Po dlouhém přesvědčování, tento trip report sepsat, se mi konečně podařilo porazit mého dalšího odvěkého nepřítele - vrozenou lenost. A tak, sice několik měsíců po cestě a do destinace, kterou zná většina zde přítomných, bych také rád přispěl svojí troškou do mlýna.
Jako každý prvopisatel, i já požádám o schoví/ývavost, neboť sjednotit všechno do srozumitelné formy bez zbytečného rozepisování a plácání blbostí, dá někdy opravdu zabrat
.Úvod
Jak už to tak bývá, každý výlet musí nějak začít. Někdo si zajde do cestovní kanceláře, někdo si počká na akční letenky a někdo si hádá se spolubydlícím
. Variantu, která zvítězila v mém případě, uhodne každý. A tak po měsíci spekulací na téma "někam bych jel" a "jasně že poletíme do Londýna" se dostáváme do fáze, kdy nápad letět do Londýna, kterému dala vzniknout nudná chvíle, dostává reálnější obrysy. A tak, 5 měsíců před plánovaným odletem začíná pro mě nejoblíbenější část, kterou je plánování itineráře. Termín určujeme na začátek července, kdy nastávají 2 měsíce středoškolského klidu.První na řadu přicházejí, jak už to tak bývá, letenky. Jelikož letíme do Londýna, jako zjevná se ukazuje trasa PRG - LHR či nějaké jiné londýnské letiště, ať už STN či LTN. O to větší rozčarování přichází, když BA začínají na trase s cenou okolo pěti tisíc a low-cost konkurence s odbaveným zavazadlem nedopadá o moc lépe. Po pár hodinách hledání nějaké přijatelné varianty odlet z Prahy zavrhuji, protože to, co nás napadlo, byl nápad mnohem zajímavější. A tak, jelikož rozdíl mezi PRG a DRS je pro nás oba asi 10 minut jízdy, přichází nápad letět z Drážďan.
Po rychlém zapátrání přichází senzace v podobě letenek od Cityjetu. Nabízí odbavené zavazadlo a lety lítá "jumbolino", což je pro mě osobně už tak přesvědčivý argument. Jaké překvapení poté bylo, když místo LHR vidím jako cílovou destinaci LCY. Nebylo o čem diskutovat a tak kombinaci odbaveného zavazadla, hornoplošníku se čtyřmi motory a jedinečného letiště v centru Londýna zakupujeme za cenu lehce přes 3000,-.
Další na řadu přichází ubytování, které se ukázalo jako mnohem větší oříšek, než samotné letenky. Po několika úderech hlavou do stolu a zcela zjevné deprimaci neschopností najít hotel v centru za rozumnou cenu, se z čista jasna jeden objevil. Rychlá kontrola na tripadvisoru potvrdila volbu a tak bookuji hotel se snídaní, 15 minut chůze od Toweru a kousel od zastávky DLR Shadwell za cenu lehce přes tisícovku na osobu a noc. I když se těsně přes pobytem objevil problém s platební kartou, vše se s recepcí podařilo bez problémů vyřešit.
Z míst, které chceme v Londýně navštívit volíme klasické must-see jako London Eye, Tower apod. , ale také chceme navštívit i nějaká méně "obvyklá" místa. O tom však později.
Konečně letíme...
Nastává pověstný den D, v našem případě ovšem Ú, neboť odlétáme v Úterý. Čas srazu byl určen na třetí hodinu odpoledne, což by mělo být dostatečné i v případě dopravních komplikací. Jak se však ukázalo, největším problémem na německé dálnici je český řidič. A tak se krátce po třetí hodině potkáváme u check-in přepážek na drážďanském letišti. Otevřena byla jedna přepážka a tak se po 5ti minutách ve frontě dostáváme na řadu a odbavujeme každý po jednom kufru. Kromě dvou dalších odletů je na letišti klid a tak se po krátké prohlídce vyhlídkové terasy v nejvyšším patře terminálu přesouváme na security. Bez fronty to byla záležitost na 5 minut a tak zjišťujeme, že následující hodinu nemáme nic na práci. Za vděk jsme tak vzali "kavárno-bufetem", kde jsme zabili chvíli času. Překvapením byli ceny, které byli více než příjemné a tak jsme letiště přirovnali ke komfortnějšímu autobusovému nádraží. 20 minut před odletem se na přistávací dráze objevuje naše letadlo. A tak se o poslední překvapení postaral pracovník na pasové kontrole, který nám popřál "příjemný let", což bylo opravdu nečekané.
