Pravidelný červnový výlet do Singapuru jsem letos začal organizovat v dubnu, chvíli potom, co zmizely zajímavé tarify Katarců a Emirates z Mnichova. Pak ale přišla do mailu zajímavá nabídka Lufthansy do Singapuru za 13 200 z Mnichova a Frankfurtu, případně asi o 300 dráž z libovolného německého města. Volba padla na nejbližší Drážďany, které jsem chtěl navíc vyzkoušet. Opět jsem ale propásl oba segmenty přes MUC s A343, takže směrem tam jsem se mohl těšit na torturu v obstarožní 744 přes FRA, zpět se naštěstí routing přes MUC ještě podařilo chytit.
Zákon schválnosti přinesl o pár dnů později letní akční tarify Emirates z PRG, cena za SIN byla opravdu dobrá, ale pozdě bycha honit. Na druhou stranu v této variantě byl minimálně jeden dlouhý stop v CMB a to cestu hodně protáhlo a hlavně rozkouskovalo. Navíc jsem tenhle routing už jednou letěl a Emirates z Prahy jsem už taky zkusil.
Předem podotýkám, že jsem se vykašlal na oblíbený psychologický profil spolupasažérů. Překvapivě se všichni chovali jako lidi. Sedačky nikdo bezohledně nesklápěl (u JetStaru to ani nešlo), infanti se vykřičeli před startem, na toaletách po sobě nikdo bordel nenechal, při nástupu se nikdo nemačkal. Prostě idylka
DRS-FRA-SIN
Odlet z DRS byl navečer, cesta z Prahy zabrala asi 1,5 hodiny včetně menší kolony na dálnici okolo Drážďan. Letišťátko je to hezké - malé, přehledné a s levným parkováním na venkovním otevřeném parkovišti (14 dnů asi 25 euro). Loguje se platební kartou, kterou se platí a i na ni odjíždí. Cesta k terminálu pak zabere asi pět minut. Na odbavení nikdo nebyl, přesto jsme byli odkázáni na kiosky, abychom pak strávili na přepážce při odevzdávání zavazadel asi deset minut. Holt, šetřit se musí za každou cenu
Jít brzo do tranzitu je v DRS zbytečné, nic kloudného tam není, snad jen výhled na odstavené A300 JALu, čekající na cargo přestavbu. Pro závisláky, jediná kuřárna je v restauraci před bezpečnostní kontrolou, levné občerstvení pak hned v přízemí v kombinaci s minisamoobsluhou.
Lufthansa jistě boduje širokou nabídkou tisku u gatů a to i v pozdních odpoledních hodinách. Internet na letišti byl ale jen placený. B735 přiletěl s drobným zpožděním. Opožděný nástup proběhl ale rychle, přestože bylo vyprodáno, alespoň já volné místo v letadle neviděl. Došlo i na občerstvení: pytlík tyčinek a nealko+kavá/čaj. Letitý boeing byl opticky ve výborném stavu, posádka milá, prostě ideál
Ve FRA jsem čekal výstup do busu, ale k mému překvapení jsme byli vypuštěni někde na konci gatu A. A nakonec by snad ten autobus byl lepší, takhle to byl solidní pochoďák, ten gate má snad dva kilometry. Jinak přestup v pohodě, času tak akorát, Frankfurt mám docela rád a nezklamal mě. Snad jen "vestavěný hotel" (viz foto) na gatu B, odkud jsme odlétali, mě docela překvapil. Docela by mě zajímal důvod této nové ubytovací kapacity.
Nástup do opticky skvěle vypadajícího B744 proběhl rychle. Opět bylo úplně plno, obsazena byla i poslední řada uprostřed, kterou v on-line seatingu vůbec nešlo vybírat a kde nelze téměř vůbec sklápět sedačky. Problém létající legendy v provedení Lufthansa vzor devadesátá léta je minimální prostor a nulová zábava. K tomu se přidal hodně bídný servis, tak špatné jídlo jsem v letadle nejedl od vnitrostátních letů v Číně. Porce byla malá, nedobrá, celek nenápaditý.
