Willkommen an Bord - Červenec 2025

[stenmeller]

NEW YORK

New York is always a good idea. Naposledy jsem tu byl minulý rok na podzim. Nyní to bude poprvé, kdy v tomto městě zažiju typické letní pařáky. Během čtyřiadvaceti hodin se toho sice moc stihnout nedá - ale protože se náš hotel v Long Island City nachází pouhých pár stanic metra od centrálního Manhattanu, nebude problém si zajet minimálně tam a prostě se jen tak toulat ulicemi města, které nikdy nespí. Však New York je místo, kde vás něco překvapí snad na každém rohu.

Bohužel jsem si ze svého posledního pobytu ve Vídni něco dovezl a místo toulek americkou metropolí jsem s teplotami 39°C strávil týden v posteli. Proč to vždycky musí přijít v létě? Minulý rok to byl Covid-19, letos je to jakási chřipka.

Bylo mi moc líto pobytu v New Yorku, o který jsem tak přišel. Místo toho mi ihned po nemoci napálil crew scheduling pohotovost!


STANDBY

Když mi bylo o pár dní později, v prvních hodinách mé ranní pohotovosti, naším dispečinkem telefonicky oznámeno, že mě potřebují na dopoledním letu do New Yorku, málem jsem omdlel radostí. Krátký let tam, 24 hodin v krásném městě, krátký let zpět, pouhé dvě noci mimo domov, ukončený standby blok, paráda.

I pohled na seznam členů posádky mě velmi potěšil. Znám tři kolegyně, dvě jsou moc fajn a jedna je při nejmenším 'nekomplikovaná'.

Tou nekomplikovanou je Mariama, která bydlí, stejně jako já, v Düsseldorfu. Mariama pochází z Guinei, vyrůstala v Belgii, později se s rodinou usadili v Německu. Mariama je sice pěkná a milá, ale taky trošku zpomalená, což jsem při našem společném letu do Punta Cany nezaznamenal pouze já, ale i ostatní kolegové.

Jednou z dalších známých kolegyň je Clara z Duisburgu, vystudovaná učitelka francouzštiny, která na své medové pasti pravidelně láká mladé piloty. Zná kompletně celý A330 kokpit do pětačtyřiceti let a zážitky z dobrodružství se svými úlovky neváhá na dlouhých letech sdílet se zbytkem posádky. Sice mi její chování přijde docela neprofesionální, ale když už se takové debaty zúčastnit musím, proč bych si pár příběhů neposlechl.

No a potom tu máme mojí drahou Johannu, která se mnou bude dnes pracovat v business class. Johanna pochází z Heilbronnu, její máma je Vietnamka a otec Gruzín. Johanna, ostatně stejně tak i Clara, maká jako šroub, takže je mi jasný, že dnešní let bude pohoda. Jenže pak nám do letadla nastoupila drobná blondýna a nám začalo být jasné, že taková pohoda to zase nebude.

Jelikož s lidmi už nějaký ten pátek dělám, vím, že naprostá většina všech 'složitějších pasažérů' nemá špatné úmysly. Většinou si lze jejich chování odůvodnit stresem spojeným s cestováním letadlem. Řada lidí trpí strachem z létání, spoustě zase nedělá dobře prostředí letišť. Do toho vaše dítě brečí, nemohli jste v noci spát, jste na cestě už dvanáct hodin, předpověď počasí v destinaci nevypadá nejlépe, co když zruší let, babičce se včera zase udělalo nevolno, nemluvíte anglicky, doma jste nevypnuli žehličku, nezalili kytky,... však to všichni známe.

Tato starší Američanka byla ale vyloženě zákeřná a podlá. Mou pozornost upoutala, když začala ihned po nástupu ječet na Johannu, aby jí ze sedadla 1F přestěhovala na sedadlo 1K, protože musí sedět u okénka.

'Cestuji každý měsíc a ještě nikdy, skutečně nikdy, se mi nestalo, aby mi dali místo bez okýnka. Já tam prostě musím sedět! If you don't allow me to sit there, I'm gonna die! Udělejte všechno, co je ve vašich silách, jinak vám udělám ze života peklo!' vyhrožuje mi a Johanně uvřeštěná bába.

Johanna se zhluboka nadechne a s úsměvem se jí zeptá, proč si sedadlo 1K nevyžádala u check-inu.

'Jak jsem měla vědět, že 1F není u okýnka? Já tu vaší firmu neznám. Skončila jsem u vás, protože Lufthansa měla plný let. Já nelítám s nějakýma charterama. Víte, já lítám každý měsíc. Lítám s La Compagnie, United, s Lufthansou. Tam já mám status, tam si mě váží. Ne jako u vás', pokračuje žena.

