Dovoluji si upozornit zdejší čtenáře, že se nejedná o klasický letecký trip report, takže pokud někdo prahne po čistě leteckých informacích, ať ve vlastním zájmu radši nečte dál. Absence těchto informací je dána především skutečností, že jsem většinu doby na palubě letadel ČSA prospal, takže v podstatě tentokrát ani nevím, jak dobře bylo roztíratelné máslo. Další důvodem uveřejnění jsou prosby o sepsání, které jsem dostal prostřednictvím SZ. No a pak tu je taky malá snaha, poněkud oživit zdejší fórum, které je aktuálně pod velkým náporem „havajských cestovatelů“.
Krátký výlet do Svaté země
Přibližně v polovině července letošního roku se mi naskytla možnost navštívit na pár dní stát, kde jsem ještě nebyl. Bonusem této návštěvy byl fakt, že nebylo nutné si platit ubytování, což činilo tento výlet zajímavějším, tím spíše, že jsem měl možnost bydlet přímo na pláži v hlavním městě Tel Avivu. Asi je nyní na místě hned předcházející větu trochu upřesnit. Stát Izrael, je patrně nejen z mého pohledu, poněkud komplikovaný státní útvar. Nehodlám zde tuto problematiku řešit či jinak rozebírat, ale je fakt, že zatímco Izrael samotný, považuje za své hlavní město Jeruzalém, tak většina ostatních států, uznává jako hlavní město právě Tel Aviv, přesněji řečeno Tel Aviv -Jaffa.
V Izraeli žije přibližně 8 milionů obyvatel, z toho je přibližně 75% Židů, 21% Arabů a zbytek tvoří národnostní menšiny. Rozloha Izraele je zhruba 21 640 km², je tedy přibližně čtvrtinou ČR, jejíž rozloha je asi 78 867km². V samotném Tel Avivu žije přes 400 000 obyvatel, v Jeruzalému přes 800 000 obyvatel. Nutno dodat, že v celém regionu, kam Tel Aviv spadá, žije řádově 3,5 milionů obyvatel. Tel Aviv ovšem ročně navštíví také nezanedbatelných 2,5 milionu turistů z celého světa, bez ohledu na to, že je toto město považované za nejdražší na Blízkém východě. Úředními jazyky jsou hebrejština i arabština.
Otevírám tedy Matrix a snažím se najít nějakou letenku za rozumnou cenu. Vzhledem k tomu, že tak činím méně než týden před odletem a navíc v období prázdnin, tak vyhledané ceny jsou závratné, jak v podání ČSA, tak El Alu, či Smartwings. Nechci to vzdávat, i když vidím, že za takové ceny, mohu letět do mnohem vzdálenějších míst. Navíc je třeba počítat s tím, že v Izraeli, je jiný pracovní týden, než je zvykem v ČR, neboli náš pátek je jejich sobota a naše sobota je jejich neděle či přesněji řečeno „šabat“ čili sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku nejen od práce ale i upuštění od všedních činností. Šabat je nejdůležitějším svátkem judaismu a jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem. Práce zakázané o šabatu zahrnují i mnohé každodenní činnosti jako je třeba vaření, manipulace s ohněm či elektřinou, koupání, cestování atd. Zbožní Židé se proto musí na šabat předem připravit, aby se bez těchto činností obešli. I to dodává šabatu zvláštní atmosféru odlišnou od zbytku týdne. Problematika „šabatu“, o tom co se smí, či nesmí v tento den dělat, by sama o sobě zabrala mnoho listů, takže radši otočme list.
Nyní už víme, že hlavní města mají v podstatě dvě, že sobota je vlastně neděle, tudíž zbývá najít jen nějakou letenku, co nebude stát hromadu peněz a můžu vyrazit, do tak trochu jiného státu.
Letenku se mi nakonec podařilo koupit šest dní před odletem za dost „děsnou“ cenu 8 980,-Kč. Volba padla na přímou linku ČSA, ovšem podobně blbé odletové časy měla většina dopravců. Odlet linky OK0286 z Prahy je ve 23:55hod, což znamená být na letišti po 22 hodině. Přílet do Tel Avivu je v 04:35 hodin místního času, tudíž noc o ničem. Navíc pokud si musíte platit hotel, tak buď budete čekat do 14 hod dalšího dne, nebo si musíte zaplatit i tu noc, kdy vlastně teprve letíte. Ochota hoteliérů není totiž moc velká. Podobně je tomu i v den odletu.
