Fórum Airways.cz

Report dokončen

Od mého lednového výletu s kunovickou kráskou na ostrově Man uběhla už dostatečně dlouhá doba na to, abych se zatoužil opět něčím pěkným proletět. Přemýšlení o různých zajímavých typech mi poněkud zkomplikoval a narušil kamarád pozváním do Helsinek. Jo, láska k letadlům je krásná věc, ale pro studentský život lehce nepraktická záležitost - věčně se nedostává oběživa. Začalo tedy počítání, jak se podívat do Finska a pak se ještě někde někdy proletět něčím zajímavým tak, abych měl co jíst. Vzhledem k tomu, že ale máme letadla rádi oba dva, přišla na přetřes možnost, že by se výlet do Finska a proletění se něčím zajímavým mohlo dát dohromady. V oblasti severního Baltu je překvapivě poměrně dost možností netradičních a pro leteckého nadšence ucházejících možností. Ať už přímo v zemi modrého skandinávského kříže v bílém poli (kupříkladu Saab 340 od CCA na lince Helsinki - Pori), nebo v zemi přes jednu vodu (Jetstream z Tallinnu do Kärdly), nebo v zemi přes druhou vodu (spoustu Saabů a Jetstreamů, stejně tak jako BAE ATP ve Švédsku)... no a nebo v zemi, kde zítra znamená včera a kde je zajímavostí pro spottery a jim podobné víc než dost. No a protože nejsem jen letecký nadšenec, ale navíc ještě k tomu šotouš, volba byla jasná. Pojede se do Ruska.

PRG-HEL
Finnair, AY 716
Airbus A319, OH-LVK, staré livery!
LF 95%

Ten den úplně vybízel k létání. Teplé dubnové dopoledne, všechno se zelená, malá oblačnost a svěží vzduch. V klidném a pomalém tempu jsem s stále ještě s jednou berlí dorazil na Ruzyni komfortní hodinu a čtvrt před odletem, v klidu prošel přecpanou bezpečnostní kontrolou na terminálu 2. V klidu proto, že jsem byl puštěn do fronty pro Ně, tedy na fast track.
Dopoledne bývají na Ruzyni vcelku živá, takže bylo na co koukat
Přesně na čas se pak objevila finská 319, jaké to překvapení bylo, že ještě ve starém slušném livery, a ne v tom hrozném bílém. Pokud to není vůbec poslední kus ve starých barvách, pak jeden z posledních určitě.
Bližší ohledání a odposlouchání cestujících v gatu napovědělo, že Helsinki nejsou asi pro Čechy top destinací, složení bylo následující: skupinka čínských turistů i se dvěma čínskými delegáty nějaké cestovky, ti tvořili zhruba 70% cestujících, 20% Finů, povětšinou sólo cestujících a 10% Čechů, z nichž snad jen dva (včetně mě) nepokračovali dál do Asie.
Při boardingu pak nastala zajímavá situace, kdy se nástup musel přerušit právě tehdy, když bylo na palubě 100 cestujících z důvodu chybějící letušky na palubě. Ta ale nakonec a dorazila a my mohli nastoupit taky.
Ruzyni jsem na odletu využil celkem 38 krát, startoval jsem ze tří směrů, jen 06 mi chyběla. Tímto letem jsem tenhle zásadní nedostatek ze svých statistik smazal a mohl si plně vychutnávat cestu.

Hned po startu bylo vidět, jaká že to plodina právě ovládá naše zemědělství
Nad Polskem se zatáhlo a vidět byl až přístav Ventspils v Lotyšsku,
pak zajímavý tvar lotyšského pobřeží
a Tallinn:
Přiblížení na letiště Vantaa proběhlo navzdory zhoršujícímu se počasí celkem klidně. Naše letadlo zarolovalo na nejzválenější konec letiště mezi nějaké boudy a všudypřítomný nepořádek daleko od všeho, což však v sobě skýtalo výhodu v podobě vyhlídkové cesty autobusem po ploše. Tam právě parkovala velká část dálkové flotily Finnairu a taky japonský plasťák. Oba terminály helsinského letiště jsou značně poddimenzované a pro cestujícího ne úplně příjemné.
Cestou do města jsme se zastavili ještě na cargo stojánce:
a na letišti Malmi. Do roku 1952 sloužilo jako hlavní helsinské letiště, nyní slouží především pro potřeby General Aviation, bývá zde však velmi živo. V době naší návštěvy se tu nacházely dva skvosty:
Helsinki

Hlavní finské město neokouzlí. Kromě nepříliš vlídného podnebí v Helsinkách nejsou žádné významné a výrazné památky. Jedinou pro mě zajímavou turistickou atrakcí se tak stala námořní pevnost Suomenlinna rozkládající se na několika ostrovech cca 15 minut lodí (integrovanou do MHD) z přístavu. Pro české turisty pak může být zajímavá návštěva restaurací Vltava a Zetor, které se nacházejí přímo před hlavním nádražím.