U gatu bylo pouze pár lidí, což naznačovalo klidný let. Po naskenování boarding pasu jsme se přesunuli na palubu. Nástup byl mostem s opravdu prudkým sklonem.
Air-side drážďanského letiště
Jumbolino pojíždějící ke gatu
AF 5200
DRS - LCY
Typ : Avro RJ-100 (EI-RJU)
Odlet : 17:15
Délka letu : 2 hodiny
Load factor : odhadem 30%
Při nastupování nás přivítají dvě letušky a je možné rychle nakouknout do kokpitu, kde se oba piloti připravují na start. Sedačky v kombinaci 3+3 tvoří docela sardinkózní interiér. Místa máme dvě řady za křídlem a překvapivě je místa na nohy tak akorát. Sedačky jsou pohodlné a výhled z okýnka na dva motory vynahrazuje vše. Od gatu odjíždíme na minutu přesně a během pojíždění probíhá rychlá bezpečnostní instruktáž v angličtině a němčině. Jelikož je provoz nulový, dostáváme se za chvilku k prahu dráhy 04 a bez čekání najíždíme rovnou na start. Ten je oproti očekávání zlehka, což bylo ale naposledy
. Stoupáme do letové hladiny a dlouho zatáčkou to točíme přímo na Londýn. Po 10ti minutách letu začíná servis, vzhledem k počtu pasažérů velmi rychlý. Dva druhy sendvičů, nealko a i nějaké víno rozhodně neurazí, druhé kolečko nápojů a bonbon před přistáním pak byli opravdu překvapivé. Bohužel, stejně jako jemný start i takováto péče posádky je naposledy. Přelétáme pobřeží Nizozemska a po chvíli pozorování nákladních lodí je možné spatřit doverské útesy. Podívaná krásná, ale to už začínáme klesat na přistání. Pilot se s tím nepáře, ovšem řídící nám moc nepřejí a tak létáme ze strany na stranu. Nakonec z toho bylo i jedno docela ostré vyčkávací kolečko. Po něm už nalétáme přímo na centrum. Po pravé straně vidíme letiště a tak je jasné, že přistáváme na dráhu 09, což je ta nejlepší možnost, která mohla být. Točíme ostře doprava, klapky se z části vysouvají a my máme možnost sledovat Temži, London Eye, nejvyšší budovu známou jako "Střep". Pak další ostrá zatáčky, další klapky a docela ostré klesání. Vidíme tower bridge, pak O2 arenu. "Střecha, střecha, střecha, silnice, voda, letiště". Po chvilce dosedáme na dráhu a prudce brzdíme, přistání krásné. Pro každého leteckého nadšence neopakovatelný zážitek. Po přistání ještě otočka na dráze a přijíždíme k terminálu. LCY nemá nástupní mosty, ale od letadla k terminálu je to 10 metrů. Chvilka čekání na pasové kontrole, pak vyzvedáváme kufry, přecházíme na zastávku DLR a po zakoupení Oyster card vyrážíme na hotel. Po 20ti minutách jsme na místě. Už když jsme hledat cestu od zastávky jsem si na street view všiml, že je v té oblasti docela dost muslimského obyvatelstva. Což se také při krátké cestě na hotel potvrzuje a tak si od spolucestujícího vyslýchám několik narážek na to, proč mi cosi tiká v brašně
. Muslimský recepční tomu dal pověstnou třešničku na dortu a tak jsme po krátké konverzaci na téma horkého počasí v Londýně ubytováni. Hotel si dovolím doporučit, jde o Dockside hotel a byli jsme opravdu spokojení.
