Když mě brali za koupáka... (PVG-HKT-PVG s TG, MI a SQ)

[cocik]

Člověk míní, život mění, chtělo by se mi napsat. Měl jsem v záloze pár dní volna, abych si splnil sen a konečně se proletěl v rezervační třídě R. Jenže jednoho krásného dne si turbína v motoru Rolls Royce řekla, že už jí to v té bílé plechovce s klokanem nebaví, a vydala se na výlet do světa. Většina Airbusů 380 s motory RR tak musela na mimořádné inspekce a jejich nasazení na pravidelné linky bylo pár dní hodně nespolehlivé. Bohužel šlo o přesně těch samých pár dní, kdy jsem měl volno, takže jsem musel vymyslet náhradní program. Do toho volá kamarád, že chce na chvíli do Thajska, takže slovo dalo slovo a jako správní koupáci vyrážíme do thajského Bilione – na Phuket, přesněji řečeno na Patong Beach.

Mimochodem, psalo mi pár lidí, že mi celkem závidí, protože můžu po Asii létat za pár drobných všude možně. Kéž by to byla pravda. Tuhle letenku jsem kupoval na poslední chvíli a musel jsem ji kvůli obsazeným spojům nakombinovat ze tří jednosměrných, takže výsledná cena šplhala někam ke třiceti tisícům korun. Slováci mají pro podobnou situaci krásné slůvko, které začíná na „je“ a končí na „bať“…

PVG-BKK
TG663, A330-300

Thajský Airbus odlétá ze Šanghaje před devátou ráno, což znamená vstávat v pět, v šest chytit před domem taxíka a v sedm být na check-inu. Super, takže ještě pošlu večer pár mailů, abych se postaral o pár pracovních restů, vyplním nějakou tabulku, odpovím na pár věcí… sakra, ještě jsem zapomněl na tenhle dokument, do toho vrčí blackberry a ano, už je to tady - sedím na gauči, v televizi monoskop s cvrlikajícími ptáčky a na hodinkách čtyři ráno. Super, to je akorát tak na rychlou sprchu a sbalení příručáku. V 5:45 jsem před barákem, v nonstopu beru tři plechovky Red Bullů a mávám na taxi. Nabízím taxikářovi jeden Red Bull a už se řítíme probouzejícím se městem vstříc letišti.

Když vidím v odrazu skleněné tabule svůj nevyspalý obličej, tak si říkám, jestli bych si ještě neměl koupit upgrade do byznysu, ale nakonec vítězí lenost, hlad a pohled na dlouhou frontu před business class check-inem. Kašlu na kartičky a řadím se do economy fronty, která ubíhá dvakrát rychleji. Teprve až když stojím u přepážky, přichází nějaký čínský šéf pozemních agentů, vynadá podřízeným a přesměruje fronty, aby odpovídaly prioritě pasažérů. Rychlá pasovka, ještě rychlejší rentgen a hurá po eskalátorech nahoru do Burger Kinga na Whooper junior.

Při čekání na boarding jsem si nostalgicky zavzpomínal na svojí první cestu do Thajska. Bylo mi tehdy jednadvacet a seděl jsem namačkaný v Boeingu 737-800 Travel Servisu, který měl technické mezipřistání v Dubaji. Ano, každý z nás v mládí udělal nějakou tu blbost, kterou by na stará kolena těžko zvládal. Ale to už procházím dlouhým nástupním chobotem, na jehož konci stojí vítající thajská posádka. Sedím těsně před křídlem a před motor mám krásný výhled na prosluněné ráno na letišti. Letadlo se postupně zaplnilo až do posledního místa a po nezvykle dlouhém rozjezdu (že by redukovaný start) jsme konečně ve vzduchu.

Poslední Red Bull přestal fungovat, a tak mi ani nevadí, že v letadle nejsou individuální displeje. Rozplácnul jsem se na stěnu u okna a snažil se urvat pár hodin spánku. To se mi překvapivě povedlo, částečně díky únavě a částečně díky pohodlným sedačkám a solidnímu místu pro nohy. Probudil mě rámus vozíků, protože se servíroval oběd – kuře s rýží a omáčkou UHO, trocha ovoce a bílý jogurt, kterým se při pokusu o otevření kelímku pokecám. Vypadám trochu jako herečka z japonského pornofilmu, a tak do sebe rychle naházím zbytek nepříliš chutného oběda a volím taktický ústup na záchod, abych se umyl.

