Letenky, ubytování a všechno okolo zařizovala další strana a já s nimi pouze probíral data, časy, jak se nám budou hodit lety. Nakonec to vyšlo tak, že jsme měli naplánovaný odlet z VIE 31. ledna v 6:35 a zpět z HAM 2. února v 8:50, oba s Air Berlin. Minimálně čas odletu z VIE byl nic moc, ale zase na druhou stranu jsme měli více času v Hamburku.
Jelikož jsem Air Berlin zahlédl i zde v low-cost aerolinkách, tak jsem si říkal, jaké služby můžeme čekat. Zjišťoval jsem info o check-inu, zavazadlech, apod. a pořád jsem nedokázal přijít na to, proč je AB označováno jako low-cost. Kdyby mi byl někdo z vás ochoten mi to polopatě vysvětlit, byl bych rád.
VIE-HAM
Air Berlin AB8469
Airbus A319-112 (OE-LOC)
load factor 80 %
Vzhledem k času odletu jsem usoudil, že buď den předtím nepůjdu spát, nebo půjdu spát, ale brzo. No nakonec to dopadlo tak, že jsem musel dodělávat nějakou práci a když už jsem měl hotovo, zbývaly mi dvě a půl hodiny do vstávání. I tak jsem šel spát a nakonec se to kvůli neschopnosti usnout ihned zkrátilo na pouhou hodinu a půl. Vstávání v jednu hodinu ráno je přinejmenším zvláštní, každopádně jsme zhruba ve dvě vyrazili z Brna směr VIE. Pro jistotu jistot jsme vyjeli tak brzo, jelikož člověk nikdy neví, co se může přihodit a navíc jsme nevěděli, jestli nebudem muset přehazovat věci mezi kufry kvůli překročení 23 kg, což je maximum pro bezplatně odbavené zavazadlo u Air Berlin.
Na letišti jsme byli tuším něco málo po čtvrté hodině, jelikož jsme to nebrali po dálnici přes Slovensko, ale přímo. Po příchodu do haly jsme viděli přepážky Air Berlin otevřené, tudíž jsme zkusili, zda odbavují už i náš let a překvapivě ano. Dvě hodiny před odletem jsme tedy měli odbaveno a nezbývalo nic jiného, než nějak zabít čas. O to jsem se částečně postaral, jelikož jsem zapomněl v kapse klíče od bytu, s čímž by byl na bezpečnostní kontrole zřejmě celkem problém, takže nezbývalo, než projít z „obchodní části“ před bezpečnostní kontrolou zpátky do haly a potom se vydat na Cčko k auto. Nakonec jsem tím zabil zhruba půlhodinu. Zbytek jsme nějak přečkali, a jelikož měl boarding začínat v 5:50, tak jsme se kolem půl vydali k bezpečnostní kontrole.
Abych řekl pravdu, z bezpečnostních kontrol mívám největší strach, aby náhodou nebyl nějaký problém a nemusel jsem být nějak důkladněji prohledáván. Všechno proběhlo v naprostém pořádku a vydali jsme se dále ke gatu C40.
Čas plynul, bylo již šest hodin a boarding stále nezačal. Nakonec jsme museli čekat asi do čtvrt na sedm. Poprvé jsem viděl, jak efektivně jde využít QR kód v elektronické podobě, když plno lidí ke čtečce přikládalo telefon. Já však upřednostňuji papírové verze, které si mohu uchovat, byť se kvůli online check-inu jednalo o vytištěné boarding passy. Bohužel jsme nezažili to, co já viděl v Asii, kdy se lidé pěkně seřadili a nastupovali do letadla uspořádaně.
O půl sedmé bylo zahlášeno, že jsou všichni cestující na palubě a že se tedy máme pomalu připravovat na start. Jelikož byla při online check-inu již první polovina letadla zabraná (a exit rows samozřejmě také), sáhl jsem pro nás po místech 20A a 20B, které nejsou hned za křídlem, tudíž jde vidět bez problému i dolů. Měl jsem z pohodlí v A319 Air Berlin trochu strach, nakonec se však moje obavy ukázaly jako naprosto zbytečné, jelikož místa na nohy bylo poměrně dost (podle Seat Guru nějakých 32“) a sedačky Recaro byly pohodlné. Jediné, co mě trošičku mrzelo, bylo to, že AB nemá osobní IFE v sedačkách, ale jen nad hlavami co tři řady.
