Je konec listopadu a Wideroe už nadělují dárky pod stromeček. Je to tak náhle můj první (a do 23.prosince taky poslední) nakoupený dárek na Vánoce. Vzal jsem tedy za vděk lednovému Chicagu s návštěvou zamrzlých Niagárů (to nám to krásně časově vyšlo, včetně krásného podsvícení) a také New Yorku na víkend (no za tu cenu proč ne).
Žádné velké plány jsem tam neměl, prostě takové to "must see", ale především jsem doufal, že tam nebude -25°C jako v Chicagu. Na 3 dny pro mě takové velkoměsto ažaž. Do sbírky mi přiteče dalších 9000 mil a s tím už se dá něco dělat. Moje přítelkyně takové nadšení z "víkendovky do New Yorku" neměla, nicméně nakonec svolila (stejně by tam déle nevydržela). No a za ty prachy...150 EUR/os...nekup to! Kupuju přískoky Budapešť-Varšava a Londýn-Brno (nemusím mít zase všechno a poslední segment jsem hodlal vyměnit za pohodu přímého letu domů do Brna. Celkem 20 EUR. Všechno vypadá skvěle. Nachystány jsou tedy segmenty Budapešť-Varšava-Amsterdam-Washington-New York-Washington-Londýn-Brno. Z United jsem před měsícem do Chicaga nijak nadšený nebyl, ale zase lepší, než drátem do oka. Jejich Economy Plus za doplatek 100 dolarů mě tentokrát nechaly zcela klidným, jelikož tam opravdu není nic víc, než 5 palců místa na nohy navíc. Stejné sedačky, stejné IFE, všechno stejné.
Přichází den D a začíná se všechno komplikovat. Že by předzvěst problémů? Jak se tak občas stává, celou dobu jsme mysleli, že z Brna do Budapešti vyrážíme ve čtvrtek večer, abychom v pátek ráno letěli BUD-WAW, tam pokecali se starými známými a v sobotu ráno pokračovali dál (jako to bylo před měsícem do Chicaga). Ale jaksi jsme zjistili, že je to všechno o den posunuto, bohužel směrem dopředu, tedy na středu. To se však nehodilo ani přítelkyni, která už měla neodkladný program, nakonec ale ani mě. Ruším tedy "žluťáka" do Budapešti a loučím se s dalším letem do sbírky mého Flightdiary. Pojedeme ve čtvrtek odpoledne asi nejschopnější (vím, že ne úplně nejlevnější, ale zase o něco pohodlnější) možnou variantou. Brno-Ostrava s ČD, Ostrava-Katowice s Tigrem, přes noc Katowice-Varšava s Polskibusem. Ve 4 ráno jsme opravdu ve Varšavě a díky tomu, že bus 322 na letiště jezdí až někdy od půl šesté a nechtělo se nám složitě čekat na bus do centra a potom na letiště, bereme zavděk taxíku (zastávka není zase tak daleko od letiště). Před pátou jsme na letišti, jdeme na odbavení, standardně po nás chtějí vidět vytištěnou ESTU (holt nám asi závidí, že nemáme víza jako oni a tak se chtějí pokochat), vypadáme opět divně, že letíme jen na víkend a jen s příručáky, ale budiž, jdeme. Dvouhodinové čekání vyplňujeme v již otevřené lounge Ballada, kde v klidu snídáme, vyřizujeme poslední mejly a hurá do mého oblíbeného Embraera 175 polského LOTu do Amsterdamu.
Odbavení je na čas, u gatu jsme standardně jako poslední, vevnitř už nás čeká cca 80% zaplněného letadla, především polských byznysmanů a nebo tranzitujících cestujících (kdo jiný by letěl za plnou cenu s LOTem, když odtud co chvíli létá Wizz do Eindhovenu za desetinu ceny). Nicméně i takovýto load faktor byl pro mě překvapením, kdy při např. linka do Bruselu před měsícem byla cca 40%, let WAW-KTW asi 20%, snad jen před dvěma lety WAW-TBS bylo téměř plné. Po cestě standard, nějaké pití, drobná bagetka, sušenka, jdeme na přistání. Na krátké tratě neurazí, poláci se snaží...
V Amsterdamu popojíždíme na obrovském letišti mnoho minut, až jsem si skoro myslel, že jsme přistáli někde v Hamburku a do AMS pojedeme po zemi. Letiště je zrovna v ranní špičce, podle toho to taky vypadá. Na přestup máme jen asi 2 hodiny, což je standardně dost, ale ne v AMS, kde jsou proslulí svoji pečlivostí a dlouhými dotazy na imigračním, takže rychle doplnit energii do ServisAir Lounge, kde jsem zatím poprvé v životě vidět klasickou samoobslužnou pípu s možností načepovat si sám pivo (ještě k tomu Heineken), takže příjemné. Po dlouhém přechodu do nového křídla letiště, odkud odplouvají zaoceánské velryby (opravdu celý ocas plný United, U.S. Airways a Delty) a to opravdu každou chvíli a do všech koutů USA. Tam už na nás s úsměvem a s trošku vyčítavým pohledem na hodinky (opět last call) čekali imigrační úředníci. A to bylo zase kam jedete, proč tam jedete, na víkend? Jen s příručákem? Není to divné? Aha, za tu cenu, 150 EUR? No tak to se na to musím podívat. Odešel, přinesl vytisknuté potvrzení o letence s cenou a pak už snad ze zvědavosti, kde že jste to koupil? Jaké diskuzní fórum? Je jen v češtině? No tak to je škoda. A kde že to bydlíte? Na Brodway? Není to nějaké drahé v poměru k ceně letenky? No prostě na ránu...