Zbytek letu už naštěstí proběhnul bez incidentů – krajina nad severním Thajskem trochu připomínala letní podhůří Šumavy, ale to nebylo nic ve srovnání s výhledem při okruhu nad letištěm. Před námi šlo na přistání dalších šest letadel a já jenom litoval, že nemám nějaké pořádně dlouhé sklo, abych udělal air-to-air fotky. Přistáváme, jedeme na druhý konec letiště ke gatu a může se vystupovat. Moc jsem nespěchal, protože jsem si říkal, že dav dvou set Číňanů v pohodě obejdu, když bude čekat na kontrolu víz. To byla taktická chyba, protože mi nedošlo, že si také mohou požádat o vydání víz při příletu, stejně jako já. Další hodinu jsem prskal v neskutečně dlouhé frontě před automatem na fotky, ze které mě naštěstí zachránila letištní agentka s tím, že je o pár metrů dál ještě jeden automat, který za menší spropitné zprovozní. Když si k absurdním administrativním formalitám přidám ještě to, že před pasovkou není nikde bankomat, takže je potřeba vystát další frontu před směnárnou, napadá mě pro přílet do BKK jediné charakteristické slovo – buzerace. Zlatá Manila, kde se dá i ve špičce za patnáct minut dostat z útrob letadla až ven k taxíkům.


BKK-HKT
TG207, A300-600

Pobyt v Bangkoku nemá cenu nějak obšírně rozebírat. Kamarád jezdí to Thajska pomalu každý rok a já měl památky prochozené od minula, takže jsme se těm nejprovařenějším turistickým lokalitám v podstatě vyhnuli. Z původního návrhu přeletět na Phuket prvním ranním spojem, shodou okolností na horní palubě 747, nakonec sešlo, což se ukázalo jako šťastná volba. Noc před odletem jsme totiž zakotvili v baru Vertigo na otevřené střeše hotelu Banyan Tree. Ze šedesátipatrového mrakodrapu byl úžasný výhled na celé okolí, který se líbil i našim dvěma společníkům – Moetu s Chandonem. Následoval svérázný Q Bar s Russian Standardem a protože byl hned o ulici vedle Bed Superclub, bylo jasné, že se spát půjde až nad ránem, kdy nejoblíbenější klub thajské zlaté mládeže zavíral. Pokud se do Bangkoku dostanete a budete se chtít vyhnout baťůžkářům, opilcům a padesátiletým sexuálním turistům, můžu trojkombinaci Vertigo – Q – Bed jenom doporučit.

Ale to už je tu další den dopoledne a my už stojíme u prázdného check-inu ve vnitrostátní části letiště BKK. Kupovat si byznys v prastarém A300 nemá smysl, takže bereme economy a máme radost, když nám agentka sděluje, že budeme mít místa úplně vpředu u bulkheadu. Rychlá bezpečnostní prohlídka a hurá na snídani do Burger Kinga. Pravda, trochu mě zarazilo, že to samé menu stojí v Thajsku skoro třikrát víc než v Číně. Ke gatu přicházíme nějakých 30 minut před odletem a venku stojí skutečně mašina, která by měla být spíš v muzeu. Airbusem 300 jsem neletěl už tak deset let a proto mě překvapilo hodně oldschoolové řešení nouzových východů i galley se spoustou panelů, přihrádek a čudlíků. Teprve teď mi došlo, jak jsou moderní letadla designově čistá.

Piloti nahodili motory, v kabině zasmrděl spálený petrolej, ale klimatizace za chvíli smrad vyfoukala a mohlo se startovat. Čekal jsem, že budou motory řvát jako v ruských letadlech stejného data výroby, ale opak byl pravdou – uvnitř Airbusu byl randál minimální, možná ještě menší než v A330 nebo B777. Projektor promítal na bulkhead mapu s trasou krátkého letu a hned po nastoupání do hladiny začal servis v podobě pití a krabice s malým sendvičem a zákuskem. Musím říct, že mě kvalita jídla i vstřícnost personálu velmi příjemně překvapila – byli jsme sice na vnitrostátním letu, ale o něčem takovém si může nechat zdát většina evropských aerolinek na mezinárodních spojích. Nic nebyl problém, všude úsměvy a briskní reakce na zavolání. Iluze zlatých devadesátých let tak byla naprosto dokonalá a kazil jí snad jenom iPod, který mi do sluchátek pouštěl Holiday in Cambodia od Dead Kennedys (bohužel jsem nenašel žádnou relevantní muziku o dovolené v Thajsku). Přistání bez závad a odvoz na Patong Beach nás natáhnul jenom o 500 bahtů, takže se dá cesta považovat za úspěch.