Na palubě
Výhled na motory
Nizozemské pobřeží
Londýnský déšť
V Londýně budeme do Neděle. Jak už zmíněno, plán počítal s návštěvou klasických míst. A tak se od hotelu pěšky vydáváme k Toweru a kolem Temže procházíme až k London Eye. Za tuhle cestu jsme viděli opravdu hodně, od pohřbu, který jsme mylně vydávali za svatbu až po pouliční umělce s motorovou pilou strašícím děti
. Jako nejvíce zvrhlý se jednoho rána ukázal nápad, vyrazit v dlouhých kalhotách, jelikož bylo zataženo a vcelku zima. Po hodině se totiž rozjasnilo a horké počasí bylo zpět. Zde je důležité poznamenat, že mimo tohoto chladného rána bylo jasno všechny ostatní dny, což se bohužel podepsalo na tom, že bylo chvílemi opravdu protivné vedro, které tedy ani jeden z nás nečekal. Deštník a nepromokavá bunda tak přišli zcela v niveč.Emirates
Druhý den vyrážíme nejdříve k Olympic parku, kde bylo v plánu prohlédnout si Olympijská sportoviště. To se povedlo pouze z části, kvůli probíhajícím stavebním pracím. Prošli jsme si tedy přilehlý obchoďák a vydali jsme se směrem zpátky na letiště. Kdo by však čekal, že vystupujeme na letišti, bude vyveden v omyl. Před ním totiž zahýbáme doleva a vystupujeme ve stanici Royal Victoria. Tady je totiž další bod našeho programu. Jak už někteří tuší, nebudeme teď nastupovat do nějakého triplu Emirates, nýbrž jsme se vydali na projížďku lanovkou přes Temži, která vede od Royal docks do Greenwiche k O2 areně. Prošli jsme si okolí a nyní se přesunujeme do výchozí stanice. Na cestu lze použít Oyster card a tak se přesouváme přes turnikety rovnou ke kabinkám. Je zde relativně málo lidí a tak se očekávaná fronta nekoná.
Emirates cable car
Royal docks - Greenwich peninsula
Typ : Leitner
Odlet : 14:33
Délka letu : 9minut
Load factor : 20%
Kabinku máme pro sebe a tak si lze celou krátkou jízdu náležitě užít. Na palubě nás vítá zabavní systém, který sestává z malého LCD monitoru. Na startu jsme okamžitě a tak se vydáváme do letové hladiny 90ti metrů rychlostí 6 metrů za sekundu. Letová trasa má kilometr a tak není času na zbit. Nejlepší na této lanovce je totiž to, že leží přímo v přistávacím koridoru na LCY. Po minimalistické depresivní vložce, kdy nikde žádné letadlo nebylo, se přeci jen jedno objevuje. A tak sledujeme, jak stejné Avro, kterým jsme do Londýna přiletěli i my, přelétává jen pár metrů nad lany a po chvilce přistává. Poté se přesouváme na druhou stranu a sledujeme O2 arenu a také Cannary wharf. To už se ale blížíme ke konci a tak po přejetí posledního pilíře zahajujeme sestup. Přistání proběhlo hladce a my můžeme vystoupit. Catering se nekonal, ale to na takovémto letu nevadí
Odletové letiště
Letíme úplně stejným
Avro přistávající na LCY
IFE
Po dvou minutách "letu"
4,5 G
Už před odletem bylo rozhodnuto, že jeden den využijeme na výlet někam mimo Londýn. V plánu byla nějaká klasika typu Stonehenge. Jenže... v tu dobu běžel na jednom nejmenovaném televizním kanále seriál o horských drahách. Nebudu to dlouho rozvádět, po jedné větě bylo rozhodnuto