Na bezpečnostní pohovor před odletem v Praze jsem se docela těšil. Do Ruzyně jsem se k odbavení dostavil asi ve 22:20 hodin. Žádný výslech ala Mosad se nekonal. Dostal jsem v podstatě tři otázky:
1)Proč tam letím?
2)Zda letím sám?
3) Zda jsem si balil zavazadlo sám a měl ho celou dobu pod dozorem.
Přiznám se, že z letu PRG-TLV si toho díky únavě moc nepamatuji. Odlet byl na čas, letadlo bylo celkem plné, večeře se podávala. Pamatuji si, že bylo krásně vidět, bylo úplně jasno a hodně svítil měsíc. Díky tomu byl krásně vidět ostrov Rhodos, přes který jsme přelétali.
Po příletu do TLV chvilku před půl pátou ráno, jsem byl připraven na frontu a důsledný pohovor díky svému cestovatelskému pasu, jenž je plný „nepřátelských“ razítek. Fronta se nekonala. Byl jsem asi třetí na řadě, a tak mi ospalá slečna u okénka celnice ani neodpověděla na můj pozdrav, takže pohovor z jejich strany přesně nula slov. Zavazadlo bylo hned a asi za 30minut jsem byl v hotelu na pláži. Vzdálenost z letiště na HaYarkon je asi 17km, jel jsem taxíkem.
Venku svítá a je teplo, ale jdu si na chvilku lehnout. Moc dlouho mi to nevydrží a tak vyrážím na snídani v rámci hotelu. Ouha snídaňové menu je poněkud jiné než jsem čekal. Zapomeňte na maso typu šunka nebo slanina, což by odporovalo zdejším zvyklostem. Naštěstí tu mají alespoň vajíčka, protože dávat si ke snídani syrovou rybu se mi vážně nechtělo. Dnešní den je v plánu relax na vyhlášené městské pláži.
Zatím nevím, co tady kolik stojí a tak si beru nějaké peníze na úhradu lehátka se slunečníkem, pití a jídlo. Cestou na pláž si kupuji obyčejnou vodu, ejhle za 12NIS (New Israeli Sheqel), hrubý přepočet je 1NIS=6Kč . Už si nepamatuji přesně, ale mám pocit, že lehátko na pláži se slunečníkem vyšlo na 35NIS. Tu a tam sleduji vojáky se samopaly pohybující se po pláži. Pláž je pěkná, čistá a celkově mi je tak nějak sympatická. Voda je až neuvěřitelně teplá. Vaše počínání ve vodě neustále sleduje něco jako pobřežní hlídka či plavčík. Dost často dávají z věže pomocí megafonu nějaké pokyny v hebrejštině, o jejichž významu nemám tušení, ale je fakt, že čas od času se lidé z vody stahují blíže ke břehu. Jsem překvapen občasnou velikostí vln a silou spodních vodních proudů. Inu asi ty plavčíci tady mají nějaký smysl.
Jelikož mne snídaně příliš neuspokojila, přesouvám se do velkého plážového baru na něco k snědku. Převládají tady zdejší typická jídla. Prvně v životě si tedy objednávám Hummus a Falafel. Hummus je taková studená kaše vznikající rozdrcením cizrny, dochucená olivovým olejem, sezamovou pastou, citronovou šťávou, solí a česnekem. Falafel je opět vegetariánský pokrm. Jsou to smažené kuličky z bobů či cizrny o něco větší než třeba krokety. Nevím, jestli jsem jen prostě neměl štěstí, nebo jestli to, co jsem ochutnal, bylo běžné chuti. Falafel byl nechutně mastný a Hummus měl v sobě tolik česneku, že sníst ho ještě o lžičku více, tak si člověk koledoval o žlučníkový záchvat. Pro srovnání langoš s česnekovou pastou, koupený někde ve stánku třeba na pouti, by byl proti tomu naprosto dietní pokrm. Pominu-li z mého pohledu nepovedené jídlo a vysoké ceny, tak den prožitý na městské pláži v Tel Avivu hodnotím jako velmi příjemný.
Večer se zastavujeme v půjčovně, kde máme rezervované auto. Hotely zde mají velmi omezené možnosti parkování a kapacita hotelových parkovišť, je silně poddimenzovaná. Nevím jak v jiných částech města, ale tady u pláže je parkování velký problém. I s ohledem na tento fakt, by vybrán hotel, v jehož těsném sousedství sídlí autopůjčovna. Prvotní myšlenka na noc využívat jejich parkovací možnosti, bohužel padla velmi rychle.