Odstartovali jsme s asi pětiminutovým zpožděním, a jelikož bylo nad Vídní jasno, byly pěkně vidět svítící města. Odhadem tak čtvrt hodiny po startu začaly letušky rozdávat občerstvení. Podle toho, jakým tempem postupovaly, mi bylo jasné, že to bude jen nějaká drobnost, což jsem ale na letu, který trvá hodinu a půl, očekával, jelikož si ani na stránkách AB nešlo přiobjednat běžné „velké“ jídlo. Z pití si kompletní výběr nepamatuju, ale vím o čaji, kávě, několika druzích džusu, cole, spritu a tuším nesycené vodě. Já si dal pomerančový džus a jako občerstvení jsme dostali muffin, který byl vynikající. Je to však jen jídlo opravdu jen na zaplnění žaludku po dobu letu, jelikož jsem po příletu měl zase hlad. Letušky byly příjemné a sympatické. Za kvalitu fotky se omlouvám, protože mi natáčení videa vzletu sežralo u mého foťáku více baterky, než jsem čekal.
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=k1WRM3DAQFs[/youtube]
Let byl klidný, ještě nad většinou Česka téměř bez mraků, takže jsem třeba měl možnost vidět i Prahu, akorát na severu Čech už začínala oblačnost, která se táhla prakticky celou cestu Německem. Zkoušel jsem fotit nasvícená města, akorát, jak jsem se již zmínil, vydrželo mi to jen po startu a poté už se mi baterka ve foťáku vybila úplně. Nakonec dostal energii alespoň na jednu fotku v době, kdy jsme byli nad Německem.
Že není v Hamburku ideální počasí, to jsme tušili, ale i tak jsem čekal poměrně klidné přistání. Klesání do oblačnosti bylo bezproblémové, ale jakmile jsme se do ní dostali, tak to s námi začalo házet všemi možnými směry a při poklesu pod ní to bylo ještě horší, jelikož foukal silný vítr a lítali jsme z jedné strany na druhou. Piloti měli asi co dělat, ale nakonec to zvládli na jedničku a dosedli jsme, byť trochu tvrději. Při pojíždění jsem u jednoho hangáru zahlédl Boeing 747 v barvách Lufthansy, akorát si nejsem jistý, zda to byl osobní nebo nákladní. Tipuji ale spíš to druhé, jelikož co jsem se díval, tak do/z Hamburku nelítá snad žádný spoj, kde by se takové letadlo využilo. U Zeppelinstraße je rovněž zaparkován Boeing 707 v barvách Lufthansy, který tam je asi z nějakých historických důvodů, jelikož na Google mapách je taky, akorát v jiných barvách a s nápisem HAMBURG AIRport.
Hamburské letiště je asi jedno z nejpřehlednějších, na kterých jsem kdy byl, Vídeň je oproti němu solidní bludiště pro mě, byť je fakt, že je také „jednou tak větší“.
HAM-VIE
Air Berlin AB8468
Airbus A319-112 (OE-LOB)
load factor 90 %
Zpáteční let byl opět ráno, tentokrát však „až“ v 8:50, takže jsme vstávali někdy po šesté ráno a jelikož jsme byli ubytovaní v hotelu přímo u hlavního vlakového nádraží, ze kterého odjíždí i „vlako-metro“ na letiště, stačilo něco po sedmé vyrazit z hotelu. Po cestě bylo zahlášeno, že cestující směřující na letiště se mají přesunout do prvních třech vozů, jelikož se souprava bude rozpojovat. Další stanici jsme se tedy svižnějším tempem začali přesouvat do předních vozů, jenže najednou zapípala signalizace zavření dveří. Na to jsem já stihl dostatečně rychle zareagovat a vběhl do vozu. Kolega bohužel takové štěstí neměl, a jelikož byl kousek za mnou, dveře se mu zavřely před nosem a vlak odjel i se mnou směrem na letiště. Štěstí bylo to, že soupravy na letiště jezdí celkem často, takže dorazil asi jen deset minut po mně.