. To, že má spolucestující problémy se srdcem získává v tuhle chvíli jen zástupnou roli a tak se druhý den vydáváme do Waterloo station, odkud vyrážíme na půl hodiny trvající cestu do městečka Staines. Odtud je to pak dalších 15 minut autobusem. A tak, v devět hodin ráno, vystupujeme před zábavním parkem "Thorpe park". Výběr je rozmanitý, ovšem klasické kolotoče či centrifugy nás opravdu nezajímají. Park se totiž pyšní celkem pěti horskými drahami. Ta, na které jsme chtěli jakožto prvojezdci začít, je bohužel rozbitá. Přesouváme se tedy na nejnovější, pojmenovanou "Swarm". Fronta má v tuto chvíli jen pár metrů a tak se po chvíli dostáváme na řadu. Boarding probíhá spořádaně a tak jsme za chvíli připoutáni, jistící systém je zkontrolován a my se vydáváme nahoru. Adrenalin přebíjí strach a po prvním "sešupu" je jasné, že řeči o nevolnosti jsou jenom řeči. Po chvilce je po všem a moje nová závislost je na světě . A tak se vydáváme i na další dráhy.Bohužel, fronty se během dne nepříjemně zvětšovali, což mělo za následek, že jsme si na chvíli dali pauzu a šli jsme na oběd. Fish & chips se zdála jako sebevražedná kombinace, ale sranda musí být
. Dojídáme a chceme jít na nejvzdálenější atrakci, aby nám cestou trochu vytrávilo. To však vzalo za své, když jsme zjistili, že fronta na nejlepší dráhu, konkrétně "Nemesis Inferno", která disponuje přetížením až 4,5 G, je jen tak na 10 minut. A tak, po dlouhé rozpravě s panem žaludkem, usedáme a vyrážíme. Ryba zůstala na místě a jelikož je fronta stále malá, volíme ihned další jízdu. Zvládli jsme tři za sebou, ale nutno poznamenat, že jet hned další už bylo nad naše síly, protože se nám trochu motala hlava . A tak po ještě jedné jízdě na jiné dráze nasedáme do autobusu a po dojetí na železniční zastávku se vracíme zpět do Londýna.
Waterloo station překvapilo svojí velikostí
The swarm
Saw - ano, pojmenováno po známé televizní sérii
Nemesis inferno
RAF
Je třetí den a mi už jsme navštívili většinu věcí, které byli v plánu. Když jsem dával dohromady seznam míst, které navštívit, ozval se mi jeden známý s tipem na letecké muzeum na předměstí Londýna. To dalo vzniknout půldennímu výletu na severní cíp této metropole. Po půl hodině jízdy z Victoria station vystupujeme na zastávce Colindale. Zde se nachází Royal air force museum. Od zastávky je to asi půl kilometru, což nezabralo více než 10 minut. Vstup není zpoplatněn a tak jsme opět čekali spoustu lidí, což se však nekoná. Hned u vchodu objevujeme odkaz na Československo a pokračujeme v prohlídce. Muzeum je opravdu rozsáhlé a prohlédnout si lze snad většinu vojenských letadel, které se u RAF nacházejí či nacházely. A tak okukujeme Spitfire, Harrier s možností kolmého startu nebo bombardér Vulcan. Je zde i několik vystavených bomb či vrtulníků. Celá návštěva nějakou tu chvíli zabrala a už byl čas na to, vrátit se zpátky do centra.
Spitfire
Harrier
BAC Lightning, nikoliv Mig-21
The end is near
Náš výlet se pomalu ale jistě blížil ke konci. A tak ještě navštěvujeme například M&M World, což je obchod se stejnojmennými čokoládovými bonbóny, který je rozprostřen na třech podlažích. Pak už jen pár chvil na piccadily circus a je před námi poslední cesta na hotel.
