Jsou asi tři hodiny ráno, pomalu se chystám na svůj první dálkový let v životě - do Rio de Janeira přes Paříž/CDG. Odlet je v 7:15, na ketišti jsem rád vždy nejméně 2 hodiny před odletem, proto už před čtvrtou hodinou ranní postávám na zastávce Královský letohrádek a čekám na tramvaj čílso 51, kterou se přes Divokou Šárku dostanu na letiště. Tramvaj i autobus jsou plné opilců, nic příjemného. Na letišti jsem krátce po páté, check-in je už otevřený. Na přepážce se současně s Paříží odbavuje i Amsterdam a Budapešť. Příjemný personál ČSA na přepážce takhle po ránu potěší, získávám místo u okna na letu do Paříže i do Ria.
Krátce po sedmé hodině je zahájen nástup. Letoun Airbus A320, reg. OK-LEE, let OK758, je připraven. Pushback zahájen v 7:17, takže prakticky načas. V neděli ráno je provoz na Ruzyni poměrně slabý, takže jde vše rychle, při taxování na start míjíme Deltu z New Yorku, která přistála s asi 30min předstihem. Během letu pospávám, personál je vstřícný a chová se velmi profesionálně, snídaně ve formě celkem dobré bagety mi bohatě postačuje. Let je velmi klidný a ubíhá rychle, akorát na přiblížení je špatné počasí a celkem to háže. Přistání poměrně měkké, následuje dlouhé pojíždění k terminálu 2D. Z okna je vidět směrovka A380 u terminálu 1 od Singapore Airlines i špatně načasování dispečerů na věží - na dráhu si najela 320 Vueling, právě přistávající 321 Air France musela na go-around.
Na přestup mám 120 minut, celkem dlouhá doba, říkám si. Ovšem na CDG jsem poprvé, proto netuším, že na přestup z 2D na 2F to zas tak dlouhá doba není. Hned po výstupu sleduji cedule k terminálu 2F, transfer autobusem. Dole stojí pracovnice letiště a nasměrováv lidi do správného autobusu. Na otázku, kam letím, trochu pyšně odpovím: "Rio de Janeiro", ještě když jsem slyšel, že tři pasažéři přede mnou letěli do Bělehradu, Petrohradu a Istanbulu
Cesta autobusem po ploše je úchvatná. Míjime samá widebody: Air France, několikrát vidím Deltu, Continental Airlines, atd... Po výstupu do terminálu 2F mám ještě skoro hodinu a půl, a tak jdu s čistým svědomím na toaletu. Ovšem při pohledu na neorganizovanou frontu, či spíš "chuchvalec" lidí, před security kontrolou, mě jímá hrůza. Nicméně, času pořád dost. Když jsem se ale po hodině posunul jen o půl metru, rozhodl jsem se následovat skupinku čtyř Čechů letících do Tokya, kteří nepozorovaně předbíhali. Nikdo si nás nevšimnul. U kontroly byli dva velmi protivní francouzi mluvící jen francouzsky. Do odletu zbývá již jen 25 minut, proto ani nefotím a rovnou vyrážím dlouhou chodbou k východu E33, který je asi v polovině. Podél terminálu jsou poskládaná samá letadla Air France, většinou 777, vypadají překvapivě celkem čistě, akorát jedna A330 už zdaleka vypadá velmi špinavě, skoro ani není poznat, že má být bílá. Při bližším pohledu zjišťuji, že ona špinavá 330 stojí u gatu E33 a letí do Ria...Palubní personál letu AF444 se při vítání u vstupu do letadla tváří jakoby je nesmírně obtěžovalo, že letím právě s AF, anglicky hovoří minimálně. Sedím na místě vlevo u okna tak, že akorát vidím motor, vedle mě malý Francouz, trochu připomíná Napoleona. Pushback je zahájen s 20 minutovým zpožděním, tedy zhruba v 10:40. Asi hodinu po startu je podáván oběd. Přijde ke mně steward s velmi nas..aným výrazem a zeptá se mě, zda chci kuře nebo rybu. Odpovím, že kuře, načež on odvětí, že kuře došlo. Myslel jsem, že tohle se dělo jen za komunistů... Let ubíhá velmi pomalu, řekl bych, že skoro ani neubíhá...zábavní systém AF mě zklamal, většinu filmů jsem už viděl, hudba taky nestojí za nic, pokouším se spát, anebo sledovat mapku, na které se naše letadlo téměř nepohybuje. Jediným zpestřením byl pro mě osobně přelet rovníku. Po přeletu Atlantiku je podáváá neidentifkovatelná večeře. Nijak nechutná, proto doteď nevím, co nám vlastně dali...Po 12 hodinách je konečně zahájenu přiblížení na letiště Galeao. Hodně to hází, celkově velmi nepříjemné přistání.
