-STN
FR1014 - 26.8.2018 (Ryanair), odlet 6:40
B738 EI-FOW
Začínáme pěkně zostra. Příjezd na PRG před pátou ranní. Letiště je celkem prázdné a potkáváme buďto spolušílence nebo palubní personál pozdějších letů. Hned jak to jde odevzdávám naše jediné zavazadlo a s značně limitními příručáky (čti krosny) se vydáváme skrze kontrolu ke gatu. Už zde je hromada lidí a odhaduji, že let je asi plný. Je. To je pro moji 197 centimetrů rozměrnou postavu vždycky trošku problém jelikož doufám, že vedle mně nikdo sedět nebude (a místenky dražší než letenky do první řady si fakt nekupuji). Naplnění letadla jde celkem rychle a ještě se sluncem těsně u obzoru se vydáváme do Londýna. O cestě můžu říct jen to, že místa je (jako vždy) málo a sedím uprostřed, jelikož přítelkyně ráda sedí u okna. Dvě hodiny sluchátek v uších a hraní "Hledání min" stačí a jdeme na přistání v upršené Anglii (u nás tou dobou +30 a více a vodu jsem neviděl tak měsíc). STN je po ránu plně lidí, takže UK Border je trochu na dýl, ale s úsměvem ji procházíme. Následuje National Express a dva dny v Londýně.
LTN-KEF
EZY2295 - 28.8.2018 (easyJet), odlet 6:00
A319-211 G-EZGF - v nové livery
Na letiště se dáváme z londýnské Victorie autobusem National Express někdy po jedné ráno. Okamžitě zavírám oči a otevírám je u nápisu Luton Airport. Okamžitě hledáme místo na sezení, kde děvčata chvíli pospí. Já mezitím částečně přebaluji 20kg odbavené zavazadlo do jedné příruční krosny, jelikož u easyJetu jsem koupil 2x15kg. Při otevření přepážky okamžitě odevzdávám kufr, krosna ale neprojde jelikož má popruhy - takže šup s ní k nadrozměrným na druhou stranu haly. Pomalu se vydáváme ke gatu (s nakoupeným MealDealem) kde potkáváme hromadu lidí nám podobných (pohorky, krosny). U dvou děvčat bych tipl velikost příručního zavazadla (opět čti krosna) na minimálně 70 cm na nejdelší straně. Problém to ovšem není tak opět časně z rána vyrážíme vstříc Islandu. A319 je v nové livery easyJetu a vypadá fakt hezky. Výjimečně nemám spolusedícího u uličky (jen přítelkyně u okna) a tedy po probděné noci na Victorii a v Londýně usínám. O hodnu později se probouzím s absolutně odřeným čelem. Spal jsem opřený o reklamu na sedačce přede mnou. Čelo mám taky trochu zelené (reklama na europcar). Po třech hodinách dosedáme na Island. Doporučuji místa na pravé straně letadla (E a F) odkud je nádherný výhled na ostrov. Letiště Keflavik je nádherné. Kolem terminálu stojí hromada 757 Icelanair a pár fialových WOWairů (dnes už neexistující). Naše dovolená začíná. U terminálu vyzvedávám auto (jede k němu shuttle bus) a vyrážím na okruh.
Počasí nám přeje a po krásných osmi dnech a 2778km v autě jsem opět na letišti. Vracím auto a jdeme na odlet. První však ještě nově přiletivším udávám naše kempingové zbytky (karimatka, instatnty, karťuše a podobně).
easyJet LTN-KEF
Přílet na Island
Pod tím ledem v pozadí leží sopka Eyjafjallajökull kvůli které stála doprava v Evropě (a ano, naučil jsem se to vyslovit)
Ještě trocha Islandu (a ledu). Fotka je z 31. srpna, bylo příjemných +3°C. Po návratu do vlastni nás čekalo 28°C ...
Ranní přílety B757 + pár WOWair
KEF-LTN
EZY2296 - 5.9.2018 (easyJet), odelt 9:00
A19-211 - v nové livery
Odevzdávám zavazadla (krosna jde opět do nadrozměrných) a míří ke gatu. V dutyfree si kupuji ještě triko s textem Immigrant songu od Led Zeppelin a nápisem Island, na islandský svetr peníze nezbývají (stojí stejně jak všechny naše letenky
) Pasovka probíhá v pohodě a rychle a v 9:00 již rolujeme na runway a odlétáme směrem LTN. Letíme opět A319 a opět v nové livery. Moje anabáze se spaním je stejná, v noci jsme sledovali polární záři z kopce nad Reykjavikem a já poté ještě cestou na letiště přes čelní sklo. Před odevzdáním auta jsem si hodinku dáchl za volantem (ne za jízdy) a to bylo tu noc vše. V letadle se probouzím po dvou hodinách, čelo mám opět odřené ale dneska pro změnu černé (reklama na operátora). Pilot při přelete Manchesteru a Liverpoolu vtipkuje, že zde sídlí fotbalové kluby které stejně nikoho nezajímají, protože na Chelsea nemají - moje modré srdce jásá. Přistáváme na Lutonu, vyzvedávám zavazadla a míříme na National Express, jelikož nás ten stejný den čeká ještě jeden let. Teď ale pro změnu ze STN. Autobus se vyhýbá Londýnu, já stíhám nabít telefon a opět si pospat (více pohodlně) a kolem čtvrté odpolední jsme na Stanstedu.STN-BTS
FR2318 - 5.9.2018 (Ryanair), odelt 19:50 (23:15)
B738 EI-DWA
Čekají nás skoro čtyři hodiny Stanstedu. Odbavuji kufr na automatu, který očividně málokdo umí používat. Velmi, ale velmi ležérním krokem procházíme dutyfree, prohlížím si snad úplně všechno. Přicházíme na konec dutyfree, kde čeká asi milion a půl lidí. V ten moment hlásí, že let má nějaké zpoždění. Já už to vím , jelikož dané letadlo sleduji na flightradaru, ale děvčatům o tom taktně mlčím. Zpoždění na odletu se nakonec vyškrábe těsně nad tři hodiny. Jsme otrávení ale těsně před půlnocí odlétáme. Celou cestu posloucháme dementní komentáře spolucestujících (v obou federálních jazycích) k Ryanairu - nechápu, co za ty peníze čekají, letenka stála podobně jako jízdenka na pražské MHD. Za necelé dvě hodiny dosedáme na BTS, kde značně mrzutí celníci provádí pasovku. Za ní je ještě stánek policie kde můžeme nahlásit, že vezeme větší množství peněz. Nemáme ani floka, takže se nás to netýká. Zpoždění nakonec klesá pod 3 hodiny, takže se nás netýká peněžitý dárek podle nařízení EU. Vyzvedávám kufr a mířím na parkoviště kde nás čeká odvoz domů. Za hodnu přejíždíme hranici a o dalších 20 minut později spokojeně usínáme.
Celá tato anabáze včetně všech autobusů (dva ze tří jsem sehnal za 1 libru) vyšla těsně pod 4600 na osobu. Osobně bych zvolil méně krkolomnou cestu, ale spolucestující nedaly jinak. Letos nás Čeká PRG-CMB a doufám, že vyzkouším economy v Qatar airways. No uvidíme.
Klidně bych se přimlouval i za víc fotek z destinace... 
Něco málo přidám. Jinak nad Islandem je tak malý provoz, že kondenzační stopu jsem viděl tak 4x za celý pobyt. 
