Tentokráte beru manžela a vydáváme se do Las Vegas, bude to můj 4. a jeho 2.pobyt tam, ale poprvé, co budeme mít auto.
Možná se divíte, proč jsem celý rok nikde nebyla. Bohužel za to může můj problém s nohou ( kyčlí), letos v únoru jsem absolvovala operaci. Po návratu z nemocnice jsem si myslela, že touto dobou už budu v pořádku, tak jsem se hned vrhla na lov nějakých rozumných letenek. Volba padla na Las Vegas, protože se nám tam oběma líbí, je tam v říjnu ještě teplo, prostě pro nás fajn místo.
Bohužel události hrály proti mě a i když operovaná noha je fakt OK, začla zlobit druhá, stejný problém. Čili chůze možná jen s francouzskou holí...
Ale letenky koupeny, hotel i auto zabukované, takže tedy letíme, ono to snad nějak půjde..
Cesta začíná v úterý 2.10. na Ruzyni.
PRG - FRA - Lufthansa
A321
obsazenost asi 70%
Jako občerstvení dostáváme sáček slaného pečiva, roztomilé tvary letadýlek a mráčků
Po hodině a kousek přistáváme ve Frankfurtu, tam jsem poprvé a jsem na toto letiště dost zvědavá.
Nejsem ani zklamaná, ani nadšená, prostě celkem fajn letiště. Máme tam přes 2 hodiny času, tak si to mohu trochu prohlédnout, ale nic zajímavého nevidím.
FRA - LAX - Lufthansa
B 747-400
obsazenost : vypadá úplně plno, ale mohu se mýlit, tak dám 99%
Máme předem rezervován dvoják v poslední řadě a jsme rádi, že jsme včas rezervovali, protože zadní část letadla je plná do posledního místečka.
Jídlo jsem opět nestihla vyfotit ( zatím se mi to nepovedlo nikdy
CC byli fajn, milí a pití roznášeli často, případně byla možnost si dojít dozadu nebo do střední části.
I let s Lufthansou byl můj první a nemohu říct na jejich adresu nic špatného.
Jen mě zarazilo, že nebyly privátní obrazovky na opěradlech, ale byly vysunuty velké obrazovky nahoře. Jelikož dávali asi 3 nějaké fotbaly a pak nějaký pro mě dost nezajímavý film, spíš jsme si četla své časopisy.
Seděli jsme na pravé straně, tak jsem počítala, že opět uvidíme pod námi Grand Canyon atd., jako jindy, ovšem byli jsme překvapeni, že jsme na LAX nalétali ze severu, také proto let trval skoro 12 hodin.
Po přistání se ozval dokonce potlesk
Na všechny segmenty cesty jsem měla objednánu asistenci, čili hned u východu z letadla na mě čekal chlapík s vozíkem a byla jsem ráda, protože k imigračním přepážkám to byl pěkný pochoďák a také fronty u nich nebyly zrovna nejmenší.
Takže se mnou projel rovnou k jedné budce, ani jsme nemusela vstát z vozíku, mají to vymakané tak, že i ke mě naklonil tabulku na otisky prstů. Manžel byl se mnou, chudák vedle toho vozíku musel skoro běžet, aby nám stačil
Pak vyzvednout kufry, předat na další let a dostat se z Bradleyho na Terminál 8, odkud pokračoval náš let do LAS.
LAX - LAS - United
Canadair Regional Jet
obsazenost 100%
Tak v tomto malém letadýlku jsem letěla poprvé a měli jsme štěstí na 1.řadu. Let trval jen hodinu, ale bylo to fajn, viděli jsme pod námi Údolí smrti, poušť a najednou se objeví Las Vegas. Sice bylo ještě světlo, takže ten zážitek nebyl úplný, ale jelikož to tam známe, zklamaní jsme nebyli.
Přistání a v tomto okamžiku se nám stala velice nepříjemná věc. Přistáváme na plochu, sice hned k budově, takže bez busu, ale nahoru vede hooodně schodů po nějaké kovové konstrukci, čili nic pro mě
Otáčím se kolem a nikdo v dohledu. Všimne si mě chlapík, co z letadla vykládá kufry, tak se ho ptám, jestli tam někde nemají nějaký výtah nebo něco a on nechá vykládání kufrů kolegovi a vede nás pravděpodobně chodbou pro zaměstnance k nějakému výtahu, u kterého sedí maník, asi ostraha a ten nás klidně pouští do toho výtahu a vyplivne nás to přímo v hale odletů T3.
Tak co teď, jak ke kufrům? Sedám si tedy na lavičku a D 50 a manžel jde někam hledat naše kufry.
Po nějaké době jsem už nervózní a když uplyne hodina, taqk jsem skoro zoufalá. Chci mu zavolat, vytáhnu mobil, ketrý jsme samozřejmě měla po celou dobu poctivě vypnutý a zrada! Nejde zapnout, je totálně vybitý, nevím, jak je to možné, celou dobu z Frankfurtu byl vyplý. No prostě když smůla, tak se vším všudy.