Tak jí vysvětlím, že si chvilku počkáme a jakmile budou na palubě všichni cestující, nějaké řešení najdeme.

'Najít řešení bych vám doporučila, jinak z toho budete mít problém!' zapiští drobná žena a já se jdu trochu uklidnit do palubní kuchyňky, kde Johanna připravuje první plato 'welcome drinků'. Incident popisuji naší vedoucí kabiny Katarině a klukům z kokpitu. Ti málem zemřou smíchy.

'Ti si té kartičkáři tedy doopravdy nesmírně váží, když jí vykopnou z přebookovaného letadla a pošlou rovnou k nám', baví se Clemens, náš kapitán. Slibuje mi, že pokud se její chování zhorší, ženu nechá vyloučit z přepravy.

Boarding byl ukončen celkem rychle. V kabině business class máme 30 míst, přičemž 29 z nich je dnes obsazeno a tou jedinou volnou sedačkou je 1K. Jaké to máme štěstí!

Přicházím tak té siréně oznámit radostnou zprávu. Ta se mezitím zabarikádovala a mezi sedadly 1E a 1F vytáhla clonu, aby dala svému sousedovi najevo, že s ním nechce mít nic společného. Celou dobu měla na nose veliké černé brýle a pořád něco ťukala do telefonu.

'Vidíte, už jsem napsala na vaší customer care a očekávám, že s tím něco udělají.'

'Nemusí dělat nic - protější sedadlo je volné. Posaďte se a já vám pomůžu přemístit vaše zavazadla', vysvětlím a snažím se celou dobu zůstat milý a profesionální.

Žena mi ani nepoděkuje. Naopak se vykloní k německému páru sedícímu ve druhé řadě a začne jim vykládat, že horší leteckou společnost nezná.

'Mohu Vám před startem nabídnout welcome drink?' zeptám se jí ještě, než z místa odejdu.

'Samozřejmě!'

Za vteřinu se vrátím se skleničkou sektu.

'Je to šampaňské?' ptá se žena.

'Ne, tohle je sekt. Ale šampaňské máme tady', odpovím.

'Tak mi doneste šampaňské', prohodí cestující a vrazí mi sklenici sektu naštvaně do ruky.

Když jsem šel o pár minut později, krátce před nakopnutím motorů letadla, sesbírat poslední sklo, všiml jsem si, že se tato dáma svého šampáňa ani nedotkla.

Začínám si opravdu myslet, že se jedná jen o nějakou špatně sehranou scénku. Třeba nás právě někdo natáčí a na konci letu mi přijde nějaký chlap ze štábu říct, že v kabině je kamera.

Servis probíhal bez jakýchkoliv problémů. Ta strašidelná ženská ho celý stejně prospala.

Let byl celkově moc klidný. Všech 28 cestujících v businessu bylo super a tým v premium economy a economy také pracoval výborně. Jelikož jsem na dnešním letu zástupcem vedoucí kabiny, chodím pravidelně sledovat i dění dozadu. Kabina a toalety čisté, cestující často buď něco chroupají, anebo se dívají na filmy. Kolegové jsou skvěle sladění a doopravdy makají.

Spánek té naší čarodějnici evidentně udělal dobře, jelikož se z peřin vyhrabalo usměvavé sluníčko.

'Ještě nikdy jsem se v letadle tak skvěle nevyspala! A ten váš servis a pozornost... to je něco, co se dnes na palubách letadel často nevidí.'

S Johannou nám padají ústa. Dáma si objednává zelený čaj a vypráví nám o svém pejskovi. Ten s ní momentálně žije v Německu, ale protože trpí jakousi vzácnou chorobou, musí pro něho v USA vyzvednout léky. Ty jí lékař nemůže poslat, protože by jí je jinak zabavili celníci.

'Letím do New Yorku vyzvednout ty léky a zítra letím zase hned zpátky', sděluje nám žena a my se s Johannou už nemůže dočkat, až jí uvidíme podruhé.

První polovinu pobytu v New Yorku se věnuji večerní procházce po Long Island City. Část mé posádky odjíždí metrem na večerní představení na Broadway. Já nemám na něco takového, v den příletu, vůbec pomyšlení. Druhý den se vydám s Johannou na Manhattan, pouhé tři stanice metrem od našeho hotelu. Cestování metrem je v NYC velkým zážitkem. Stanice jsou často špinavé, stejně jako soupravy a někteří cestující. Docela se štítím na cokoliv sáhnout nebo si dokonce sednout.

