PRG-OSR-PRG aneb nic neřešící linka
Prolog
Už nějaký ten pátek pendluju mezi Prahou a Karvinou, na této trase budu mít kolem dvou set tisíc kilometrů po zemi. Vyzkoušel jsem snad všechny myslitelné trasy silniční jakožto řidič nebo spolujezdec, jel jsem vlakem po všech možných odklonových trasách, a ideálně mezi Karvinou a Prahu s využitím katovického nebo bratislavského letiště vložil nějakou zajímavější destinaci. Jo a jednou jsem to služebně, letecky, vzal přes Varšavu (ta nemůže být zahrnuta do věty předchozí, protože ta obsahuje slovo "zajímavý", což bych o Varšavě prohlásit za střízliva nechtěl).
K narozeninám mi od ČSA přišla nabídka na 3000 mil navíc k obvyklým 1000 mílím za booking přes jejich stránky. Zhruba tolik mil mi chybělo k dosažení mety 35000, která by se teď, když budu rušit Citi ČSA kvůli naúčtování ročního poplatku, dosahovala dost blbě, a 35000 je minimum, které se hodí na nějakou tu návštěvu Ománu nebo Kazachstánu - jiné destinace za míň mil mi nedávají ekonomicky smysl. Tak OK, jdu do toho, investuju 2000 za letenku v nejnižší možné tarifní třídě (takže za ni ani nedostanu míle za vzdálenost), a udělám si jeden víkend radost. Nepojedu vlakem, poletím. Ostravu v seznamu letišť totiž ještě nemám. Check!
Cestou jsem si dal několik cílů, k nim v průběhu následujících odstavců.
Sobota, 3.5.2013, OK24 PRG-OSR, ATR 42, OK-KFP
Odlet 12:10, řeším kudy tudy na letiště tak, abych tam byl cca 2,5 hodiny předem (proboha proč, ptáte se... čtěte dál). Trasu mám projetou, ale tak pro jistotu, je sobota ráno, bůh ví jak to pojede, nechci někde zbytečně trčet. Nejrychlejší trasa na mě vypadla - přívozem. Nice... well... OK... Why not? Jet metrem je z Bohnic fakt zajížďka, tak proč to nezkusit. Před tři čtvrtě na devět scházím na zastávku autobusu a kolem ZOO si to mířím do Podhoří k přívozu. Scházíme se tři a to vltavskému Cháronovi zřejmě stačí k tomu, aby řád neřád odjel a svou dvouminutovou plavbu přes lokální veletok dokončil dříve, než měl původně vystartovat. Nebyl ale až tak rychlý, abych stihl autobus na Dejvickou o deset minut dříve, než bylo původně v plánu, a tak devět minut čekám. Co se dá dělat.
Na Kulaťáku a Evropské se zase kope, myslím, že od poslední vojenské přehlídky se jedná o kontinuální proces. Zastávka pro odjezd na letiště je přesunutá, a značení není dostatečné (proč taky, jen ať si turisti trochu bloudí). Jízdní řád ale sedí, a jsem v 9:50 před Terminálem 2. Času je nadmíra, procházím, fotím odletové tabule s mým letem, něco málo z vyhlídkové terasy, a pak se přesouvám na Terminál 1.
Cíl první: Ověřit, zda pasováci člověka pustí skrz s falešnou palubní vstupenkou. Pohříchu... pustí. Nic jiného jsem nečekal, nemyslím, že by ji mohli nějak kontrolovat. Vím, není to etické, ale chtěl jsem si ověřit, jestli to jde. Něco jako investigativní novinář říznutý agentem provokatérem. Jde. A tudíž jde i posunout přivítání bližního svého z masové akce na zábradlí v příletové hale na bránu, případně na pasovku nebo k pásům. A taky se k pásům dostat, aniž bych měl. Těžko říct, jestli to takhle jde na všech letištích, ale pocit klidu a bezpečí zn. Pampers, který jsem zažíval, když jsem věděl, že na karuselu rotuje už hezkých pár desítek minut moje zavazadlo, jsem si sám sebral.
Cíl druhý: Když už jsem tady, musím ověřit, jestli se do salónku Mastercard na T1 dá dostat s palubákem na odlet z T2. Samozřejmě dá. A je to tak nejspíš správně, byť se nad palubákem do Ostravy trochu pozastavovali - prostě přestupuju, v přetové hale T1 jsem letmo koukl, co zrovna dosedlo, a vybral jsem si Moskvu. Kdyby něco, tak letím z Moskvy do Ostravy. Takže asi naposledy využít (vlastně ne, ve čtvrtek ještě letím do IST) salónek a jít se před očekávaným hladoletem trochu posilnit. Jak na těle (bílá polévka s fazolkama a dvě malé bagetky), tak na duchu (dvakrát gin s tonikem). Tak "hojnou" účast jsem tady ještě nezažil - sedám si k oknu, a počítám lidi kolem. Je tady jeden starší pán v obleku, pár s báglama ve sportovním na cestě zřejmě do USA... a pak já. Pak se někdo vymění, ale průměr čtyři zůstává, až těsně do mého odchodu, kdy přijdou asi čtyři další lidi.
Jo a taky tudy prošla exkurze
Cíl třetí: Přestup na PRG. Nevím, jak často, nevím, jestli vůbec, možná jo, přestupujete na PRG. Já teda vůbec. Jestli jsem ještě na PRG někde nebyl, tak je to přestupní koridor mezi T1 a T2, pasovka a security, a tak se tam, raději s předstihem - co kdyby byl nával - vypravím. Nával není. Na pasovce funguje jedno okýnko, na rentgenu je skrumáž sekuriťáků, asi tři, připadám si trochu v oslabení, ale nakonec proti přečíslení úspěšně bojuju a nic mi nezabaví - tedy nejsem si vědom, že by bylo co.