Let byl klidný a měl i jeden pozitivní moment, kdy jsme přelétali Prahu za zcela jasné noci. Pak jsem usnul a probudila mě až obdobně nepovedená snídaně a obvyklé turbulence někde před thajským pobřežím. Posádka byla v pohodě, okolní spolucestující také a to včetně těch za námi v poslední (nesklápěcí) řadě, kterým jsem vůbec nezáviděl. Celkově si ale právě takhle představuju povedený dálkový low-cost se vším všudy.
SIN-HKT
Lety ze SIN na Phuket (HKT) jsem řešil až těsně před cestou, sice cena pomalu rostla a na muj vkus to bylo dost drahé, ale co by člověk neudělal pro pár dnů volna. Na Phuket mě přemluvil kolega, který nikdy nebyl v Thajsku. Já přemýšlel spíš o Saigonu, ale moře je moře, takže vyhrál Phuket.
Směrem tam jsme koupili JetStar za dost neakčních 1700 korun, ale nic levnějšího nebylo. Odlet z terminálu 1 mě dopřál návštěvu mé nejoblíbenější letištní terasy, která je ale teď bohužel v rekonstrukci. 40 minut před odletem začaly letištní tabule hlásit, že brána je už zavřená. Po sprintu jsme ale zjistili, že nástup je stěží v polovině. Následným studiem tabulí jsem zjistil, že stejný trik používá v SIN většina low-cost společností.
Skoro prázdné letadlo nakonec čekalo dalších 20 minut na dva pasažéry z jiné linky, což mě u low-costu docela překvapilo. Téměř nový Airbus 320 vypadal perfektně, místa bylo subjektivně dost, navíc měl každý pro sebe celou trojsedačku. Nepříliš milá stewardka ovšem neustále obcházela letadlo a nutila sklápět všechny područky mezi sedadly. Loni u sesterského (a marketingově levnějšího) Valuairu dávali zdarma buchtu a nealko, letos se žádné bezplatné občerstvení nekonalo. Klidný a pohodlný let v novém letadle s poněkud nerudnou letuškou, který přistál skoro na čas. V rámci low-costu nadprůměr, jen cena byla poněkud nelow-costová.
HKT-SIN
V cenové selance dopravců na trati do Singapuru u nás vyhrála nejlevnější AirAsia. Cena letenky byla skoro na chlup stejná jako v opačném směru a opět nejlevnější ze všech možností včetně odletu z letiště Krabi. Letiště na Phuketu je docela malé, ale pro našince se slušným provozem, u jednoho z terminálů stál například 744 Thai Airways. Na nás ale čekal obligátní A320 v konfiguraci dobytčák.
Místa na nohy bylo naprosté minimum, kroucení kolen jsem zahlédl i u nevysokých Asiatů. V letadle bylo 31 řad, tedy 186 míst. Podle Wikipedie je maximální konfigurace 180 míst, ale odborník na to nejsem. S A320 AirAsia jsem letěl už mnohokrát, ale tentokrát mi to přišlo opravdu sardinkózní. Pro porovnání, JetStar má jen o jednu řadu méně, rozdíl mi však přišel výraznější. Možná jiné sedačky, ale to si už nepamatuju.
Let byl zcela zaplněn, probíhal klidně a personál byl milejší než u konkurence. Opět zánovní letadlo s kompletně polepenými biny reklamou. Zaujal mě velmi dobrý magazín, což platilo i pro JetStar. Oboje lepší než u Lufthansy a i obsáhlejší. Oproti dřívějšku rozšířili palubní prodej o omezený standardní sortiment voňavek a dalších serepetiček.
SIN - MUC - DRS
Zpáteční let A343 do Mnichova byl mnohem lepší než první cesta s 744. Opět potěšilo singapurské letiště, tentokrát T2, z kterého jsem dobře pět let neletěl. Naprosto bezproblémové odbavení, nulová fronta na pasovce a milá obsluha na bezpečnostní kontrole. Ostatně to platí pro celou cestu, asijští bezpečáci jsou mnohem lidumilnější než jejich evropští kolegové.
