.Let BR62 Vídeň – Bangkok – Taipei
Vše začalo asi v jednu hodinu odpoledne klasickou cestou autem z Brna do Vídně, snad jen zmínit, že Rakušáci už postavili celkem pěkný kus dálnice na Brno, o to je tedy cesta příjemnější. Přijeli jsme na letiště Schwechat dvě a půl hodiny před odletem, měl jsem tedy dostatek času na vše. Po průchodu uličkou 10ti přepážek Austrian Airlines jsme našli naši přepážku Eva Air, hned vedle Turkish. Paní u přepážky pracovala rychle, takže čekání ve frontě plné spořádaně čekajících asiatů uběhlo rychle. Na dotaz, jak dlouho zůstaneme na Taiwanu jsem s úsměvem odpověděl že pouze 6 dní a s palubním lístkem jsem zamířil k restauraci s vyhlídkou na věž. Vypili jsme posledních pár evropských piv a zamířili ke gatu. Letiště ve Vídni se mi ze začátku zdálo nepřehledné, nicméně jsme se tam nějak zorientovali a po nákupu v Duty free jsme našli A07 kde již čekal zelený A330-200.
Gate byl dosti přeplněný, tak jsme využili sousedního (tuším, že to byl Emirates) .. asi 20 minut před plánovaným odletem začal boarding, asi jako poslední jsem se nasoukal do letadla a našel své sedadlo u okna v pravé „dvojce“ sedadel. Po bezpečnostním upozornění, promítaném na displeji na sedadle přede mnou začal push-back a co nevidět jsme byli na ranveji, nade mnou problikla světýlka „Save your seat-belt“ a letadlo se začalo rozjiždět. Nevím, jestli to byl můj subjektivní pocit (přece jen nelétám zas tak často) ale pilot to dost „vopálíl“, odlepili jsme se od země asi v ½ ranveje.
Během letu byl k dispozici entertainment system, kde byly nějaké filmy (spousta ninja filmů a James Bond – zlaté oko), nějaké hry, případně možnost volání, zavolání letušky a pozice letadla, což byla mnou nejpoužívanější funkce. Letěli jsme přes Maďarsko, Gruzii, Indii…
Dostali jsme dvě jídla, dosti bohatou večeři – kuře s nudlemi a také uzeného lososa, jehož snězením jsem po zbytek cesty litoval.
Někde nad Gruzií přišly letušky, s tím, že máme zatáhnout okna… v celém letadle byla najednou poněkud tma, tak jsem zkusil spát a probudil jsem se až někde v Burmě.
Ještě před přistáním v Bangkoku jsem obdivoval rýžové pole, což byly víceméně rybníčky a tří proudové dálnice. Po výstupu z letadla jsem pozoroval 747 Thai, A330 Air Berlin a podobné „velké letadla“, které se zas tak často v Praze nebo Vídni nevidí. Letiště v Bangkoku je nové, a přehledné, v duty free prodávali spoustu zajimavých věcí, také kytky. Po vypití papájového džusu v místní restauraci jsem se vydal do odletové haly, kde jsem se rozladěn posunem času chvíli prospal.
Boarding do stejného, uklizeného letadla byl na čas a já jsem se přemlouval, že aspoň do odletu neusnu
. Po dlouhém taxi na opačnou stranu letiště jsem viděl před námi startovat Cathay Pacific. Poté náš let „approved for take off“ a po klasickém škubnutí letadla po startu (možna zapnutí autopilota ?) jsem opět usnul a probudila mě až letuška s jídlem – snídaní. Jinak to byl pohodový asi 4hodinový let.Při přiblížení na letiště v Taipei mě zaujala „pěna“ v moři, asi od nedávného tajfunu. Přílet byl na čas, letuška se s námi rozloučila, prvně v čínštině (vždy jsem porozuměl pouze „šeše“ = děkuji) a poté v angličtině.
Při průchodu přes imigrační, mi úředník do pasu přilepil něco jako mini-vízum, informace ohledně mého pobytu, které jsem vyplnil ještě v letadle a šel jsem k zavazadlům. Také nutno dodat, že to bylo v době strachu z prasečí chřipky a všude byly skenery na teplotu, jakmile jsem pod jedním prošel, začal z neznámého důvodu houkat, místní pracovnice si mě vzala stranou, strčila mi do ucha něco jako teploměr a asi za půl minuty řekla, že OK a šel jsem dál
.Po východu z letiště mě jako facka trefilo místní horko, člověk si to ani neuvědomí, ale ve Vídni vejde do letiště a po celou dobu je v klimatizovaných prostorech a místních 30 stupňů v kombinaci s extrémní vlhkostí bylo zajímavých, ale člověk si zvykne. Vzhledem k tomu, že jsme byli 4 a taxi jsou zde celkem levná, vzali jsme první volný, který nás dovezl na stanici HSR – High Speed Rail vlaku, jezdí „jen“ 300 km/h kterým jsme dále pokračovali do Taichungu.
Let BR61 Taipei – Vídeň
Let zpět probíhal v podobném duchu, jenom byl v noci (odlet 22:45), a poslední den, po návštěvě Taipei 101 jsme jeli na letiště už někdy v sedm hodin, takže bylo dost času. Letiště se mi zdálo oproti první návštěvě dost vylidněné (možná proto, že byl večer) a viděl jsem frontu jen u letu DragonAir do Hong Kongu. Po nějakých nákupech v duty free jsme prošli check-inem , pracovnice na check-inu (poté letuška) byla velmi příjemná a dokonce mi na boarding pasu propiskou zakroužkovala číslo gatu a čas, asi proto, že tam opravdu musím být
. Kvůli přebytku času jsme prošli lelitště skrz na skrz, většina všech obchodů byla otevřená. Poté pouze průchod přes úředníka, který v mém pasu odtrhl papírek s informacemi o mém pobytu a dal razítko.Byla už úplná tma, když jsme startovali a já jsem hned opět usnul, probudil jsem se až před přistáním v bouřce v Bangkoku, zahlédl jsem jakési rybářské čluny zmítající se v moři před Bangkokem. V Bangkoku jsme přistáli asi ve 2 hodiny ráno, takže jsme jen proběhli do odletové gate a zde čekali na letadlo. Následující let do Vídně byl podobný jako ten první, opět dvě jídla a nyní na mém entertainment systému byla poloha letadla celou dobu a téměř jsem počítal zbývající km.
Tak, doufám, že se vám report alespoň trochu líbil a moc jsem vás nenudil. Celkově bych jak cestu, tak celý Taiwan ohodnotil velice dobře, možná proto, že to byla moje první delší cesta.
)
Všechny zdravím.
