„Ať žije Alitalia a italský bordel“ prohlásil jsem, když jsem v září 2012 nakupoval pro sebe, sestru, bratra a jeho přítelkyni letenky na únor z Malpensy na Floridu po 280 euro kus. Na to, zaletět si na šestihodinový výlet do Japonska jsem byl bohužel moc velký srab a teď toho lituji, ale díky svéráznému oceňování multicity letenek díky italskému národnímu dopravci podívám po výletu do NYC i do slunečního státu. Po pár dnech se k nám přidají ještě další dva a počet členů výpravy se uzavře na šesti lidech.Nebe: policisté Britové, kuchaři Italové, mechanici Němci, milenci Francouzi a všechno to organizují Švýcaři.
Peklo: policisté Němci, kuchaři Britové, mechanici Francouzi, milenci Švýcaři a všechno to organizují Italové.
Každý svůj TR začínám smutným povzdechem nad situací na ostravském letišti. Jak skvělé by bylo sednout do letadla na Mošnově a za hodinu a půl už stát před letištní budovou v Bergamu. Místo toho začátek cesty oznamuje zvonění budíku ve 4:00 a přesun na ostravské hlavní nádraží, odkud ve 4:31 odjíždí EROS Express (nebo tak nějak se ta paštikářská společnost jmenuje). Svou kvalitu původně nazývali jako „švýcarskou“, ale pak se tam asi zajeli podívat a radši to stáhli. Ten čtyřsetkilometrový přesun z Ostravy až na Ruzyň je mnohem více vyčerpávající, než dvacetkrát delší vzdálenost z Prahy do Miami.
Snídaně šampionů a tématická příloha Mladé Fronty
PRG – MXP
EasyJet U2 2586
9. 2. 2013
12:30 – 13:55
Airbus A319
G-EZAN
Load Factor: 95%
Víno faktor: 1 sklenička červeného
Před odletem poctivá kontrola příručních zavazadel. Snad i ten, který letěl jen s igelitkou, ji musel poctivě spustit do kovového rámu. Aspoň jsem si ohobloval skořepinový kufr od přebytečného laku.
Hodinový let s EasyJetem nijak nepřekvapil. Opět se opakovala situace, kterou jsem zažil už loni. Palubní personál aktivně nenabízel žádné občerstvení k prodeji, ale jen projel z kuchyňky doprostřed letadla a zpátky a čekal, jestli na něj někdo mávne bankovkou. Vzhledem k tomu, že jsem seděl v poslední řadě, byl oční kontakt a pokynutí na projíždějící servis vyloučen. Vozík tak jen prosvištěl kolem mě a pro snack jsem si tak musel zajít sám. Před přistáním na Malpense letadlem mávaly velmi silné poryvy větru.
Pro přespání jsme zvolili osvědčený letištní IBIS. „Italský bordel“ se však neomezuje jenom na stanovování cen letenek, ale také na organizaci letištních shuttlů. Na slíbený mikrobus čekáme hodinu a pro příští přestup na Malpense budu vybírat i z jiných hotelů.
Odpoledne a večer jsme strávili v Miláně
Malpensa Express
Miláno
Aperitivo - nejlepší věc, co Italové dali světu
Tohle jde "Íčkům" skvěle
MXP - MIA
Alitalia AZ 636
10. 2. 2013
11:25 – 16:45
Airbus A330
EI-EJK
Load Factor: 97%
Víno faktor: 4 skleničky červeného
Z hotelu odjíždíme kyvadlovým busem už v 8 ráno, abychom dodrželi pokyny být na check-inu 3 hodiny před odletem. To se nám daří a do fronty se řadíme mezi prvními. V 8:20 se na přepážky dostaví check-in agentky a já si říkám, že jsem tu italskou organizaci možná trochu podcenil a všechno začne v pořádku a na čas. V 8:30, kdy stále od agentek nepřišel žádný pokyn k zahájení odbavování začínám tušit, že můj optimismus je předčasný. Jen o pár minut později přichází jedna z nich frontě oznámit, že nastal nějaký „problem in system" a musíme vydržet. Když to zkrátím, check-in začal přesně o hodinu později.
Personál na check-in si krátí hodinový výpadek systému prohlížením fotek
Fast Track díky Via Milano
Dobré ráno ze Sala Pergolesi
Výběr alkoholu potěší i náročnější alkoholiky
Velmi zajímavý prostor pod milánským letištěm
Pro bezpečnostní prohlídku využíváme výhody programu Via Milano a procházíme přes Fast Track. Pak naše kroky směřují do Sala Pergolesi, výhodně umístěnému přímo u nástupního gatu pro transatlantické lety. Nabídka je výborná a řeknu vám, letět za 6 tisíc přes Atlantik a ještě k tomu dostat snídani a prosecca kolik hrdlo ráčí, to se ti Italové zase musí pochválit. Jediné co nefunguje je wifi internet. „Problem with network“, říká zaměstnankyně v salonku, ale tohle už nás nemůže ani překvapit, ani nám zkazit skvělou náladu před letem ze zimy do tepla. Italové by se prostě měli držet vaření a organizaci čehokoliv radši přenechat někomu jinému.