Vyrazili jsme tedy k check-inu si odbavit zavazadla, což proběhlo bez problému a potom na bezpečnostní kontrolu. Tam jsem v rámu „zapípal“ a musel jsem být důkladněji prohledán. Vytáhl jsem vše, co jsem běžně vytahoval, akorát rám v Hamburku byl zřejmě nějaký citlivější a zareagoval na knoflík u mých kalhot. Co jsem si všiml, tak to bylo u většího počtu lidí, kterým pípal knoflík u kalhot. Důkladnější prohledání zabralo jen chvíli, tudíž jsme za moment mohli pokračovat přes bezcelní zónu ke gatu. V Hamburgu jsou letadla často jen za jediným sklem, tedy se na stojánku zepředu i celkem pohodlně fotí, byť i tak můžou být na fotce nějaké odlesky. Mně se takhle podařilo vyfotit Airbus od Lufthansy (typ bohužel nedokážu z tohoto pohledu odhadnout) a poté i náš Airbus A319 Air Berlin.
Na rozdíl od Vídně zde začal boarding na čas, tzn. v 8:20. Už po nástupu bylo jasné, že bude obsazenost celkem solidní. Při online check-inu jsem byl ve stejné situaci jako několik dní předtím, kdy byla část letadla od první až po osmnáctou řadu obsazena tak z 80-90 % a nebyly tam tedy pro nás dvě sedačky vedle sebe, z toho jedna u okýnka, tudíž jsem opět zabral místa 20A a 20B.
Odlet byl taktéž na čas. Po typické čtvrthodině od odlepení se od země začalo roznášení občerstvení. Nabídka nápojů byla přibližně stejná, akorát se trochu obměnily chutě džusů, ale místo muffinu jsme dostávali na výběr jakýsi sendvič se šunkou nebo s vajíčkem. Papírová vanička pro sendvič nesla na boku nápis „Taste like heaven“, tak jsem byl zvědavý, jak na tom bude chuťově. Ještě pro upřesnění, já si vzal se šunkou. Nebylo to špatné, ale do „Taste like heaven“ to mělo tedy poměrně daleko.
V průběhu letu jsme na IFE mohli sledovat airshow, které například, kromě běžných leteckých údajů, zobrazovalo i to, jaká města můžeme vidět z oken na levé či pravé straně.
Let byl poměrně klidný a to samé se týkalo i přistání. Baterka ve foťáku mě tentokrát nezradila a natočil jsem jak odlet z Hamburku, tak i přistání ve Vídni. Omlouvám se za často se třásající obraz, akorát mám objektiv bez stabilizace a ruku jsem měl opřenou o opěradlo, tedy se každý pohyb letadla projevil i na pohybu mé ruky a foťáku. A taky se omlouvám případně za to, jestli jsem nezaznamenal/nepřiblížil některé důležitější věci. Točil jsem vzlet a přistání prakticky poprvé na tomhle „výletě“, tak je možné, že jsem něco důležitého prošvihl.
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=fdU1rvK3g70[/youtube]
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=ac0Gq10kLMw[/youtube]
To by byl konec mého druhého trip reportu. Doufám, že se vám líbil, že nebyl nudný, nezajímavý, atd... A taky doufám, že se dostanu do letadla na nějakou cestu co nejdříve, jelikož mě lítání baví, akorát bohužel nemohu létat častěji kvůli omezeným financím.
No já právě na stránkách Air Berlin viděl fotku interiéru nějakého letadla s jednou uličkou a měli právě osobní IFE, tak jsem doufal, že budem mít i my.
Jinak kolega má poměrně bujnou fantazii, kde na takovou blbost přišel??