Odpoledne si nás opět u hotelu vyzvedává crew bus a s celou posádkou míříme na JFK. Když kapitán Clemens zjistí, že se Mariama narodila v Conakry, začne nám vyprávět o svých afrických dobrodružstvích z dob, kdy létal jako první důstojník u belgických Brussels Airlines.

Absence čarodějnice z předešlého letu byla příslibem klidné noční plavby do Evropy. Představy o klidném letu se rozplynuly v okamžik, kdy nám do business class naklusaly tři ultraortodoxní židovské rodiny.

Jedna z rodin byla poměrně nenáročná. Jídlo si přinesli vlastní, protože to naše neposvětil rabín. Celou dobu si tak něco chroupali a četli si náboženskou literaturu. Druhou rodinu jsem musel celou obsluhovat sám, protože se nemohli nechat obsluhovat od ženy. Třetí rodinou byl americko-izraelský pár. Pán mi vrazil do ruky svůj telefon a prohlásil; 'Internet!'

Jelikož nám dnes permanentně kolabuje připojení, musím jeho telefon, a také telefon jeho ženy, přijít k internetu připojit asi devětkrát. Kouzelné je na této situaci to, že má muž celý svůj telefon v hebrejštině, takže se naviguji pouze pomocí ikonek.

'Je ta vaše Whiskey košer?' ptá se muž a do ruky mi ještě strčí košíček se sladkostmi, který v business class našim hostům nabízíme. V něm je obvykle k nalezení balíček bonbónů Haribo, nějaká čokoláda, popcorn, chipsy a mangový džus. Pán chce, abych zjistil, co všechno z toho smí konzumovat.

Haribo dávám rovnou stranou, protože obsahuje želatinu. Zbytek vypadá dobře. Na většině produktů je napsáno, že jsou halal. Nějak si z toho odvodím, že když jsou halal, budou nejspíše i košer. Má teorie se ale pánovi nezdá a vrací mi celý košíček se snacky.

Nakonec nesáhl ani na zbytek večeře, který jsme tu noc servírovali.

Ve Frankfurtu z letadla vystupují spokojení cestující. I naše ortodoxní osazenstvo cestu s námi přežilo. Zdá se, že výrazy jako 'děkuji' a 'prosím' nebudou moc košer, jelikož ve slovníku těchto lidí dost často chybí. Ale jakousi formu vděku mi přeci jen pár z nich na konci prokazuje. Je však nutné podotknout, že pouze mě, jelikož Johanna a vedoucí kabiny jsou ženy, které by je mohli nedopatřením asi svést. Na ty se totiž při výstupu ani nepodívali.


ŠVÝCARSKO

V létě naše aerolinka provozuje i několik sezónních spojů z letišť mimo Německo. V předešlém reportu jsem vás vzal do Vídně, nyní se společně vydáme do Švýcarska, odkud obsluhujeme pár destinací ve Španělsku, Řecku a na Kypru.

Na pětidenní misi do Curychu a Basileje se mnou firma vypravila jeden žlutý Airbus A320-200 a tři děvčata z DDR. Barbara, Antje a Petra. Tři rodačky z východního Berlína, přičemž Barbara a Antje se znají ještě z dob, kdy obě pracovali pro Interflug. Náš tým doplňoval čtyřicetiletý kapitán Jens, přeběhlík z Ryanairu, a mladý Simon, first office, kterého firma do kokpitu pustila teprve nedávno.

Naší výpravu čeká první den pouze kraťounký let z Frankfurtu do Curychu. Na palubě pouhých šedesát cestujících, žádné drama, za třicet minut přistáváme na upršeném Klotenu. Po příjezdu na hotel stíháme vyrazit ještě na snídani. Hotel jí posádkám nabízí za pouhých 10 CHF, což je na místní poměry prakticky zadarmo.

Curych je město přehledné, malé, na můj vkus trochu sterilní a provinční. Ve Švýcarsku je do dnes možné vypozorovat pozůstatky vlivu vůdce švýcarské reformace Ulricha Zwingliho. Jeho reformace byla, ve srovnání s tou luterskou, mnohem racionálnější, strožší a přísnější. A takový je i dnešní Curych a jeho obyvatelé. Ve veřejném prostoru se dbá na čistotu, organizaci a účelnost. Architektura preferuje funkčnost a čisté linie. Ve společenském chování převládá umírněnost a spolehlivost, životu veřejnému zase dominuje pořádek a sociální stát.