Nakonec nám ale bylo přáno a námi vybrané sedadla při on-line check-inu nezůstaly prázdné. Postarší dáma 767-300 už čekala zhruba se svými 90% nedočkavých cestujících na odlet do Washingtonu. Sakra kam pořád ti lidi cestují? Ještě jsem snad neviděl zaoceánský let pod load faktor 85% a to jich údajně mezi Evropou a Amerikou létá v obou směrech denně přes 1500?!
Cesta proběhla v pohodě, jídlo standardní, žádná katastrofa, jen rozmazlené americké děcka přes uličku uprostřed. Nejstarší si na sebe cosi vylil a za chvilku přišla letuška a místo nevybíravého pohlavku s úsměvem vysadila sedadlo a donesla nové (ani jsem netušil, že to jde tak snadno), aby snad mladý roztomilý klouček nemusel jít s maminkou křičet do jiné části letadla. Když mi potom při cestě běhali v uličce okolo nohou, měl jsem nutkání, ale udržel jsem se
Už den před cestou bylo ve zprávách, že USA se chystají na další sněhovou bouři a ledovku, jako před měsíce. Paráda, my to snad přitahujeme. Nicméně nějak jsme přistáli, zkusili další podprůměrný lounge v podobě United Club a po chvíli už se suneme do mé první zkušenosti s Bombardierem CRJ200.
Letuška mladá holka, sama, má můj obdiv. Sice pasažérů v porovnání s klasickými letadly hrstka, ale i tak, prostě sama. Letadlo bylo do posledního místa plné, dostali jsme něco na pití a jestli ještě něco, nevím o tom, zmohla mě únava. Po přistání prohodila nějaký vtip směrem k nám pasažérům, tak všichni odcházeli s úsměvem na rtech. Tak to má být. Asi ji práce ještě baví.
Tož jsme tu, Velké jablko se nám představuje metrem s ohřívajícíma se bezdomovcema rozloženýma po sedadlech v několika vozech, začínáme se tu cítit, jako....jako v New Yorku. Ještě se trošku srovnat s Avenue a Street po výstupu z metra, nacházíme hotel, padáme do postele, další dva a půl dne máme náročný program.
Mrknout na Sochu Svobody, Wall Street, památník 9/11, Broadway Bridge, Chinatown, Soho, Central park, Times Square, dojít k Empire state building a otočit se po zjištění ceny za vstupné (stačil Willis Tower v Chicagu před měsícem a Burdž Chalífa před týdnem v Dubaji), Madison Square Garden, projít, pozevlit,najíst a hurá domů.
Už v neděli před odjezdem zase v televizi hlásili přechod studené fronty přes východní pobřeží USA, tak od rána všechny autobusy a popeláři jezdili s řetězy. Prý začne hrozně sněžit, tak to nechtěli asi podcenit. Místo toho ani kapka sněhu nebo deště, takže si akorát pěkně rozbili silnice, zničili pneumatiky a znechutili všechny cestující, kteří si nemohli ani nic povědět, jaký byl uvnitř hluk.
No nic, v pondělí má být stejně, takže čekáme, že zase nic. Jedeme na letiště. Po příjezdu na Terminál 7, kde bychom měli nastupovat opět na CRJ200 do IAD zjišťujeme, že opravdu dost letů po USA je zrušených. Náš svítil v pohodě. Bereme letenky, sedáme do další lounge United Clubu, kde zase není nic pořádného na oběd. Alespoň je tu hezký výhled na letištní plochu. A taky hlášení. Ano, obvykle mě obtěžuje, ale tady mi přišlo celkem vhod, když asi po hodině čekání na náš let bylo ohlášeno, že i náš let, který měl jako jediný za to odpoledne odletět do IAD (asi další 3 byly zrušené rovnou), je taky zrušený. No nic, jdeme zpět k check-inu.