HKT-SIN
MI757, A320

Přiznám se, že mám z pobytu na Phuketu smíšené pocity. Reklamní materiály sice inzerují Patong Beach jako ideální místo pro mladé, kteří chodí rádi večer ven, ale pod pojmem „mladí“ je potřeba představit si uřvané Rusy nebo australské hráče rugby. Trochu to připomínalo centrum Prahy v dobách největší slávy nízkonákladových společností, které každý víkend vozily do naší metropole stovky anglických fotbalových fanoušků lačných levného pití a sexu. Zlatá Manila nebo i Bangkok, kde není problém najít kluby o něco vyšší kategorie, a koneckonců zlaté Čechy, kde je i v té nejzaplivanější čtyřce mnohem lepší atmosféra. Největší zábavu tak představovalo sledování naštvaných výrazů sádelnatých single Američanek a Angličanek, kterých si z pochopitelných důvodů vůbec nikdo nevšímal. Holky, máte to těžký, ale nechápu, proč vůbec do Thajska jezdíte. Pro vás je spíš Tunisko nebo Egypt…

Rychle na cestu zpátky, čekala mě totiž malá premiéra – poprvé jsem měl letět se SilkAirem, regionální dceřinkou Singapore Airlines. Ta létá z Phuketu do Singapuru čtyřikrát denně, takže má na malém letišti permanentně vyhrazeno hned několik přepážek na check-inu. Ten proběhl naprosto hladce – všechny detaily včetně preferovaných míst se načetly přímo z mého profilu v Krisflyeru, takže je agent jenom potvrdil a dal mi palubní vstupenky na oba dva segmenty. Ještě jsem koupil pár krabic orchidejí (to je mimochodem úžasný vynález a skvělý dárek pro všechny holky doma) a přesunul jsem se k rentgenům, kde právě americká černoška nevybíravě nadávala personálu, který si chtěl pořádně prohlédnout její příruční zavazadlo. Jenže křikem se v Thajsku ničeho nedosáhne a agenti byli neoblomní, takže nakonec musela kufr otevřít, vyhodit velkou láhev jakéhosi pití a za stálého nadávání odejít pryč. Inu, zkusila to a nepochodila.

Zatímco Singapore Airlines mají ve své flotile jenom widebody stroje, létá Silkair výlučně s narrowbody letadly. Interiér našeho Airbusu 320 už byl v nových hnědých barvách a vypadal opravdu velmi příjemně a čistě. Personál s úsměvem naboardoval plné letadlo v rekordním čase a už se startovalo. Noční let nebyl ničím zajímavý – nudle s masem se daly celkem jíst, kola se dala pít, na LCD displejích šly skeče z kanadské skryté kamery, a kdyby byly letušky blond a roznášely pivo, člověk by řekl, že letí s ČSA někdy v roce 2007. Ty čtyři hvězdičky od Skytraxu, které Silkair má, mi přijdou na regionální aerolinky celkem adekvátní.

SIN-PVG
SQ826, B777-300

A jdeme do finále – je tady velmi konzistentní letiště Changi s konzistentní hromadou internetových terminálů, konzistentní kvalitou doprovodných fíčurek a salónků a konzistentním nedostatkem zásuvek, který mě přivádí k šílenství. Projedu vláčkem z terminálu 2 na trojku, přejdu do vyčkávacího prostoru před hromadným gatem a pohodlně se usadím. Hned vedle si sedá kompletní singapurská posádka letadla do Nagoye, se kterou zabředávam do zdvořilé konverzace ve stylu „odkud, kam a vůbec“. Po pěti minutách se ozve dusot stovek nohou, pištění, kvičení a ječení. Přichází obrovská skupina japonských školáků – odhadem tak devíti, desetiletých a sedají si hned před vchod do prostoru gatu, odkud má odletět právě spoj do Nagoye. Škoda že jsem nevyfotil, jak se posádka tvářila – byl to takový ten zoufalý výraz, kdy víte, že vás čeká sakra blbý den v práci.

Po pár desítkách minut se na displeji objevila informace, že náš let může projít bezpečnostní kontrolou do nástupní čekárny. Prohlídka byla rychlá a pohodová a podle počtu lidí odhaduji, že náš let bude plný tak ze dvou třetin. Když jsem šel chodbou k letadlu, tak jsem si v duchu přál, aby mělo diderem slibovaný nový interiér a skutečně – namísto staré modrofialové barvy mě přivítal zlatožlutý interiér, zbrusu nový IFE a vánoční výzdoba kabiny. Trochu mě ale zklamal servis – letušky sice roznášely tradiční kombo dvou ručníků, oříšků, asi milionu drinků a snídaně, ale dost často zapomínaly sbírat věci a vůbec si rozdělovaly cestující hodně chaoticky. Kus cesty jsme navíc prolétali kolem bouřkového pásma, ale nikoho z posádky nenapadlo umravnit Číňany, kteří tradičně ignorovali bezpečnostní pásy. Celkový dojem z letu tak nezachránila ani super snídaně – tohle prostě za pět hvězdiček nebylo.