Takže až někdy navštívíte Curych a budete se ptát, proč je vám najednou tak ouzko a máte chuť si prostřelit hlavu, poděkujte Zwinglimu.

Německo není dokonalé a to je možné ten důvod, proč je život v něm tak barvitý. Ze švýcarské strohosti by mi po pár dnech hráblo. Z čeho mi ale málem doopravdy hráblo byl ten jejich příšerný dialekt. Pokud máte po podzimních volbách v plánu emigrovat do Švýcarska a myslíte si, že vám znalost standartní němčiny usnadní život, zažijete na místě nepříjemný střet s realitou. Do teď nerozumím tomu, proč té své řeči říkají Švýcaři 'němčina'. To je jako kdyby si Ukrajinci přejmenovali ukrajinštinu na ukrajinskou češtinu. Však i Slováci mají, přes veškerou podobnost, svůj vlastní jazyk. A Holanďani té své němčině taky říkají nizozemština.

Naštěstí bylo našem švýcarským hostům jasné, že mají tu čest s německým personálem a brali to ohleduplně na vědomí. Musím ale říct, že když mi švýcarská babička vysvětlovala, že si její vnučka zapomněla na bezpečnostní kontrole řetízek od přítele, pomohla mi snad jen krátká modlitba a metoda 'stačí, když rozumíš ve větě pár slovům - kontext si z toho nějaký vyvodíš'.

Vysvětluji tedy ženě, spisovnou němčinou, že se má po návratu domů zastavit na 'ztrátách a nálezech'. To její vnučku moc neuklidnilo a její babička se začala ptát, zda by nemohl náš kapitán na letiště v Curychu zavolat a zeptat se, zda ten řetízek doopravdy našli. Nechci tu nikomu rozbíjet romantické představy o všemocném palubním personálu, ale možné by to nebylo. Každopádně jsem paní odpověděl, že našeho kapitána, který nemá jistě nic jiného na starosti, informuji a že řetízek se určitě najde.

Zdá se, že i přes jazykovou bariéru se mi podařilo paní utěšit, protože mě radostí popadla za ruku a začala s ní třást tak silně, až mi jí málem utrhla.

Mimochodem, jsme na cestě z Curychu na ostrov Ibiza.

V rámci Evropy považuji lety na Baleáry za ty náročnější. Život nám komplikuje délka letu. Lety na Ibizu a Mallorcu jsou moc krátké. Lety za Švýcarska na Baleáry jsou ještě kratší. Situaci nám neusnadňuje ani fakt, že na letech mimo EU prodáváme tabák. Stihnout servis v plné kabině a prodej duty free je tedy občas řádná výzva.

Krásně se to projevilo následující den při routingu ZRH-FRA-PMI-BSL.

Úsek z Palmy do Basileje trvá 1:15h. Letoun praská ve švech. Jelikož si za zboží účtujeme německé ceny, nakupují Švýcaři jak smyslů zbavení. Pán chce KitKat, pivo, sendvič, Colu s ledem, náplně do e-cigaret a hodinky. Jeho dcera si objednává také colu, ale chce k tomu i porci těstovin, která se musí ohřát. Syn si dá bagetu, vodu, čokoládu, chipsy a butter chicken. Maminka chce tři parfémy, prosecco, dva řetízky pro sestřenici, rtěnku a náušnice. Toto se opakuje prakticky v každé řadě. Můj oblíbenec je Albánec, který si chce koupit asi dvacet věcí a když po něm chci kartu, oznámí nám, že žádnou kartu nemá, protože nesnáší banky.

Už dlouho jsem nezažil takový stres při práci. Vzhledem k délce letu jsme nezvládli obsloužit každého. S Antje jsme se snažili od lidí vysbírat před přistáním alespoň odpadky, ale ani to nebylo možné dotáhnout do konce. Pás si zapnu v momentě, kdy naše pneumatiky líznou asfalt přistávací dráhy v Basileji.

V Basileji tráví čas celá posádka společně. U večeře se vyptávám Antje a Barbary na jejich život za minulého režimu. Jaká vlastně byla práce letušek za dob, kdy se běžný smrtelník nedostal bez výjezdní doložky ani do sousední vesnice? Zajímá mě jejich první konfrontace se Západem. Zajímá mě jejich první kontakt s novou realitou, když padla berlínská zeď.

Antje hovoří o svém otci, který sloužil u Stasi. Právě díky jeho angažmá měla Antje možnost tuto práci vykonávat. Jelikož byla klasifikována jako loajální občanka NDR, nemusela se stát členkou strany.