Londýn jako město opravdu zaujal a za těch pár dní jsem rád, že se nám podařilo projít vše, co jsme chtěli. To, že vše vyšlo a nikde se nic takříkajíc "nepodělalo", nechápe do dnes ani jeden z nás, zvlášť když to byl můj první takto organizovaný výlet. Největším nepřítelem bylo opravdu počasí, které na nás vytáhlo zbraň mocnější než déšť, na který jsme byli připraveni.
V neděli ráno tak jdeme na snídani, balíme všechny věci, prohodíme posledních pár slov s recepčním a po rozloučení opouštíme hotel. Cesta na letiště proběhla bez problému a tak za 20 minut vystupujeme před odletovou halou. Odbavujeme se přes kiosek a už teď je vidět, že let je obsazený více než minule. Odevzdáváme zavazadla, kupujeme ještě jeden drink v costa coffee a po chvilce diskutování s kamarádkou, která ve stejnou dobu začala v Anglii dělat au-pair, odcházíme k bezpečnostní kontrole. Ta je důkladnější, než drážďanská. Přesouváme se do prostorů gatů, kde je docela hodně lidí a vcelku obstojný provoz je i na ploše. U oken jsou barové židličky, z kterých lze krásně sledovat provoz na ploše. Letiště připomíná jednu velkou restauraci, kterých je tu opravdu dost. Odlétáme z jednoho ze vzdálenějších gatů, kam se přesouváme asi 15 minut před odletem. U gatu je ale pouze pár míst na sezení a tak jsme si chvíli postáli. Dlouhou chvilku jsme si zkrátili sledováním příprav našeho letadla, stejný typ, jen tentokrát logojet rugbyového týmu. Boarding opět pěško-busem, nastupujeme do zadních dveří, u kterých hučí nahozené APU.
Prostor u gatů na LCY
Provoz na ploše
Boarding
AF 5205
LCY - DRS
Typ : Avro RJ-100 (EI-RJX)
Odlet : 13:30
Délka letu : 1 hodina 55 minut
Load factor : odhadem 80%
Jak už jsem předeslal, let je výrazně více plný, než na předchozím letu. I tak nám vychází celá trojsedačka, což je příjemné. Zavírají se dveře a my se opět na čas dáváme do pohybu. Bezpečnostní instruktáž je ještě kratší, než minule, navíc je vidět, že posádku to tak úplně nebaví. Už při čekání jsme si všimli, že je dráha otočená a že budeme startovat stejným směrem, z kterého jsme přistávali. Najíždíme na dráhu, jedeme dozadu, kde najíždíme na pojezdovku a otáčíme se. Po chvíli máme povolení a pilot staví letadlo na střed runwaye. Motory začínají burácet a pilot vše drží na brzdách. Po pár sekundách se letadlo dává do pohybu, tentokráte však výrazně zábavnějším stylem. Po chvilce už jsme ve vzduchu a prudce stoupáme. Pak otočka směr Drážďany a stoupáme stále stejným tempem. Za nedlouho začíná i palubní servis, který tentokrát zabral delší dobu. Posádka je však docela otrávená a tak se tentokrát koná pouze jedno kolečko a na vlídné pohledy může člověk zapomenou. Let probíhal standardně a tak za hodinu a půl začínáme klesat na přistání. Zpozorovali jsme nějakou oblačnost, která věštila alespoň nějaké zpestření přistání. A tak se během průletů mraky dostáváme se lehkých turbulencí. Pak už jen klapky, podvozek a přistáváme jako do bavlnky. Je vidět, že piloti mají ze svého domovského letiště opravdu dost naučeno
. Odvoz pořizuje pár fotek a mi se autobusem přesouváme k pasové kontrole. Bereme kufry a jede se domů...
Počasí během letu bylo ukázkové
Během sestupu
Po přistání
Pokud jste dočetli až sem, doufám, že jsem vás neokradl o čas a snad se vám trip report líbil.
.
, je to totiž Lightning, více na wiki: 