Jenže to už je šest ráno a já se snažím v taxíku urvat posledních pár minut spánku. Za dvě a půl hodiny už budu sedět v práci, rozdávat dárky pro všechny kolem a nadávat na nefunkční topení v kanceláři. Poslední letošní výlet za sluníčkem je nenávratně pryč.

A celkový dojem z Thajska? Bylo to fajn, ale stejně mám radši Filipín(k)y…

[jife]

Cociku díky a předpokládám, že Ti jen vypadlo písmenko u toho hotelu v BKK a že je řeč o téhle terase:http://www.banyantree.com/en/bangkok/overview

[cocik]

Cociku díky a předpokládám, že Ti jen vypadlo písmenko u toho hotelu v BKK a že je řeč o téhle terase:http://www.banyantree.com/en/bangkok/overview

Mas pravdu, hned to opravuju, dik za upozorneni. Jinak se omlouvam, ze nejsou fotky, ale z technickejch duvodu mam nafocenej jenom let do BKK.

[johnczech]

Cociku diky za pekny trip report, jenom mi vadi, ze jsi neudelal stop over na LGK, vis ze tu mas vse gratis...
P.S. touhle dobou je tu pulka svedska a vetsinou single holky...

[flyingblue]

Cociku diky za pekny trip report, jenom mi vadi, ze jsi neudelal stop over na LGK, vis ze tu mas vse gratis...
P.S. touhle dobou je tu pulka svedska a vetsinou single holky...

Ty ses KUPLIR! Urcite vybiras za cocika penize od tech ubozacek

[Globik]

To mám "nejradši" takové, co si myslí, že když jsou z Ameriky, tak si můžou v méně rozvinuté zemi vyskakovat. Doma by už nikam neletěla a odvedli by ji v klepetech! Mě sprdnul na SFO černoch jako malého kluka, že jsem si zapomněl z aktovky vyndat noťas a vše šlo do rentgenu znova, ne jen ten noťas.

[beedat]

TR od cocika (nebo čočíka?) já rád, i tento se mi líbil

[whiskey]

K tym dead kennedys, toto je tiez o Kambodzi, ale aspon prvy riadok spomina Thajsko
http://www.youtube.com/watch?v=1rZjrtSp-7c

[johnczech]

Cociku diky za pekny trip report, jenom mi vadi, ze jsi neudelal stop over na LGK, vis ze tu mas vse gratis...
P.S. touhle dobou je tu pulka svedska a vetsinou single holky...

Ty ses KUPLIR! Urcite vybiras za cocika penize od tech ubozacek

Nevybírám, a ta skrytá kamera nikomu nevadí

[jaakob]

S tim Phuketem to jsi teda masochista...

Kdyz jsi popisoval navstevu Vertiga, tak jsem se zatetelil a zacal vzpominat...abych se hned zastavil a uvedoil si, ze jsem byl naproti - Scirocco v Lebua State Tower. Jeste jeden podobny a uz by mohl MS743 pomalu psat srovnavacku stresnich baru v Bangkoku

[johnczech]

[quote="jaakob"]S tim Phuketem to jsi teda masochista...

To máš pravdu, já raději jezdím do Songkhla, nádherný místo bez turistů.

[yangzhening]

Jakožto člověk, který už lítá jenom z Číny do Číny a ještě ke všemu jenom na socletenky, jež nabízí e-long, akorát tiše závidím. I thajské Bibione bych si nechal líbit...

[johnczech]

Jakožto člověk, který už lítá jenom z Číny do Číny a ještě ke všemu jenom na socletenky, jež nabízí e-long, akorát tiše závidím. I thajské Bibione bych si nechal líbit...

Klídek, já tu mám hotel a taky tu lítám sockou furt dokola LGK-SIN-KUL-LGK, protože je to nejrychlejší. Ráno v devět vyrazim a odpoledne jsem zpátky. Když se sem budeš chtít podívat, dám ti ubytko grátis, cocík už to tu zná, hlavně bar , sorry Luky.

[johnczech]

TR od cocika (nebo čočíka?) já rád, i tento se mi líbil

Obojí je správně.

[dubaf]

kluci nedate mi typy na nejake fajn mista bary hezke holky atd v bkk sin kul pvg mnl jkt? diky predem jinak kde ze mas ten hotel na lankawi? rad se prijedu podivat:) jinak zdravim z doh..