Barbara zase mluví o své matce, zapálené komunistce, které se pádem železné opony zhroutil svět. Cítila se být podvedena. Podvedena režimem, kterému věřila. Barbara se poprvé dostala do kontaktu se Západem během svých zahraničních pobytů. Po dvou letech létání mezi Berlínem, Prahou a Moskvou byla vybraným letuškám dána možnost podívat se i do míst za oponou. Během pobytů na Západě se Barbara věnovala nákupům a různým 'černotržním' aktivitám. Posádky byly v zahraničí pod drobnohledem. Po návratu do Berlína musel letecký personál firmě reportovat, co dělal, co viděl a s kým se setkal. Někdy se samozřejmě stávalo i to, že během takového layoveru někdo zmizel.

Poslední den, díky Bohu ve svobodném světě, absolvujeme let z Basileje na Mallorcu a z Mallorcy do Frankfurtu. I tentokrát to byl slušný stres, ale i tentokrát z letadla vystupovalo 180 spokojených cestujících. Vedoucí kabiny Barbara chtěla, abychom Švýcarům ukázali, že si bez nás nedokáží představit už žádnou dovolenou. Její slova jsme si vzali s holkama k srdci. Po nočním přistání ve FRA mi Barbara předává písemnou pochvalu za skvělý a konzistentní servis, vynikající spolupráci, důklad na komfort a bezpečí našich hostů.


SAN FRANCISCO

Na konci měsíce mě čeká jeden let do San Francisca. Firma mě sem posílá celkem často. Jsem za to ostatně rád, protože jsem si za těch pár let město docela oblíbil. Krásná architektura a krajina kolem, příjemná atmosféra a počasí.

Do San Francisca navíc poletím s letuškou Nancy, se kterou jsem se seznámil minulý měsíc na letu do Hurghady. S Nancy je neuvěřitelná sranda. I ona se na náš další společný let moc těší.

Krom Nancy vidím na seznamu posádky i další známá jména. Berlíňanka Claudia je letuška, která mě zaučovala na mém vůbec prvním letu. Tehdy jsme spolu letěli z Frankfurtu do španělského Alicante. Claudia létá již přes dvacet let. Momentálně studuje teologii a chystá se přejít na dráhu kazatelky v jednom berlínském reformním kostele, kde dnes dělá občasné přednášky o cestování do dalekých krajů.

Naší vedoucí kabiny je Sarah, která je i mým cabin crew managerem. Mám Sarah sice rád, ale mít jí na letu znamená být také pod neustálým drobnohledem. Sarah je stará škola, skvělá letuška a dobrá manažerka. Ale občas se s vámi nemazlí. Dívkám kontroluje lak na nehtech a náušnice. Jelikož má Rakušanka Helena náušnice příliš veliké, musí si je sundat. Helena se mnou také už někde byla. Sice jsme si nemohli oba vzpomenout, kde to bylo, ale oba víme, že náš tehdejší první důstojník měl sexy zadek.

Já dnes s kolegyní Verenou opíjím cestující premium economy. Ti jsou prima. Většina z nich jsou Němci. Dobrá nálada vládne kabinou celých jedenáct hodin.

Po příjezdu na hotel jdu s Nancy a klukama z kokpitu na ramen. Jedna dobrá restaurace je hned vedle našeho hotelu. Na druhý den mám v plánu navštívit Golden Gate Park. Tam se dostávám pěšky - z Tenderloinu přes mou oblíbenou japonskou čtvrť. Tu navštěvuji kdykoliv v San Fransciscu jsem. To místo mě nesmírně uklidňuje. Celé místo působí tak autenticky, že si chvílemi člověk jako v Japonsku připadá.

V Golden Gate Parku se dá strávit opravdu celý den. Procházím ho celý až k oceánu. Ocean Beach na mě veliký dojem nedělá. Ale možná je to dané i dnešním, velmi sychravým počasím. Každopádně tu přespává celkem dost bezdomovců.

Zpátky do Německa vezeme několik indických rodin. Vzhledem k tomu, že je Indů plné Silicon Valley, řada rodin těchto dobře placených IT workers cestuje do Indie s přestupem v Evropě. Já si poslední dobou ale nemůžu vybavit jediné severoamerické velkoměsto, kde by nežila veliká indická komunita. V takovém Torontu žije Indů snad ještě více, než v Bombaji.