Pořád netuším, co se stalo. Napadly mě pouze dvě možnosti, buď nepřiletěly kufry a manžel někde vyplňuje protokoly nebo se nejde dostat od výdeje kufrů zpět do této části, kde já čekám. Že by mě manžel opustil zrovna a právě teď a tady si nějak nepřipouštím.
No nelze dál čekat. Oslovuji kolemjdoucího chlapíka s prázdným kolečkovým křeslem a žádám ho, zda by mi neposlal někoho, s kým bych mohla řešit svůj problém. Nabízí mi pomoc, tak mu vylíčím, co se stalo. Nabízí mi, že mě k výdeji kufrů odveze na křesle. Sotva nasednu, tak slyším v rozhlase své jméno, sice poněkud anglicky zkomolené, ale rozeznat se to dá. Tak ten hodný chlapík zavolal na tu ústřednu nebo co to je a že mě volali, že jsem s ním. Předali mi manžela. Stalo se totiž to druhé, co jsem myslela a sice, že od kufrů vedla jen cesta ven, takže ho napadlo nechat mě vyvolat, což byl fakt dobrý nápad.
Takže máme kufry, máme jeden druhého a jedeme shuttlem k půjčovně aut.
Je jedna budova pro asi 8 různých půjčovacích společností. My máme rezervaci u Dollaru. Jelikož máme ob jednané nejlevnější auto, fasujeme elegantní bílý Ford Focus a odjíždíme do hotelu.
Je už tma ( 20 hod), takže trochu bloudíme, ale nakonec hotel najdeme. Je to Travelodge Ambassador Strip, těsně u letiště, přímo od letištního plotu nás dělí jen Koval Lane
Je to vlastně spíše motel, dostáváme pokoj v přízemí, což jsem chtěla a auto máme přímo před dveřmi pokoje.
Hotel je moc fajn, je tam i bazének, snídaně v ceně a na Strip je to 500 m, k hotelu MGM .
Jsme moc unaveni, takže se jen převlékneme do letního a jdeme kousek od hotelu do restaurace Cocos na večeři a pak spát.
Další den jedeme do blízkého Wal-martu nakoupit nějaké pití a podobně do lednice a já začínám své nákupní orgie
Původně jsme mysleli, že zajedeme ke Grand Canyonu, ale jelikož jsem tam byla již 3x, zvolili jsme Valley of Fire a dobře jsme udělali, moc se nám tam líbilo. Přiložím pár fotek.
Při cestě zpět jsme to vzali kolem Hoover Dam.
Auto jsme vrátili v sobotu večer, takže celou neděli jsme byli bez auta, ale záměrně, protože Strip je fajn si projít ( což v mém případě bohužel nešlo) nebo projet Deucem, což jsme udělali, koupili jsme si jízdenku za 8 USD na 24 hodin a hodně se nám vyplatila.
V pondělí ráno v 6 hodin jsme využili hotelový shuttle na letiště, jede zdarma 1x za hodinu.
LAS - IAH ( Houston ) United
B737-900
obsazenost 100%
doba letu 3 hodiny
Žádné občerstvení, jen 1x nápoj, ale s tím jsme počítali.
Letiště Houston bylo moje další poprvé na tomto tripu. Dojem z něho je takový, že snad mohu říct, že Ruzyně je zábavnější. Strávili jsme tam skoro 3 hodiny a nic moc.
IAH - FRA Lufthansa + United
A 380-800
obsazenost 60%
doba letu 9.45 hod
Měli jsme předem zabukovaná sedadla na trojáku v 90.řadě a naštěstí zadní část letadla byla poloprázdná, takže jsme seděli jen ve dvou, což bylo fajn.
Jídlo opět velmi dobré a opět nevyfoceno.
Málem bych zapomněla poreferovat o roztíratelnosti másla, takže napravuji: Máslo po krátkém položení na horkou krabičku s jídlem bylo velmi dobře roztíretelné
K snídani jsmew dostali obligátní vaječnou omeletu s americkými brambory a nevím, jak je to možné, ale i tato omeleta, která je vždy hnusná, i tady byla natolik dobrá, že se dala sníst.
Ač to nemívám ve zvyku, použila jsem IFE před sebou a koukla jsem se na Amazing Spidermana a 1 díl ze seriálu Grimm.
U výstupu z letadla na mě opět čekali s vozíkem a jelikož jsme měli na přestup hodinu, byla to velká výhoda, protože jsem to měřila a cesta k našemu gate A 24 trvala i s těmi kontrolami 50 minut. Takže jsme dorazili ke gate a za 3 minuty se nastupovalo.
FRA - PRG Lufthansa
A319
doba letu hodina a 5 minut
obsazenost 100% a neseděli jsme ani vedle sebe
Bylo občerstvení - nějaký přeslazený tvrdý koláček a nápoje, to je ale už jedno, člověk je už skoro doma.
Po příletu na Ruzyň opět cesta na kolečkovém křesle ke kufrům, vše OK a doma jsme byli v poledne, bydlíme kousek od letiště
Tak to je vše, další cesta bude až bůhví kdy, protože v lednu mě čeká operace a pokud vše dobře dopadne , měla bych být tak v květnu úplně OK a pak to zase pořádně rozjedu
Děkuji za pozornost a za případné přehlédnuté chyby se omlouvám.