Obecně mě na Helsinkách negativně zaujal všudypřítomný nepořádek a celková šedivost města.
Pro cestu do Petrohradu jsme zvolili nejrychlejší a nejpohodlnější prostředek, a sice vlak. Mezi městy jezdí dvakrát denně novější obdoba Pendolina, kterou provozují půl na půl Finské železnice a RŽD a cesta zabere zhruba 3 a půl hodiny, nejlevnější jízdenka se dá pořídit za 50 €.

Petrohrad

Ve městě na Něvě jsem strávil necelé dva a půl dny, což zdaleka nestačí, a to ani na zběžnou prohlídku všech důležitých pamětihodností. Jako šotouš jsem se spíš soustředil na metro a tramvaje, centrum Petrohradu jsem jen zběžně prošel a nemůžu tak moc hodnotit. Co mě v Rusku vždycky překvapí, jsou vzdálenosti. Když člověk vystoupí v Praze na Hradčanské a jde pěšky na Dejvickou, zabere mu to tak 10 minut, v Petrohradě je průměrná mezistaniční vzdálenost skoro na půl hodiny chůze. Dlouho jsem uvažoval o vyhlídkovém letu Milem Mi-8, který v pravidelných zhruba hodinových intervalech startuje ze Zaječího ostrova, nakonec jsem ale váhal tak dlouho, až jsem z toho odletěl domů, takže Mi-8 zůstává nepokořena.

Moc peknej trip report ze zajimavy destinace. Dobra prace!

S dovolenim jsem trochu upravil krivky na dvou obrazcich z letu (profesionalni deformace, sorry)