Nástup do letadla začíná jen s minimálním zpožděním a konečná sekera na odletu je asi 45 minut, což na jedenáctihodinovém letu člověk ani nepozná.
Zabíráme tři krajní dvojky za sebou v přední části Economy a já mám ze svého místa 12J nerušený výhled do oddělení Classica Plus (Economy Premium) a těším se, že budu moct sledovat, jaké „Plus“ cestující tam usazení obdrží.
Podle mě podařená barevná kombinace sedadel
Velmi slušný "legroom"
Jedenáct hodin před námi
Někde tady začal pořádný hlad
Servis nezačíná nápojovým servisem a křupkami, jak bývá u Alitalie zvykem, ale jde se rovnou na oběd. V Classica Plus dostali před obědem na výběr mezi vodou a pomerančovým džusem, ale to zatím není nic, co by jim člověk záviděl. K obědu vybírám lasagne, což je zpravidla ta lepší volba při letu z Itálie a můj tip se potvrzuje. I sestra, která si vybrala kuřecí s bramborem si volbu pochvaluje. Z nápojového vozíku si žádám „un vino rosso e acqua naturalle", ale vinařství Fabiano prostě není žádná výhra. Vypít se to dá, ale klidně bych i připlatil za něco pitelnějšího.
K mému překvapení posádka po obědě velí k zatažení záclonek a vytváří na palubě umělou noc. Rád si nechám vysvětlit, jaký má význam udělat noc ve 14:00 milánského času, když přistaneme cca v 17:00 miamského času. Má to nějaký praktický význam, nebo to jen umožní posádce jít se natáhnout a ušetřit si tak práci?
Oběd - varianta Pasta
Oběd - varianta Chicken
Tím se dostávám k úrovni servisu na long-haulech Alitalie. Nečekal jsem žádný Emirates, ale dostat na 11h letu jen teplé jídlo a snack mi prostě přijde málo. Mezi servisem jídla byla osmihodinová hladová pauza. Posádka jen oznámila, že je možné si zajít do zadní kuchyňky pro nápoje. Zhruba první 4 hodiny byla u nápojů i krabice s 20g sáčkem rozmarýnových tyčinek (stejné co jsou na fotce cocktail servisu z letu zpět) a stejně objemným sáčkem čokoládových mini-cookies, ale podle mě je to zkrátka příliš málo. Posádka ani neprocházela letadlo s tácem kelímků s džusem či vodou. Mohu porovnat se stejně dlouhým denním letem s Edelweiss Air (MRU – ZRH) a tam jsem hladem rozhodně netrpěl. Nemohu se zbavit dojmu, že to ryze mužští stewardi měli z vysoka na háku…
I italský IFE měl své mouchy
Hodně slabý servis zachraňovala alespoň povedená nabídka palubního IFE on demand. Kinematografický let jsem zahájil japonským filmem „I have to buy new shoes“ o jednom náhodném setkání v Paříži, následoval akční hollywoodský „Ironman“, který jsem vystřídal povedeným kanadským snímkem „Monsieur Lazhar“ o imigrantovi z Maroka, který v Kanadě nastupuje jako učitel a završil to úžasnou italskou komedií „Nejhorší vánoce mého života“, který vřele doporučuji, protože tak jsem se už dlouho nezasmál. Sedadlo je navíc vybaveno i USB portem, přes který se dá nabíjet třeba iPhone a každá dvojice sedadel má k dispozici zásuvku. Co se letadla týče nemohu nic vytknout.
Po přistání jsme se všichni těšili jen na jedno. Až se půjdeme někam najíst. V cestě tomu stála jenom formalita příletového imigračního pohovoru. Když jsme hadem po 40 minutách přišli do čela fronty, poslal nás „rozdělovač“ k budce č. 13. Pět nás prošlo bez problému, ale šestého si vzali bokem na pohovor. Zbytek nás čeká za páskou a řeknu vám, po tom „hladoletu“ to nebylo dvakrát příjemné. Po hodině čekání vychází kamarád z prostoru, kam je nepovolaným vstup zakázán, ale doprovází ho 3 uniformovaní celníci, což nevěstí nic dobrého. Dotyčný kamarád přecenil svou schopnost dorozumět se anglicky a tak jsem požádán, abych šel s ním zpět i já a dělal tlumočníka.
