Tentokrát jsem cestovala s manželem, měli jsme bonusové letenky OKplus za 50.000 mílí. Manžel měl platnost mil pouze do 15.5.2011, takže jsme se museli rozhodnout rychle, kam vyrazit a zvítězila opět Florida. Tentokrát jsme se ale mimo Miami, kde jsme byli již 2x, chtěli podívat i na západní pobřeží, kde jsme ještě nebyli.
Takže jsme si zajistili hotely, první týden jsme naplánovali zůstat v MIami, prostě se tam jen tak koupat a poflakovat, takže jsme zvolili osvědčený hotel na Sunny Isles, po týdnu půjčeným autem přesun na Treasure Island.
Jelikož šlo o bonusové letenky, byl itinerář naší cesty poněkud složitý.
27.4. PRG - STR ( ATR 42-300), operováno ČSA, bylo nás asi 30 PAX.
Na letišti Stuttgart jsem byla poprvé v životě, takže jsme přesně nevěděli, kam po příletu jít, abychom se dostali k terminálu, odkud poletíme dál. Po vystoupení z autobusu jsme hned za dveřmi v letištní budově viděli ceduli Transfer, což jsme si vyložili jakože se nás to týká, tak jsme tudy šli a dostali se rovnou do haly, kde byly nějaké obchůdky a občerstvovny. Měli jsme na přestup 2 hodiny a 20 minut, tak jsme si to tam trochu prošli, ale nic mimořádného jsme tam neviděla, takové obyčejné letišťátko, neurazí a ani nenadchne.
Další segment letu byl s Deltou do Atlanty.
Delta má na terminálu 3 vyhrazenou speciální část, kam se dostane jen cestující s touto společností. Hlídá to tam několik německých policistů.
Když nadešl čas, že bychom se měli přesunout právě do této části, vzbudili jsme velký rozruch a dovolím si říct přímo i druhé Vánoce asi u poloviny ochranky letiště. Když po nás chtěli ukázat letenky, že opravdu letíme s Deltou a že tedy máme oprávnění ke vstupu do gatu Delty, tak je fascinovaly naše palubenky , vydané na Ruzyni, kde samozřejmě bylo logo ČSA, ovšem že se jedná o let Delty bylo jednoznačně uvedeno, číslo letu bylo DL117, což ovšem k pochopení německým příslušníkům nestačilo, tak se navzájem svolávali, všichni se na ty naše palubenky dívali a děsně se smáli a hýkali ve smyslu, hele, ČSA, copak ČSA létá do Atlanty atd..Nicméně propustili nás k okénku, kde seděl osvícenější příslušník, který už asi někdy slyšel o tom, že by ČSA mohla vystavit palubenku Delty, takže jsme byli vpuštěni do gatu.
Tak si tam sedíme a čekáme na nástup do letadla a já si najednou všimla, že všichni mají na příručních zavazadlech i kabelkách červené visačky Delta - zkontrolováno. Tak jsme se radši šla zeptat k pultu, kde už byli připraveni zaměstnanci na zahájení nástupu do letadla. Opět další rozruch, děsně se tentokrát divili, jak se nám podařilo dostat se až sem a nepodstoupit kontrolu příručních zavazadel. Tady se osobně domnívám, že to byl asi ten TRANSFER hned za dveřmi po příjezdu busem od letadla, je fakt, že touto cestou jsme z celého letadla šli jen my dva. Ale podle mě, bylo to otevřené, tak jsme prostě šli.
Takže hned k nám přišel asi 80 letý příslušník a položil nám ty obligátní otázky, kdo nám balil zavazadla atd.., ovšem choval se k nám tak nějak dědečkovsky, asi už jsme byli prohlášeni za nějaké super exoty, nejdřív palubneky ČSA, teď toto, no nakonec jsme tedy červené visačky dostali a nastoupili do letadla B767, měli jsme zabukovaný dvoják u okna, takže celkem pohoda. Letadlo bylo obsazeno asi z 80%.
Jídlo jsem opět zapomněla nafotit, ale mohu říct, že bylo dobré, nějaké kuřecí kari a před přistáním kus teplé pizzy. Máslo jsme nepoužila, ale šlo roztírat dobře, viděla jsem na vlastní oči.
Přistání v ATL mělo být v 15.25, bylo o pár minut dřív, ovšem asi hodinu jsme čekali na ploše, než jsme mohli k rukávu, prý velký provoz.
V Atlantě jsme měli na přestup 3 a půl hodiny, myslím, že to je tak akorát. Kupodivu to na imigračním šlo velice svižně, takže celá procedura trvala asi 15 minut, pak vyzvednout kufry, popojít k těm dvěma afroameričanům, co tam házejí na transferu kufry na pás a pak jsme šli vyhledat náš gate. Samozřejmě bylo zpoždění, což se mi při přestupu v USA stává téměř pravidelně, ale naštěstí jen 45 minut.
Let do MIA opět s Deltou, B 757, obsazenost 90 %. Dostali jsme obligátní sáček slaných oříšků a nápoj.Přistání v MIA ve 21.30. Taxi k hotelu 50 dolarů.
Zde je odkaz na fotky , pokud by to někoho zajímalo, neletecké!!!
http://www.123exotika.cz/galerie.php?view=detail&id=100
Cesta zpět:
Opět z MIA, tentokrát s KLM a tady to mohlo být zajímavé , ovšem bohužel nebylo.
Odlet byl ve 21.30, tak jsme v 19 hod vrátili v půjčovně auto, shuttlem dojeli k terminálu a s kufry se zařadili do fronty na odbavení. Postával tam pracovník KLM, přistoupil k nám a zeptal se nás, zda letíme do AMS a zda bychom nebyli ochotni letět až další den, že bychom dostali každý 300 dolarů, zaplacený hotel s veškerým jídlem a další den bychom letěli přes Paříž. Jelikož jsme měli za sebou asi 6 hod cestu autem z oblasti Tampa Bay, ochotně jsme na tuto nabídku přistoupili a nezapírám, že jsme se i těšili na 600 USD.
Tak nás ten člověk zavedl do občerstvení, kde nám objednal a zaplatil nápoje, nic víc jsme nechtěli a že prý ve 20.15 máme přijít opět k té přepážce, že nám tam řekne detaily cesty do hotelu atd, ovšem že prý se může stát, že poletíme tak jam jsme měli, že třeba nakonec ta místa nebudou potřeba. No a to se tedy právě stalo. Takže místo toho, abychom se rozvalili v hotelu a mazlili se získaným mamonem, naopak jsme rychle museli každý zaběhnout na WC se převléknout do džín a mikin, rychle odbavit kufry a sprintovat ke gatu, takže jsme ani neměli čas dokoupit nějaké dárky, jak jsme si plánovali.
Tento let byl s KLM, letoun MC Donnell Douglas MD-11 a do posledního místa zaplněn, takže žádné pohodlíčko, naopak,ale jelikože to bylo na noc, tak jsem velice rychle usnula a spala asi 5 hodin, což bylo fajn.
V AMS jsme přistáli další den v poledne a měli jsme skoro 5 hodin čas. Tak jsem alespoň zde něco málo nakoupila a v 17.10 jsme letěli směr PRG, opět KLM, letadlo Fokker 70, obsazenost asi 50 %.
V PRG přistání na čas, v 18.40.
Pokud jste někdo byl tak trpělivý a dočetl až sem, velice děkuji.