Tam paní hledá v počítači a kouká. Letíte do Varšavy? No, mohli bychom jen do Londýna, říkáme. To nejde, musíte do Varšavy, říká. No tak nás hlavně pošli jakkoliv, ale abychom se dostali někam do Evropy, říkám si. Jakoby mě svědomí předchozí večer nedalo spát a koukal jsem, že v rámci stejné aliance by nás taky mohli poslat večer přímým letem do Varšavy linkou JFK-WAW s polským LOTem. To už jsem věděl, že tam lítá Dreamliner, můj sen a cíl pro letošní rok. Všechno ostatní, co mě lákalo (A380, 747, 717, 777, A340 atd. už jsem vyzkoušené měl, toto mi ale chybělo do sbírky). Jsem paranoidní, myslel jsem si. No, nicméně jsem to paní sám nadhodil, když už poněkolikáté bezradně kroutila hlavou a smutně na nás koukala, že ten den už United nikam do Evropy nepoletí, jedině za pár hodin z Newarku, tedy z letiště několik desítek kilometrů vzdáleného, kam bychom museli nejspíše dojet taxíkem. To jsem zásadně odmítal. Prý mají nový systém, který je ještě horší, jako ten starý. Tak si říkám, od koho se pak ty inovace v ČR učíme. Volá kolegu od vedlejšího stolku. Ten zase dalšího. Zkoušejí volat do LOTu, tam to nikdo nebere (v Evropě je noc), volají supervisorovi. Trvá to asi hodinu, pořád něco zkouší přepsat. Pořád nechápou, proč to nejde. Potom se dovolají na LOT, tam jim řeknou, že by to mělo jít. Supervisor osobně přijde a asi po 15 minutách usilovného boje s upoceným čelem vítězně prohlašuje, že je velký king a bije se před všemi do hrudi (umět se pochválit v Americe prostě člověk musí ještě dřív, než má za co). Gratuluju mu a přidávám něco o tom, že nejen king, ale i spasitel a blahodárce. Jeho snědá barva se mění na červenou a tak raději odchází zase do svých končin. My se přesouváme na Terminál 1, odkud máme nový odlet asi za 3 hodiny.
Pěkný výhled z Korean Air Lounge na T1 - JFK
Dost času, říkám si. Nicméně, než jsme vyčkali frontu u check-inu LOTu, přesunuli se do fronty Priority lane k security, která byla stejně na konci na střídačku míchána mezi klasické fronty, uběhla asi hodina a půl. Nicméně i tak nám bylo dáno a přáno a ocitli jsme se konečně patřičně opečováváni ve formě lounge mého milovaného Korean Air. Slast na duši, výborné jídlo a pití (konečně taky i alkohol), krásný výhled na letiště a prostě skvělá relaxace před odletem. Dokonce jsem se na Dreamlinera tak těšil, že jsme nešli na Last Call (dobře, taky jsem nevěděl, jak je to ještě daleko a nechtěl jsem jít "domů pěšky"). Mezitím na ceduli vidím, že téměř všechny lety do Evropy, co letěli americké společnosti, jsou zrušené. Asi 8 letů do Londýna s American Airlines taky zrušené. Asi je už z Londýna nepustili při předpovědi zpátky, aby nemuseli divertovat někam dál na západ, kdyby opravdu na východě USA bylo hnusně.
Dreamliner byl úplně plný. To jsem nečekal. Business, Economy Plus, i obyčejná Economy. Na to, že nejsou úplně nejlevnější...Asi tam ta poptávka opravdu je. Chápu, že poláků je v USA mraky, ale zase jsou to poláci, ti jsou schopní kvůli deseti dolarům řezat koleno, žejo
Cesta proběhla v pohodě. Vzpomínal jsem, jak nedávno LOT zaváděl dreamlinery do své flotily a jako tomu dělal promo. Reklama ČSA na A330 byl jen slaboučkým odvárkem. Tak jsem si říkal, jestli pocítím, jak se lépe vyrovnává tlak v kabině, jestli po několika hodinách sezení poznám komfort těch nových, ultra-skvěle vyprofilovaných ergonomických sedaček, jestli nám ukážou, která všechna světýlka dreamliner umí při umělém osvětlení a také zatmavování okýnek (nemají tam klasické rolety), atd. Nakonec jsem asi díky této promo reklamě očekával víc, než jsem dostal. Prostě lepší průměr. Obsluha taktéž, jídlo taktéž. Let pohodový, IFE docela dobré (je to taky nové letadlo že), ale výběr filmů otřesný. Ještěže jsme letěli přes noc, snažil jsem se nekoukat a spát. V hlavě mi pořád viselo, že jsem přišel na tomto výletu nejen o segment BUD-WAW na začátku, ale také teď o JFK-IAD-LHR-BRQ. A taky o salonek na Heathrow, na který jsem se těšil na snídani. Místo toho ráno přistáváme ve Varšavě a čeká nás zase ohromně příjemná 4,5 hod. cesta Varšava-Katowice a Tiger do Ostravy a do Brna s ČD...
Ale mám dreamliner, říkám si. To mě zase hřálo u srdce a vyplnilo to snad tu statistiku mínus 3 lety na tomto výletu oproti původnímu plánu. Takže suma sumárum, výlet se vydařil, bylo alespoň trošku vzrůšo, za ty peníze lepší, než sedět doma v hospodě a nebo letět někam do Evropy. Jen více takových vánočních dárků
Doufám, že jsi za tuto drobnou reklamu rád, fotky jsou to opravdu super a pokud tam chceš ještě nějakou speciální upoutávku nebo upozornění, že jsi autor, nemám s tím problém.