Druhý den ráno tedy vyrážíme poznávat Izrael. Neměl jsem přehnané nároky na to, co bych zde rád, za tu relativně krátkou dobu, viděl. Vyrážíme tedy na jih. No abych to upřesnil, chtěli jsme vyrazit na jih. Poprosil jsem člověka v půjčovně, aby nám do navigace nastavil cestu k pevnosti Masada, která je zapsána jako památka na listu světového dědictví Unesco. Jenže pán v půjčovně nám bez mrknutí oka nastavil do navigace úplně jinou Masadu, někde na severu státu. Naštěstí mi můj orientační smysl poslal výstrahu celkem brzy. Musím dodat, že navigace byla nějaké místní provenience a něco tak debilního jsem dlouho neviděl. Jednu věc ovšem navigace připomínala velmi často. Byla to zmínka o blízkosti Palestinského území a s tím související nebezpečí.
Přes úvodní nesnáze jsme nakonec nabrali ten správný směr a tak se vyprahlou krajinou kolem městečka Arad, blížíme k Mrtvému moři. Teploměr v autě ukazuje teploty okolo 44C a tak má auto dost práce s chlazením interiéru. Hladina Mrtvého moře je přibližně 420m pod hladinou světového oceánu a je to nejníže položené odkryté místo na naší planetě. Pro srovnání nejnižší místo Severní Ameriky, tedy Death Valley, je jen 86m pod hladinou oceánu. Mrtvé moře není žádná mělká louže, jak by se mohlo zdát, protože jeho největší hloubka je 380m, ale i tak velmi rychle vysychá. Pokračujeme tedy po břehu směrem ke spodní stanici lanovky směřující na vrchol pevnosti Masada.
- K hladině nám chybí ještě 320 výškových metrů
- -420m pod hladinou oceánu
- Nahoru lanovkou nebo pěšky?
- Masada - vrchol pouhých 33 m.n.m
Další den patřičně nepobaveni z hotelového snídaňového menu, vyrážíme do místní vyhlášené snídárny „Benedict – All about Breakfast“, konkrétně do jejich jedné provozovny na ulici Ben Yehuda. Tento podnik je držitelem ocenění Certificate of Excellence od Tripadvisoru. http://www.benedict.co.il/he/ben-yehuda/home.aspx
Snídaně tady byla rozhodně od dost lepší a tak můžeme nasyceni dále poznávat Izrael.
Po snídani vyrážíme opačným směrem, tedy na sever, směr Haifa, která je největším severoizraelským městem. Z Tel Avivu nás čeká necelých 100km pohodové jízdy. Hlavním turistickým lákadlem v Haife je Bahá'istický chrám na úbočí hory Karmel, což je v překladu Boží vinice. Světové centrum Bahá'í je název označující administrativní centrum náboženství Bahá'í, což je nezávislé světové monoteistické náboženství, tedy náboženství uctívající jediného Boha. Prohlídka těchto zahrad, zapsaných v Unescu, je zdarma, ovšem není možná individuálně. Musíte se tedy dostavit až na vrchol zahrady, kde v určitých časech začínají organizované prohlídky po skupinách. Jdete pak směrem dolů, což ve zdejším horku není tak náročné, jako jít opačným směrem. Prohlídka končí dole, ale před zahradou čeká množství taxikářů, kteří Vás ochotně odvezou nahoru. Ten pohled na zahrady z vrcholu je nádherný.
- Haifa - světové centrum Bahá'í
Přiznám se, že jsem opravdu hodně dlouho hledal webové stránky tohoto malého řetězce restaurací, který podle všeho patří to TOP5 v Izraeli, ale v podstatě mám pocit, že se mi to nepodařilo. Zřejmě původní stránky jsou zde: http://www.rest.co.il/_Intros/el-babur/intro.html ovšem po kliknutí se dostávám sem: http://www.el-babur.com/ což podlé mého, nemá s touto restaurací nic společného.
Útěchou Vám budiž alespoň tyto články: http://www.jpost.com/LifeStyle/A-window ... ean-328854 nebo http://theroyalexcursion.blogspot.cz/20 ... -eats.html. Jen upozorňuji, že podle všeho je v sousedství této skvělé restaurace jiný podnik s názvem Uri Buri, což by shodou okolností měla být snad vůbec nejlepší restaurace v Izraeli zaměřená na ryby. http://www.uriburi.co.il/ V té jsme ale nebyli.