Letiště GIG v Rio de Janeiro už hodně pamatuje a je to vidět. Zašlá a zatuchlá betonová stavba bez oken. Akorát těsně po výstupu z letadla jsem zahlédl pojíždějící 330 TAP. Pasová kontrola rychlá, bez emocí. Na letišti je celkem snadná orientace.
Neděle, 12.července 2009, SDU-BSB-MAO
Po týdenním pobytu v Rio de Janeiru a okolí, se vydávám na cestu do Manausu, hlavního města Amazonie. Letím ze známého a menšího riodejaneirského letiště nedaleko ceentra, Santos Dumont. Má krátkou runwys ohraničenou z obou stran vodou a letadla startují přímo proti pahorku Cukrová homole. Terminál je nový, vzdušný, hezký, ale "překlimatizovaný". Letím společností OceanAir (dnes se jmenuje Avianca Brasil), Fokkerem 100, odlet v 09:55, s přestupem v Brasílii. Barevný fokkřík přiletěl včas, nástup probíhá před 10 hodinou, takže taky včas. Jsem trochu zklamaný, sice sedím u okna, ale až vzadu, takže velkou část výhledu mi zakrývá motor. Posádka příjemná, ale mluví téměř výhradně portugalsky. Dveře zavřeny, ale letadlo stojí ještě dalších 45 minut na ploše bez hnutí. Je to trochu nepříjemnost vzhledem k tomu, že na přestup v BSB ám jen 40 minut. Samotný let trvá asi hodinu a půl, je podáván dokonce teplý a vynikající oběd, bohužel přesně evím, co to bylo. Ovšem přistání je strastiplné, spousta turbulencí. Po otevření dveří se hrnu dopředu v naději, že spoj do Manausu bude čekat. K mému velkému překvapení skutečně čekal. V Brazílii totiž jinak nic nefunguje. Přestup trval asi minutu a půl, letadlo (opět Fokker100 - OceanAir v té době na pravidelné linky ani nic jiného nenasazoval) stojí hned vedle. Při taxování na star jsem si uvědomil, proč spoj do Manausu čekal. Kdyby totoiž nepočkal na přípoj z Ria, letěl by úplně prázdný. Prakticky všichni cestující pokračovali dál do Manausu. Let trvá asi 3 hodiny, bohužel ho velkou část prospím. Personál milý, šéf steward dokonce mluví anglicky a německy. Za chcíli zjišťuji, že to je Němec, tak asi proto
Dokoncce i vozík na rozvážení jídla měl na sobě nálepku Lufthansy... Přistání podél řeky Amazonky je úchvatné.Letiště v Manausu je překvapivě moderní, dokonce i klimatizace funguje dobře. Jdu k baggage claimu s pocitem, že kufr téměř jistě za těch pár minut v BSB nestihli přeložit. Ale světe div se - stihli!! Milé překvapení...Následuje teplotní šok, v hale je příjemných 24 stupňů, venku skoro čtyřicet.
Středa, 15.července 2009, MAO-BSB
Odlet zpět do Brasílie je plánovaný na 14:35, v největším parnu proto jedu na letiště - taxíkem, po zkušenosti z manauské autobusové dopravy jsem se zařekl, že už nikdy nebudu nadávat na pražskou MHD. Na letišti jsem asi tři hodiny před odletem, je tu spousta obchodů i restaurací, navíc vyhlídková terasa. Dokonce vidím i Deltu, 737-700 na kždodenní lince do Atlanty, TAM 767 do Miami, TAM 330 do Sao Paula a Copa Airlines 737-700 do Panamy. Zjímavý provoz... Do BSB letím opět s OceanAirem. Má hodinu zpoždění, proto se bavím sledováním odletových tabulí - především letů společností GOL. Je to to samé, jako sledovat jízdní řády ČD. Například při cestě z Manausu do Curitiby (asi 4000 km), zvládne i 7 mezipřistání...
OceanAir nakonec přiletěl. Zažívám nejlepší start v životě - je vidět Manaus, řeka Negro a hlavně, soutok Negro a Amazonky - jedna řeká černá, druhá hnědá, úchvatný pohled. Po cestě míjíme velký bouřkový mrak nebo největší pravostranný přítok Amazonky, řeku Madeira. Je také vidět, jak ubývají deštné pralesy: první hodinu letu je pod námi vidět jen zeleno, občas řeka, dlaší hodinu jen zeleno, občas mýtina a poslední úsek cesty jsou vidět jen mýtiny, občas zeleno.
