Legračnější byl ovšem návrat. Japonské shinkanzeny jsou víceméně známé svou neobyčejnou přesností a spolehlivostí. Tedy i mně připadala tříhodinová rezerva při příjezdu do Tokia jako dostatečná (odlet 11:30, příjezd do Tokia v 8:26, odjezd na letiště v 9:00). Ovšem už ráno přijel onen úžasný rychlovlak Nozomi na nástupiště o 15 minut později, a co hůř, po nějaké době kodrcavě zastavil v rýžových polích a stál a stál... Nikdo z crew nebyl mocen slova anglicky. Tedy měli ovšem překladač, tzn. po desetiminutovém ťukání do klávesnice laptopu se objevila velmi informativní anglická věta: Now we stay in the fields.
Ano. To bylo ovšem zřejmé. Přesto, byli to víceméně chápaví Japonci, takže když jsem jim nakreslil letadlo s nápisem ANA, tak do ANy zavolali. Až tato slečna u sluchátka mi řekla, že bylo zemětřesení, koleje se proto nějak nakroutily, takže bůhví kdy a jak dorazím na NRT. Popřála mi mnoho štěstí a doporučila co nejdříve osobně kontaktovat kancelář ANy.
Na letiště jsem dorazil několik hodin po odletu mého letadla vybaven odškodněním japonských železnic a lístečkem formátu A7, popsaným japonskými znaky. Na něm Japan Railways zřejmě ANě vysvětlovali co a jak.
Lísteček jsem tedy ukázal slečnám od ANy v jejich kanceláři na letišti, čímž začalo moje „Jednání se společností ANA“. Slečny rokovaly, telefonovaly, ťukaly do počítače; to vše v japonštině. Pak mi nabídly možnost koupit si ihned letenku za bratru 2500 Eur s odletem do CDG ihned, nebo zdarma přebukování na další den do FRA a hotel. Tedy, spěchal jsem, ale nikoli za 2500, takže jsem vzal možnost č. 2. Nějak se ovšem nezmiňovaly o cestě do Prahy a až když jsem se jich optal, ukázalo se, že tu mi údajně zařídit nemůžou.
Prý mě nemůžou přebookovat, protože to letí LH. Na zdi jim nicméně visela veliká cedule STAR ALLIANCE. Takže jsem se jich zeptal, k čemu že tu alianci mají, když nedokážou oběti zemětřesení něco takového zařídit. Pak namítaly, že letadlo do PRG je zřejmě plné. Tedy jsem jim řekl, že jsem X-krát letěl z FRA do PRG a letadlo nikdy ale nikdy nebylo plné. Pak říkaly, že systém zrovna LH nefunguje a ještě jinak si vymýšlely. Ale já tam seděl a seděl, čas běžel a slečny nervózněly. Nakonec mi tedy po dalším telefonování ručně vypsaly podivný a podezřele vyhlížející malý papírek s titulkem „Flight Interruption Manifest“. Víceméně tam stálo, že mi ulítlo kvůli zemětřesení letadlo v NRT a že žádají LH, aby mě nějak svezla z FRA do PRG. Razítko ANy a nic víc. Žádná nová letenka, žádný boarding pass, nic. Takže jsem samozřejmě očekával, že ve FRA nastanou problémy, leč nenastaly.
Ve FRA se totiž tamní slečna, když jsem jí věc popsal, dala do smíchu, ba do hurónského smíchu. „Das sind noch immer die Japaner... HAHAHA“ Ukázalo se totiž, že mi ANA zaplatila novou letenku z FRA do PRG, protože tu mojí ulítlou nebylo lze přebukovat, a to ani z titulu zemětřesení. Aby ovšem čest společnosti i jejích zaměstnanců neutrpěla, slečny v ANě mi to prostě nemohly za žádnou cenu říct...
Prostě Japonsko.