Restaurace El Babur mne naprosto dostala vším, čeho se nám tam dostalo, včetně servisu a personálu. Byli jsme tam hosty zřejmě nedlouho po otevření, což možná mělo jistý vliv, ale vytknout se nadalo absolutně nic. Objednal jsem si steak, ale to, co mi bylo přineseno na stůl, jsem vůbec nechápal. Neuvěřitelné množství příloh, salátů, dipů, pomazánek a všelijakých dochucovadel či doplňků k jídlu. Prostě proti tomu je slavná restaurace La Cabrera v Buenos Aires či vyhlášený americký Morton’s The Steakhouse, něco jako nádražní bufet. Vynikající maso jsem snědl celé a tipuji, že z příloh jsem zvládl tak 30%, leč ochutnal jsem vše a nevycházel jsem z údivu.
Většina těch příloh byla pro mne novinkou. Nejvíce mne překvapila jedna z misek, na které bylo něco, co vypadalo jako nahrubo nastrouhaný květák, ovšem chutnalo to jako vynikající špekáčky z udírny. Vzhledem k tomu, že to byla zelenina, tak bych to definoval asi jako vegeterianské špekáčky.
V průběhu jídla, jsem se vzhledem k dosavadním zkušenostem s cenami v Izraeli, začínal trochu obávat o číslovku uvedenou na celkovém účtu. Přece jen stůl o velikosti pomalu 1x2metry (na menší by se to nevešlo) plný jídla bude něco stát. A pak to přišlo. Stůl byl již uklizený, dezert snědený a došlo na placení. Cena byla zlatým hřebem, protože se za jednoho pohybovala okolo 100NIS. Na účtence se totiž neobjevilo nic z těch příloh, ač jsme na to poukázali, bylo nám řečeno, že to tak je v pořádku. Vzhledem k tomu, kolik všeho bylo a kolik osob se staralo o naše blaho, bych si nedovolil odejít bez patřičného ohodnocení tohoto přístupu. Vám, kteří se do těchto míst chystáte, jednoznačně doporučuji tento podnik navštívit. Pro mne osobně, byla tato návštěva nezapomenutelná. Pokud to chcete zkusit doma: http://www.jpost.com/Food-Index/In-Seas ... ive-branch tak třeba to bude lepší než vaření s Pohlreichem.
Další den bude tak trochu v znamení náboženství všeho druhu, vyrážíme totiž do Jeruzaléma. Komplikace se objevují už cestou, jednak na poměrně dlouho uvízneme v zácpě na dálnici, kde auta sice stojí, leč všem v tom vedru běží motory v autech kvůli chodu klimatizací a tak teplota okolního vzduchu bude hodně přes 50C. Vítr žádný, stín v nedohlednu. Druhým problémem je naše naprosto dementní navigace, která prostě nechce znát místo, kam chceme dorazit.
Jeruzalém je největší město v Izraeli a jedno z nejstarších měst světa vůbec. Jeho historie sahá do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Staré Město, zapsané na seznamu světového dědictví Unesca, je nejsvětějším místem hned pro několik náboženství a dělí se do čtyř částí: arménské, křesťanské, židovské a muslimské. Nejen díky tomu, bylo toto město za dobu své existence 2x zničeno, 23x obléháno, 52x napadeno a 44 dobyto. V dnešní době je právě status Jeruzaléma, jedním z hlavních problémů v izraelsko-palestinském konfliktu.
Jeruzalémské hradby obklopující oblast jeruzalémského Starého Města (cca 1km²). Byly zbudovány v období vlády Osmanské říše v Izraeli. Stavební práce probíhaly v letech 1535-1538 z rozhodnutí tureckého sultána Sulejmana I. Délka hradeb je 4,018 km, jejich průměrná výška činí 12 metrů a průměrná tloušťka 2,5 metrů. Součástí hradeb je 34 strážných věží a osm bran, kterými se vstupuje do Starého Města.