LED-PKV
Pskovavia, LP 1938
Antonov An-24, RA-47362
LF 40%

Více než dva roky se snažím proletět se sovětskou technikou a ne a ne se mi to podařit. Při plánování výletu jsme nejdřív chtěli do Kostromy v pátek večer a zpět v neděli ráno, rovněž s Antonovem, nakonec ale změnili letový řád, a tak z toho byl alespoň Pskov v pátek večer a zpět v sobotu ráno.
Páteční dopoledne krátce po příjezdu z Helsinek slibovalo pěkné počasí, sice hezky rusky chladno a větrno, ale pěkně. V poklidu se vozíme metrem, občas vystoupíme a jednu stanici dáme pěšky (rozuměj výlet skoro na hodinu). Když dojedeme na Admirálskou, nejhlubší stanici v Petrohradě, a jdeme se podívat na Zimní palác, vítr se trochu zvedne, přitáhnou těžká ocelová mračna a… začne sněhová vánice. Je 2. květen. Já, neznalý poměrů ve Velké zemi, se velmi divím čekaje každou chvíli apokalypsu, ale okolí se tím nijak nevzrušuje. Letíme zpět do teplých útrob metra a rozhodujeme, že to vezmeme radši rovnou na letiště, i když Andulka* letí až za téměř 4 hodiny. O 25 minut dále, když vystupujeme na Moskevské, není po sněhu ani památky, opět oblačno, svěží vzduch a suché chodníky. Inu, Zimní palác se zimním asi nejmenuje jen tak
Cesta na Pulkovo je podobná jako v Praze. Metrem skoro na konečnou (Moskevská) a pak asi 20 minut autobusem, jede tam třicetdevítka za 25 RUB, jezdí asi plus mínus pravidelně, každých 10-20 minut a cesta ubíhá rychle. Je mi líto, že staré Pulkovo se už nevyužívá a stojí nudné nové Pulkovo, které vypadá jako sto moderních letišť všude po světě, zkrátka tak trochu bez invence. Půdorys hlavní budovy trochu připomíná Stansted, jen je uvnitř o hodně více volného prostoru.
Odbavení na náš let začalo necelou hodinu a půl před odletem a já začal tipovat, kolik bude na našem letu lidí. Přeci jen Pskov není od Petrohradu zas tak daleko, není to moc velké, ani moc významné město, na druhou stranu zpáteční letenka přišla celkem asi na 800 Kč.
I vnitrostátní část terminálu za bezpečnostní kontrolou vypadá velmi podobně jako na Stanstedu, tj. prostor téměř bez možností občerstvení nebo nakupování čehokoliv, část východů je pak v přízemí v místnosti velikosti velkého obývacího pokoje bez ničeho, na druhou stranu ale se slušným výhledem na plochu:
Pár minut po 19 hodině jsem zaslechl známý dunivý a bublavý zvuk. Kouknu ven a ano! Krásná An-24 ještě v retro barvách Aeroflotu si to svojí typickou pojížděcí rychlostí (tedy ne o mnoho nižší než rychlost při startu ) šine po apronu LED. Za chvíli na to začal boarding busem, bylo nás nakonec kolem dvaceti, což je v padesátimístné An-24 zhruba 40% LF.
Během nástupu mě ovládaly poněkud smíšené pocity, přeci jen s Ruskem nemám moc zkušeností a Pskov nepatří mezi TOP turistické destinace, navíc jsem měl vážné obavy, jak to bude s možností focení, na druhou stranu jsem se téměř neudržel a Andule se před Cobusem poklonil. Je to opravdu krásný stroj a pěkný dříč. Letěli jsme sice nejmladším z Antonovů Pskovavie – je jí teprve 38 let – ale přesto už toho musí mít hodně za sebou a pořád drží!
A ten interiér… ta krásná vůně zatuchliny a spáleného kerosinu, hodně z vás si asi řekne, že jsem magor, ale snad hodně z vás mě pochopí Více snad řeknou mé nekvalitní fotky.
Odlet na minutu přesně v 19:45 a hodinový vyhlídkový let za pěkného počasí mohl začít!
Crew zajišťovala jediná vedoucí kabiny, velmi mě překvapilo hlášení v ruštině a angličtině, které bylo jen kvůli nám dvěma, jiní cizinci na palubě pochopitelně nebyli (a kdoví, možná jsme byli první cizinci na palubách Pskovavie). Palubní servis sestával z bonbonu před startem a džusu/vody během letu, to potěší, opravdu jsem nic takového nečekal. Koneckonců když jedu autobusem do České Lípy, taky nic nedostanu. Zhruba na stejné úrovni je v ruských poměrech tato linka.
Let proběhl naprosto v klidu, bez turbulencí a opravdu parádně jsem si ho užil. Přistání ve Pskově rovněž ukázkové, měl jsem strach z odskoků, tolik častému jevu u An-24, ale nic takového se nekonalo, sovětší orli to mají v ruce. Apron poněkud rozbitý, dal by se přirovnat k lepší české okresní silnici, pár výmolů se našlo, ale nic, co by Andula nezvládla. Ta by ostatně dokázala přistát i na kamení. Část, které jsem se nejvíc obával – a sice nemožnost focení po výstupu – se ani omylem nekonala, na letišti v PKV panovala uvolněná domácká atmosféra a cestou k baggage claim se dalo fotit dle libosti. Onen výdej zavazadel vypadal tak, že venku vedle terminálu byl přistaven vozík s kufry a každý si vzal ten svůj, následně byl zkontrolován ústřižek, zda si bere opravdu vlastní kufr a bez nutnosti vstupu do budovy se brankou vyšlo na předletištní prostranství, kde již čekal jediný taxík.
My šli kus pěšky na hlavní na zastávku MHD. Na tomto místě jsem se necítil příliš dobře, je to tam spíš vesnice, nějací ti toulaví a pobláznění psi k tomu… Nicméně zastávka autobusu na východní poměry velmi slušně označena, vyvěšeny jízdní řády i čísla linek, i ten autobus nakonec přijel.
PKV-LED
Pskovavia, LP 1937
Antonov An-24, RA-47362
LF 12 cestujících

Ve Pskově jsme byli jen přes noc, ale protože se stmívá až po desáté, šli jsme se projít k místnímu Kremlu, podívat na řeku a zase zpět. Z této krátké procházky mě místo mile překvapilo, spousta hospod, relativně čisto, fungující MHD a hodně lidí na ulici. Nejspíš jsem trpěl předsudky, že na ruském venkově žijí divocí Rusové, věčně ožralí a nerudní, ale nic takového se ve Pskově nekonalo. Sice si dokážu představit lepší místo na život, stejně tak jako lepší místo na výlety, ale Pskov mě rozhodně velmi mile překvapil svojí celkovou udržovaností a kultivovaností. Opět ale zdůrazňuji, že popisuji první dojem, na víc bohužel nezbyl čas.

