Koncem roku jsem pak výlet začal pomalu organizovat, díval jsem se po letenkách a přemýšlel, jak výlet poskládat i kvůli pokud možno pozvolné aklimatizaci na vysoké nadmořské výšky. Nakonec mi nejlíp vycházelo koupit na peruánských stránkách LATAMu následující letenky: Lima - Arequipa, Arequipa - Cuzco a Juliaca - Lima s přestupem v Cuzcu; všechny létané Airbusy A319 nebo A320. Nakonec LATAM posunul první část posledního let o 16 minut (let LA2122 má směrování JUL-CUZ-LIM), a tak jsem, protože jsem neletěl sám, využil nabídky a změnil zdarma rezervaci na přímý let Juliaca - Lima, který byl předtím výrazně dražší. S lítostí jsem tak vyměnil možná trochu adrenalinové, ale asi každopádně zajímavé přiblížení a přistání za denního světla v Cuzcu za úsporu času a větší pohodlí. Během našeho pobytu v Peru nás čekal ještě jeden let, ale o něm trochu později. Teď zatím jen to, že po změně trasování cesty od jezera Titicaca do Limy se stal mým jubilejním, pětistým.
Maps generated by the Great Circle Mapper - copyright ® Karl L. Swartz
Cestu v business class Iberie tu máme podrobně popsanou od MadLiho (Po stopách Escobara VIE-MAD-MDE Iberia business class), který využil stejné aviosové akce. A tak zde jen řeknu, že náš let z Madridu do Limy byl velmi příjemný, letěli jsme naším oblíbeným dlouhým Airbusem A340-600, posádka byla velmi vstřícná a profesionální, jídlo se dalo, vína byla pitelná a cestou jsem se podíval na některé španělské filmy, které jsem chtěl vidět a které mně utekly v kinech. Nebojte, nějakou fotku zde dám ze zpáteční cesty.
V Limě jsme přistáli po jedenácti a půl hodinách letu kolem šesté hodiny večerní, a tak jsme po kontrolách jen přešli z letiště přes silnici do hotelu Holiday Inn, kde jsme přespali a počkali na náš ranní let do Arequipy, protože večer se nám už nikam nechtělo pokračovat a navíc už stejně nic neletělo.
Arequipa (AQP)
Arequipa je druhým největším městem v Peru (žije zde něco přes milión obyvatel), sídlí tam třeba peruánský ústavní soud. Někteří říkají, že je nejkrásnějším peruánským městem, každopádně centrum je zapsané mezi světovým dědictvím UNESCO. Leží v nižší nadmořské výšce než Cuzco (vztažný bod letiště v Arequipě leží ve 2560 metrech nad mořem), a tak se město stalo první zastávkou na naší cestě po Peru.
Po přistání mě zaujal sešup, kterým jsme to vzali po odbočení na pojížděčku - apron totiž leží, jak se dívám na Google Earth, o takových 24 metrů níž než konec dráhy.
Následující den jsme se na letiště, které loni odbavilo 1 921 316 cestujících, vrátili ještě za denního světla, abychom pak už skoro za tmy odletěli do Cuzca.
Nastupovali jsme jedním ze dvou nástupních mostů, které na letišti mají, a systém nástupu LATAMu byl následující: napřed nastupovali cestující s místy u okýnka, pak prostřední sedačky a nakonec cestující s místy v uličce. V Cuzcu jsme přistáli po 44 minutách letu už za úplné tmy a trochu nesví jsme rychle chytili taxíka do hotelu.
Cuzco / Cusco (CUZ)
Taky Cuzco se spoustou památek je na seznamu světového dědictví UNESCO. Krásné místo.
Město leží v údolí mezi horami a letiště pak přímo ve městě.
Kvůli poloze letiště je možno přistávat pouze západním směrem na dráhu 28 (na fotce zleva doprava) a startuje se pak opačně, z dráhy 10. Přistává se mezi horami (na fotce vlevo je vidět údolí, kterým se létá), tudíž není vhodné pro přímé přiblížení (ILS). Letiště leží v nadmořské výšce 3310 metrů, dráha je dlouhá 3397 metrů. Loni v Cuzcu odbavili tři a tři čtvrtě milionu cestujících - přes veškerá omezení zapříčiněná jeho polohou se tak jedná o druhé nejvýznamnější letiště v Peru. Letos v lednu začaly práce na novém mezinárodním letišti, které bude ležet v nadmořské výšce 3720 metrů v oblasti Chinchero ve vzdálenosti asi 30 km od stávajícího letiště.