Nechci se zde pouštět to podrobného popisování Jeruzaléma a tak se soustředím, jen na ta nejznámější místa a použiji k tomu různé citace z netu (autorům se tímto omlouvám za kopírování)
Chrámová hora je náhorní plošina o půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku nacházející se uvnitř Starého Města. Část západní stěny Chrámové hory tvoří Zeď nářků. Na vrcholu hory stojí dvě největší stavby: Skalní dóm a měšita Al-Aqsa. Muslimové věří, že skála v centru Dómu je tatáž, po níž vystoupal Mohamed na Noční cestu do nebe roku 621 n.l., doprovázený andělem Gabrielem. Tam se radil s Mojžíšem a před návratem na zem dostal (nyní povinné) muslimské modlitby. Súra 17 v Koránu, nazvaná „Noční cesta“, popisuje cestu Mohameda z al-Masdžid al-Haram („posvátné mešity“) do al-Masdžid al-Aksá („nejvzdálenější mešity“). Ačkoli se v celém Koránu ani jednou neobjevuje slovo Jeruzalém (Al-Quds) a v Mohamedově době byl stále podbyzantskou nadvládou, pozdější muslimská tradice v Sunně identifikovala Masdžid al-haram jako mešitu v Mekce a Masdžid al-Aksá jako Chrámovou horu v Jeruzalémě). Ani do jedné z výše zmíněných staveb jsme se jako nemuslimové nedostali, což nám dost důrazně vysvětlila ozbrojená hlídka.
Místem kam se však dostanete, je Zeď nářků, někdy také zmiňovaná jako Západní zeď, která je pozůstatkem západní části vnější hradby, která dříve obklopovala Chrámovou horu. Dnes je to nejposvátnější místo Židů, zároveň je však Zeď nářků také místem smutku nad zničením chrámu, který v roce 70. zničili Římané. Ke Zdi přichází mnoho (nejen židovských) poutníků z celého světa, aby zde vyslovili své modlitby. To bývá mnohdy provázeno zvykem, při kterém je modlitba napsaná na papírovém lístku vsunuta mezi kameny, z nichž je Zeď vybudována. Velmi často se na tomto místě odehrává také obřad Bar micva což je židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání. Četl jsem, že v dnešní moderní době je již možno své přání „mezi kameny zdi“ poslat elektronicky.
Prostor náměstí u Zdi nářků je považován za „synagogu“, a při vstupu na náměstí je proto požadováno pokrytí hlavy, stejně jako oddělení mužů a žen. Pokrývku hlavy dostanete. Dále je dobré vědět, že ke Zdi se nemáte otáčet zády, tedy je třeba od ní couvat. Není dobré se zde chovat podezřele až výstředně neboť můžete bez varování dopadnout jako tento pán měsíc před naší návštěvou: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky ... elila.html
Nejhezčí výhled na Zeď nářku se Vám naskytne patrně ze střechy této luxusně rekonstruované budovy, vstup byl placený, ale stálo to za to. http://www.aish.com/ai/jb/ Doporučuji shlédnout video na tomto webu. Uvnitř budovy pak narazíte na zajímavé skleněné objekty. Původně jsem si myslel, že jsou dílem Bořka Šípka, ale jsou dílem konkurence: http://www.chihuly.com/chronology.aspx.
- Jerusalem - Zeď nářků
Centrem jeruzalémského Starého Města prochází rovněž Via Dolorosa neboli „Cesta bolesti“. Tato křížová cesta sleduje poslední útrpné kroky Ježíše Krista z místa, kde byl odsouzen, přes vrch, kde byl ukřižován až ke chrámu Božího hrobu. Celkem je cesta tvořena čtrnácti zastaveními. Na Křížové cestě, dlouhé asi šest set metrů a označené tabulkami, je devět zastavení. Zbylých pět se nachází už pod střechou chrámu Božího hrobu.
- Chrám Božího hrobu
- Pohled z Olivové hory
- Tel Aviv - podvečerní pláž
Vstával jsem přibližně ve 03:15hod, na recepci hotelu mne čekalo objednané taxi, takže těsně po 04:00hod jsem byl na letišti. Tady už to ovšem tak snadné nebylo. První jen vizuální kontrola proběhla již na nějakém check-pointu cestou k letišti, tedy asi 3km před ním. Ještě jsem nestačil zaplatit taxi a už jsem byl vyslýchán prvním pracovníkem v nějaké uniformě, což se obešlo bez kontroly zavazadla. Následuje třetí kontrola a pohovor ve frontě k rentgenu, otázky tohoto typu:
Co jste dělal v Izraeli?
Jak dlouho jste tady byl?
Letíte sám?
Zavazadlo jste si balil sám?
