Do Baku jsme se měli podívat už na podzim roku 2018, ale Qatarec nám zrušil denní stopover na letence, když zavedl přímě linky zvlášť do Tbilisi i Baku místo původně jedné spojené. Po 4 letech se konečně naskytla výborná možnost, jak se tam dostat..ano Azerbaijan Airlines sice létá do Prahy, ale přímý let je trochu nuda, za to ceny úplně ne. Lufthansa nabídla pěknou cenu a přestupy, a tak jsem akceptoval i jejich pocovidový přístup žádného palubního servisu, který byl a stále je uveden na této trase.
18. 11. 2022 PRG-FRA, LH1393
1030-1140 (zpožděno o cca 20 minut)
A320, reg. D-AIUB
age 8.8 years
obsazenost cca 94%
Letadlo bylo zpožděné už na příletu z FRA, což je taková klasika, která až tak moc ničemu nevadí. Alespoň jsme pohodlně stihli snídani v restauraci Runway a jednu Plzeň v prstu C. Let je rychlým 43 minutovým přískokem, podává se voda a LH čokoládka. Nejhezčí na letu byl výhled z okénka se slunkem, které jsme v Praze už několik dní skrz mlhu a mraky neviděli. Přičemž se do Prahy ještě toto odpoledne přihrnula první kvalitní sněhová nadílka.
Jako vždy nezapomínejte na popisky u fotek, občas do nich dávám postřehy, co nejsou v textu:)
- Nad 30 minut letu je voda a čokoládka, v tomto případě hlavně prosluněná!
Výstup byl po schodech a autobusem, jenže to vůbec nevadilo, Frankfurt je jak hračkářství. Provoz je už silný a pyšní se hlavně rozmanitostí společností a typů letadel, především těch širokotrupých. Vládnou tam Jumba 747 Lufthansy, jak stará, tak nová a ty doplňuje nespočet starých 767, velkých 777 a novějších 787 ze Severní Ameriky.
- Zadek královny je vidět z autobusu..
- ..a předek královny je hned za sklem terminálu. Taky vidíte v prvním patře paneláku první třídu a v druhém patře piloty s business class?
18. 11. 2022 FRA-GYD, LH612
1330-2115
A321neo, reg. D-AIED
age 4.1 years
obsazenost cca 99%
Na tento let jsem se hodně těšil a i přesto předčil mé očekávání. Sedadlo bylo polohovatelné, místa na nohy dostatek a crew velice milá. Nad mraky byl vidět často okolní provoz, přičemž jednou nás předlétla těžká a v nižší letové hladině letící, za to rychlejší, 747, která vylétla z FRA chvilku po nás. Let trval zhruba 4 h 15 min, a přestože měl probíhat placený servis, dostali všichni sendvič a pití zdarma. K výběru bylo i pivo a víno. Horší už bylo, že pasažéři nemají žádné info o průběhu letu. Obrazovky v úzkotrupé flotile LH neexistují a nějaký wifi portál s informacemi (jako má třeba Smartwings) jsem nenalezl. Piloti se v průběhu letu ani jednou neozvali (asi aby se spalo), pouze před letem. Takhle to bylo asi na všech 4 letech. I tak jsem na pravoboku ve tmě po hodinách letu poznal podle světel a tvaru hlavní město Gruzie, Tbilisi a tušil, kde jsme před těmi 4 roky chodili.
- Polštářky a deky v businessu. Oni ale byly na každé sedačce i v economy. Deky již nejsou balené do plastu, ale mají kolem sebe papírovou pásku.
- Lahváč na palubě, alespoň kousek tradice si LH zachovala. Po dopití padla bryskní otázka dáte si ještě jedno? No anoo
Od Tbilisi to už nebylo daleko do Azerbajdžánu a za 40 minut během klesání a nalétávání bylo z dálky dobře vidět osvětlené Baku. Letiště je kus za městem a s prostorem nemají problém, jsou tam dvě velice dlouhé dráhy, široké pojezdovky a stání rozházená velkoryse kolem terminálů, které místo na ploše nijak efektivně nevyužívají.
Hned po zajetí letadla na stojánku jsme se nestačili divit, když jsme přímo na ploše viděli spoustu vyzvedávačů s cedulkami, VIP busy, dodávky i nablýskaná auta. Docela komedie.
Přílet byl trochu opožděn, výběr hned druhé řady v economy pro rychlý výstup takticky moc nevyšel, protože nás od T2 hromadně převezl bus na nový T1. I tak jsme vyhráli a k pasovce se dostali jako jedni z prvních. Dostat razítko do pasu je formalita, za přepážkami byly jen mladší celnice. Rychle vybíráme z bankomatu 20 manatů, a musíme koupit Baku card, která platí na všechny druhy dopravy (stačí jedna pro více osob). Protože krabice na karty nevrací, prosíme vedle stojícího policajta, jestli by nám rozměnil. Po pochopení problému, že nechceme nahrát na kartu v přepočtu 280 korun, když jeden lístek na metro stojí 4 koruny, se ukazuje v dobrém světle a rozměňuje nám. Teď už jen stačí utéct k Aero Expressu a pípnout si kartou (18 korun) za cestu do centra, dvě minuty před odjezdem (další jede za hodinu). Tak tohle jsme zvládli.