Nejvýznamější památkou v oblasti i v celém Peru je samozřejmě Machu Picchu, kde jsme nakonec trochu zmokli.
Moc se nám líbilo ale i Posvátné údolí (Valle Sagrado). Po několika dnech v Cuzcu jsme pokračovali k jezeru Titicaca. Dalo by se letadlem do města Juliaca, ale my jsme zvolili celodenní cestu vlakem i v rámci aklimatizace na ještě větší nadmořskou výšku.
Mimochodem v Cuzcu nás zastihlo zemětřesení, které jsem já zaspal, ale u jezera Titicaca jsme pak pohyb země taky cítili.
Juliaca (JUL)
Od jezera Titicaca jsme se vraceli už letadlem, pokračovali jsme do Limy z letiště ve městě Juliaca. Jedná se o deváté nejvýše položené civilní letiště na světě, leží ve 3 826 metrech nad mořem a dráhu má dlouhou 4 200 metrů.
Cestou jsme obdivovali krásné peruánské Andy a těšil jsem se, že uvidíme Limu, protože se přilétá od jihu s městem po pravé ruce, letadlo obletí celé město a pak udělá otočku a přistane od severu. Nicméně už asi tři čtvrtě hodiny před přistáním začala vysoká hustá oblačnost, přes kterou nebylo nic vidět, a u toho tak zůstalo po celou dobu našeho pobytu v Limě. Prý tam tak často bývá. Konec konců bylo tak i pak v oblasti Pisco, která leží dvě stě kilometrů pod Limou.
Lima (LIM)
V Limě jsme se zajeli podívat do historického centra, madre mía, jaké tam mají na silnicích zácpy! A tak jsme spíš věnovali peruánské gastronomii v blízkosti hotelu, zašli jsme si třeba na degustační menu do nejlepší restaurace v Latinské Americe. A hlavně nás čekal ještě jeden výlet.
Čtyři sta kilometrů pod Limou se nacházejí obrazce na planině Nazca, které jsme určitě chtěli vidět, a samozřejmě jak jinak než z letadla. Vyhlídkové lety startují jednak z blízkého letiště v Nazce, ale také z letiště Pisco, které je o dvě stě kilometrů blíže k Limě, člověk tak ušetří několik hodin cesty po silnici a ve výsledku se tak dá výlet zvládnout za jeden den. My jsme si před vyhlídkovým letem dali ještě výlet na ostrovy Ballestas, které leží poblíž Piska a které někteří nazývají Galapágami pro chudé. Cestou z lodi jsme viděli náš první geoglyf - Svícen.
V ostrovní rezervaci hnízdí naprosto neskutečné množství ptactva,
kupříkladu to černé na kopci na následující fotce jsou všechno ptáci, člověk si pochopitelně z blízkosti vychutná i nezbytné průvodní jevy takového množství opeřenců.
Ale viděli jsme i lachtany a Humboldtovy tučňáky.
Po lodní exkurzi nás už zavezli na blízké mezinárodní letiště.
Pisco (PIO)
Terminál letiště Pisco byl otevřen před třemi lety.
Mimochodem pisco je také název místního destilátu z vinných hroznů a koktejl pisco sour (pisco s limetovou šťávou, sirupem a vaječným bílkem) je národní peruánský nápoj. Ale zpět k letišti: na to, jaký si postavili terminál, tu moc velký provoz nemají, letiště odbavilo loni kolem 60 tisíc cestujících; mimo vyhlídkových letů tu mají pouze jednu pravidelnou linku - LATAM sem létá z Cuzca v pátek a v neděli, a to ještě jenom pět měsíců v roce.
U přepážky v terminálu nás zvážili a dali nám palubní vstupenky a informace o letu a o tom, co cestou uvidíme.
Číslo letu byla registrace letadla. Klasicky jsme prošli bezpečnostní kontrolou a čekali u gatů v prázdném terminálu. Vlastně jsme měli štěstí ještě na jednu linku.
Když jsme čekali na náš let, přistál tento Boeing 737-300 venezuelské společnosti Estelar. Vypadá to, že Estelar létají dvakrát týdně přískoky linku z Caracasu do Santiaga de Chile a zpět, let má zastávku právě na místním letišti a jeho celkové trvání je naplánováno na devět a čtvrt hodin. Viděli jsme vystoupit jen posádku a pak tankování.





