Protože se držíme hesla „všude dobře, tak co doma“, tak jsme koncem roku 2009 začali řešit otázku, kam se na jaře vydáme. V zásadě jsme měli v plánu dvě varianty. Tou první byla Čína a Japonsko, tou druhou Hawaii a západní pobřeží USA. Zvítězila varianta druhá, hrubě definovatelná asi takto:
Los Angeles, Hollywood, Las Vegas, Hoover Dam, Grand Canyon, Horse Shoe Band, Antelope Canyon, Monument Valley, Bryce Canyon, Death Valley, Sequoia Park, Yosemite Park, San Francisco
Oahu a jeho turistické zajímavosti jako Pearl Harbor, Waikiki,Diamond Head,Hanauma Bay,Koko Head, Makapuu, Byodo Temple, Kualoa Beach Park, Stairway to Heaven, Pacific War Memorial, Lualualei VLF transmitter, Sacred Falls, Dole Pineapple Plantation Maze, Kaunala Beach, Kaena Point
Následně přesun na Big Island, samozřejmě zdolaní největší hory světa s návštěvou Mauna Kea Observatory a v neposlední řadě sopečná činnost na ostrově.
Pak už jen malá zastávka v Atlantě a zhruba po 33hodinach na cestě budeme doma.
V řeči letenek či letišť je to takto:
PRG-AMS-LAX-LAS
SFO-HNL-KOA-HNL-ATL-PRG
Doba trvání přibližně jeden měsíc.
Letenky zakoupené, ubytovaní vybrané rezervované a zaplacené, 3x zapůjčení auta zajištěné zaplacené, vše naplánované, tak už zbývá jen vyrazit…
Pokud někomu v ČR řeknete, že se chystáte na Hawai a bavíme-li se o těch, kteří vědí, kde na mapě Hawaii hledat, tak si vybaví právě hesla jako je Pearl Harbor, Waikiki, surfování na vysokých vlnách a činné sopky… Ani ve snu by mne nenapadlo, jak ono poslední uvedené, může celou záležitost ovlivnit, tím spíše pokud není řeč o sopce na Hawaji, ale o té na Islandu… Ano tušíte správně
Jak se blížilo datum našeho odletu, tedy pátek 16.4.2010 (sakra, neříká se, že černý pátek bývá už 13tého? ) začínají se ve čtvrtek v médiích objevovat zprávy o mraku sopečného popela, jenž se blíží od Islandu k Evropě. Začínám pociťovat lehkou nervozitu, sám sebe se snažím uchlácholit tím, že si říkám, vždyť Island je celkem daleko. Vím, že se do USA létá severní cestou, ale co tak to fiknou přes vodu přímo. Jenže objevují se informace o uzavírání leteckého prostou nad Anglií, zavírá i Londýn. To už přece není tak daleko do Amstru. Píšu email prodejci letenek s dotazem, zda má nějaké info. Dostává se mi odpovědi: Jirko, než to do AMS doleze, budete dávno v USA. No na klidu mi to moc nepřidalo, ale budiž. Je čtvrtek odpoledne, konečně jsem v kanceláři dokončil vše, co bylo třeba, když chci na měsíc vypadnout. Už potřebuju bouchnout dveřmi, letět domu a zabalit si věci na cestu, protože v 04hod ráno musíme odjíždět na letiště a to už je za pár hodin. Je přibližně 23h a se slovy musím se alespoň chvilku vyspat, bude to zítra dlouhé, se přesouvám do postele. Místo pomyslného počítání oveček počítám to, jak to vlastně bude zítra dlouhý den. Budík je na 3.30hod, v pět musíme být v Ruzyni, v sedm to letí, dvě hodinky na přestup, pak 11 hodin přes oceán a vystupujeme 12:40h místního času, tedy musíme alespoň ještě 8 hodin vydržet nejít spát, abychom přešli na jiné časové pásmo. Suma sumárum asi 26hodin.
Nemůžu usnout, pořád se mi honí hlavou: máme všechno, chybí nám něco, odletíme? Nakonec se podaří usnout, ve 3:30h zvoní budík, netuším, čí jsem… Pouštím internet koukám na stránky letiště Schiphol, je to v pohodě, právě aktualizovali přehled odletů a náš let do LAX tam je nezrušený, stejně jako náš přílet z PRG do AMS. Uklidňuji se, sedáme do auta, odjíždíme do Ruzyně. Cesta je ok, do terminálu 2 vstupujeme v 04:45 ráno. Světelná tabule mne šokuje svítícím nápisem CANCELLED u našeho letu.