V ceně letenky jsem tak získal i Tour de Miami Airport s exkurzí na imigrační oddělení. Jsme usazeni do čekárny, kde sedíme spolu s Kolumbijci, kteří cestují sami na otočku do Států, partou mexických dělníků, zástupci snad všech států Africké ligy a dvou zasloužilých matek ověšených dětmi, které nejspíše plánovaly delší návštěvu svých hispánsko-amerických příbuzných.
Musím pochválit přístup amerických úředníků. Chovali se velmi mile, až bych řekl přátelsky. Když odpadla jazyková bariéra a nesrovnalost se vysvětlila, dostal i poslední člen výpravy razítko „approved“ a mohli jsme se konečně vydat nadýchat čerstvého subtropického floridského vzduchu.
Týden na Floridě byl nabitý a utekl jako voda. Přikládám alespoň pár ilustračních fotek.
Fort Myers
Koupat se v moři v únoru má něco do sebe
NP Everglades
Aligátor v NP Everglades
Americká férovka
Stone crab
MIA - MXP
Alitalia AZ 637
17. 2. 2013
18:45 – 10:20
Airbus A330
EI-EJJ
Load Factor: 90 %
Víno faktor: 5 skleniček červeného
Hned v úvodu vedoucí kabiny informoval, že tento let byl vybrán pro dotazníkové šetření a náhodně zvolení cestující budou vybráni, aby jej vyplnili. Přál jsem si, aby mě vybrali a já jim tak mohl sdělit, co si myslím o úrovni jejich servisu.
Nevím, jestli to bylo tím, že cestující měli let hodnotit, nebo tím, že posádka tentokrát nebyla ryze mužská, ale naopak převážně ženská, ale dojem z posádky jsem měl naprosto opačný. Před večeří kolečko s drink servis (un vino rosso per favore). Po večeři další roznáška nápojů (ancora vino rosso per favore) a dokonce i během noci personál procházel a z tácu nabízel bdícím výběr z nealko nápojů. Rozlévalo se tentokrát navíc asi o pět tříd lepší víno z vinařství Fantinel a tak můj zážitek z letu už nemohl být ani lepší.
Cocktail servis
Večeře - Chicken
IFE Alitalie
Snídaně
Před spaním jsem z IFE vybral italský neorealistický film Stromboli z roku 1950 s Ingrid Bergman v hlavní roli. Pak jsem díky vínu na čtyři hodiny zabral a vzbudil se až na snídani. Moje přání se mi splnilo a byl jsem vybrán jako jeden z dotazovaných. Vyplňování jsem vzal poctivě a zmínil se i o tragické úrovni předchozího letu.
Dotazník (ne)spokojenosti
MXP - PRG
Air One AP 520
18. 2. 2013
plán. 11:35 – 13:10
skut. 12:50 – 14:10
Airbus A320
I-WEBA
Load Factor: 55 %
Víno faktor: lahvička Prosecca
Jelikož jsme na přestup měli jenom hodinu a půl, nezařizovali jsme si pro let zpět Via Milano. Po celou dobu transferu nic nenasvědčovalo tomu, že by letadlo mělo mít zpoždění. Boarding do autobusu skutečně také na čas začal. Postavili jsme se na konec už zhruba osmdesátihlavé fronty a pomalu se sunuli dopředu. Když se naplnil první autobus, agenti na chvíli nástup přerušili, aby v meziprostoru nezůstal nikdo, komu už naskenovali BP, ale neposlali jej do autobusu. Po pár minutách pokračují v práci a začínají plnit druhý autobus. Právě když se na mě mezi posledními dostává řada, zazvoní telefon. Agent pokývá hlavou, položí sluchátko a něco italsky zahlásí.
Podle zklamaného výrazu Italů kolem to příjemná zpráva nebude. Na můj nechápavý zvídavý pohled dostanu odpověď: „problem with plane, wait here“. Alespoň se s Itálií rozloučíme stylově poitalsku. Nebudu vás napínat, boarding se po čtvrthodinách posouvá dál a dál. Naštěstí má Air One na Malpense bázováno dost letadel a tak nemusíme čekat na opravu, ale jenom na přeložení zavazadel a cateringu do jiného letadla. To Italové zvládli provést za hodinu, což ve mně zanechává naději, že to s tou jejich organizací ještě nebude tak špatné...
Starší TR
Pánská letba na Mauricius
Do NYC za bůra
Do Číny na křídlech EK
Biohazard na palubě China Eastern
na MXP jsme se 10.2. minuli 