Jsem celkem zvědavý, kolik lidí se do ATRka pohrne. Odhaduju to na pět, ale hlodá ve mě pochybnost - je sobota a do Ostravy tak dnes letí jenom jeden let (OK24). Sedám si ke gatu, kousek vedle taliáni dělají scénu, zřejmě nestihli přestup (a o dost nestihli, protože jsem je ani neslyšel vyvolávat), přisprostlá libozvučná italština se krásně nese přízemím prstu C. Aspoň tady při sobotě není tak mrtvo. Na našem gatu ale je. Netuším, kdo všechno letí, ale moc lidí to nebude. Pak slečna z gatu kamsi volá a hlásí "šest lidí a pět kufrů". To by tak mohlo sedět. Já jsem ten bez kufru. A dalších pět tady v okolí tuším. Žádné skupinky, všichni asi přestup, tj. všichni blázni, jenom já jsem tady letadlo. Žádní kravaťáci, původně plánovaný název tripreportu "Na hodinu poslancem" bere za své. U gatu můj palubák z internetu pípá, dostávám nový, že prý změna letadla. OK. Místo 4A mám 10A. To jsem zvědavý, čím teda poletíme. Že by neplánovaně A330?
Odjíždíme jako vždy autobusem nacpaným k prasknutí, v šesti lidech se musíme dělit o troje dveře a necelou dvacítku sedaček... hrůza. Tak prd. ATR 42 nahradili jiným ATR 42. Prašť jako uhoď, konfigurace je stejná. Prdím na palubák, sedám si na 6A, když už se táhnu se zrcadlem, tak chci mít v záběru vrtuli. Ind v teplákách bez příručního zavazadla (zajímavá persona) si sedá přede mě, ale je vykázán dozadu kvůli vyvážení. Já jsem ponechán na svém místě a přede mnou už není nikdo. Tak pomalu jedem, safety demo, jeden letušák sedá na jump dozadu, druhý skládá vytahovací jump ve předu, a vzhůru k nebesům. Tedy k mrakům, po pár desítkách vteřin se boříme do bílé mlhy a v ní setrváváme po celou dobu letu.
Výborná müsli tyčinka předčila mé očekávání, byť se vůbec nedala roztírat. Teplého nic nechci, dávám si jablečný džus a přemítám nad tím, jestli se vypravit letadlo s šesti pasažéry a čtyřčlenou crew vyplatí. No nevyplatí. Jdu otestovat WC, v ATRku jsem ještě... Letušáci splnili svou náročnou roli a tak se usadili v byznysu a jeden si čte knížku a druhý noviny. Po nějakých padesáti minutách letu sedáme na největší českou runway letiště Leoše Janáčka v Mošnově. Trochu overkill na naše letadélko pro 48 pax, navíc skoro prázdné.
Cíl čtvrtý: Dostat se do pětatřicet (vzdušnou čarou) kilometrů vzdálené Karviné. Bez podvádění - žádné taxi, vyzvednutí, stopování. Prostě tak, jak bůh letiště stvořil, s jeho výhodami a nevýhodami. Přestože vím, co mě čeká, snažím se vžít do role někoho, kdo přiletí do Ostravy na blind. Jdu podle šipek s piktogramy "bus", "train" a "taxi" před halu. Taxi tady je. Jedno, má ho zřejmě zamluvené cizinec k tvídovém sáčku. Kam zmizeli ostatní (a teplákový Ind) netuším, já po zjištění, že vlak se teprve staví a bus odjel čtvrt hodiny před příletem dnešního jediného letu, a další jede za čtyři hodiny (mají to tam kluci šikovní ostravští výborně sladěné), volím připravenou ústupovou variantu - pěšky na nádraží do Sedlnic. Je to něco přes tři kilometry, navigačku mám v mobilu, no problem, no stress. Nejsem si tak úplně jistý, jestli je tam nádražní budova, každopádně tam není kasa a lístky se prodávají ve vlaku. A je zima. Trochu jsem podcenil oblečení a není mi dvakrát. A čekat hodinu na vlak se mi nechce. Koukám na hodinky, měním navigaci, a mířím rovnou na vlak do Studénky, kam bych se vlakem ze Sedlnic tak jako tak dostal.
Koukám na mobilu na radar, na déšť to nevypadá, tak to zahnu na sever, přes stavbu vlakového napojení, přes nesmyslné kruhové objezdy a cesty, po kterých nic nejezdí, a chodníky, kterýma prorůstá tráva, neb po nich nikdo nechodí. Hráli jste někdy Sim City? Pamatujete, jak jste natahali síť cest, a mezi ně pak hodili modré obdélníky - pozemky pro továrny? Tak přesně takhle to tady vypadá. Jsou tady cesty, a sem tam nějaký ten sklad, logistické centrum nebo prostě jiná bílá hala. Je ale sobota, a chcípl tu pes. Jak tak vidím na cestě, tak i sojka, ježek a pár ještěrek.
Do Studénky je to nějakých osm kilometrů, což mi zabralo hodinu a půl, tak si v nádražní hale dávám aspoň kafe na zahřátí, a po třetí odjíždím, abych ve čtyři dorazil do Karviné. Tři hodiny po příletu. Průměrnou rychlostí 12 kilometrů za hodinu. OSR má úžasnou spádovou oblast. Jenom musíte dojít kus cesty pěšky.








