1. část - OSR-PRG-VIE-BKK-PTTY
Konec června 2011 se povážlivě přiblížil, a proto bylo potřeba balit a zvednout kotvy směrem k dalším thajským dobrodružstvím. Po několika posledních cestách operovaných Aerosvitem (reportáž z mé poslední cesty s VV si můžete přečíst tady: http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=6558) jsem se rozhodl svěřit svůj život a zdraví rakouskému Austrianu. Aby pocit z dovolené byl ještě komfortnější, plánoval jsem obětovat část svých OK Plus mil na přelet z OSR do PRG strojem ATR 42-500...Tento plán vzal však poněkud za své, když jsme se svým bratrem usoudili, že míle je lepší využít jinak – konkrétně na trip OSR – SXM, a tak jsem pro přesun na Ruzyň volil méně atraktivní variantu – pendolino (aspoň teda v jedničce) a Airport Express.
Cesta na naše největší letiště proběhla v klidu a už kolem půl šesté večer jsem se odbavil a procházel se. Zajímavou novinkou pro mne bylo kino nedaleko vyhlídkové terasy, a i když už jsem nemohl shlédnout film Báječná léta pod psa, který právě končil, rozhodně tento produkt považuji za zajímavý počin pražského letiště.
Čas se však pomalu naplnil a bylo potřeba projít pasovkou a sestoupit k „autobusové“ části terminálu 2, odkud nás autobus zavezl ke stroji Bombardier DASH-8 Q400 operovaný Tyrolean Airways. Zhruba 40-minutový let se obešel bez nějakých větších komplikací a také bez jakéhokoliv občerstvení, nepovažujeme-li za občerstvení neperlivou vodu...džus už je na těchto trasách, bohužel, těžký nadstandard, na jídlo urychleně zapomeňte
. O tom, co za ještě kratší dobu letu jsou ochotny poskytnout asijské aerolinky, až později...
Odlet z Prahy do Vídně...
Před odletem do Vídně
Po příletu do Vídně už se poněkud setmělo...
I když se podle itineráře zdálo být celkem problematické stihnout návazný let do Bangkoku, díky dřívějšímu příletu a rychlé pasové kontrole už zbývalo projít pouze bezpečnostním rámem ke gatu...a zde nastal problém – nikoli v samotné kontrole, ale prostor u gatu byl naprosto přeplněný a jeho velikost odpovídala spíše odletu Boeingu 737, než 777... zhruba polovinu cestujících tvořili Thajci, kteří nějak úplně nepochopili, že kabinové zavazadlo má mít určité rozměry a celkem v poklidu u gatu postávali s poměrně velkými kufry. Nicméně neuspěli – pokud zaměstnanci letiště dospěli k závěru, že bágl je moc velký, museli je i tak předat k odbavení do zavazadlového prostoru (ke cti Austrianu slouží to, že cestující s těmito nadměrnými příručními zavazadly nijak nesankcionovali...).
Boarding probíhá poněkud divně – nejprve jsou odbaveni cestující ze zadních řad (včetně mě), ale nenastupuje se do letadla, nýbrž se jen přejde k vedlejšímu gatu a teprve poté je nám dán pokyn k „nalodění“.
Interiér letadla je takový veselý až hravý, ale nic proti tomu. Přicházím ke své zabookované sedačce (dvojka v zadní části letadla), když zjišťuji, že letadlo je v jiné konfiguraci a řada 35 je klasická trojsedačka...ach jo, tak snad si tady sedne aspoň někdo rozumný. Jen co na to pomyslím, jsem „potrestán“ - švédská rodinka se dvěma malými dětmi se přiřítí jak lavina, vedle mě doslova vskočí do sedadla asi tak 6 letá slečna a hned za mé sedadlo usedá jen o něco málo starší chlapec.
Co jsem komu udělal...to zas bude kopanců do zad a vzájemného pošťuchování poměrně liberálně vychovávaných seveřanských dětiček. Nu, což při první příležitosti jsem připraven sjednat si pořádek – přece jen ke Komenskému i Makarenkovi máme blíž než Švédové.
To už ale rolujeme směr runway a vznášíme se k půlnoční vídeňské obloze. Po zhruba půlhodině očekávám vypnutí světel bezpečnostních pásů, ale nic se neděje...teda začíná se dít. Prvních několik turbulentních zhoupnutí mne ještě nechává klidným, ale po zhruba půl hodině zvyšujících se turbulencí jsem už zralý na panáka. Naštěstí se začala podávat večeře a Absolut vodka jako aperitiv to jistí...stevardka přijíždí s cateringem konečně i k naší 35. řadě a...přerušuje podávání jídla i pití, protože turbulence dosáhly takové úrovně, že není možno ani podat jídlo, natož nalít pití. Koukám na mapku na svém IFE a podle ní přelétáme hory někde v Bulharsku a skáčeme směrem k Černému moři...doufám, že ne do Černého moře...