Neděle, 19.července, BSB-GRU-AMS-PRG
Je sedm ráno, pěkná zima a mě čeká skoro 27 hodinová cesta do Prahy. Původně jsem měl letět z Brasílie do Sao Paula až odpoledním GOLem, měl bych tak na přestup v GRU hodinu, GOL ale svůj let zrušil, a tak jsem musel letět v 8:30 TAMem. Letiště Juscelino Kubitschka je velikostí srovnatelné s letištěm Galeao v Riu nebo s Ruzyní, s tím rozdílem, že má pohé dvě meinárodní linky - do Lisbaonu a Atlanty. Jinak celekm příjemné letiště s příjemným personálem. A320 do GRU už byl připravená, pushback je přesně načas. V neděli ráno to v BSB, stejně jako na Ruzyni, není s provozem žádná sláva, takže startujeme už po pár minutách. Za námi GOL do Porto Seguro přes Belo Horizonte a Goianii. Pilot stoupá do výšky 5000m a pak dlouhou dobou tuto výšku udržuje, je to skoro až nepříjemné. Sedím v první řadě u okna, takže mám hodně místana nohy. Personál je zatím nejlepší z celé cesty z Prahy, snídaně nic moc, málo pití a toast se sýrem. Přistání v GRU za husté mlhy, nicméně i tak vynikne velikost letiště.
Na přestup mám 8,5 hod. Dám si pořádnou snídani a čekám na odbavení. V BSB mě totiž nechtěli odbavit až do PRG. Čekání je to dlouhé, několikrát projdu terminály sem tam. V hale jsou dvě mésta, kde je vidět na plochu. Provoz je skutečně velký...nebo možná ne až tak velký, ale s velkými letadly. Do GRU se lítá z každého kontinntu (kromě Austrálie). Vidím spoustu letadel Delty, United, dvě Alitalie (Řím a Milán), Iberii, AF, South African, BA, Korean Air, Lufthansu a dokonce i angolské TAAG. Akorá škoda, že Emirates tam létají v noci. Jinak ovšem letiště není nic moc, je zastaralé, málo obchodů a málo místa...Fronta na check-in do Amsterdamu je až ven, ale k mému velkému překvapení jsem byl už za deset minut odbavený, opět s místem u okna. Let KL792 má startovat v 18:40, ale přiletěl asi o 45 minut později. Aspoň jsem se mohl podívat na celý zápas brazilské fotbalové ligy.
Nástup proběhl v klidu a rychle, asi 5 minut po plánovaném odletu. Sedím opět u motoru - je to zážitek, 777 má obří motory. Startujeme asi o 40 minut později, hned za námi jde 340 Swiss, 340 South African a 747 Lufthansa. K večeři je na výběr mezi kuřetem a vepřovým, volím kuře a dobře dělám. Je to dobré a je toho dost. IFE se asi hodinu po startu na 20 minut úplně seklo, ale potom fungovalo bez problému a velmi mile mě překvapilo - celých 11 hodin jse měl co dělat. Až na silnou turbulenci nad Kapverdskými ostovy je let klidný, svítání nad Kanárskými ostrovy úchvatné. Paluvní personál zatím nejelpší, co jsem kdy zažil. Každou chvíli procházel někdo kabinou, jestli něco nepotřebuji, každou chvíli roznášeli pití a zmrzlinu. Nad Španělskem je snídaně - obyčejný toast, ovoce a zákusek, ale špatné to není. Během přiblížení na AMS je krásně vidět přístav Rotterdamu a apousta startujících letadel ze Schipholu. Přistání je 10 minut před plánovaným příletem, hned za námi sedal KLM z Lagosu.
Letiště Schiphol mě nepříjemně překvapilo svou zmatečností pro transferové cestující, rovněž security control trvá nepřiměřeně dlouho..ale na přestup mám 3,5 hodiny. Na lavičce usínám a budím se až 15 minut před nástupem na linku OK623. Je mi to trochu líto, chtěl jsem si pořádně prohlédnout AMS. Let do Prahy je po tom předchozím až neuvěřitelně krátký, personál vemli nezkušený a protivný, celou cestu nás doprovází turbulence. Po příletu do PRG se mi ulevilo, přeci jen 26 hodin na cestě je 26 hodin na cestě... ALe stálo to za to.