Odlet na čas, pohodlí v Airbusu neskonale lepší než v 744, navíc se zábavou v sedadle. Let plný skoro na 100 procent, velmi milé letušky a dvě i velmi pěkné. Jídlo bylo ještě otřesnější než v opačném směru, nudle s něčím neidentifikovatelným k večeři považuju na nejhorší letecké jídlo za posledních pět let. V noci roznáška pití každou chvíli a hlavně několik hlídkujících a vždy připravených letušek na jumpseatech. Žádný zanďour v kuchyňce jako u AF.
Přistání do studeného Mnichova s průtrží mračen zvládl pilot bravurně. Let hodnotím pozitivně, až na jídlo to už byl standardní produkt běžné aerolinky. Sice nikterak výjimečný, ale solidní.
V Mnichově nás prohnali až ven z terminálu na standardní kontrolu s velkou frontou, jinak je to ale opravdu jedno z nejlepších letišť v Evropě. Teplé nápoje zdarma, tisk, dost občerstvoven, jen ten přechod ven a dovnitř, když jsme nakonec odlétali asi o tři gaty vedle od příletu, mi přišel shengensky nedomyšlený.
Do Drážďan nás vezl CRJ900, nastupovalo se z busu s odevzdáním příručáků před nástupem. To je běžný postup, ovšem tentokrát lilo jako z konve, přístřešek žádný a navíc nás předbíhali nějací VIPové, které k letadlu vozily limuzíny. Při nástupu se fasovala musli tyčinka, za letu následovala roznáška nápojů. CRJ900 je příjemné letadlo a celý let byl přes špatné počasí zcela bezproblémový. Tedy až na stížnosti VIPa o řadu před námi, že k němu před vzletem přesadili jiného pasažéra. Na to, že ho k letadlu vezlo pětikilo Mercedes, jsem čekal jeho rozvalení v byznysu.
V DRS zaujal celníky z celého letadla jen můj velký kufr, ale rentgen jim nic zajímavého neukázal a tak jsme se mohli vydat rovnou do práce.
Cestovatelské tipy:
1, V SIN berou na příletu celníci letos prohlídky vážně. Dřív šel do rentgenu tak každý desátý kufr, teď jich tam jde devět z deseti.
2, Phuket v červnu může být dobrým tipem. Počasí jsme měli parádní (což samozřejmě nemusí vždy platit), ceny hotelů jsou minimální. Tříhvězda u pláže 7 euro za pokoj byla v červnu naprosto běžná cena, čtyřhvězdy byly od 11 euro. Jen mi tam přišlo dost draho v restauracích a to ve srovnání s východním pobřežím v zálivu.
3, Dobré zkušenosti s autopůjčovnou Thai Cars. Čekali na nás do půl jedenácté večer, ceny na jejich webu nižší než jakýkoliv vyhledávač, auto v perfektním stavu. Vyzkoušel jsem je už několikrát.
4, Platba za thajská víza na příletu je možná v eurech, dolarech a většině lokálních měn. Bacha, bankomat tam není, večer fronty taktéž ne. Fotku sebou!
5, V SIN určitě mrkněte na terasu hotelu Marina Bay Sands, zážitek. Příště si tam vezmu hotel aspoň na noc, jen kvůli tomu bazénu.
6, Kdo by se v SIN nudil, nechť vyzkouší projížku mezi zaparkovanými obr-loděmi na indonéský Batam (nebo Bintan). Víza na příjezdu ve všech přístavech, hotely za pár euro a pocit být exotem zcela zdarma
7, V Drážďanech je o polovinu levnější parkování na venkovním parkovišti než v garážích přímo před terminálem. On-line rezervace na webu jim ale nejede.
8, Letenky do okolních destinací mi letos přišly šíleně drahé, chce to bukovat asi hodně dopředu.
Pro fajnšmekry - detaily a registrace letadel:
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-b737-25244.htm
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-b747-28287.htm
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-a320-4443.htm
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-a320-3729.htm
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-a340-325.htm
http://www.airfleets.net/ficheapp/plane-crj-15080.htm