...uběhly již skoro 2 hodiny od vzletu z letiště Schwechat a náš Boeing 777 usilovně bojuje s prudkými poryvy větru, já se svým strachem, stevardky s obnověným caterignem, když tu se na obrazovce objeví nápis: „ ZAHÁJILI JSME NOUZOVÉ KLESÁNÍ, PROSÍM, PŘIPOUTEJTE SE“. To, že klesáme je také poměrně nepříjemně cítit. Krve by se ve mne v tu chvíli nedořezal !!! Jak se však nápis objevil, tak také zmizel, což mě lehce uklidnilo stejně jako 2 panáci vodky a navíc - po 2 hodinách čistého času se z turbulentního letu stává let konečně normálním. Nejen vodkou je však na palubě Austrianu člověk živ – na večeři je výběr z těstovin, nebo kuřete. Vybírám si kuře, rozbaluji a nacházím kuře na paprice s těstovinami...No, zkrátím to – večeře je takový průměr – neurazí nezklame a pokud jste na základce milovali stravu v jídelně, tak zažijete neskutečný gurmánský zážitek. Pokud to srovnám s Aerosvitem, kde catering byl nic moc, tak tady je o něco lepší...ale jen o něco. Po třetím, a posledním, panáku vodky je už mi skoro jedno, co večeřím, hlavně že dojde k naplnění trávicího ústrojí...takřka okamžitě poté upadám na několik hodin do spánku, a když se probudím, jsou zhruba 3 hodiny před přistáním na letišti Suvarnabhumi. Švédsko vedle mne i za mnou spí a já se rozhodnu prozkoumat IFE...a jak začnu, tak také skončím – IFE je prostě bída – jednak pořádně nefunguje (a neměl jsem s tím problém jen já) a jednak nabídka je asi takové, že kdyby pustili na velkou obrazovku Mr. Beana, tak je aspoň sranda... Aerosvit neměl žádný IFE, ale zábava to byla stejná – opět jsem se musel zabavit písničkami z českých muzikálů a zahrát se nějaké hry na iphonu, nebo si přečíst offline články postahované před odletem z internetu...
Zhruba 2 hodiny před přistáním je podávána snídaně, která mi, upřímně, chutná mnohem více, než předchozí večeře – salám, šunka, sýr, moučník, chutná bagetka, kafe, džus a moučník. Nehraje si to sice na žádnou exkluzivní gastronomii, ale pro Středoevropana je to taková normální snídaně, takže je s chutí celá snědena
Po snídani zkouknu ještě 3 díly seriálu Ano, pane ministře! a naše letadlo úspěšně dosedá na runway bangkogského letiště...
Při výstupu z letadla si poopravím názor na švédské děti a jsem poměrně rád, že je jejich rodiče vychovali tak, že v letadle nedělaly bordel, ba právě naopak – ani jsem o nich nevěděl. A abych byl upřímný, turbulence snášely úplně s přehledem (na rozdíl ode mne...).
Po chvíli pricházím k imigrační kontrole a v tu chvíli vůbec netuším, že v rámci této dovolené je to naspoledy, kdy jsem musel žádat o víza – již od srpna budou víza pro občany ČR zrušena a cestování do Thajska se stane opět o něco veselejší
Po výstupu z arrival gatu hledám cedulku se svým jménem a po chvíli ji také nacházím – poprvé jsem si pro odvoz na Pattayu objednal PT TAXI Service za konečnou cenu 1000 THB. Tuto společnost mohu doporučit nejen pro dopravu na Pattayu, ale kamkoliv budete chtít – ceny jsou příjemné a vozidla ještě voní čistotou – ostatně posuďte sami na webu: http://www.pttaxiservice.com/
Taxík mě zhruba po hodině a půl jízdy přiváží na hotel řetězce FOUR SEASONS, konkrétně Four Seasons Place, kde pobudu jednu noc a přidám se ke zbytku naší výpravy, která do Thajska dorazila o 3 dny dříve...
Večeře na trase VIE - BKK. Kuřecí na paprice - nejlepší z toho byl ten moučník.
Už se to blíží - do cca 2 hodin přistaneme v BKK...
..ale ještě předtím docela chutná snídaně.
Airbus A 380 společnosti Emirates po přistání v Bangkoku.
Pokoj v hotelu Four Seasons v Pattayi. Komfort za pár kaček...
Bazén hotelu Four Seasons v Pattayi....
Hotel Four Seasons - Pattaya
...a o dalším putování si můžete přečíst, pokud vás tento začátek tripu zaujal, v následujícím díle, kde se z letiště Utapao přesuneme na Koh Samui a odtud pak na Krabi.
. Díky za něj a těším se na pokračování! 