Mezi kulturní specifika této demografie se řadí obrovská obliba 'wheelchair' servisu na letištích. Kdykoliv vidím na lince do Toronta nebo San Francisca wheelchair, ihned je mi jasná barva pleti daného hosta.

I dnes máme wheelchairů asi padesát, což zhruba koresponduje s počtem našich indických zákazníků. Ani jsme nepozavírali veškeré přihrádky nad hlavami cestujících a kabinou se rozléhá drnčení 'call bellů'. Dvěma indických babičkám se již teď začíná dělat zle, kácí se a potřebují ihned vodu, která nesmí být, dle jejich slov, ani moc teplá, ani moc studená.

Jeden pár se mi snaží lámanou angličtinou vysvětlit, že nemohou konzumovat stravu s obsahem sodíku. Speciální jídlo s nižším obsahem sodíku si ale už nepředobjednali. Ale protože snad každý Ind trpí nějakou alergií, nemocí, nedostatkem, namůže chodit a dát si vlastní zavazadlo do přihrádky, v duchu nad tím mávnu rukou.

'Zeptám se vedoucí kabiny, zda by v business class nenašla nějaké jídlo bez sodíku. Ale nic vám nemohu slíbit', oznámím páru a zahraju falešný soucit, za který bych v Hollywoodu dostal minimálně tři Oscary.

Vedoucí kabiny Sarah na to reaguje následovně; 'Indové? Jo, ti chtějí hlavně pozornost. Bez sodíku nemáme nic. Ale sám uvidíš, že později sní všechno.'

A také měla Sarah pravdu. Po těstovinách a cordon bleu se zaprášilo a oba z letadla vystupovali šťastní a naživu. Stejně i tak z letadla po svých vystoupila většina vozíčkářů. To létání má prostě léčivé účinky.

V srpnovém reportu vás vezmu na čtyři dny na ostrov Mauritius, do kanadského Vancouveru a dvakrát do New Yorku. Tak se mějte!

[Fabo]

Tak to zní, žes měl celkem príma srpen.

[whiskey]

Fajne!
Ja som si doniesol minuly rok covid v auguste z Bulharska. Tento rok som neletel v lete nikam a isiel radsej autom do Tatier

[Globik]

Fajne!
Ja som si doniesol minuly rok covid v auguste z Bulharska. Tento rok som neletel v lete nikam a isiel radsej autom do Tatier

Jestli jsi loni onemocněl až po návratu, tak gratuluju! My jsme měli v červenci svatební cestu 12 let od svatby, 14 let jsme nikde nebyli spolu sami bez dětí, moje žena si vybrala Faery. Já přiletěl z Prahy přes Kodaň, ona přes Seattle a Keflavík. Dva dny po příletu na místo začala mít chřipečku, nějak jsme to tam doklepali a v Česku, poté co nakazila část příbuzenstva, jsem si ulělal domácí test
Pro kolegu personu dodávám, že jsme všichni očkováni. Osobně kdybych nebyl, tak to sem nepíšu.

[Sau]

Díky!

[Globik]

Omlouvám se, že napřed reaguju na reakce a pak teprve si čtu celý report
Jako vždy nádherně napsané plus oceňuju tu nekorektnost a těším se na další díl!
Btw.vyzkoušel jsi v SF někdy taxi Waymo?
Jinak, co se týče falešných vozíčkářů, tak Southwest je nazýván "zázračnou aerolinkou", protože velké množství lidí, kteří si vyžádají asistenci na vozíčku, pak opouští kabinu po svých. Důvodem je open seating a tím se dostanou do preboardingu. Open seating ale končí (v listopadu ještě letím s open seating, ale na březen už máme letenky s konkrétními sedačkami) a tak snad ubyde těchto podvodníčků.

[Dino55]

Děkuji za krásný report.

[shady]

Vdaka za dalsie super citanie! Ti Indovia si davaju voziky aj kvoli security, nemusia cakat v rade.

[pavelpmi]

Opět mockrát díky za výborný, čtivý a velmi zajímavý report!

Super postřehy o Curychu, můj první dojem byl přesně takový.

Moc zajímavé informace z odpovědí na tvé zvídavé dotazy letuškám z bývalé NDR.

San Francisco mě taky láká, i když poslední dobou čtu, že už to není to, co bývalo, chtěl jsem ho zakomponovat do mé další cesty, ale nakonec až někdy příště.