Po chviličce hledání v úzkých křivolakých uličkách starého města nalézáme hotel a jdeme spát, tady už je po 23h (v ČR 19h). Ještě za zmínku stojí metro, mají 4 linky (z toho dvě kraťoučké), stanice dost hluboko a občas krásné. Jezdí tam mimo jiné i nemodernizované vozy, co na pražském A a B, z našeho pohledu takové příšerně hlučné historické soupravy. Kde jezdí červená i zelená linka, tam mají společné peróny, je tak dobré si hlídat, jakou linku daná souprava zrovna jede. Všechny vozy jsou totiž fialové. Zajímavá je místní kultura čekání, kdy lidé běžně stojí tak 30 cm od hrany perónu, a to i ve chvíli příjezdu vlaku.
- Do téhle krásné stanice jsme zabloudili mylem, když jsme si spletli soupravu. Zaplať pandu za to.
- Dřevěný interiér, dveře zavírající se rychlostí padající gilotiny.
- Fialová je taky barva.
- Snídaně v hotelu. Anglicky uměl jen recepční. Ubytování bylo hezké a extrémně levné, 320,- osoba/noc se snídaní.
První den jsme krom starého města obešli celý hezky udržovaný park při pobřeží, Malé Benátky byly vypuštěné. Na konci krom zajímavých staveb jsem si všimli startovní čáry pro F1. Cestou zpátky přes město jsme koupili místní halvu, orientální cukrovinku, prošli krásný Winter Park, Central Park a Taza Pir mešitu. Oběd jsme zkusili na našem hotelu, o víkendu měli cosi navařeno na otevřeném topeništi, přílohou byly jen špagety a k tomu mnoho omáček s masy. Upřímně nic moc.
- Kaktusy a vzadu dostavovaná budova.
- Potápka si suší křídla, no nevim, jestli ten ropný olej uschne. Kaspické moře na okraji města pěkné vůbec nebylo.
- Startovní čára F1, chvíli mi trvalo, něž mi ta divná ulice s boxy za ní došla.
- Pěkné nové nádraží včetně jednotek od Stadleru.
- Park uprostřed města, dole divadlo. Všechny parky byly hezké a udržované, jen všechny fontány už měly zimní odpočinek.
- Pozlacená mešita Teze Pir.
Večerní program byl projít kousek starého města a pak přilehlého centra, které večer opravdu žilo a na ulicích se proplétalo davem. Kulturní programy, restaurace, obchody..
- Vstup do lázní s hospodou. Tak to byl šílený bizár, interiér byl ještě vyšperkovanější. Ženám vstup zakázán, asi aby se nebály.
Další den jsme se vydali městským autobusem do místní rezervace Yanar Dag. I samotná cesta byla děsně zajímavá, protože autobus opustí hranice hlavního města a místo nablýskaných mrakodrapů a městských domů se objeví chudé příbytky. Nejvíc se mi ale líbilo ropné pole hned na okraji města. Poprvé v životě jsem viděl ty pomalu pumpující ropné věže těžící černé zlato. Abychom v dnešní době nezůstali jen u ropy, právě v Yanar Dagu uniká zemní plyn ze skály, trvale hoří a turisti ho tam chodí za 9 manatů očumovat (místní za 3).
- Starý a běžný mhd autobus, ve kterém lze zaplatit jedině pomocí Baku card. Cash nevezme ani babičkám, těm musí pípnout někdo z autobusu. Výborná je řadící páka.
- Těžba ropy de facto ve městě.
- Hořící skála.
Odpoledne cestou zpět do centra jsme to vzali pěšky kolem architektonicky zajímavého Centra Hejdar Alijev a přilehlých parků. Dále přes nový a starý bazar, kde jsme si koupili domů 1 kaki a jejich naprosto typické granátové jablko..za 80 korun, ani smlouvání nepomohlo, asi I. jakost.
- Nová kulturní centra.
- Granátová jablka jsou všude. To dražší, co jsme si koupili domů bylo fakt dobré.
Už umírající hlady jsme zašli do přeplněného nákupního centra, kde jsme ve food courtu odolali levnému McD a dali si moc dobrý turecký (středovýchodní) pide, což je něco jako pizza. Po nabrání sil a setmění jsme pokračovali pod nejtypičtější budovy Flame Towers města Baku, vlastně i Azerbajdžánu. Jsou na kopci, ke kterému vede nová pozemní lanová dráha za manat, nebo se dá k vrcholu vystoupat 555 schody. To je lepší varianta, protože se dostanete rovnou i na vyhlídku Manzara, odkud je vidět celé město včetně blízkých Plamenných věží. Promítají se na nich stále dokola působivé plameny, osoba mávající vlajkou a vlajka samotná.