V sobotu ráno jsme si radši vzali taxi, odlet byl v 8 a z těch toulavých psů nemám dobrý pocit. Zhruba tříkilometrová cesta stála 100 RUB, tedy cca 25 Kč ve dvou lidech, což je príma.
Při odletu už se musí zajít přímo do terminálu, kde je v souladu s pravidly na všech ruských letištích bezpečnostní kontrola i při vstupu do samotné budovy. Odletová hala je správně sovětsky old-schoolová, je tu všechno tak, jak to tu bylo před 10, 20, 30 i 40 lety. Na člověka tu dýchne historie zasazená do současnosti i jistá dávka nostalgie, byť jsem se narodil až v roce 1990.
Check-in probíhá víceméně normálně, mají tam dokonce počítač, jediný rozdíl je ve váze značky Transporta a v ručně vypisovaném boarding passu. Bezpečnostní kontrola pak už úplně standartní. Čekárna jediného gatu na celém letišti je, pravda, poněkud holá a poněkud časově zastydlá, když na stěnách visí reklama na zbrusu nový typ ve flotile Aeroflotu – supermoderní regionální jet Jakovlev Jak-40! Celkově působil gate spíš jako čekárna v poliklinice na nějakém menším českém okresním městě.
Na zpátečním letu bylo přesně 12 platících cetujících (tedy více než dvakrát tolik než na letu z OSR do PRG popisovaném v Alexxově reportu), z čehož byli 4 spotteři a pak posádka včerejšího letu. Samotný let probíhal jako přes kopírák, naprosto v klidu, dokonce o pět minut dřív a za vcelku pěkného počasí.
Celkově hodnotím Pskov a Pskovavii vysoce pozitivně a celý výlet pro mě byl velmi milým překvapením, personál letišti ochotný (byť pouze rusky mluvící), focení absolutně žádný problém, v letadle se pak dokonce dá domluvit i anglicky. Stejně tak personál v hotelu ve Pskově (ale i v Petrohradě) ochotný (byť opět pouze rusky mluvící) a snaživý. Takhle jsem si Rusko nepředstavoval.
Jen škoda, že nebylo ve Pskově více času. Jak je patrné například z google maps, na letišti a v okolí se skrývají úplné skvosty. Jenom Il-76 jsou tam desítky!


*Vím, že pod přezdívkou „Andula“ se myslí Antonov An-2, velmi se mi zalíbila, proto jsou pro mě všechny Anotnovy „Anduly“. To jen na vysvětlenou.

Airbus380 píše:složení bylo následující: skupinka čínských turistů i se dvěma čínskými delegáty nějaké cestovky, ti tvořili zhruba 70% cestujících, 30% Finů, povětšinou sólo cestujících a 10% Čechů, z nichž snad jen dva (včetně mě) nepokračovali dál do Asie.