A my na Baleárech jsme součástí EU, Baleárské ostrovy jsou i územím EU pro DPH a spotřební daně. (Zatímco třeba ostrovy Kanárské v EU jsou, ale z daňového hlediska se považují za mimo EU).
Když říkáš, že lety na Baleáry jsou pro vás náročné kvůli (krátké) délce letu, jak je to s chováním cestujících těchto na letech ze zemí, odkud lítáte? Píšou, že třeba lety z Velké Británie a zvláště na Ibizu jsou v tomto smyslu celkem problematické. Já jsem třeba nedávno letěl třikrát do Palmy z Vídně ve večerních hodinách a vždycky tam byla aspoň jedna rozjařená a popíjející skupinka mladých lidí evidentně cestujících za další zábavou do Arenalu a rušících chováním a hlukem ostatní cestující v letadle.

Ještě jednou díky za skvělé čtení!!!

[stenmeller]

Omlouvám se, že napřed reaguju na reakce a pak teprve si čtu celý report
Jako vždy nádherně napsané plus oceňuju tu nekorektnost a těším se na další díl!
Btw.vyzkoušel jsi v SF někdy taxi Waymo?
Jinak, co se týče falešných vozíčkářů, tak Southwest je nazýván "zázračnou aerolinkou", protože velké množství lidí, kteří si vyžádají asistenci na vozíčku, pak opouští kabinu po svých. Důvodem je open seating a tím se dostanou do preboardingu. Open seating ale končí (v listopadu ještě letím s open seating, ale na březen už máme letenky s konkrétními sedačkami) a tak snad ubyde těchto podvodníčků.

Aplikaci Waymo jsem si stahoval, ale nevzalo mi to německou kartu a chtělo to bezpodmínečně americké PSČ. Kolegyně mi potom řekla, že si musíš přehodit nastavení telefonu na USA. Tak to možná příště zkusím, protože do Evropy se tohle dostane nejdříve tak za padesát let. To už se bude z USA dát teleportovat na Mars.

[stenmeller]

Opět mockrát díky za výborný, čtivý a velmi zajímavý report!

Super postřehy o Curychu, můj první dojem byl přesně takový.

Moc zajímavé informace z odpovědí na tvé zvídavé dotazy letuškám z bývalé NDR.

San Francisco mě taky láká, i když poslední dobou čtu, že už to není to, co bývalo, chtěl jsem ho zakomponovat do mé další cesty, ale nakonec až někdy příště.

A my na Baleárech jsme součástí EU, Baleárské ostrovy jsou i územím EU pro DPH a spotřební daně. (Zatímco třeba ostrovy Kanárské v EU jsou, ale z daňového hlediska se považují za mimo EU).
Když říkáš, že lety na Baleáry jsou pro vás náročné kvůli (krátké) délce letu, jak je to s chováním cestujících těchto na letech ze zemí, odkud lítáte? Píšou, že třeba lety z Velké Británie a zvláště na Ibizu jsou v tomto smyslu celkem problematické. Já jsem třeba nedávno letěl třikrát do Palmy z Vídně ve večerních hodinách a vždycky tam byla aspoň jedna rozjařená a popíjející skupinka mladých lidí evidentně cestujících za další zábavou do Arenalu a rušících chováním a hlukem ostatní cestující v letadle.

Ještě jednou díky za skvělé čtení!!!

Návštěva San Francisca se zcela jistě vyplatí. Krásné město se zajímavým přírodním reliéfem a poutavým okolím. Je sice pravda, že poslední roky přinášejí i méné lichotivý obraz v podobě bezdomovectví, fentanylové epidemie a lehkého úpadku tech-optimismu. Na druhou stranu jsou tyto problémy soustředěny pouze do některých oblastí. Náš hotel se nachází v oblasti Tenderloin, která je asi nejvíce postižena právě zmiňovaným bezdomovectvím a drogovou krizí. A přestože to působí nevábně, necítím se být v této oblasti nějak ohrožen na bezpečnosti. Zbytek města je potom fajn - SFO se stalo rozhodně mým nejoblíbenějším městem v USA.

Ano, ale na letech z/do Švýcarska se tabák prodává jako na každé ‘mimoevropské’ lince.