- Vlajka..
- ..a plamínek.
Poslední čas jsme zašli utopit do Merkezi a Central parku, odkud je také skvělý výhled na osvětlené město. Obecně všude bylo spoustu světýlek a město působilo po západu slunce krásně. Po mnoha kilometrech v nohou jsme zašli do nějaké putyky na jeden místní Xirdalan, pak si vyzvedli větší batoh na recepci a odsunuli se metrem a busem na letiště, kde nás čekala noc. (Řidič autobusu nám věnoval chybějících 10 qepiků, tj. 0,1 manatu, abychom si mohli koupit lístek přesně a ne o 5 manatů dráž. Obecně všichni Azerbajdžánci byli moc hodní a milí, krom skupiny personálu letiště, jak se dočtete za chvilku, jaké zklamání.)
- Brána do starého města.
- Centrum města bylo vypiplané.
21. 11. 2022 GYD-FRA, LH613
0455-0710
A321neo, reg. D-AIEA
age 3.1 years
obsazenost cca 98%
Online check-in byl naštěstí na tomto letišti možný, a tak jsme měli boarding passy v aplikaci LH, ovšem nepustili nás do airside dříve než o půlnoci, prý čtečka palubek nezná lety na další dny a máme přijít přesně na půlnoc. První chvíli jsme zabili v McD, kde double big mac menu stálo 20,5 manatů, přičemž v obchoďáku v centru bylo za 10,5
Další skoro dvě hodinky jsme polehávali na menších gaučíkách. O půlnoci jsme tedy přišli před kontrolu palubek, security a pasovku, ovšem jiná služba nás vyhodila, ať počkáme před páskou 10 minut, bez vysvětlení. Všichni potřební zaměstnanci a úředníci tam byli, ale vykecávali se u stolu a bylo vcelku vidět, že námi opovrhují. Po 20 minutách jejich lenosti jsem si vzpomněl, že letiště je symetrické a v dalším rohu trojúhelníku je ta samá soustava kontrol. Šli jsme tedy dychtiví spánku ve sleeping podech, které byly v airside na dohled, zkusit štěstí tam. Bez problému nás hned vzali a šli jsme konečně na 3 a půl hodinky složit hlavu do rovného, měkkého, zavíracího a smradlavého podu. Ještě předtím jsem obhlídl, jestli se arogantní strana kontroly rozjela, nerozjela, furt kecali a čuměli do mobilů. Tak moc jsem na ně chtěl gestikulovat, že jsou jedničky..- Terminál 1 má pěkný, dobře zařízený a pohodlný interiér. Ještě by mě zajímal terminál 2, který byl z venku také nápaditý.
Budík nás budí ze spánku už ve 4h ráno, vyčistit zuby, natočit vodu z fontánky a šup do gatu, kde už probíhá boarding opět autobusy. Na stání nás opět čeká nádherná A321 New Engine Option s velkými Pratt & Whitney PW1000G motory. Je prostor pro focení a poprvé vidím, že se dodržuje maximální zatížení schodů a agent nás na ně pouští postupně. Na palubě nás vítá stejná stevardka, s jakou jsme letěli sem a usedáme na exitová sedadla. Po fotce je čas rozepsat se o podivnostech palubního servisu a výběru míst.
- Krásná A321neo..nevypadá až moc dlouze?
Při nákupu letenek do Baku vidí člověk, že si kupuje Eco Light, ale v žádném případě nevidí nic o občerstvení za letu. (U dálkovek nebo u letu do Tel Avivu, který je blíž než Baku, jsou příbory - občerstvení vidět.) Pokud není o občerstvení žádné info, cestující by předpokládal běžný placený servis na palubě. S tím souhlasí i informace na stránkách LH o nabídce občerstvení na krátkých a středních tratích. Vše je pak ke koupi na palubě z menu, žádné předobjednávky. Catering má tedy být pouze na dlouhých tratích (není definováno od kolika hodin letu a i tak jsou již veškeré snacky a tvrdý alkohol zpoplatněny). Na palubách všech úzkotrupých letadel jsou zřejmě menu v každém sedadle před Vámi. My jsme tedy měli šanci 4x nahlédnout do lístku, ale ani jednou jsme si nemohli nic koupit. Let do FRA je moc krátký a do Baku zas moc dlouhý. Byli jsme svědkem, kdy slečna vedle nás odmítla rozvážený catering a ke konci letu si nadvakrát zkoušela koupit něco z menu před sebou, což jí bylo vysvětlováno, že nic z toho na palubě nemají, tak jí přinesla alespoň kávu a bagetu z cateringu.
