(fotky doplním až je přítelkyně dostane z foťáku do PC)
BRQ-VKO
číslo letu: UT 832
class: Y (ostatně není ani moc na výběr)
odlet: 12.25 (plánováno 12.40)
doba letu 2.45
letadlo: CRJ 200
registrace: VQ-BGX
load factor: 90 %
Moje první návštěva Tuřan, pohodové klidné letiště, kterému není celkem co vytknout. U gatu už na nás, coby na poslední pax netrpělivě čekají - ne vždy může vyjít všechno, že? - a boardujeme se do busu. CRJ 200 čeká na ploše před letištěm a 5 minut po projití bránou už nastupujeme do letadla. Obou členům CC je sotva dvacet a vypadají, že v UTair jsou vybíráni hlavně podle výšky, aby se vešli pod nízký strop Bombardieru. Ještě před vzletem dostáváme po "ruční demonstraci" bonbon, posádka nabídne ruský tisk a už se rozjíždíme ke vzletu. Co se týče PAX, tak většinou jde o Rusy, ale, jak zjistíme později, několik z nich jsou Uzbeci pracující v ČR, který taky využili akce UTairu.
Po nastoupání do letový výšky prochází posádka s pitím a vínem, o kterým není asi možný říct nic dobrýho. Následuje oběd, asi největší jaký jsem kdy v letadle zažil: dvě mističky salátu, dva druhy pečiva, na výběr mezi rybou/kuřetem/párkem, jako dezert směs sušenho ovoce, linecké pečivo a hlavně čokoláda. Čokoláda je asi to nejdůležitější. Shodi jsme se, že vzhledem k tomu, jak uživatelsky příjemný je oficiální FFP UTairu, jejich skutečný FFP jsou právě tyto čokoády s obrázky strojů v barvách UT. Abyste nasbírali všechny, musíte se párkrát proletět, flotila je celkem pestrá, takže obrázků bude dost.
Během oběda ještě projíždí CC s velkou konvicí vařící vody a nabízí čaj. Hned jsem si vzpomněl na romantiku cest vlakem po Rusku na platzkartě. Zklamání bohužel je, že čaj se nekoná, prý je jen kafe. Voda zřejmě i došla na záchodech, neboť z kouhoutku nekápne ani kapka a celé umyvadlo je zasypáno zvlhčujícími kapesníčky. Před přistáním potom proběhne ještě jedno kolo pití a já zjišťuju, že červené je jenom o něco málo lepší než bílé. Při klesání ještě jedno kolo bonbonů.
Na VKO přistáváme na čas a během cesty k autobusu si užíváme nefalšované moskevské zimy. Posádka je vybavena super koženými kabáty velmi tradičního designu.
Transfer na VKO bez víza probíhá asi tak, že úředníkům poblíž dveží s nápisem "Transit" dáme pasy a ti nám ukáží na lavičky, kde máme počkatm a nám vyřídí boardingpassy. Závidíme zbytku PAX, kteří disponují pasy SNS a transitují vstupem do země. Nakonec se náš nedobrovolný squatting protáhne na necelé dvě hodiny, razítko bouchne a my můžeme v doprovodu konečně projít do tranzitního prostoru. V duty free kupujeme vodku. Oficiáně se smí prý pít jenom v ofiko terminálových podnicích, slečna vypadá lehce pobaveně, když odmítáme vodku zabalit pro přepravu on board.
Pohodová odletová hala v Tuřanech.
Nástup do Bombardieru ЮТэйр.
Posádka velmi mladá.
Oběd více než vydatný.
Kvalita i roztíratelnost másla překvapující.
Na palubě nechybí ani čajnik. Čaj ael bohužel došel, takže na výběr je horká voda nebo nescafé.
VKO-TAS
číslo letu: UT 805
class: Y (ostatně není ani moc na výběr)
odlet: 22.25 (plánováno 22.15)
doba letu 3.45
letadlo: 738
registrace: díky vodce nezjištěna, respv. kvůli vodce nezjištěna
load factor: 95 %
Opět jako poslední se boardujeme do starší 738 v provedení dobytčák s velkým D, nikde ani žádná galley, prostě jeden dlouhej prostor napnlěnej sedačkama. Zábava samozřejmě žádná (tedy pokud za dostatečnou zábavu nepovažujete sledování středoasijců všude kolem). Aspoň čtyři pětiny osazenstva jsou neukázněný gastarbeitři z Uzbekistánu, který jedou na dovolenou domů, hlasitě si povídají nebo si pouštějí svoje oblíbený melodie z mobilu pořád dokola. Posádka nabízí opět bonbón, noviny se nekonají. Uzbek, terý sedí vedle a kterého známe z letu z Brna, mi neustále zdůrazňuje, že za chvíli bude víno. Mně je to celkem jedno, spím ještě než se letadlo rozjede. (Víno ale nakonec nepřijde, naštěstí se jedná o suchou linku - nedovedu si představit místní osazenstvo po vydatné konzumaci špatného palubního vína).
Budí mě až otázka mjaso/ryba. Vybírám dušené hovězí a podobné přísušenství jako při cestě na VKO. Čokoláda s obrázkem naštěstí nechybí. Tentokrát krásný ATRko. Tenhle věrnsotní program se mi líbí čím dál víc. Moje focení jída evidentně zaujalo i spoucestujícího vedle a do svého mobilu si také fotí svůj podnos.
Následuje čaj a Uzbek začně opět o víně, ale naštěstí znova usínám, probírají mě až závěrečné bonbony. Když už se skutečně blížíme k přistávací ploše, začne soused mého spoucestujícího natvrdo telefonovat s kýmsi dole, byť jsme ještě ve vzduchu. Přílet téměř na čas. Jakmile usedne letadlo na přistávací plochu, naši spolucestující začnou hned vstávat a vyndavat věci z binů. CC má plné ruce práce s jejich umírňováním. Suma sumárum, předpokládám, že pro rodilé Moskvany v uniformách UTairu bude asi TAS oblíbená linka.
Když konečně naše 738 zastaví, výstup ještě zdržuje placatá čepice, která se docela hlasitě hádá o něčem s letuškou. Letuška nakonec vyhrává (asi má v koženým kabátě přeci jen autoritu) a celý letadlo se hrne ven.
B 738 ve verzi full dobytčák.
Dušené hovězí - už se blížíme do Asie.
Kvalita másla stále na výborné úrovni.
Jelikož v ČR není konzulát, klasifikujeme se pro kategorii "visa on arrival". V budce sice nikdo nesedí, ale po dvou důrazných žádostech zaměstnanci pohraniční stráže povolají příslušného zaměstnance místního MZV, který nám celý rozespalý začne dávat víza do pasu. Na Letter of invitation ani nekoukne (jenom nás vyťuká do PC, otázka jestli jsou tam naše jména uložený nebo ne) a vyinkasuje 65 dolarů od každýho. Trochu mě naštve, že mi přelepí 3 oblíbený razítka, ale proti práci člověka, který má razítko a tím i absolutní moc, se ve tři čtvrtě na čtyři ráno špatně protestuje.
Letiště v TAS.
FOTO: slečna přítelkyně pana don_quijote
. Ked raz budem mat cest s nimi letiet tak urcite zoberiem cokolady - obrazky a poslem ti ich 