To je velmi složitá otázka. Z Vídně jsme na Mallorcu vezli zejména turisty ze střední a jihovýchodní Evropy, přičemž za hlučnou by se dala označit jedna skupinka ze Srbska a jedna ze Slovenska. Přesto bylo jejich chování celkem snesitelné a pánové se nechali usměrnit. Žádný extrém. Naše německá klientela je mnohem pestřejší. Na Mallorcu nejezdí jen ožralové, ale také rodiny s dětmi, golfisti, sportovci mířící za aktivní dovolenou, milovníci vína a jídla, bohatí majitelé místních vil, mladí, staří, úplně každý. Zejména na ranních letech (levnějších) s odletem z Frankfurtu v pět hodin je na palubě možné vidět mladší jedince, kteří si prvního panáka dali už předešlý večer. Ti ale většinou usnou, maximálně se poblinkají. Lety v pozdějších hodinách jsou pestré a tyto grupy se v tom davu ‘ztratí’. Zatím jsem ale nezažil let na Mallorcu, kde by došlo k nějakému incidentu nebo vyloučení z přepravy. Za Brity mluvit nemohu, ale dokážu si představit, že jejich chování je o něco divočejší. Zaznamenal jsem však, že už i Němci začínají mít mezi místními horší renomé, než tomu bývalo v dobách, kdy Britové byli ti divoši a Němci o trochu více civilizovaní. O tom budeš mít ale, jako náš zahraniční reportér z ostrova, mnohem lepší informace.

Pokud jde o Ibizu, z Německa přitahuje tento ostrov trochu jinou demografii. Ostrov je považován za exkluzivnější. Na letu spatříte zejména rozveselené party girls, hodně nafouklých pysků, silikony, kýč a nouveau riche s nulovým vychováním. V tomto ohledu jsou mi lety do PMI milejší.

[Globik]

Omlouvám se, že napřed reaguju na reakce a pak teprve si čtu celý report
Jako vždy nádherně napsané plus oceňuju tu nekorektnost a těším se na další díl!
Btw.vyzkoušel jsi v SF někdy taxi Waymo?
Jinak, co se týče falešných vozíčkářů, tak Southwest je nazýván "zázračnou aerolinkou", protože velké množství lidí, kteří si vyžádají asistenci na vozíčku, pak opouští kabinu po svých. Důvodem je open seating a tím se dostanou do preboardingu. Open seating ale končí (v listopadu ještě letím s open seating, ale na březen už máme letenky s konkrétními sedačkami) a tak snad ubyde těchto podvodníčků.

Aplikaci Waymo jsem si stahoval, ale nevzalo mi to německou kartu a chtělo to bezpodmínečně americké PSČ. Kolegyně mi potom řekla, že si musíš přehodit nastavení telefonu na USA. Tak to možná příště zkusím, protože do Evropy se tohle dostane nejdříve tak za padesát let. To už se bude z USA dát teleportovat na Mars.

Údajně jde platit prostřednictvím Apple pay a od loňska i Google pay. Stojí to za to, je to zážitek, byť ne úplně levný.

Když jsme u diskriminace, mě podobně diskriminuje Ahold, nemůžu si stáhnout appku českého Alberta, protože i když mám v telefon nastavený na češtinu, je v něm i česká SIM, tak i když se nacházím v Česku,tak mi Google play tvrdí, že appka není určena pro mojí zemi. Takže za určité zboží platím zbytečně víc. Protože jsem mám asi nastavenou domovskou zemi telefonu USA. Ale ani nevím, kde se to nastavuje (teď jsem jeden telefon nastavoval z reaktivovaného továrního nastavení a pokud se nemýlím, tak jsem volil jen jazyk).

[whiskey]

Když jsme u diskriminace, mě podobně diskriminuje Ahold, nemůžu si stáhnout appku českého Alberta, protože i když mám v telefon nastavený na češtinu, je v něm i česká SIM, tak i když se nacházím v Česku,tak mi Google play tvrdí, že appka není určena pro mojí zemi. Takže za určité zboží platím zbytečně víc. Protože jsem mám asi nastavenou domovskou zemi telefonu USA. Ale ani nevím, kde se to nastavuje (teď jsem jeden telefon nastavoval z reaktivovaného továrního nastavení a pokud se nemýlím, tak jsem volil jen jazyk).

rozhoduje nastavenie "country" tvojho google konta, jazyk telefonu s tym nic nema. Musel som podobne menit krajinu accountu kvoli blbym appkam, co su geofenced z nejakeho neznameho dovodu.

[pavelpmi]

Pokud jde o Ibizu, z Německa přitahuje tento ostrov trochu jinou demografii. Ostrov je považován za exkluzivnější. Na letu spatříte zejména rozveselené party girls, hodně nafouklých pysků, silikony, kýč a nouveau riche s nulovým vychováním. V tomto ohledu jsou mi lety do PMI milejší.

Ty vždycky tak všechno super vystihneš. Přesně to jsem vídával přes léto v salónku, když jsem dojížděl (dolítával) na Ibizu do práce.