Na vyber bylo ze dvou spolecnosti TAM a GOL, ale ja tihnu obzvlaste v zahranici spis ke klasickym narodnim dopravcum, takze jsme po navsteve Iguassu Falls (svetova trida, mohu jen doporucit) po sedme hodine ranni nastupovali do A320 TAM směr Curitiba. Interier letadla byl cisty a upraveny, nicmene do ted nechapu, proc si TAM pro sve sedacky vybraly podivne svetle bezovou barvu a krvave cervenou barvu. Dojem z tehle kombinace barev není moc dobry a trochu to vzbuzuje pocit zaslosti. Letadlo nebylo plne, posadka prijemna, takze kolem pul osme jsme jiz startovali k prijemnemu ale super kratkemu letu (scheduled time 60 min., block time cca 45 minut).
Po zkusenosti s LANem v Argentine jsem na tak kratkem letu ani neocekaval catering, nicmene nakonec jsme dostali obdobnou krabici slanych krekru, susenek, kavu/caj a studene napoje. Ty posadka zacala rozdavat samozrejme okamzite po startu a poslední kelimky sbirala snad jeste během short-final na letiste Curitiba
Prestup byl super jednoduchy. Cca se to da zvladnout do triceti minut. Letiste mělo naprosto opacny problem nez třeba Buenos Aires - Aeroparque. Verejna část byla resena pomerne slechetne, ale odletova airside byla stisnena, narvana lidma a nic moc vyber obchodu. Pro spotting ale docela dobre. Hlavne po sjeti do spodniho patra mohl clovek obsahnout velkou část apronu a dalo se i přes nezdvojena skla fotit. Prekvapil me pomerne rusny provoz na tomto letisti. Jednalo se samozrejme o brazilske spolecnosti TAM, GOL, Trip, Webjet atd. ale objevil se i nejaky nakladni MD-11. Secteno, podtrzeno krasne dve hodiny spottingu, které nic nestaly, protože non-stop let byl navlas stejne drahy jako tento s prestupem.
Let do Ria byl o cca 30 minut zpozdeny. Jednalo se samozrejme opet o A320 ale s inovovanym interierem se slim sedackami a se schrankou na casopisy v urovni oci, ne u kolen. Start s famoznimi vyhledy na okoli. Krasna vyhlidka ostatne trvala dalsich 100 minut, kdy se stridaly vyhledy na brazilske pobrezi, ostrovy atd. Az při priletu do Ria se počasí trochu zkazilo, takze jsme pristali pod trochu zamracenou oblohou, ale to se do odpoledne spravilo. Letadlo bylo plne, takze posadka byla trochu pod tlakem. Catering odpovidajici. Dostali jsme opet caj/kava, studeny napoj a teply snack (něco ve stylu toho, co dava QR ale u tech se jedna o trochu kvalitnejsi zalezitost).
Pristani na letisti Santos Dumont v Riu musí patrit k jednem z nejlepsich na svete. Nejdrive jsme jiz v pomerne nizke vysce preleteli Zona Norte, nasledoval krasny vyhled na stadion Maracana a sochu Christo Redentor na Corcovadu. Při stalem klesani jsme doleteli nad zonu Sur, kde jsme se s krasnym vyhledem na cukrovou homoli stocili na sever a napojili se na okruh nad letistem. Pak ještě otocka zpet, prelet mostu Rio – Niteroi a touchdown. Ještě před nim jsme ve vysce pouze cca do 50 metru proleteli kolem valecnych lodi kotvicich v pristavu v blizkosti letiste -> proste best approach so far!
Fotky jsou v chronologickem poradi nize. Enjoy