nechci bejt šťoura, ale takhle funguji procenta jen v číně a rusku

Mně pak čekal ještě den a půl v Petrohradě a v neděli odpoledne domů, opět z Pulkova, tentokrát s ČSA. Na letišti jsem necelé dvě hodiny před odletem, dalo by se i méně, netvořily se žádné výraznější fronty, nové letiště je poměrně efektivní, především pak pasová kontrola, kdy bylo otevřených všech 17 (!) přepážek, a to i v době mimo špičku. Navíc z mezinárodního tranzitního prostoru je epesní výhled na plochu, což je v kombinaci s celkem rozmanitým provozem velká výhoda LED. Nové Pulkovo má tak jen dvě výraznější vady na kráse: nedostatek stravovacích zařízení a pouze jeden jediný obchod a NEUSTÁLÉ hlášení, a to v obou částech letiště – ve veřejné i neveřejné. Skutečně neexistuje ani pět minut, kdy by bylo ticho.
Naše letadlo přiletělo na čas, plus bylo, že ten letělo OK-MEI, tedy logojet „I love Prague“. Ne, že by se mi snad ten logojet líbil, ale přeci jenom jsem zatím nikdy s žádným neletěl, takže proto plus.
Boarding s 15 minutovým zpožděním, nicméně velmi rychlý a kultivovaný, i přes fakt, že odhadem 80% letadla byli Rusové. Zbytek tvořila větší skupina Slováků, nějací Francouzi a Němci. Velmi rád a důkladně se snažím odpozorovat složení cestujících na každém letu a proto můžu s celkem slušnou pravděpodobností říct, že jsem byl jediný Čech na palubě +- tři lidi, víc určitě ne.
Vzhledem k tomu, že odlet probíhal z dráhy 28R a já seděl nalevo, měl jsem tak celé letiště jako na dlani, včetně emirátího tripla stojícího hezky vedle Jumba od Transaera. Palubní servis tradičně slušný, inu linka na východ je linka na východ. Jídlo bylo vyloženě dobré a posádka se velmi snažila, s nápoji šla dvakrát, pak ještě dvakrát s vodou. Bohužel bylo po většinu letu zataženo, jasno pouze nad Baltem:
Přistání pak proběhlo hladce a klasicky na dráhu 24 krátce po dosednutí čínského Jumba, za což jsem byl velmi rád, protože už jsem se na něj pěkně dlouho nebyl podívat. Stejně klasický jako je přílet na dráhu 24, je pak zarolování k terminálu 2 a jízda busem na terminál 1. Mně osobně to nevadí, já vítám každou příležitost, jak být letadlům blíž, ale je pravda, že pro ostatní tato praxe není příliš komfortní a i tentokrát jsem se setkal se zaraženými výrazy, proč že nás to nepustí nástupním mostem přímo do terminálu.
Jsem strašně rád, že se mi konečně podařilo proletět se nějakou tou sovětskou technikou a pocítit tak kouzlo pravého létání a uvolněné atmosféry (kterou jsem zrovna v zemi neomezených možností fakt nečekal). A všechna čest An-24, jsou to opravdoví pracanti a doufám, že ještě nějakou dobu vydrží.

Všem díky za pozornost!

tygrlive píše:

Airbus380 píše:složení bylo následující: skupinka čínských turistů i se dvěma čínskými delegáty nějaké cestovky, ti tvořili zhruba 70% cestujících, 30% Finů, povětšinou sólo cestujících a 10% Čechů, z nichž snad jen dva (včetně mě) nepokračovali dál do Asie.

nechci bejt šťoura, ale takhle funguji procenta jen v číně a rusku

cocik: díky. Focení a upravování fotek je moje největší slabina, fakt se to budu muset naučit
tygrlive: opraveno

Airbus380 píše:cocik: díky. Focení a upravování fotek je moje největší slabina, fakt se to budu muset naučit
tygrlive: opraveno

V pohode Uplne staci stahnout si XnView a na takovy ty sedivy fotky z okynek staci dat "auto adjust levels", aby aspon trochu vystoupily barvy (ale je potreba, aby na ty fotce nebyl ani kus niceho jinyho).

A jeste jednou dik za super trip report

Výbornej výlet. Kolik stály letenky? To asi úplně low-cost nebylo, předpokládám...

dejavu píše:Výbornej výlet. Kolik stály letenky? To asi úplně low-cost nebylo, předpokládám...

Je to pravda, co se týče letenek, byl to zatím můj nejdražší výlet. Finnair stál kolem 2500 Kč, ČSA z LED překvapivě "jen" 4000 (například když jsem chtěl koupit zhruba stejně dlouho před odletem letenku z Moskvy, nejlevnější kus byl za 13k) a ta Pskovavie... ta stála 800

Super výlet a report! Dík!

Diky za super zajimavy TR, zvlast let s Andulou, to se jen tak uz nevidi. Ty letenky na Pskovavii jsi kupoval jak a kde?

Bylo nejake obcerstveni na letu do HEL. 11/2014 me a pritelkyni ceka cesta do Japonska a letime prave PRG-HEL-NRT, tak me zajima, jak to vypada na evropske lince.

Jinak jidlo vypada docela slusne na OK lince do PRG.

Velkej palec nahuru za klíčenku fotka moc potěšila

Aleš: letenky jdou koupit přes ruské vyhledávače, nejradši mám pososhok.ru, má anglickou mutaci a byl nejlevnější.
Jo a občerstvení u Finnairu na evropské poměru ucházející, normální velká houska a celkem chutná.

Zoltan: jasný, klíčenku si s sebou budu brát na každej trip!

Airbus380 píše: Je to pravda, co se týče letenek, byl to zatím můj nejdražší výlet. Finnair stál kolem 2500 Kč, ČSA z LED překvapivě "jen" 4000 (například když jsem chtěl koupit zhruba stejně dlouho před odletem letenku z Moskvy, nejlevnější kus byl za 13k) a ta Pskovavie... ta stála 800

Tak to není nic hroznýho. To bych možná mohl zkombinovat s drobnými, co mám na OK Plus