Pracovníkem letiště jsme odveleni k přepážce ČSA, která se má otevřít za pár minut, tedy v 5:00 hodin. Tak snad to klapne jinudy než přes AMS. Před námi jsou čtyři cestující ve frontě, jenže v 5:15 je stále celá přepážka uzavřená. Snažím se najít nějakého odpovědného pracovníka letiště, abychom zjistili, proč tam nikdo není… Dostávám informaci, že budou informovat supervizora, který tam ovšem není také. V 5:23hod přichází slečna, na jejímž výrazu tváře je zcela zřetelně vidět, jak by Vám „ráda a ochotně pomohla“ situaci řešit. Let máme od Delty, ale první segment operuje ČSA, tak by to měli vyřídit. Sám sebe uklidňuji a říkám si, buď v klidu, nemá cenu na ní řvát, že tu měla být před půl hodinou a posadit nás do jiného letu. Náš osud je zcela v její moci. Pro úplnost dodávám, že fronta rapidně roste a lidem na jejím konci opravdu nezávidím. Ona přepážka má asi čtyři nebo pět obslužných okének, je zde pouze ovšem jedna osoba, tedy ona „laskavá“ slečna. To, jak ČSA pohrdá zákazníkem, je neuvěřitelné. Skupina čtyř cizinců před námi odchází, konečně se dostáváme na řadu, načež z davu přiběhla k přepážce starší dáma a se slovy, že jí zrušili let, se nás snaží předběhnou. Se slovy, že totéž postihlo všechny v té frontě, paní odesílám zpět do davu. Konečně u okénka. Velmi slušně se snažím vysvětlit slečně za přepážkou náš problém. Místo konstruktivní odpovědi dostávám obecné informace o tom, jak na Islandu soptí sopka a bla bla bla… Sděluji slečně, že přímá linka Delty z PRG do NYC není podle tabule zrušena, tak ať se podívá, jestli tam pro nás není místo. Odpověď je negativní. Dostáváme informaci, že z PRG už je vše plné a že prostě nikam nepoletíme. Najednou mluví o tom, že je zde ještě linka do Moskvy a následný let z Moskvy do Los Angeles s Aeroflotem, ale že nám nemůže slíbit, že se do toho druhého letu dostaneme. Po pečlivém uvážení tuto nabídku odmítáme se slovy, že jedeme na měsíc pryč a že bychom svá zavazadla ještě rádi viděli… Toto rozhodnutí se později ukázalo jako správné, protože ono letadlo ve finále stejně neodletělo. Pochopil jsem, že slečna u přepážky pro nás nic dalšího udělat nechce a tak s nepořízenou odcházíme.
Odcházíme na přepážku Delty, která ovšem otevírá až v 7 hodin. Cestou na terminál 1 míjíme přepážku Asiany, od které máme letenky a ta má otevřít už v 6 hod, tedy o hodinu dříve než Delta. V 6:20 hod, co je stále zavřeno, se ptám slečny v sousedním okénku směnárny, zda netuší, kde je obsluha Asiany. Neví, ale prý to není prvně… V 6:45 hod to vzdávám, Asiana má stále zavřeno, na všech uvedených číslech jsou záznamníky a tak alespoň na jednom z nich zanechávám své přání: …jako váš zákazník, který u Vaší přepážky stojí od 6hodin a který se ani v 6:45h nedočkal spolu s ostatními jejího otevření, pevně věřím, že ona obsluha dnes pracuje pro Vaší společnost poslední den.
Přesně v 7:00 hod Delta skutečně otevírá, ochota je nesrovnatelná. Dostáváme tedy možnost místo pátku odletět v neděli přímou linkou z Prahy do NYC a pak následně letět do Las Vegas, protože Los Angeles už prostě nestíháme. Podmínkou je to, že z NYC poletí do PRG na otočku letadlo, jenže už v sobotu dostáváme na email info o zrušení letu a tak se pro změnu v sobotu vydáváme do Ruzyně si postát ve frontě a na místě řešit nějakou alternativu. Opět u Delty narazíme na perfektní přístup a ochotu. Zatím poslední varianta je tak středeční odlet se dvěma přestupy do Las Vegas, ale jak sleduji na radaru onen sopečný mrak, tak mám dojem, že naše slunce nad Waikiki pomalu zapadá…
Určitě znáte heslo dokud nejde o život jde o ho…, ale toto, čím právě procházíme, bych nikomu nepřál, protože současná situace je velice deprimující, už z toho titulu, že mnoho z těch již zaplacených věcí prostě nemáte šanci stornovat a tak se jen koukáte na to, jak mizí Vaše peníze z účtu stejně jako by jste byli na dovolené s tím rozdílem, že jste bohužel stále doma… Na náladě rozhodně nepřidá ani to, jak se k celé záležitosti staví pojišťovny, bez ohledu na drahé pojistky…
Jste na tom někdo podobně? Co myslíte, podaří se nám ve středu odletět?
[nezastávám názor všechno České je špatné, ale všechno co má v rukou Český stát stojí za... ] Ale je fakt, že podle jedné slečny nemůžeš posuzovat celou společnost, něco na tom ale je. Kdy jindy, než do prčic v tenhle den, by na letišti mělo být maximálně zaměstnanců, kteří by v několika světových jazycích vysvětlovali všem svým zákazníkům, že to prostě letět namůže a snažili se jim pomoci??? Když se daří??? Ne přístup v ČR je jednoduchý - večer se podívat na zprávy a druhý den nejít do práce, protože to vlastně ani nepoletí.... 