Otázky pokládá a současně listuje pasem, takže následují otázky s tím spojené:
Vy jste byl 5x v Egyptě?
Co jste tam dělal?
Proč jste byl 4x v Kuala Lumpuru?
Co jste dělal v Indonésii?
Co jste dělal v UAE? atd
Totéž se týkalo v podstatě všech razítek v mém pase, což je slušná přehlídka…
Pak se ptal, zda jsem byl na území Palestiny?
Zda mi někdo něco říkal?
Zda mi někdo něco dal, abych to převezl?
Byl to mladý kluk, byl docela v pohodě, chvílemi jsme se i nasmáli…
Následně jsem byl připuštěn k rentgenu….
Pak přišla moje chyba neb jsem po rentgenu zamířil přímo k přepážce ČSA, kde jsem byl tázán:
Už máte za sebou bezpečnostní kontrolu?
Měl jsem pocit, že mám a tak jsem odpověděl kladně, ovšem následně jsem byl vyveden z omylu a odeslán ke kontrole.
Čtvrtý pohovor, otevření zavazadla, důsledná kontrola všech věcí, ten prohlížející se ani moc neptal…
Po ukončení prohlídky vzal moje zavazadlo a osobně ho odnesl na přepážku ČSA.
Další asi tři pohovory už bez zavazadla, nicméně všechny osobní věci důsledně kontrolovány.
Časově celkem náročná procedura, takže jsem byl rád, že jsem si stihl koupit nějaké jídlo jako snídani a nastoupit do narvaného letadla do Prahy. Přes on-line check-in jsem měl vybranou předposlední řadu, očekávajíc, že si lehnu, ovšem letadlo bylo zcela plné. Z cesty na palubě A320 OK-LEG si toho moc nepamatuji, protože únava se přihlásila o slovo, krátce po startu.
- Ben Gurion Airport
- Cleared for takeoff
Celkem mne pobavila historka, kterou mi vyprávěl taxikář, jehož služeb jsem využil při cestě z letiště. Popisoval mi situaci, jak pár dní zpět, naložil před terminálem pána, který právě přicestoval do Prahy z Izraele a poručil si odvoz do Karlových Varů. Taxikář se mu cestou od terminálu snažil vysvětlit, kolik ta cesta bude stát, načež se mu dostalo přibližně této odpovědi: Já nic neplatit, já být Izrael. Když mi taxikář popisoval onu situaci, jak dotyčného pána zdarma zase zavezl zpět před terminál a se slovy „tady není Izrael“ mu vyložil zavazadla, tak jsme se celkem nasmáli.
Zhodnotit tento krátký výlet je celkem náročné. Přiznám se, že mám z té cesty smíšené pocity. Určitě je to místo s bohatou historií, které se má čím pochlubit, ovšem lidé zde jsou poněkud zvláštní. Tím nemyslím jen ty ortodoxní jedince, u nichž jsem měl nejednou pocit, že v podstatě rádi provokují už svým zjevem nebo možná jen nemám pochopení pro uši omotané vousy spletenými do copánku atd. V Tel Avivu se mi líbilo koupání a řekněme pobřežní kolonáda, ale jinak město jako takové pro mne bylo zklamáním. Obecně mám pocit, že je zde cítit takové zvláštní napětí, což je asi škoda.
Pokud jste se pročetli až sem, děkuji za pozornost.
Text neprošel jazykovou korekturou.
Další fotky budou časem zde:
http://jife.rajce.idnes.cz/
.
Taky jsem zavzpomínal na svůj pulroční pobyt v roce 1999. Tehdy to byl můj první let a první "daleký" výlet po střední škole. Ta země mi tehdy přirostla k srdci. Zpáteční letenka BTS-PRG-TLV mě tehdy stála něco kolem 13000SKK a to byla nejlevnější studentská ZZ cena! Na začátek příštiho roku se mi tam rýsuje služebka a už se moc těším.
. Byl jsem se skupinou s průvodcem a viděli jsme toho hodně. Ta neuvěřitelná kombinace historických míst, přírodních krás a dnešního tavicího kotlíku nerůznějších ras a náboženství mne hodně dostala. Jedna z nejkrásnějších cest, jaké jsem kdy měl možnost podniknout. Kdo by měl tu možnost, návštěvu Izraele vřele doporučuji. Nechte si na ni alespoň týden, sežeňte si dobrého průvodce nebo se na ni sami dobře připravte.