- Pořádní nálož čedaru. Bageta byla dost dobrá a napadá mi, že asi dávají jen vegetariánské sendviče.
Další zajímavostí je výběr sedadel, z a do Prahy jsem si nemohl změnit sedadlo ani za poplatek. Bylo natvrdo přiděleno během online check-inu. Pak se dali samozřejmě poprosit o změnu kolegyně na letišti. A u letů do Baku nastal zas druhý extrém, mohl jsem si vybrat jakékoliv sedadlo v economy třídě zdarma! Protože jsem byl rychlý, super exitová druhá řada nad křídly to jistila. (Super, protože druhá exitová se dá přece sklápět.) No a tady propojka k další, už nechvalné, zajímavosti u nových letadel Lufthansy, konkrétně A321neo. V 10. řadě (což je druhá řada economy) je sklápěcí sedadlo. Jenže od cca 14. řady nebo od předexitové řady až do konce letadla jsou již všechny sedadla nepolohovací. To mi teda přijde jako velký lowcost. Zvlášť když toto letadlo vypadá, že je s ním počítáno spíše na delší tratě, kvůli vymístěnému záchodu doprostřed kabiny (před exitem v zadní půlce letadla), což jsem viděl naposledy u 757
Toto není špatné, protože to vcelku rozbourá monolit dlouhé kabiny, v okolí exitových dveří je trochu místa navíc. Když jsem šel vyzkoušet, zda tento záchod nemá okénko (nemá, bohužel zaslepené), byl jsem šokován, jaký je vzadu neuvěřitelný bordel, pod lidma, na lidech, v uličce i na toaletě. A byl jsem šťastný za svou relativně přední exitovou řadu (a cestou tam za 10. řadu), že se mě tato mačkanice v bordelu netýkala. Fakt to vypadalo, jak nějaká linka do Indie.21. 11. 2022 FRA-PRG, LH1394
1005-1110 (zpožděno o cca 20 minut)
A320neo, reg. D-AINM
age 4.3 years
obsazenost cca 92%
Frankfurtské letiště je jedno velké bludiště, tentokrát nás po příletu chodby logicky dovedly na malinkou pasovku jen s dvěma celníky. Naštěstí jsme byli na špici, ale i tak je jednoduché se tam seknout, protože nejsou rozděleny toky na EU občany a ostatní lidi, třeba se studijními vízy a nemající zpáteční letenku. Pak nás chodba vyvedla úplně ven k check-inu, a tak jsme se zase začali probojovávat skrz security na schengenské odlety. Zkusili jsme ještě zabojovat o let do Prahy, který letí o 1 h 15 min dříve. Ale prý už je pozdě, museli bychom se zeptat 1,5 h před odletem, aby nás mohli dát do systému. Spíš trochu kecal, aby si usnadnil práci. Dřívější odlet do Prahy jsem pečlivě sledoval, taky byl zpožděný o skoro půl hodiny a lidí do A321neo s černými brýlemi nastupovalo požehnaně.
- Oloupaný lak a poškrábané čelo má i skoro 7 letý Dreamliner. Znalí ví, že je to ještě krásné staré Air Canada livery.
Naštěstí čekání uběhlo rychle a naše letadlo se vrátilo z Athén skoro včas. Až tady na čtvrtém letu lidé moc nereagovali na hlášení a nástup podle boarding groups (preboarding a skupiny 1 až 5) a jen si překáželi. Možná to bylo přelidněním a rozpoložením gatu. Postupně se to rozjelo, že jsme v letadle byli nastoupeni včas, jenže kvůli provozu jsme museli zůstat dalších dvacet minut na zemi. V rámci této doby jsme ještě čekali na 13 lidí z jiných příletů, ale nakonec to nestihli. S nimi by byl load factor snad 100%. Obligátní voda s čokoládou byla servírována a zanedlouho jsme se už kochali výhledem na Prahu, Vltavu, Podbabu, Dejvice a Divokou Šárku, přičemž jsme opět krásně viděli náš panelák.
- Pěkné přivítání od crew. Takové vychytávky jsem si nikdy nevšiml, využívají tento prostor častěji?
Kdo prolistoval fotky nebo snad dočetl až sem, díky za pozornost a brzy znovu napočtenou.
Kdybyste někdo lépe rozuměl podmínkám servisu u LH nebo věděl, kde najít přesné informace k daným tratím, budu za ně rád.
Všechno pak letělo se zpožděním, my měli celkem asi 2 hod.
A pardon, asi to ze začátku bylo takový rozkoplý, pral jsem se s fotkama a jejich natočením z komprese.
Zvlášť Tvoje kombinace 747, mou milované 346, 789 a CRJ by se na trip report moc hodila 
